Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

tak sa vy s muzom prestahujte do dcerinej postele....

Buď je chceš vyhodit, a vyhodíš je.. nebo počkáš holt dva roky.. ve třeí se bere rozmnožování a malá od vás zdrhne sama
Já bych nečekala, normálně bych jí ráno řekla: Tak miláčku, dneska si tu spala naposledy.... už si velká slečna, po prázdninách jdeš do druhé... máš krásný pokojíček, svojí postýlku a v ní budeš spát..
Ráno se na Tebe budeme strašně těšit, ale v noci spát s námi nemůžeš. Všichni se sem nevejdeme... a podívej se brácha, jak je malej a půjde odsud taky.

my taky malou uspáváme dodnes a to jí bylo v únoru 6. Nevadí nám to a když chce jít za náma do postele, může, je dost široká pro všechny tři.

Co třeba zkusit pomoct hromadou plyšáků a polštářků, které si sami vyberou? Něco zabrat musí. Jen s nima o tom komunikovat ne těsně před odchodem do postele.

Mám děti 6 a 10 let, občas u nás spí, ale jen když jim není dobře, nebo někam odjíždějí na delší dobu, nebo když mají splíny. Ale rozhodně ne pravidelně. Ve svých postýlkách byly odjakživa, jen třeba ze začátku namáčklé u našich postelí. Nějak jsem nikdy nepřipustila stěhování do mé postele, tak jsem to nemusela vlastně nikdy řešit....

Vystrnadit násilím, jedině násilím . Prostě nekompromisně vyšupajdit oba do svých postýlek a pár dnů vydržet. Udělat třeba dohodu: já i táta se potřebujeme vyspat, jste už velcí a nevejdeme se sem, můžete přijít třeba ráno po spinkání. Nebo večer chvíli před, an pohádku a pak do své. Však oni to pochopí, jen nesmíš vyměknout a stát si za svým! jestli budeš furt dokola polevovat, budou s vámi spát ještě ve 14ti

nnedovolila jsem děti v posteli protože bych se nevyspalaale zato kluka jsem uspávala asi do 7 let a musím říct že ráda

mam-ča: 10:28: nooo,pravda je,že ,,scény,, mi teda malej nedělal nikdy,to by se se zlou potázal...je fakt,že spaní jsme nemuseli řešit

Jarča*: takhle jsem to měla s neteřinkou,když u nás spala prvně,cca ve 4 letech,taky mi segra dávala inštrukce,na co je všechno před spinkáním zvyklá,přitom se k sobě s našim malým(jsou stejně starý) přitulili,za chvíli usnuli a spali do rána...stejně si myslim,že na to jde pistatelka dost tvrdě,jestli po 7mi letech společnýho spaní jí najednou chce šoupnout do pokoje,aniž by si třeba s ní chvilku lehla,nebo četla pohádku,je to krutý,ať se na mě někdo zlobí nebo ne...všechno má svůj čas...taky si myslim,že když je dá do pokoje spolešně oba dva a pozvolna od nich bude odcházet,bude to bez řvaní a zbytečných scén...asi to vypadá,že jsem na děti mírná,ale kdo by jste mě znal,věděly by jste,že mám spíše sparťanskou výchovu,jenom co se týká spaní jsem měkota

já za sebe bych se taky nevyspala.....mám i v mém věku příšerný spací pozice ( nohu málem za krkem) a tak bych tomu dítěti mohla ublížit...

Naše děti spaly s námi v posteli občas, dokud byly kojené, protože to pro mě bylo tak pohodlnější. Pak když tak dostaly ruku do postýlky.

Syn se stěhoval do svého pokoje s předstihem před narozením dcery, ve 2 letech, aby nežárlil, že byl vyšoupnut, spala tam s ním z počátku babička, vysvětlili jsme mu, že to bude mít lepší a on to tak bral. Ráno se chodil pomazlit.

Dcera s námi spal tak do 3 let, pak dostali společný pokoj. Taky občas ráno přišli, ale spíš velice rychle pochopili, že když potichu vstanou, aby nevzbudili rodiče, mají byt pro sebe bez dohledu, takže jsme se mohli v klidu o víkendu vyspat.

Od té doby chodí jen když jim není dobře a nebo když se jim něco ošklivého zdá, to se většinou v noci objevila dcera s peřinou, zalezla ke mně, po pár hodinách prohlásila, že už je to dobrý a zase odešla.

Že by se sami báli, to ani náhodou, když něco takového naznačovali, tak jsme si o tom popovídali, a ukázali, že není čeho se bát, sami nejsou, jsou dva a my vedle. Ale v tomhle může být každé dítě jiné.

loupák: 10:11 Jestli u babiček je to v pohodě a scény se odehrávají jen doma, je to znakem toho, že jinde holčička respektuje místní pravidla, zatímco rodiče má "na háku".

Když to někomu vyhovuje, tak ať si spí v posteli s dětmi třeba do dospělosti, ale Jance to evidentně nevyhovuje, jen neví jak to zařídit.

Asi by se mělo rozlišit, jestli děti nechtějí spát samy ze strachu a nebo se nechtějí vzdát svých privilegiií. To snad rodiče poznají, jestli fňuká,že se bojí a nebo se vzteká, že musí dělat něco, co se jí nezdá.

Tady mi to připadá spíš ten druhý případ. Tohle teda moc nechápu. Jsem pro to, aby děti měly možnost co nejvíce rozhodovat o sobě přiměřeně věku, ale poslední slovo by měli mít rodiče a neustupovat ve věcech, které jim nevyhovují. Vždycky se dá najít nějaký kompromis, dostat děti tam, kde je chceme mít, aniž by to považovaly za křivdu. Se sedmiletou už je vcelku rozumná řeč, dá se vysvětlit, slíbit odměna a šikovnost a sankce za nedodržení (velká holka, která spí ve své posteli může koukat na filmy pro větší, jíst dobroty pro větší - s rodiči spí mimina, ty ale nic takového nemůžou, vyber si).

Spojila bych to i se synem, jinak bude holka žárlit a on se vzteká, protože vidí, že to funguje.

A ve společné posteli žádné uhýbání, pěkně utiskovat , možná spadne i na zem, nevyspí se, holt už je velká a nevejde se, v její postýlce jí bude líp.

loupák: je fakt, že děti to pochopí velmi rychle, jak to kde chodí. Občas u nás spí pětiletá vnučka od manželovy dcery. Když u nás spala tak před třičtvrtě rokem prvně, tak jsme dostali instrukce, že neusne jinak, než když si k ní někdo lehne a drbe jí na zádíčkách Tak to jsem hned zamítla, normálně jsem jí přečetla pohádku, dala pusu na dobrou noc a odešla. Je fakt, že se vrtěla, vylejzala z postele, takže jsme jí několikrát museli odvést zpátky, a usínala asi hodinu. Ale dneska se rozloučíme, malá si tam chvíli něco brebentí, a za 5-10 minut je tuhá

Musíte být vytrvalí, zkrátka děti (klidně už obě najednou) dostanou své postýlky a budou v nich spát i přes počáteční scény. Nesmíte to vzdát!

Pořiďte jim rovnou válendy, nenuťte je spát mezi šprušlemi, když na to nejsou stejně zvyklé.