Rodiče se nám pletou do života
Ačkoli jsem už dávno dospělá a mám dokonce už sama dospělou dceru, stále mám problém se svými rodiči, respektive s mojí mámou. Co si pamatuji, vždycky byla generál a muselo být po jejím. Jinak se k smrti urazila a vydržela nekomunikovat třeba čtrnáct dní.
Díky bohu, že můj manžel je flegmatik jak se patří, jiný by si už dávno sbalil kufry. Moje matka a v jejím těsném závěsu i otec „přikyvovač“, nám v podstatě celý život udělovali nevyžádané rady, snažili se organizovat nám dovolené, kritizovali a hodnotili takřka cokoli, co jsme udělali.
Několikrát jsem se pokusila vzepřít, ale skončilo to vždycky matčiným ublíženým pláčem, následnou uražeností a tátovými výčitkami. A tak jsme se naučili je brát takové, jací jsou, vyslechli je a pak si všechno udělali po svém. Samozřejmě jsme si pak vyslechli spoustu řečí, ale ty jsme pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým hned ven.
Teď ale řešíme docela problém. Jak jsem psala v úvodu, máme dospělou dceru. Na jaře odmaturovala, na vysokou nešla a už chodí do práce. Našla si docela dobré místo, oželela kvůli němu i poslední prázdniny a již od července je v plném pracovním procesu. Jako každý mladý člověk také touží se osamostatnit a bydlet sama. S manželem to oba chápeme a společně jsme začali hledat nějaký šikovný pronájem, který by zvládla financovat, a mohla si tak vyzkoušet samostatný život se vším všudy.
Při nedávné rodinné oslavě se dcera nepředloženě o svém záměru zmínila i před svými prarodiči. Když jsem slyšela, jak to ze sebe sype, šly na mne mrákoty, protože jsem věděla, co bude následovat. Hromady rad, doporučení atd. Nemýlila jsem se.
Moji rodiče vzali bydlení naší dcery do svých rukou, rozhodili sítě a postavili nás, tedy především ji, před hotovou věc: V domě, ve kterém bydlí, se uvolnila jedna nájemní garsonka a družstvo, jemuž dům patří, se rozhodlo prodat ji za velice výhodnou cenu. Podle našich by se té příležitosti mělo rozhodně využít, navíc nabídli, že by své vnučce zaplatili celou polovinu požadované částky a nám nadiktovali, že tu druhou polovinu bychom měli uhradit my. Je to přece naše jediné dítě.
A my teď stojíme před dilematem. Garsonka je prostorná, velmi pěkně řešená a kromě nějakých drobností je v podstatě hned obyvatelná bez nutnosti nějaké náročné rekonstrukce. Za tu cenu je to opravdu velice výhodné, normálně se takové byty v našem městě prodávají za dvojnásobek.
Jenže je tady několik velkých ALE. Ochotu rodičů zaplatit vnučce polovinu beru sice s povděkem, nicméně po celoživotních zkušenostech s nimi je mi jasné, že by jim naše dcera byla povinována nehynoucím vděkem a svým způsobem i poslušností, kterou by vyžadovali. Druhou polovinu, kterou bychom měli dle úsudku našich uhradit my, sice na účtu máme, ale vydali bychom se absolutně ze všech peněz a zůstali na suchu. A to se nám v dnešní nejisté době nechce podstoupit, je to příliš velké riziko. Poslední ALE je naše dcera samotná, které by se samozřejmě ten byt a za takových podmínek náramně líbil, nicméně představa, že by bydlela dvě patra pod všetečnou babičkou, jí nahání husí kůži.
A my teď řešíme, jak s celou touto situací naložit. Na jednu stranu je to šance, jak by dcera získala vlastní byt bez nutnosti brát si hypotéku nebo platit drahý pronájem. Taková nabídka se nemusí podruhé opakovat. Je to jistě nesporná výhoda a skutečnost, co výrazně hovoří pro. Jenže je potřeba brát v úvahu i druhou stranu mince – blízkost mých problematických rodičů a závazek, který by k nim z morálního hlediska cítila. Navíc by v tom domě byla patrně pod drobnohledem, takže na nějaké výrazné soukromí by asi mohla zapomenout.
