Rodiče se nám pletou do života
Ačkoli jsem už dávno dospělá a mám dokonce už sama dospělou dceru, stále mám problém se svými rodiči, respektive s mojí mámou. Co si pamatuji, vždycky byla generál a muselo být po jejím. Jinak se k smrti urazila a vydržela nekomunikovat třeba čtrnáct dní.
Díky bohu, že můj manžel je flegmatik jak se patří, jiný by si už dávno sbalil kufry. Moje matka a v jejím těsném závěsu i otec „přikyvovač“, nám v podstatě celý život udělovali nevyžádané rady, snažili se organizovat nám dovolené, kritizovali a hodnotili takřka cokoli, co jsme udělali.
Několikrát jsem se pokusila vzepřít, ale skončilo to vždycky matčiným ublíženým pláčem, následnou uražeností a tátovými výčitkami. A tak jsme se naučili je brát takové, jací jsou, vyslechli je a pak si všechno udělali po svém. Samozřejmě jsme si pak vyslechli spoustu řečí, ale ty jsme pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým hned ven.
Teď ale řešíme docela problém. Jak jsem psala v úvodu, máme dospělou dceru. Na jaře odmaturovala, na vysokou nešla a už chodí do práce. Našla si docela dobré místo, oželela kvůli němu i poslední prázdniny a již od července je v plném pracovním procesu. Jako každý mladý člověk také touží se osamostatnit a bydlet sama. S manželem to oba chápeme a společně jsme začali hledat nějaký šikovný pronájem, který by zvládla financovat, a mohla si tak vyzkoušet samostatný život se vším všudy.
Při nedávné rodinné oslavě se dcera nepředloženě o svém záměru zmínila i před svými prarodiči. Když jsem slyšela, jak to ze sebe sype, šly na mne mrákoty, protože jsem věděla, co bude následovat. Hromady rad, doporučení atd. Nemýlila jsem se.
Moji rodiče vzali bydlení naší dcery do svých rukou, rozhodili sítě a postavili nás, tedy především ji, před hotovou věc: V domě, ve kterém bydlí, se uvolnila jedna nájemní garsonka a družstvo, jemuž dům patří, se rozhodlo prodat ji za velice výhodnou cenu. Podle našich by se té příležitosti mělo rozhodně využít, navíc nabídli, že by své vnučce zaplatili celou polovinu požadované částky a nám nadiktovali, že tu druhou polovinu bychom měli uhradit my. Je to přece naše jediné dítě.
A my teď stojíme před dilematem. Garsonka je prostorná, velmi pěkně řešená a kromě nějakých drobností je v podstatě hned obyvatelná bez nutnosti nějaké náročné rekonstrukce. Za tu cenu je to opravdu velice výhodné, normálně se takové byty v našem městě prodávají za dvojnásobek.
Jenže je tady několik velkých ALE. Ochotu rodičů zaplatit vnučce polovinu beru sice s povděkem, nicméně po celoživotních zkušenostech s nimi je mi jasné, že by jim naše dcera byla povinována nehynoucím vděkem a svým způsobem i poslušností, kterou by vyžadovali. Druhou polovinu, kterou bychom měli dle úsudku našich uhradit my, sice na účtu máme, ale vydali bychom se absolutně ze všech peněz a zůstali na suchu. A to se nám v dnešní nejisté době nechce podstoupit, je to příliš velké riziko. Poslední ALE je naše dcera samotná, které by se samozřejmě ten byt a za takových podmínek náramně líbil, nicméně představa, že by bydlela dvě patra pod všetečnou babičkou, jí nahání husí kůži.
A my teď řešíme, jak s celou touto situací naložit. Na jednu stranu je to šance, jak by dcera získala vlastní byt bez nutnosti brát si hypotéku nebo platit drahý pronájem. Taková nabídka se nemusí podruhé opakovat. Je to jistě nesporná výhoda a skutečnost, co výrazně hovoří pro. Jenže je potřeba brát v úvahu i druhou stranu mince – blízkost mých problematických rodičů a závazek, který by k nim z morálního hlediska cítila. Navíc by v tom domě byla patrně pod drobnohledem, takže na nějaké výrazné soukromí by asi mohla zapomenout.
