Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Je mi čerstvých padesát let a čím dál více se trápím svým vlastním stárnutím. Možná vám to bude připadat směšné, ale já tím skutečně trpím a nedokážu se s tím srovnat. Zajímalo by mne, zda je více žen, které mají stejné pocity jako já.
Ještě před pár lety jsem si pojem „stárnutí“ vůbec nepřipouštěla. Zastávala jsem názor, že s tím beztak člověk nemůže nic udělat a tím to pro mne končilo. Měla jsem taky docela štěstí, lidi mi vždycky hádali míň, než mi bylo, a to mi samozřejmě lichotilo.
Jenže během několika málo let se karta absolutně obrátila. Klimakterium se dostavilo v osmačtyřiceti letech, což je myslím poměrně brzy, a 
zároveň s ním jsem začala pozorovat, jak se měním. Nejdřív jsem to přičítala únavě, nervozitě a celkově ne zrovna příznivé duševní pohodě, se kterou jsem bojovala. Ale po několika měsících mi došlo, že to, jak začínám vypadat, je způsobeno něčím jiným a že mi patrně začal nezvratný stav, kdy začínám viditelně stárnout.
Když se na sebe podívám do zrcadla, je mi úzko. Hlavně z vědomí, že lepší už to nikdy nebude, naopak, spíš mne čeká postupné zhoršování. Pleť mám šedavou, bez jasu, oči jakoby vyhaslé, objevily se mi nepěkné kruhy pod očima, pozoruji řídnutí obočí. Ačkoli to není příjemné, tyto nedostatky se ještě dají jakž takž zakrýt líčením.
Horší to je s celkovou ochablostí. Pomaličku polehoučku mi roste druhá brada, tváře se sesouvají směrem dolů a začínají vytvářet převisy, nosoretní rýhy mám hluboké jako dva krátery. Přibírám na váze, objevila se mi celulitida, paže mám ochablé…
Svým vzhledem velmi trpím. Vím, že bych se s tím měla nějak vyrovnat, ale nejde mi to. Jakoby mi najednou došlo, že je mládí definitivně pryč a nic pěkného mne už nečeká. Pomalu se proměňuji ve starou babičku a děsí mne představa, jak budu vypadat za deset, dvacet let. S obavou pozoruji starší ženy a neumím si představit, že i já budu jednou taková.
Na plastické úpravy mi chybí finance, kdybych je měla, neváhala bych ani minutu a nechala si obličej upravit a omladit. Takhle mi nezbývá nic jiného, než se se svým stavem smířit. Jenže nevím, jak. Zaskočilo mne to. Ta rychlost, s jakou se stárnutí dostavilo. Pořád jsem na sobě nic nepozorovala, cítila se i vypadala skvěle a najednou jsem dobrá akorát do starého železa.
Prosím, nesmějte se mi. Vím, že pro mnohé (hlavně ty mladší z vás) jsou takové problémy směšné. Moc ráda bych věděla, jak svou fyzickou proměnu po padesátce prožívají další ženy. Dokázaly jste se s tím vyrovnat, nebo i vás občas přepadne lítost nad ztraceným mládím?
10.2.2011 Rubrika: Péče o krásu. Kosmetika | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a jak říkala jedna moudrá kolegyně - po padesátce je jako před padesátkou.
.jpg)
copak holka, to ztracený mládí -- no co co , ale horší je že nástup do důchodu je dáááálleeekoooo 
Je mi o rok víc,Marcelo. Velice dobře chápu, o čem mluvíte. Ještě před pár lety jsem byla docela kočka...o 15 kil lehčí. Snažím se brát to, jak to je, mám na světě pár radostí a milých lidiček, a ty mě drží nad vodou. Všichni stárneme - nic nenaděláme.
Marcelo, tenhle stav o kterém píšeš, není klimakterium, ale začínající deprese.
To vůbec není o šedinách, vráskách a povislé kůži, to je nespokojenost sama se sebou, neláska k sobě samé a svému nezadržitelně stárnoucímu tělu.
Zkus se pochválit, jak jsi dobrá, co všechno jsi v životě už zvládla a buď na sebe pyšná ! Určitě máš za sebou spoustu překážek, které jsi dokázala úspěšně překonat. Třeba jsi dobře vychovala děti, pomohla postavit dům, nebo prostě udělala něco, co tady po Tobě jednou zůstane.
Nebuď tak zaměřená na vzhled, i když nám média vymývají mozky kultem mládí a nabídkou všemožných omlazujících prostředků. Co je do přestárlých "přešitých a promazaných" krasavic, když duše chybí ?
Těš se na jaro, až kytičky vykouknou ze země, stromy rozkvetou a zazelenají se, a udělej si nějakou malou radost. Třeba si kup něco, co vůůůbec nepotřebuješ, ale potěší Tě to. A nemusí to být zrovna krém proti vráskám a celulitidě. Tím potěšíš akorát výrobce a prodejce.
Nemusíš být pořád jen rozumná a připravená k pomoci druhým. Teď je nejvyšší čas začít si užívat i svůj život. Pokud jsi jinak fyzicky zdravá, tak to zvládneš.
.gif)
Kočkomilka: 
máš pravdu, teď už mi je nějak jedno, co si druhý pomyslí a nestresuji se. Ono když se člověk nebere tak vážně, tak to je velká úleva.
