Z tchána se mi dělá šoufl
Možná že někomu bude moje trápení připadat jako banalita. Nejní to nic zásadního, spíš je mi to velmi nepříjemné.
Bydlíme v domě společně s manželovými rodiči. Taková ta klasika, jak to bývá: oni obývají přízemí, my první patro. Tohle soužití s sebou bohužel nese dost problémů. O nějakém opravdovém soukromí si totiž můžeme nechat leda zdát. Naše děti jsou dole u babičky a dědy jako doma a na oplátku zase rodiče chodí k nám, kdykoli je napadne. Není mi to příjemné, ale beru to jako daň za možnost bydlet téměř zadarmo.
Co mě ale rozčiluje takřka k nepříčetnosti, je tchán. Opravdu špatně snáším jeho chování a způsoby, spíš bych řekla „nezpůsoby“. On je zkrátka buran v tom nejhorším slova smyslu.
S ničím si nebere servítky a myslí si, že všichni jsou povinni ho respektovat takového, jaký je. On se přece kvůli nikomu měnit nebude. Chová se opravdu strašně. Už když slyším jeho hlas, tón řeči, takovou tu věčnou rozeřvanost a machrovitost, otevírá se mi kudla v kapse. A to je v podstatě to nejmenší.
Je zkrátka nevychovaný a netaktní. Když je doma, nevidím ho jinak než v trenýrkách, nátělníku a rozšmajdaných pantoflích. Dřepí na gauči, kouká na televizi a huláká. Takhle oblečen si s námi klidně sedne i ke společnému nedělnímu obědu. Vždycky mám po chuti už ve chvíli, kdy ho vidím, jak jde ke stolu a cestou si „urovnává“ rozkrok. O stolování radši ani nebudu mluvit. Podle něj je příbor pro fajnovky.
Je mi z toho na nic. Zjišťuji, že se začínám bát, aby se mu manžel jednou nepodobal. Zatím to naštěstí nehrozí, ale těžko říct, co bude třeba za dvacet let. Ráda bych tu stávající situaci s tchánem nějak vyřešila. Zatím to držím v sobě, myslím, že mi nepřísluší začít ho vychovávat nebo upozorňovat na jeho nevhodné chování. Politováníhodné je, že mu nic nedokáže říct ani jeho žena (bojí se ho), ani můj muž. Tvrdí, že táta byl odjakživa despota a nemá cenu se s ním pouštět do nějaké rozepře. On prý každého doslova „uřve“.
Co s tím? Když k nim přestaneme o víkendu chodit na obědy, vyřeší se jen malá část toho všeho. Navíc by to znamenalo zbytečný rozkol v rodině. Napadlo mě, že by to chtělo zapojit nějaký humor, nenápadnou taktiku, ale nevím jakou. Nenapadá vás něco, jak tchána přimět, aby se nad sebou zamyslel? Aby pochopil, že jeho chování je odpuzující?
29.11.2007 Rubrika: | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z tchána se mi dělá šoufl
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jediný, co mě napadá je mu to narovinu říctc co ti vadí, pokud na tebe začne hulákat, tak se mu postavit, pokud to nepomůže, zbývá jedině se odstěhovat
ne, smířit se s tím dá těžko, pokud ti to vadí. Já jsem to nezažila, ale klidně bych tchánovi řekla, že ať si chodí jak chce, když se mu to líbí, ale aby respektoval to, že k obědu se to nehodí a aby se aspoň na tu chvíli oblékl a dal tím najevo, že vás nepovažuje za onuce. A kdyby na mě začal řvát, tak bych mu řekla že se ho nebojím. Přece se z něho nebudeš celý život taky klepat. Pokud bude řvát, klidně odejdi, beze slov k sobě a nevšímej si ho. Nebo se třeba podvolí a začne se chovat trochu lépe. Vím že bydlet levně je terno, ale opravdu s tím nejde nic dělat? Jste ještě mladí, máte život před sebou.
Proto nesnáším komedie Homolkovy...odporné prototypy českých mužu
mam-ča: přece - doma má být pohodlí a kde už si má odpočinout, když né doma, že?
