Milé Šťastné ženy, dojaly jste mne
Možná si vzpomenete na příběh čtenářky Šárky, uveřejněný zde na magazínu před časem. Její šestnáctiletá dcera otěhotněla se stejně starým chlapcem, který se (včetně jeho rodičů) od celé věci distancoval. Vzhledem k tomu, že Šárka je rozvedená a o dceru se stará sama, byla pro ni nastalá situace velmi těžká. Nakonec, po dlouhém zvažování a hlavně dle přání své dcery, se obě dvě rozhodly, že se děťátko narodí.
Šárčiny články
Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
Vás, čtenářky, Šárčin příběh hodně oslovil. A co víc. Našlo se i několik, které zcela nezištně nabídly Šárce a její dceři pomoc v podobě poskytnutí kompletní výbavičky či jednotlivých věcí na miminko zdarma. Otevřeně přiznávám, že mne taková vlna solidarity a ochoty pomoci nejen velmi překvapila a potěšila, ale přímo dojala. Myslím, že slova díků jsou v tomto případě málo, přesto více udělat nemůžu, než jen říct: Moc vám všem děkuji. Šárce jsem samozřejmě předala zprávu s nabídkami s tím, že pokud projeví zájem, zprostředkuji vaši vzájemnou e-mailovou komunikaci. Po pár dnech mi přišla od Šárky odpověď, respektive zpráva určená našim čtenářkám.
Meryl
Milé Šťastné ženy,
jsem ve velkých rozpacích. Dojaly jste mne, i mou dceru. Vaše konkrétní nabídky pomoci mi připadají jako z jiného světa. Svůj problém jsem sem nepsala pro to, že bych na něco takového čekala, v žádném případě. Ani by mne to nenapadlo, kdybych měla takové úmysly, bylo by mi hodně stydno. Psala jsem, protože jsem měla pocit, že tu tíhu tak závažného rozhodnutí ohledně dceřina těhotenství nemůžu sama unést a jsem vám velmi vděčná, že jste byly ochotné se nad naší situací zamyslet a svými názory a zkušenostmi jste nám oběma velmi pomohly. Hlavně psychicky. Za to jsem vám všem velmi vděčná.
Pod svým druhým článkem jsem četla různé nabídky pomoci a přiznám se, že to ve mně vzbuzovalo velké rozpaky a přemýšlela, jak zareagovat. Zároveň mne to však opravdu dojímalo až k slzám, uvědomila jsem si, že je i dnes spousta lidí, kteří jsou zcela nezištně ochotni pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje. Velmi, opravdu velmi si toho vážím. Když jsem pak od redakce obdržela e-mail, že se i touto cestou ozvaly čtenářky s nabídkou zaslání kompletní výbavičky, zastyděla jsem se, že jsem nenapsala poděkování už dřív. Tak to napravuji takto dodatečně.
V první řadě vám všem strašně moc děkuji. Vaše nabídnutá pomoc mne hřeje na srdci a díky vám jsou moje dny nyní trochu veselejší. Nicméně – ačkoli si vašich nabídek moc vážím, musím je, s velkými díky, odmítnout. Kompletní výbavičku pro miminko, včetně kočárku, postýlky a všeho dalšího, máme přislíbenou od dcery mé kolegyně, která má nyní druhé dítě a v době, kdy se mé dceři narodí miminko, již nebude spoustu věcí potřebovat. Nebylo by proto ode mne fér vaši pomoc přijímat, protože tuto stránku věci již máme vyřešenou. I tak vám ještě jednou opravdu moc děkuji. Jste skvělé, se srdcem na pravém místě.
Možná vás také zajímá, jak pokračuje náš život nyní. Zatím je v podstatě vše v normálních kolejích. Dcera snáší těhotenství poměrně dobře, trochu si sice užila ranních nevolností, ale poslední dny to vypadá, že už je vše v pořádku. Hodně mne překvapila zájmem o těhotenství a péči o miminko, sama od sebe si dokonce koupila knížku pro budoucí maminky a hodně si v ní čte, chodí se mně ptát na různé věci. Řekla bych, že trochu předčasně dospěla. Což je v jejím věku asi na škodu, nicméně v její situaci asi to nejlepší, co se mohlo stát.
S jejím bývalým přítelem a jeho rodiči zatím žádná změna nenastala, on se jí vyhýbá, vůbec s ní nekomunikuje. Což teda dcera nenese zrovna dobře, tohle ji velmi trápí. Já to zatím nechávám být, momentálně nechci přidělávat další nervy ani jí ani sobě. Asi to začneme řešit až později, nebo až se miminko narodí. Jestli je tento postoj správný, nevím, ale momentálně na to nemám sílu.
