Mají psa jako právoplatného člena rodiny a neberou na nikoho ohled
Chtěla bych se vás zeptat na názor ohledně situace v naší rodině. Možná nejsem schopná vidět ji objektivně a jsem přecitlivělá. Jde o rodiče mého přítele, respektive o jejich psa.
Já jsem psa nikdy neměla, bydleli jsme v paneláku. Oni taky bydlí v bytě, nicméně psa mají, přítel mi říkal, že u nich doma vlastně pes vždycky byl, co si od dětství pamatuje. Problém je v tom, že oni to zvíře mají jako dítě. Je to nějaký ratlík, takový malý ublafaný „něco“, je absolutně nevychovaný.
Může všude, na gauč, do postele, dokonce si vyskočí i na kuchyňskou linku a co tam najde, to sežere, když někdo jí, skáče mu na klín a bere jídlo přímo od pusy. Oni nijak nezakročí, jen se tomu smějí. Vadilo mi to od začátku, co jsem k nim občas chodila na návštěvy.
Teď je situace horší, protože máme tříměsíční miminko. Tchyně je samozřejmě z vnučky nadšená, pořád nás zve na návštěvy a já se tomu čím dál víc vyhýbám. Ten jejich pes na malou nereaguje vůbec dobře, jak přijdeme, tak štěká jako pominutý a když malá zapláče, zle na ni vrčí a cení zuby. Oni místo, aby mu vynadali, tak ho ještě jakože chápou a mluví na něj stylem: To miminko tě zlobí, viď? A to ani nemluvím o tom, že jednou ten pes vlezl do její autosedačky a počůral ji a taky má tendence jí neustále brát její hračky.
Došlo to tak daleko, že tam odmítám s malou chodit, což přítel i jeho rodiče špatně nesou a jsou na mě naštvaní, prý jsem přecitlivělá. Když jsem jim vysvětlovala, že na vině je jejich nevychovaný pes a ať chodí za malou oni k nám, tak se strašně urazili. Pro ně je prý jejich pes právoplatným členem rodiny, kterého milují. A já jsem nesnášenlivá a přehnaně úzkostlivá.
Máme kvůli tomu dusno, přítel je naštvaný, že dělám problémy v rodině, prý naší malé kontakt se psem jedině prospěje. Vůbec není schopen pochopit, že ten pes jejich rodičů ale není normální a každá návštěva u nich je pro mne zkouška mých nervů.
Nemyslím, že bych byla konfliktní člověk, ale jsou prostě určité hranice, které překonat nedokážu. Ten rozkol v rodině mne mrzí, ale nemyslím, že by byla chyba na mé straně. Někdy o tom ale pochybuji a říkám si, jestli to snad nepřeháním. Jaký je váš názor na tuhle situaci? Možná ji vidím špatně vzhledem k tomu, že jsem svého psa nikdy neměla.
28.8.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají psa jako právoplatného člena rodiny a neberou na nikoho ohled
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Máme,dokonce 2,jednoho venku,druhého v bytě,ale mají své meze a hranice,před návštěvami se zavírají,nespí v posteli,to nesnáším,na gauč či na křeslo si ani nedovolí,mají své pelechy a běda,když jsou jinde.
Ano-věřím,takových rodin je hodně,co mají psa nadčlověka,ale ty jsi ta špatná,když se domáháš normálního chování..oni si to už ani neuvědomují
že je to jen zvíře,což tohle slovo mnoho takových lidí nemá vůbec rádo, mám ho jako společníka s velkými mezemi, v posteli ho mít ani náhodou
až jednou "odejde,nebudu ho týden oplakávat,je to zaprvé zvíře,horší když zemře člověk
i zvíře je smrtelné a má svůj čas na světě odměřený..tot´ˇ můj názor
.gif)
Cim vic se priklanim k tomu, ze tohle je vykalkulovany pribeh, ktery ma zahrat na jednolitou a rozhorcenou strunu. Pochybuju, ze je "skorotchyne" az takovy omezenec, ze by nechala ohrozovat sve trimesicni vnouce.
