Rodiče se nám pletou do života
Ačkoli jsem už dávno dospělá a mám dokonce už sama dospělou dceru, stále mám problém se svými rodiči, respektive s mojí mámou. Co si pamatuji, vždycky byla generál a muselo být po jejím. Jinak se k smrti urazila a vydržela nekomunikovat třeba čtrnáct dní.
Díky bohu, že můj manžel je flegmatik jak se patří, jiný by si už dávno sbalil kufry. Moje matka a v jejím těsném závěsu i otec „přikyvovač“, nám v podstatě celý život udělovali nevyžádané rady, snažili se organizovat nám dovolené, kritizovali a hodnotili takřka cokoli, co jsme udělali.
Několikrát jsem se pokusila vzepřít, ale skončilo to vždycky matčiným ublíženým pláčem, následnou uražeností a tátovými výčitkami. A tak jsme se naučili je brát takové, jací jsou, vyslechli je a pak si všechno udělali po svém. Samozřejmě jsme si pak vyslechli spoustu řečí, ale ty jsme pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým hned ven.
Teď ale řešíme docela problém. Jak jsem psala v úvodu, máme dospělou dceru. Na jaře odmaturovala, na vysokou nešla a už chodí do práce. Našla si docela dobré místo, oželela kvůli němu i poslední prázdniny a již od července je v plném pracovním procesu. Jako každý mladý člověk také touží se osamostatnit a bydlet sama. S manželem to oba chápeme a společně jsme začali hledat nějaký šikovný pronájem, který by zvládla financovat, a mohla si tak vyzkoušet samostatný život se vším všudy.
Při nedávné rodinné oslavě se dcera nepředloženě o svém záměru zmínila i před svými prarodiči. Když jsem slyšela, jak to ze sebe sype, šly na mne mrákoty, protože jsem věděla, co bude následovat. Hromady rad, doporučení atd. Nemýlila jsem se.
Moji rodiče vzali bydlení naší dcery do svých rukou, rozhodili sítě a postavili nás, tedy především ji, před hotovou věc: V domě, ve kterém bydlí, se uvolnila jedna nájemní garsonka a družstvo, jemuž dům patří, se rozhodlo prodat ji za velice výhodnou cenu. Podle našich by se té příležitosti mělo rozhodně využít, navíc nabídli, že by své vnučce zaplatili celou polovinu požadované částky a nám nadiktovali, že tu druhou polovinu bychom měli uhradit my. Je to přece naše jediné dítě.
A my teď stojíme před dilematem. Garsonka je prostorná, velmi pěkně řešená a kromě nějakých drobností je v podstatě hned obyvatelná bez nutnosti nějaké náročné rekonstrukce. Za tu cenu je to opravdu velice výhodné, normálně se takové byty v našem městě prodávají za dvojnásobek.
Jenže je tady několik velkých ALE. Ochotu rodičů zaplatit vnučce polovinu beru sice s povděkem, nicméně po celoživotních zkušenostech s nimi je mi jasné, že by jim naše dcera byla povinována nehynoucím vděkem a svým způsobem i poslušností, kterou by vyžadovali. Druhou polovinu, kterou bychom měli dle úsudku našich uhradit my, sice na účtu máme, ale vydali bychom se absolutně ze všech peněz a zůstali na suchu. A to se nám v dnešní nejisté době nechce podstoupit, je to příliš velké riziko. Poslední ALE je naše dcera samotná, které by se samozřejmě ten byt a za takových podmínek náramně líbil, nicméně představa, že by bydlela dvě patra pod všetečnou babičkou, jí nahání husí kůži.
A my teď řešíme, jak s celou touto situací naložit. Na jednu stranu je to šance, jak by dcera získala vlastní byt bez nutnosti brát si hypotéku nebo platit drahý pronájem. Taková nabídka se nemusí podruhé opakovat. Je to jistě nesporná výhoda a skutečnost, co výrazně hovoří pro. Jenže je potřeba brát v úvahu i druhou stranu mince – blízkost mých problematických rodičů a závazek, který by k nim z morálního hlediska cítila. Navíc by v tom domě byla patrně pod drobnohledem, takže na nějaké výrazné soukromí by asi mohla zapomenout.
Vím, že vyřešit si to musíme sami. Přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, jestli by nebyly tak hodné a nezamyslely se nad naší situací ze svého nezaujatého a tím pádem objektivního pohledu. Možná nám vaše postřehy pomohou při konečném rozhodování. Děkuji všem.
15.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče se nám pletou do života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rozhodnout se musí hlavně dcera. Třeba vůbec nechce bydlet v dané městské části. Taky dcera si musí vybudovat svůj postoj k prarodičům, kdyby ji chtěli nasměrovávat jinam, než by si přála. Že rodiče mluví do všeho dětem - neznamená, že přesně stejný přístup mají k vnukům. Zde bývají myslím benevolentnější. Vzhledem k situaci v bytové problematice a také v zaměstnanosti by měla dcera - pokud nechce vyhazovat peníze navíc, zvážit věc realisticky a může třeba, má-li pěkný plat, posílat pravidelné částky svým prarodičům a rodičům jako splátky na nějakou půjčku. Tím se vám všem dohodnutá část peněz vrátí a přitom dcerka bude mít zajištěno svoje bydlení a vy se z peněz až tak nevydáte. Uvědomte si jako rodiče, že někdo třeba nemá takové prarodiče ani nic našetřeno jako vy. Jejich dítě je proto nuceno s rodiči či prarodiči bydlet, dokud se nerozhádají nebo neumřou...Nakonec z hlediska bezpečnosti taky není od věci, že budou prarodiče blízko vnučky. Přepadení starých lidí a mladých děvčat ještě zdaleka není minulostí. Ač mám dosud v paměti zásahy tchánovsů do života, prarodiče nemají ve vašem případě až tak špatný nápad....a jak tu kdosi řekl - za pár let budou rádi, když se dotáhnou večer před TV a po programu do postele...nebudou mít věčně energii vám organizovat život, to mi věřte....