Milé čtenářky, ještě jednou bych vám ráda poděkovala za vaši pomoc – ať již psychickou podporu, tak přímo nabídky konkrétních věcí pro miminko. Neuvěřitelně mne to posílilo. Držte nám, prosím, palce, ať vše zvládneme. Věřím, že ano, ale obavy samozřejmě obě dvě máme. Až se dceři miminko narodí, slibuji, že se opět ozvu z novými zprávami.
Ještě jednou všem děkuji a přeji vám v životě jen vše dobré. S úctou,
17.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milé Šťastné ženy, dojaly jste mne
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jarča*: Tak pokud to znamená chodit okusovat stromy, tak to ano. Tady jde o to, že člověk by neměl spadnout na úroveň toho zvířátka, že mu bude stačit se najíst, mít kdy přespat a množit se. V šestnácti letech by hlavně měl člověk intenzivně pracovat na sobě, aby si vytvořil nějaký ten základ pro fungování v pracovním životě, ale i v tom soukromém. Takže pokud přeskočí ten ideální věk, kdy se má vzdělávat, odrazí se to na celém jeho životě. Ono to vzdělání není důležité jen pro budoucí zaměstnání, ale pokud má takové nevzdělanou matku, tak mu tou výchovou mnoho nepředá.
.JPG){kind=avatar}
a....: Všichni nejsou jako ty nebo já. Já bych taky asi volila potrat, ale mně se to nemohlo stát, protože jsem prostě vyrůstala v jiném prostředí a sex bez ochrany by u mě byl možná jen v případě znásilnění. Kromě toho jsem cynik.
Ale chápu, že pro někoho je takový zákrok z morálního hlediska nepřijatelný a rozhodně ho za to nemůžu odsuzovat. V tom je ta krása, že jsme různí. Třeba tys pustila svoji dceru bydlet s chlapem před osmnáctinami. Já bych s tím nesouhlasila před maturitou. Která z nás má pravdu? Podle mě obě, protože každá jsme se rozhodovaly podle svým priorit a podle vlastností svých dcer a jejich partnerů.
a....: jasně, že to nějak dopadne. A to bez ironie. Víš, já nikdy nezapomenu, když jsem přišla v necelých 18 letech do jiného stavu, na maminku jedné mojí kamarádky. Jednou jsem se jí svěřila, že si vůbec neumím představit, jak se o to mimino budu umět starat. A ona mi řekla, že v přírodě je to tak zařízeno, že každý tvor se umí postarat o svoje mládě. A měla pravdu. Byly pak různé problémy, ale nikdy, vážně nikdy, mně nenapadlo, že by bylo lepší, kdybych malýho neměla. Prostě to tak je, že to dítě dá člověku tolik štěstí, že tím vykompenzuje ty starosti kolem. To, že někdo má těch starostí víc a někdo míň, to už je věc druhá.
Verera: tak hlavně dcera neví, jak se bude cítit za rok, žejo... no vpodstatě je to ta cesta odložit problém až na pak, ono to nějak dopadne.
Take me to napadlo s tema vecma,proc je neprijmout?
Ja zustala sama s detma 4 a 3 roky.Obleceni me prodavala moje kamaradka po svych detech.Pozdeji i sem tam neco dala.Po X letech jsme se nepohodli a bylo me to vycteno.Takze za me radci brat veci od cizich.Navic tady te to lide nabizeji zdarma.
a....: To jsi ty. Dcera se rozhodla tak, jak to cítí ona a vypadá to, že to důkladně zvažovala. Každý je jiný. Někdo bere potrat jako běžné řešení průšvihu, někdo má spontánní potrat ve 3. měsíci a je toho rok v depresích. S tím, jak se zachová, musí každý žít sám, odsuzovat něco s tím, že já bych se cítila jinak, tak co blbne, je nesmysl.