Nejhorší je, že tahle generace "trenkařů" považuje vytahaný nátělník a trencle za normální letní domácí oděv. Zimní domácí úbor sestává z tepláků a flanelové košile - šestinedělky (nosí se 6 neděl, dokud z ní špína neodkapává).
S tím nic nenaděláš. Buď si zvykneš, nebo se odstěhuješ. Obojí je těžké. 
kareta: napadlo mě totéž
ostentativně se producírovat po baráku rozcuchaná v rozdrbaném oblečení s utrženým lemem a tak...
Já zas nesnáším mlaskání a srkání, takže nezdvořile prchám od stolu pokaždé, když to slyším a větší slušnost než urputné mlčení ode mě nikdo nemůže chtít. Jak bych otevřela pusu, začala bych hystericky ječet- to je jediná věc, co mě okamžitě spolehlivě vytočí do vrtule. Z čehož vyplývá, že u stolu s tchány jsem schopná sedět v hlučné hospodě, popř. mít puštěnou hlasitou muziku. Klid a ticho by mě zabily. Na tchánovy trenky- no, zkus se začít procházet po baráku v podprdě a spoďárech a kopíruj ho- jestli to dokážeš. Když teda udal ten DRESS CODE
Jak píše Kochanská, na tyhle typy lidí platí to, když se jich člověk nebojí, když jim dokáže říct svůj vlastní názor (samozřejmě nemusí hned křičet, všechno se dá říct sice důrazně, ale slušně...) a na těch, co jsou pro ně "slabší jedinci" si pak chladí žáhu a tak... Můj děda je úplně stejný typ. Já jsem se mu jediná postavila a ukázala mu, že nejsem žádná onuce a že si se mnou nebude dělat to, co se mu zlíbí a musím říct, že mě asi jako jedinou skutečně respektuje. Ne že by mě měl rád či já jeho...
.jpg)
Můj tchán je něco podobného, i když zrovna buranstvím bych to nenazývala. Ale je immer naštvaný na celý svět, negativista, celá rodina se ho bojí, tak raději nediskutují a neodporují. Mně to nedalo, já totiž takovou nadvládu nesnesu, tak jsem před ním začla prosazovat svůj pohled na věc. Kupodivu mě neseřval a začal mě uznávat a velice si mě oblíbil. Dala jsem mu najevo, že se ho nebojím, že si s ním klidně povykládám a zobe mi z ruky. Ale ráda ho nemám... 
.JPG)
b+h: nápad dobrej, ale pro normálně myslícího člověka, buran si nepřipustí, že se někomu takovýmu podobá - je to jako házet perly sviním
Rada: sehnat si jiný bydlení a utíct 
nehledě k tomu že to můžou odkoukat i děti - buď se tak začnou chovat nebo naopak budou mít stejnej názor na dědu jako ty na "tchána" a až se dostanou do puberty a začnou být upřímní a poslední spravedlivý ke svému okolí 
budeš těch nepříjemností mít ještě víc, protože dědek neuvěří že to maj ze svý hlavy, ale vyčte to vám
nezávidim ti a žít bych tak nechtěla
Že může být za 20 let takový i tvůj manžel, mě napadlo hned, jak jsem ten článek začala číst.Říká se. že starého psa novým kouskům nenaučíš. Pokud byl tchán takový i zamlada, je zbytečné se o něco snažit. Tady pomůže snad jen odstěhovat se pryč a jestli k vám bude tchán chodit na návštěvu, jednou za čas se to dá přežít.
no měla jsem taky takového ale naštěstíjeho návštevy byli minimální,ale já na nervy při každé návštěvě,ten se nezmění,prostě minimum návštev
mohla bys rici ( tak aby to tvuj tchan slysel) , kdyz kdykoliv nekoho uvidis na obrazovce, kdo pripomina tchana, - "tak s takovymhle buranem bych v zivote nechtela mit deti.... je nechutnej".... nebo - "ten clovek se tak povysuje a pritom je to velky tulpas, on si asi zvysuje svoje nizke ego... " apod. ????
.gif)
P.S. Tak mu kupujte kytkate trencle, na ty je alespon veselejsi a optimistictejsi pohled
.