.jpg)
Monik: Souhlas
psy mám ráda ,ale tohle ???je hrůza a pokud tchánovci nezmění svůj postoj k psovi tak bych tam nechodila hygiena (pes všude )
a pak i napadení nééééé já bych tam nešla tečka
Mimino bych nenechala samotné ani s kočkou,natož se psem! Nikdo nemůže předem zaručit,že zvíře nějak neublíží...Mně vadí tihle rozmazlení psi,nesnáším,když na mě skáčou,to považuju za nejhorší projev nevychovanosti-mám čisté věci a pes může být špinavý z venku,drápama podrápe oděv a někdy i skrz...Pes má být v bytě,přijde-li návštěva,na svém místě a jen na zavolání se má dostavit a pak zase jít, né všude šmejdit,zvláště,když chodí ven a tam ke všemu čuchá,i k hnusným věcem a olizuje je,a já mám pak strpět olizování takovým psem??? Já bych jim to takto vysvětlila a už bych tam nešla,dokud nebude dítko velké a pes vychovaný,jestliže by oni nechtěli nic řešit...
Psy mám ráda, vždy u nás byli, dokonce si myslím i to, že soužití dítěte se psem může být prospěšné... ALE tohle je opravdu moc, tohle je hrůza, nevychovaný pes, co si může cokoli dovolit, ten je pro okolí opravdovou pohromou a zvláště pro malé dítě nebezpečím. Takže se Dáše vůbec nedivím a je určitě správné se setkání s takovým zvířetem vyhnout...
Jé, děkuju za tohle téma. Měli jsme doma podobnou roztržku, tak jsem ráda, že v tom nejsem sama. Byť Dášu upřímně lituju. U nás to nebylo tak hrozný, ale i tak to pro mě překročilo hranice snesitelnosti.
O vánocích jsme byli pozvaní k našim, stejně tak i brácha s rodinou. Mají velkýho psa - labradora. Ale děsně rozmazlenýho. Mamka bráchu požádala, ať psa nechají doma, ale marně. Pes si sice nedovolí jíst ze stolu, ale klidně pokládal hlavu na stolek - pak tam po něm zůstávaly oslintaný otisky a žebral děsně. My tehdy měli 4 měsíční miminko. Nemohla jsme ho na chvilku odložit z ruky, protože čokl na něho pořád strkal hlavu (ne zle, ale slintal), vrtěl ocasem tak, že hrozilo, že mrněti ublíží. Po několika hodinách chovacího posilování jsem byla pěkně zpruzená a vypadli jsem mnohem dřív, než se čekalo, ale já jsem fakt měla problém vést společenskou konverzaci, jak jsem byla naštvaná. Druhý den jsem se od mamky dozvěděla, že se ze mě stává děsně protivná baba a že bych měla být tolerantnější.
Takže Dášo, z mě jsi v právu a mrzí mě, že tě manžel nepodpoří. Ono čekat, až pes mrněti ublíží, je dost nezodpovědný.
no tak to já bych tam zešílela, nejsem nějak milovnice psů,ale toleruji, když jsem na návštěvě a mají psa, ale toto to je příliš.Co když jednou skočí na miminko? Tchyně je netolerantní a nezbývá nic jiného než jí toto říci na rovinu .
Stejne mi tam pripada tak nejak nedostatek tolerance.
Kdyz mam psa/dite, kteremu vsechno dovolim, tak musim holt pocitat s tim, ze to nekomu muze vadit a tudiz ma plne pravo pozvani na navstevu odmitnout
My mame ponekud zivejsi deti (myslim ted v lezeni do vysek apod.) a jsou lide, kterym to nervove nedela dobre, tak k nim nechodime a nebo pouze bez deti a oni nechodi na navstevu k nam a presto se na ne neurazime.