Pokud hoch studuje kdo bude platit vyzivne,?Jeho rodice a nebo se to rozdeli mezi oba rodice jako pri neplaceni vyzivneho.
dítě se v 16 letech zvládnout dá, když se chce, je to náročnější, nikdo vám totiž nezaručí, že ve 30 letech to bude brnkačka, Šárčina dcera může mít "zlatý"dítě, které vzorně spí, všechno krásně sní, skoro vůbec nepláče, ale taky ne, může mít zrovna tak uřvánka nebo vzteklouna, to už je risk, ale člověk riskuje v každém věku. Někdo není na dítě psychicky zralý a připraven ani v 35 letech nebo prostě nikdy
Romule: 100% souhlas
krásně napsáno
Almega: hlavně že se uměli ti dva mladí dost rychle rozhodnout, že budou souložit, viďte? zárodek není jenom "shluk buněk", je to už živý organismus, prostě budoucí dítě, nastudujte si třeba na Netu vývoj plodu ode dne početí a pak si o tom můžeme popovídat
Linda: adelka1: čau kočky, málokdy s váma nesouhlasím, ale dneska teda ano
Hodně mě baví názor, že pokud by šla slečna na potrat, utrpěla by psychickou újmu. No když to vezmu podle sebe, tak já osobně bych daleko větší újmu utrpěla, kdybych porodila v šestnácti a nadále byla hozena do zodpovědnosti matky, v době, kdy k tou ještě nejsem způsobilá. No naštěstí jsem tohle řešit nemusela, jen mě opravdu překvapuje, jak lidi krátkozrace uvažují.
.gif)
sevenofnine: s těma věcma mě napadlo to samí,dítě přece pořád roste,tak proč to odmítat...taky mám kámošku který všechny věci po malým dávám a jsem za to ráda,protože nevim,kde bych to všechno skladovala,malej roste pořád jako kouzelná fazole,tak minimálně 2x do roka měnim v jeho skříni velikosti za větší
...
Šárko, když už jste si (záměrně píšu si, ne jen dcera) dítě nechaly tak je potřeba nechovat se jako hoch s rodiči a jednat, koupí 1 knihy to nekončí. Je potřeba jít okamžitě na sociálku, pořádně se vyptat co a jak a podle toho bez prodlení jednat. Nestačí se tvářit, že teď jako dobrý tak koukám z okna ... Odmítnutí pomoci mi přijde nedomyšlené, mohly jste si vybrat z víc věcí, z více velikostí, ono miminko dlouho miminkem není, nechat si ty hezčí věci a zbytek darovat dál, takhle budete odkázání na zbytky po 2 dětech ... no mě ta vaše akce a nekce přijde celá taková nedomyšlená, trošku huráakce. Hodně štěstí a zdraví, pevných nervů a pohody a hlavně MYSLETE.
Almega: jojo, chudák hoch, on za to vůbec nemůže 
kdo ví, jestli to na něj Šárčina dcera neušila, protože která šestnáctiletá puberťačka by se nechtěla stát maminkou, že jo. Pokud by se ke mně postavil otec dítěte jako on (lhostejno v jakém věku), už bych se s ním neradila absolutně o ničem, právo na rozhodování ztratil v okamžiku, kdy řekl, že s tím nechce nic mít a že to řešit nebude vůbec.
Šárko, držím vám palce, ať to spolu zvládnete.
.jpg)
Almega: v podstate s tebou souhlasim, deti pro me nejsou smyslem zivota ani prvnim ci poslednim. Nicmene pokud pro jineho jsou neberu mu jeho nazor, proste kazdy mame jine priority. Na druhou stranu mam doma 16,5letou dceru, kdyby mi vecer sdelila ze je tehotna a hodla si to nechat, tak bych teda radosti do stropu rozhodne neskakala, rekla bych ji svuj nazor, ale tim by to skoncilo. Jeji telo jeji rozhodnuti a ja to respektuji. Lehky by to nebylo, ale zvladnout se to musi. K vuli jednomu miminu se svet nezbori a ani nezacne tocit na druhou stranu 
. A stejne tak chápu Sarku a jeji dceru, nesouhlasim ale respektuji, kdybych mohla pomohla bych jim (napriklad kdyby to byla moje sousedka tak klidne obcas pohlidam apod) .
Jarča*: Jasně, je to tak jak to je, zúčastnění musí doufat, že zvolené řešení je v jejich případě to nejlepší z možných, pro dceru Šárky, je důležité, že nebyla nucena do ničeho, co se jí příčí a že má podporu matky.
Chlapec se dobrovolně rozhodl neúčastnit se rozhodování o své budoucnosti, tak se nemůže divit, že pro něho dopadlo nevýhodně. Mě akorát překvapil názor, že má holka brát ohled především na toho kluka a co cítí ona je vedlejší.
Chápu, že by někdo v takovém případě volil interrupci, ale nevěřím tomu, že by nějaká matka nutila dceru, která by byla rozhodnutá si dítě nechat, k potratu jen proto, aby nezkomplikovala život chudákovi klukovi.