Vím, že vyřešit si to musíme sami. Přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, jestli by nebyly tak hodné a nezamyslely se nad naší situací ze svého nezaujatého a tím pádem objektivního pohledu. Možná nám vaše postřehy pomohou při konečném rozhodování. Děkuji všem.
15.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče se nám pletou do života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: Almega: já taky tohle moc nechápu, když mě někdo se.., tak se s nim nestýkám. a když teda je to matka a musim, tak jen v omezené míře. proč jí vůbec vykládaj o dovolený, aby jim do toho mohla kecat??? bych jí poslala do řiti matka nematka
.gif)
mashanka: on ten problém může být mnohdy ještě horší s různými pronajímateli.....zažila jsem to u dcery.....
.jpg)
Já bych šla pro začátek do toho pronájmu. Už jenom proto, že dcera se chce OSAMOSTATNIT, jak píšeš, což si představuji jinak, než si nechat od rodičů koupit byt a potom si nechat do všeho mluvit, protože musí být vděčná. To může rovnou zůstat doma a vyjde to nastejno.
Myslím, že příležitostí ke koupi bude časem víc, až si vůbec ujasní, co a kde by chtěla na celý život. Pronájmy může měnit, podle toho, jak bude zjišťovat, co jí vyhovuje. Její byt už je závazek. Sice ho může prodat, kdyby jí nevyhovoval, ale už jsou kolem toho starosti a navíc by asi nemohla, dokud prarodiče žijí, aby s nimi neměla problém.
Myslím Silvie že to všechno jak píšete o rodičích je i chyba vás a vašeho manžela, hned od začátku jste si měly s rodiči ujasnit nějaká pravidla ahned od počátku je dodržovat, já to vidím také z pozice postarší matky a jak říkáte vy "generála"
ale do života se mladejm nepletu, dobře vím podle sebe, že by si stejně udělali po svým.......
druhá věc, vaši pokud ty peníze mají a vy jste jediná dcara, stejně je jednou zdědíte ( a dědická daň není zrovna malá) tak proč je teď výhodně neinvestovat, nevím kolik je mámě let, ale myslíte že bude mít ještě dlouho sílu se starat o to po čem jí nic není ?.........já bych to vše s čistým svědomím brala tak jak je to nabízeno, .......jste proboha lidi, tak se nějak slušně domluvte......vlastní bydlení je vlastní bydlení, to mi věřte, vím o čem mluvím.......
nevím nad čím přemýšlíte, berte garsonku ať je holka ve svém, nebude přece vrážet peníze do cizího a rodiče tu s prominutím věčně nebudou....navíc holka bude stejně většinu dne v práci a třeba tam později bude mít přítele a ten vašim jak se říká utne tipec.........
hmmm to co pisu na konci je mozna uplne prvni otazka, kterou by si meli rodice prarodice polozit: Je ten byt SKUTECNE tak dobra nabidka, ze se vyplati ho koupit tak jako tak, nebo je "vyhodny" jen kdyz tam bude bydlet vnucka? No a jakmile budou vedet tohle, tak je dalsi jasne.
Radsi bych byt kde budu mit klid a ne babcu za zady ktera komanduje a ma prehled o vsem.
Nesla bych do toho.
ja byt dcerou, tak do toho nejdu. nastehovtse do bytu, ktery zaplati maminka s babickou se neslucuje s mou predstvou o tom, co je to samostatnost. ale vase dcera to mozna vidi jinak.... jestli ta bydelt chce, tak by se mela nejak na nakladech podilet, nemusi si brat nutne hypoteku, ale at vam i babicce neco splaci. kazdopadne bych rozhodnuti o jejim bydleni nechala na ni.
a kdyby tam bydelt nechtela, tak byt kupte a pronajmete nebo neco, jestli je to tak vyhodny....
