Z tchána se mi dělá šoufl
Možná že někomu bude moje trápení připadat jako banalita. Nejní to nic zásadního, spíš je mi to velmi nepříjemné.
Bydlíme v domě společně s manželovými rodiči. Taková ta klasika, jak to bývá: oni obývají přízemí, my první patro. Tohle soužití s sebou bohužel nese dost problémů. O nějakém opravdovém soukromí si totiž můžeme nechat leda zdát. Naše děti jsou dole u babičky a dědy jako doma a na oplátku zase rodiče chodí k nám, kdykoli je napadne. Není mi to příjemné, ale beru to jako daň za možnost bydlet téměř zadarmo.
Co mě ale rozčiluje takřka k nepříčetnosti, je tchán. Opravdu špatně snáším jeho chování a způsoby, spíš bych řekla „nezpůsoby“. On je zkrátka buran v tom nejhorším slova smyslu.
S ničím si nebere servítky a myslí si, že všichni jsou povinni ho respektovat takového, jaký je. On se přece kvůli nikomu měnit nebude. Chová se opravdu strašně. Už když slyším jeho hlas, tón řeči, takovou tu věčnou rozeřvanost a machrovitost, otevírá se mi kudla v kapse. A to je v podstatě to nejmenší.
Je zkrátka nevychovaný a netaktní. Když je doma, nevidím ho jinak než v trenýrkách, nátělníku a rozšmajdaných pantoflích. Dřepí na gauči, kouká na televizi a huláká. Takhle oblečen si s námi klidně sedne i ke společnému nedělnímu obědu. Vždycky mám po chuti už ve chvíli, kdy ho vidím, jak jde ke stolu a cestou si „urovnává“ rozkrok. O stolování radši ani nebudu mluvit. Podle něj je příbor pro fajnovky.
Je mi z toho na nic. Zjišťuji, že se začínám bát, aby se mu manžel jednou nepodobal. Zatím to naštěstí nehrozí, ale těžko říct, co bude třeba za dvacet let. Ráda bych tu stávající situaci s tchánem nějak vyřešila. Zatím to držím v sobě, myslím, že mi nepřísluší začít ho vychovávat nebo upozorňovat na jeho nevhodné chování. Politováníhodné je, že mu nic nedokáže říct ani jeho žena (bojí se ho), ani můj muž. Tvrdí, že táta byl odjakživa despota a nemá cenu se s ním pouštět do nějaké rozepře. On prý každého doslova „uřve“.
Co s tím? Když k nim přestaneme o víkendu chodit na obědy, vyřeší se jen malá část toho všeho. Navíc by to znamenalo zbytečný rozkol v rodině. Napadlo mě, že by to chtělo zapojit nějaký humor, nenápadnou taktiku, ale nevím jakou. Nenapadá vás něco, jak tchána přimět, aby se nad sebou zamyslel? Aby pochopil, že jeho chování je odpuzující?
29.11.2007 Rubrika: | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z tchána se mi dělá šoufl
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
já bych řekla tchýni: Maminko, kupte už prosímvás taťkovi nějaké slušivé šortky, vždyť se chudák musí stydět chodit pořád v těch vytahaných tenýrkách z e kterých mu všechno leze...
Já jsem měla kolegyni a ta tvrdila, že když spolu dva chodí a on už si před ní nahlas uleví a ona mu vypere trenýrky, tak už je ruka v rukávu. Tak nevím, asi jsem nějaká cimprlich, nebo co....
annie: A to si jako uleví přede všemi? To je ale s prominutím prase!!
dadka: já bych právě pěkně v klídku a s humorem...a přede všemi!!!!!
.JPG)
Dadka - my bydlíme od tchánů asi půl km - takže autem co by kamenem dohodil. A je to málo. V trenclích sice nepřijede, ale uleví si s přehledem a ještě si zacpe dle reklamy na zapáchající septik nos a volá:"smrdí, smrdí, smrdí..." Ha ha. Smrad na umření, ale tch. je pobavený. Když se pinkne, tak má oplzlé řečičky - viz to o 
.
A to nás pořád lákají, ať jdeme bydlet k nim. Děkuji, nechci. Radši budu mít klid a soukromí - byť si ho zaplatím.
Sheeni: Asi by mu to nestačilo, na hrubý pytel hrubá záplata...Třeba:"Ještě jednou si ty kulky prohrábneš, tak ti urazím ruku u samýho ramene!"
annie: Někdy i to, ale těch 100 metrů někdy stačí. Určitě by se nechtělo tchánovi chodit těch 100 metrů na návštěvu a už vůbec ne v trenclách. A děti by taky raději šly domů, než k babičce. A na obědy bych je jednoduše nezvala. Ať si zůstane doma u koryta a chrochtá si tam.
Zeptala bych se slušně a s úsměvem : "Tatínku (či jak mu říkáš), já vím, že jste tady doma, ale copak vás rodiče nenaučili pár základních společenských pravidel??? Jako že třeba v přítomnosti ostatních si neupravuji každých pět vteřin šulínka..."
dadka - myslela jsi doufám kilometrů.
annie: Proto nejlepší je bydlet aspoň o 100 metrů dál od rodičů z obou stran!
Hele - švagrová - nejsi to Ty?
Myslím, že tchán je popsaný do detailu, jen s nimi nikdo nebydlí.
Když jsme ve slabé chvilce uvažovali o společném bydlení, tak mě při plánování /kde co bude a jaké/ řekl, že cizí baba nebude poroučet v jeho baráku.
Pár podobných perel ještě následovalo.
Poslední je ta, že si asi neumíme , když se nám nedaří 
Myslím, že tchána nezměníš, můžeš změnit svoje chování, ne jeho. Ale obdivuju Tě, že máš chuť zkoušet to na něj s humorem. Já už tu sílu nemám. U nás to není komedie, spíš tragedie...
orinka: NNo jo, odpočívat doma samozřejmě může, ale probírat si na návštěvě kulky by zrovna nemusel.
kareta: A k tomu ještě mlácení příborem do talíře, nebo jezení druhého jídla lžící a pokud možno z talíře od polévky.
Jenomže on je ve výhodě. Taky to může skončit tak, že si dupne, řekne "tady jsem doma, tak jsem tu pánem a komu se to nelíbí, ať táhne" - máte kam táhnout?
dala bych mu najevo, že mi to vadí, postavila se mu, totéž bych chtěla od manžela.
A ostěhovat se. Nebo aspoň nechodit na ty obědy. A dětem vysvětlit, že děda nemá vkus pro oblékání a chování, nekopírovat