Myslím, že jsme na tom i lépe, co se týká vztahů s dětmi. Poslouchám stejnou muziku jako moje dcery, líbí se nám stejné filmy, knížky... Nedovedu si představit, že bych si ve 20 chtěla půjčit oblečení své maminky, to moje holky si každou chvilku něco půjčí, máme skoro stejnou velikost oblečení i bot.Tenkrát byly určitě větší generační rozdíly, od žen nad 50 se očekávalo, že budou nosit šátek na hlavě a zástěru, v tom by dnes žádná padesátnice nebyla ani za nic.
A jinak skleróza je nejpříjemnější nemoc - člověk se pořád dozvídá nové věci
a....:
YXH: taky moc gratuluju!!! 
Holka z toho si moc nedelej. Mne bylo 50 v nedeli a nic se nezmenilo. Ja mam jiny problem, jak vlezu do koupelny, tak se tam objevi takova stara carodejnice a nechce odejit, dokud neodejdu ja. To mi ta potvora uz dela dlouho Ja se tomu smeju, protoze mi nic jineho nezbyva, vek se zastavit neda, a stresovanim se nad tim, mi ublizi jeste vic.
Ne ale vazne, nejake plastiky zkusit muzes, ale neni to na dlouho a pak lidi vetsinou vypadaji hur nez predtim, nehlede na komplikace co muzou nastat. Nektere holciny to tu uz rikaly, a myslim si to taky, mozna ze bys mela jit na prohlidku, nekdy spatna zivotosprava zpusobi vetsi potize nez fyzicky vek samotny. Taky psychika trpi nespravnou vyzivou. Dej se vysetrit (nemyslim to zle nebo ustepacne), mozna ze doktor muze poradit s jidelnickem a ostatni zivotospravou.
Kočkomilka: Máš pravdu,50 mi bylo loni a jsem ráda za svůj věk.Moč prozatím udržím,skleróza v normě a nebojím se cokoliv komukoliv sdělit.Sice manžela jsem ztratila před 6 léty,ale život jde dál,našla jsem si příjemného přítele,se kterým sice nebydlím,a proto se na sebe vždy hodně těšíme.Mám vnučky a na světě je přece docela fajn.Na starosti je vždycky času dost !!
50 let???? Co budeš říkat až budeš čekat skoro 70??????
Mysli pozitivně, I když někdy je to těžké
ale nevšímej si vrásek a na plastiku nemysli. Hlavně buď zdravá a veselá, to je nejdůležitější
(já si z těch převisů a hlubokých vrásek, dělám spíš legraci) Vždyť to čeká každýho, a tak jaké stresování
punh: moje dcera občas žasne,co si dovolím.Ona by se třeba styděla požádat o návštěvu WC někde v obchodě.Já už se nemám stydět proč.I s bráchou si klidně nechá ujet autobus,to já si mávnu,pan řidič babce zastaví a smějeme se oba. A moje děti se vezou taky,že jo. Taky mám teď období,kdy sice mám děti ve společné domácnosti,ale ve skutečnosti na kolejích,takže pohoda. Za čas se začnu těšit na vnoučata,ale teď jsem ráda za ten klid.
Je mi 53 pryč a nějak jsem si žádné extra proměny nevšimla, vrásky nemám, šediny taky né. Nijak extra tohle neřeším, hlavně, že jsem zdravá. Pokud se ti zdá, žes rychle zestárla, není příčina ve zdrav. stavu?Anebo sis to vsugerovala a vypadáš dobře, jen si něco namlouváš....
pavlina: cituješ mě,tak doplňuji.Já jsem svému tělu vděčná,že zvládlo mé divoké dětství,mládí,dvě těhotenství a pár kilo nadváhy.Fakt po něm už nechci zázraky,nezvládnu vylézt na strom a po týdnu intenzivního lyžování kolena prostě bolí a musím jim pomáhat.A jednoho dne už prostě na lyže nestoupnu. Dělám servis,mažu,léčím,ale zázraky už fakt nečekám.
Musím se smát, když si vzpomenu na hlášku z "Vrať se do hrobu". Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, tak řeknu, že jsem vyzobaná slunečnice
Musím říct, že bych nešla na plastickou operaci, protože se bojím bolesti a vůbec komplikací. Ale pokud to někomu pomůže (hlavně psychicky), ať do toho jde, to je věc každého.
Mě tedy vůbec nemrzí, že stárnu, naopak mi připadá, že teď je to lepší než třeba před 20 lety, mám konečně čas na svoje záliby, děti jsou soběstačné, nepotřebují moji každodenní péči, nemusím už dělat tolik kompromisů a nemusím si nechat všechno líbit. 
trošku mne tu teda děsíte tím, že ...v 50 ráda, že jsem zdravá... telo mi dlouho sloužilo, tak, co po nem jeste chtít.... já plánuju tady být jeste dlouho po 50
MArcelo
i já chápu. nedávno jsem zjistila, že mi při předklonu visí obličej (zbytek tela asi taky tak ruzně vlaje, ale to dá schovat) a pár dní jsem to zpracovávala. Rozhodla jsem se při leštění zrcadla na skříni se do nej při tom nedívat Lepší už to nebude, ale kdyby to bylo i dál jen to tak je to super!!