Vím, že vyřešit si to musíme sami. Přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, jestli by nebyly tak hodné a nezamyslely se nad naší situací ze svého nezaujatého a tím pádem objektivního pohledu. Možná nám vaše postřehy pomohou při konečném rozhodování. Děkuji všem.
15.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče se nám pletou do života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
nasemami - 15.10.2010 9:25 - v podstatě s tebou souhlasím, jen ten "nějaký" důvod bych nevymýšlela, na rovinu bych babče řekla, proč do toho nechci jít.
Nechala bych rozhodnutí na dceři, s tím ať si vezme hypotéku, rozhodně bych jí to nefinancovala, když chce být samostatná,tak se vším všudy. A vy si svých peněz užijte pro svoje potřeby a zájmy. 
Dobrý nápad s tím prodejem. Koupit a později prodat a vydělat na tom...určitě tam budou nějaké podmínky od kdy to bude možné. Je otázka, jestli to ty 2, 3 roky vydrží... Pak by ale měla peníze na jiný, možná lepší byt někde jinde. Známá teď řešila podobný problém. Její matka (už stará paní) bydlela v takovém bytě a bylo jí nabídnuto přednostně odkoupení. Neměla však na to peníze, takže hrozilo, že byt koupí někdo jiný a ona bude platit o hodně vyšší nájem nebo se bude muset odstěhovat. Její dcera proto byt koupila a protože si nemůže dovolit platit za dva byty, nastěhovala se k ní. Ovšem matka je generál a ona je u ní teď nešťastná. Maminka se chová, jako by byt byl její a ona zde jen podnájemníkem a ne naopak. Takže dobrá vůle se jí nakonec vymstila. Tak pozor, ať to u vás nedopadne taky špatně, ale konečné rozhodnutí by měla samozřejmě udělat dcera. Hodně štěstí 
nevyžádaná rada - výborný termín 
Ne, určitě nekupovat a už vůbec ne si to nechat od rodičů zaplatit. Radši ať si dcera pořídí menší byteček nebo možná nejlepší ten pronájem, ale muset být vděčná - ne, to fakt ne.
Já žasnu,jak si někdo dokáže udělat z vlastní matky doživotního bubáka....Fakt nechápu.Když je mi někdo nemilý,tak s ním zkrátka neudržuji žádné těsné vztahy,i když je to matka...Já bych se rozhodně do toho,co dělá dcera nepletla,natož abych se starala,co dělá vnučka!!Jestliže chce babička vnučce pomoci,tak má 2 možnosti:dát jí to bez keců a vměšování se,nebo si to nechat...A vy máte tutéž možnost:dát peníze bez jakýchkoliv dalších podmínek a "starání se",nebo ne.A vnučka má svoji hlavu a když neví,co,tak ať si hodí korunou.
Verera: 
Tohle by si měla rozhodnout dcera sama. Pokud jí ale ta myšlenka nahání husí kůži, tak asi zasahování babičky taky snáší těžce.
A pokud chce bydlet, tak je na ní, jestli přijme polovinu od babičky se vším co to obnáší, ale rodiče rozhodně nejsou povinni jí dát druhou půlku, nedávala bych jí nic, chce být samostatná, tak ať se snaží. Holka vypadá, že nepotřebuje vodit za ručičku a možná ani nechce, aby jí start do život a zorganizovala rodina.
Já osobně bych do toho tedy nešla. Sebevýhodnější byt nestojí a spoustu let otravných řečí s dozoru.