.jpg)
Já bych do toho teda nešla. Jak píšeš, zůstat na suchu v dnešní době je risk a proto abys dávala peníze dětem sis určitě na stará kolena nešetřila. Ať se dcera postará sama, když se chce osamostatnit. Ale co nejdál od obou - rodičů i pra... - pak byste ji prakticky mohli živit dál " Mami nemáš něco, já to nestihla -"apod... Ono to je obousečné. Kontrola od rodičů i vyžírání rodičů Podle vztahů.
Stanik: no to je pravda, to je ještě horší. zrovna mám takovou kolegyni v práci. půlku věcí dělá za mně a já se můžu kopat do řiti. fakt mě to moc baví 
no a k tomu, že v důchodu se vám vaše peníze budou opravdu sakra hodit, se ani vyjadřovat nemá cenu. leda by vám je dcera splatila
jestli dcera chce celý život (prarodičů) trpět, tak ten byt kupte. jestli chce mít klid a svůj život, tak v žádném případě a ať se odstěhuje tak 500 kiláků od nich
Mimochodem, my jsme kupovali dům před půl rokem a příspívali nám manželovi rodiče. Trvali na tom, že poměrná část domu, na kterou přispěli, bude patřit jen jejich synovi. Zbytek ať si rozdělíme, jak chceme. A já jsem nakonec ráda, že to tak je, protože vím, že na svou část si poctivě splácím hypotéku a nemusím být nikomu do smrti vděčná a poslouchat výčitky typu "my vám zaplatili dům a vy nechcete přijet na Vánoce, nevděčníci".
Pokud se rozhodnete do toho jít, udělejte si s rodiči i dcerou jasno v pravidlech a majetkových vztazích. Bude byt patřit dceři nebo si prarodiče nechají podíl? Tohle je potřeba vyřešit a dá se to. Hůř se řeší otázka vděku a morálních povinností, které to zakládá. Vděk je totiž něco, co musí onen vděčný člověk prostě sám od sebe cítit, aby to mělo smysl. Jakmile je vynucován, je to citové vydírání a ničí vztahy. Takže prarodiče by především měli vědět, že vnučce peníze dávají ze svého rozhodnutí a že ji to k ničemu nezavazuje, nebude-li to tak sama cítit.
Vyřešit si to musí především dcera, chce-li být dospělá a samostatná. Takže rozhodnutí, zda ten byt za těchto podmínek chce nebo ne, je především na ní.
Vy si s manželem musíte vyřešit, jestli jste ochotni jí tu půlku zaplatit, pokud se rozhodne, že chce a říct dceři výsledek.
Dohromady máte několik možností:
1. Dcera se rozhodne, že byt nechce a dál není co řešit. Pokračujte v hledání podnájmu.
2. Dcera byt chce, vy jí přispějete. Taky není co řešit, kupte byt a doufejte, že dcera z prarodičů nezblázní.
3. Dcera byt chce a vy jí nepřispějete - to je nejsložitější, pravděpodobně by musela hledat jiné možnosti financování zbylé poloviny - nevím, jak dlouho pracuje, jaký má plat a tak, jestli jí tedy dají hypotéku...
Každopádně základ je, aby se dcera rozhodla, jestli byt chce nebo ne. Já osobně bych za takových podmínek nechtěla. Mít byt, který mi vlastně komplet zaplatil někdo jiný, navíc když je to někdo s diktátorskými sklony, to není moc start do SAMOSTATNÉHO života. Navíc mi nepřijde rozumné ve dvaceti (nebo kolik může dceři být když sotva odmaturovala) kupovat byt. Člověk v tomhle věku ještě nemá jasno v tom, co vlastně potřebuje, jeho potřeby se každou chvíli mění, hledá teprve svoji životní cestu, partnera a podobně. Být uvázaný k nemovitosti je podle mě v téhle životní fázi spíš přítěží. Mnohem lepší najít vyhovující pronájem, který poskytuje mnohem větší svobodu, když se člověk rozhodně něco ve svém životě změnit.
jelítko: a vis co je jeste horsi nez nevyzadana rada? NEVYŽÁDÁNÁ POMOC! ( presne jako se tomu deje v pripade babicky v tomto pripade)