To není tak jednoduché, těch podmínek je víc, a daní je taky víc. 
Minimálně daň z převodu nemovitosti, daň z příjmu, a může dojít i na daň z přidané hodnoty. Samozřejmě poté, co si člověk koupí garsonku, stane se plátcem daně z nemovitosti. Takže je toho dost.
To se musí vzít ten který konkrétní případ a najít, jestli se na něj vztahují výjimky a osvobození, kterých taky není málo, ale právě mají různé podmínky. O poplatcích katastru nemovitostí a notářům ani nemluvím.
.jpg)
Stanik: jo más pravdu, takhle to bylo. Já si jenom pamatuji, ze mi nikdo (vcetne notárky a právníka) nebyl schopen vysvetlit, jestli muzu bez zdanení prodat zdenený byt. Prece jenom ta dan byla dost vysoká. A tak jsem problém vyresila trosku jinak, snad k spokojenosti vsech zucastnených, i kdyz díky "perfektní" záveti, se s tím zrovna moc delat nedalo.
Linda: prodat muzes, ale zaplatis dan z prijmu.. prave aby se zabranilo spekulacim. Jinak prodavat muzes jak chces... ale pro osvobozeni od dane tam musis mit aspon 2 roky trvale bydliste, nebo danou nemovitost 5 let vlastnit
Přidám taky svojí trošku do mlýna. Prarodiče se možná dceři budou plést do života, ale věčně asi nebudou soběstační, možná si tím chtějí zajistit pečovatelku. Vždyť to má k nim jen dvě patra... Pak se mimo poslušnosti asi bude od dcery očekávat, že se o ně postará, až bude potřeba.
Konečné rozhodnutí je na dceři. Vy, Sylvie, se musíte rozhodnout zda, kolik a jakým způsobem dceři přispějete, pokud vás o to požádá. Proberte s ní objektivní pro a proti. Emoční stránku věci si musí vyřešit sama. A konečné rozhodnutí je na ní.
A i kdyby tu garsonku nechtěla, můžete jí s babičkou koupit napůl a pronájmem si přilepšovat obě. Pokud se na tom tedy s babičkou jste schopny dohodnout.
.gif)
Almega: právě proto, že jsme tu jen na návštěvě a nesnést se s vlastní rodinou je přinejmenším smutný.....
Osobně bych rozhodně nedávala všechny svoje peníze ani za výhodnou věc - jeste tak, ze za neco, co bych mohla případně prodat - což v tomhle případě nejde - jednak pulka čehokoli se špatně prodává, navíc tam bude bydlet dcera a prodat byt s ní mi přijde opravdu trochu složité. A pokud ani dceru neláká žít pod babiččiným dohledem, tak není, co řešit.
jelítko: Moje řeč!! Jsme na světě na chvíli a ještě se budeme nechat od někoho,i kdyby to byla vlastní matka, komandovat! Nikdy! Byl nám dán od pánaboha rozum,tak ho musíme používat a ne kvůli lidem(nebo tedy kvůli komu??) udržovat vztahy,které nás doslova s-erou!!
Linda: mám koupený byt 3 roky a přímo v domě někteří byty prodali po roce......(možná načerno, nevím).....
jelítko: Verera: to je možné, už nevím, já nikdy nic nedědila, ale poplatek u notáře se asi platí.....to ale nemění nic na tom že bydlet ve svém je lepší než po podnájmech......
Jen tak jsem si vzpomela...ono se rekne koupit a za pár let se ziskem prodat, ALE v Cechách pred nejakými 3-4 lety byla zákon ,ze po koupi bytu v nem musí majitel minimálne 5 let bydlet (myslím ze ho mohl i na tech 5 let pronajmout, ale nejsem si jista). Pokud prodal pred uplynutím tech 5 let platila se obrovská dan z nabytých penez (tusím ze neco kolem 40%). Nevím jestli to jeste platí, v domovine se zákony mení den ze dne, ale pro jistotu být vámi bych si to nejdrív overila. Bylo to k vuli omezení smelení s bytama. Zajímala jsem se o to, kdyz jsem mela zdedit byt po máme a nikdo mi nebyl shopen ríct, jestli se to vstahuje i na byt nabytý dedictvím a tak jsem to nakonec vyresila jinak, nez abych musela 5 let drzet byt v Cechách a platit ho.
A dedická dan v prímý linii se neplatí, platí se pouze nejaké minimální procento notárovi z ceny zdeneného majetku.
.gif)
Je to výhodná investice,jak píše Sylvie,šla bych do toho s tím,že dceři pomohou finančně jen z části,ostatní ať si půjčí a splácí.
Rozhodně bych ale začala řešit vztahy s prarodiči. Promluvit si s nimi nebo jen s dědou, bude určitě rozumnější. Sama dcera by jim měla říct, že jim děkuje,ale nemůžou za to chtít doživotní vděčnost v podobě poslušnosti.
Verera: ha 
sharon: pokud dědíš po přímých příbuzných, tak se dědická daň snad neplatí ne? pokud vim
sharon: Dědická daň v přímé linii není.