Co se vlastně stane- babička se urazí a nebude komunikovat- hurá, chvíli bude klid, to je vlastně dobře, ne? Asi vám to pak bude často předhazovat , ale na to snad jde říct, že jste se rozhodli takhle a už se o tom nehodláte bavit a všechny řeči v zárodku utnout.
Jen mě tak napadá- když je totak výhodné, asi nebudete jediní zájemci. U nás se takovéhle byty prodávají obálkovou metodou nejvyšší nabídce. Kde bere babička jistotu, že ten byt může koupit? Nebylo by dobré se osobně poptat na družstvu, jak to vlastně je? Třeba už to zajistí opět klid.
a co ten byt koupit a kdyby to nešlo,za rok dva znovu ho prodat a ještě na tom vydělat?
.JPG){kind=avatar}
Dcera je dospělá a chce se osamostatnit. Má první šanci udělat rozhodnutí podle sebe. Peníze bych jí ale nedala, jen nějakou část půjčila. Rozhodně bych se nevydala z peněz, stát se může cokoliv. A ještě je tu jistá nemalá šance, že je dcera po babičce a že si s babičkou poradí.
Badi: uplne souhlasim
Byt je dobra investice... ale radeji bych si vzala hypoteku, nez byt nekíomu vdecna a poslouchat kecy.. navic , kdyz pak bábě dcera nedá klíče.. bude scéna.. když dá.. poleze jí tam bába 3x denně... a.... nedejbože, až buide mit jejich malá holčička pánskou návštěvu, se kterou jí ta všetečná bába nachytá v posteli... uff.. proste ne a ne a ne a stokrat ne...
Pokud odmítnete, čeká vás určitě scéna, pláč, vyhrožování, vydírání od babči. Ale bude to scéna jednorázová, za čas se situace uklidní. Pokud byt vezmete, čeká vás řada-nekonečná řada -takových scén. Např. proč jí nedáte klíče, pořádek v bytě, v kolik chodí dcera domů a kam chodí, s kým se to tahá (babička bude mít přehled o každém kroku vnučky). A ve finále budou všichni všechno řešit přes vás. Já bych do toho nešla. kvůli klidu do budoucna. Možná bych zkusila vymyslet nějaký důvod, proč to nejde (nedostatek financí, nechcete dceru rozmazlovat apod.),ale může se vám stát, že babička zaplatí garsonku celou. Takže asi nezbyde, než na rovinu říct, že prostě NE a argumentovat morálními důvody. Já bych to udělala, volila bych menší zlo. Peníze ani byt nejsou všechno.
Nechápu, zvlášť když rodiče nebydlí s vámi v jednom domě ani bytě.Prostě řeknu NE a hotovo.
Bydlení dcery v jednom vchodě s babičkou.....to nevím. Záleží na tom, zda si dcera dokáže prosadit svou a jak s babičkou vychází.Jestli je koupě garsonky tak výhodná jak píšete, tak bych to zkusila. Pokud to nebude klapat, nebo si dcera najde přítele, nebo bude chtít založit rodinu, garsonku může vždycky se ziskem prodat. Za dnešní pronájmy bytů lidé hodně ceny nadsazují a když to spočítáte, tato investice do garsonky se určitě vyplatí...
Já těm záležitostem kolem získávání bytů moc nerozumím, nicméně bych si zjistila, zda pak s tím bytem mohla dcera volně disponovat (aby prodej nebyl vázán na souhlas ostatních družstevníků nebo to mělo nějaká zvláštní omezení). Pak bych to brala jen rozumem. Dceři bych tu půlku částky jen půjčila, i tak by to ode mne byla oběť, a jestli jí babička s dědečkem chtějí tolik dát, je to jen jejich věc.
Nicméně by byli prarodiče srozuměni s tím, že když se cokoli dceři znelíbí, může garsonku prodat, peníze vrátit a být na tom tak, jak byla, ale s nějakými penězi navíc. 
Bety: A z peněz z pronájmu si pronajmout garsonku na druhém konci města...
Bety: 