Opravdu by mne zajimalo, jak by se tchanovci tvarili, pokud by to bylo naopak.
A nebo kdyby treba Dasa chovala hady a pavouky, kteri by byli zvykli se volne pohybovat po byte a tchyne by se jich bala, tak by Dasa taky mohla nutit tchyni se prizpusobit s tim, ze je precitlivela.
Daso, mam psa 17 let a tohle by mi teda vadilo taky. Taky mohl do loznice a vsude po byte, ne teda do postele a na linku, ale jak se narodily deti, tak pes sel proste na chodbu a celkove jsme mu ponekud zuzili hranice.
Je to stary pes, takze by mel mozna na nejake vrceni na deti i narok, obzvlast, kdyz z nich od stenete cely zivot mel hruzu. Ale nikdy si to nedovolil a naopak si od nich necha kolikrat libit veci, kvuli kterym naopak vynadam detem ja. Jemu to prospelo, protoze si na deti (diky tomu ze je mame doma a asi zjistil, ze ne vsechny ublizuji-je nalezenec a asi si zazil jako stene sve) zvykl a uz se jich neboji. A taky vidi, ze ma ve me proti detem ochranu, kdyby mu chtely ublizovat.
Jenze rozdil je ten, ze tady u nas jsem od zacatku panem ja a ne pes. Dokonce i manzela prijmul za sveho panicka, i kdyz "do smecky" pribyl pozdeji. A to podotykam, ze ho milujeme taky. Ale uplne stejne jako deti a dokonce i my s manzelem vuci sobe, i pes ma hranice
Nejsem nijak precitlivela, ale ke tvym tchanovcum bych nechodila taky.
Myslim si, ze kontakt diteti se psem prospiva v tom, ze se dite uci souziti a spravne chovani vuci zviratum a take kvuli alergiim apod. Ale pokud ten pes je agresivni a nesnasenlivy, tak v tom zadny prospech nevidim, spis naopak.
Zajimalo by mne, jak by se tvarili tchanovci, pokud by uplne totozne chovani projevovalo vase dite az bude vetsi a oni by dorazili na navstevu.
Myslim ze by se spis meli prevychovat napred rodice. On ten pes zato nemuze, ze muze doma vsechno, je rozmazlenej, a ted najednou neni stredem pozornosti. Stejne jako male dite, kdyz je neustale stredem pozornosti a nikdo si ho nevsima, tak proste zlobi a upoutava pozornost jak muze. Kdyz ho panicek nenapomene, ze na miminko vrcet nesmi, jak to ma vedet. Navic je to vetrelec do rodiny a kvuli nemu nema plnou pozornost ostatnich.
Osobne bych asi zvala rodice na navstevu k nam a vysvetlila jim, ze se o dite bojim, protoze pes na nej vrci. Jestli jsou aspon trochu soudni a rozumni, tak to uznaji.
kubikm: problém je v tom, že tohodle čokla nikdo nenapomene.... ... a tím pádem je ten pes NEBEZPEČNEJ, protože nemá žádnou výchovu a žádné hranice... a jestliže bere dítě jako vetřelce, jak dlouho bude trvat, než na něj zaútočí?
kubikm: nemáš zkušenosti se psy, ale potvrdila jsi moji domněnku. Děkuji.
kubikm: sallie: presne tak, parkrat zavrci, ale zvykne si a bere noveho clena do smecky. Na druhou stranu, i kdyz jsou nasi psi nad pomysleni hodni a pratelsti, asi bych je o samote s miminem nenechavala. Clovek nikdy nevi, co se stane a jaka bude reakce toho psa.
modroočka: ještě tedy...pokud v té rodině je on vůdcem smečky, tak to dítě bere jako vetřelce...to je taky špatně
u nás jsou psi členy domácnosti, ale až po páníčkovi...
pokud se to povolí...tak je pes pánem domácnosti = smečky a on rozhoduje
a to je prostě špatně
