Sedmiletá spí s námi v posteli. Jak ji máme „vystrnadit“?
.jpg)
Máme sedmiletou dceru a dvouletého chlapečka. A už delší dobu řešíme naše spaní. Obě děti jsme si totiž naučili spát s námi v posteli.
Začalo to hned když se dcerka narodila. Byla hodně plačtivé miminko, uklidnila se jen, když mne cítila v bezprostřední blízkosti. Kolem jejího asi třetího měsíce jsme vzdali učení jejího samostatného spaní a rezignovali. Vzali jsme ji k nám do manželské postele a konečně se trochu lépe vyspali. Malá se téměř nebudila, spinkala spokojeně mezi námi a všichni jsme si zvykli.
Doufala jsem, že jak bude dcera větší, postupně tento zvyk odbouráme, ale nepovedlo se to. Pokaždé, když jsme ji zkusili dát do jejího pokoje do vlastní postele, spustila řev, jako když ji vraždíme. A tak s námi v posteli zůstala, i když to společné spaní bylo čím dál náročnější. Vrtěla se, přetáčela, roztahovala, kolikrát spala napříč přes celou postel a my byli s manželem namačkáni každý na svém kraji.
Když jí byly asi čtyři roky, podruhé jsem otěhotněla a dala si závazek, že než porodím, bude holka ve svém. Nepodařilo se a když se malý narodil, už jsem to udělat nemohla, protože jsem nechtěla, aby se cítila odstrčená. A tak s námi spala dál. Malý byl v postýlce. Jenže se u něj opakovalo to samé, co u dcery, často se budil a nebyl k utišení. A tak nakonec i on skončil v naší posteli.
Momentálně to tedy vypadá tak, že na manželské posteli spíme všichni čtyři, děti se v ní spokojeně roztahují a my s manželem trpíme, protože se nevyspíme. Manžel občas nevydrží a ustele si v obýváku na gauči.
Jsem si vědoma, že to není normální, že jsme si zavařili sami. Jenže každý náš pokus o uložení dětí do svých postelí je z jejich strany hystericky bojkotován, oba dva se večer důrazně dožadují naší ložnice.
Jak jste to měly s dětmi vy? Spaly ve vaší posteli? A kdy a jak se to odnaučily? U syna bych to snad ještě akceptovala, ale dcera právě skončila první třídu, to, že s námi dosud spí, mi už připadá hodně přes čáru. Co by mohlo pomoct, aby se alespoň ona ohledně toho spaní konečně osamostatnila? Za jakýkoli váš názor a radu budu moc ráda. Předem děkuji.
4.7.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sedmiletá spí s námi v posteli. Jak ji máme „vystrnadit“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
mam-ča: ale jo to já četla,jenomže to dělají doma,nevíme,jak se chovají u babiček,jestli tam spí,tohle v článku chybí...třeba je jinak holčička v pohodě,jenom chce být v noci doma u rodičů
.gif)
ty děti se to nenaučily , to jste je VY naučily........od malička nedovolit, pamatuju že i naše holka to zkoušela....pár večerů si pořvala a pak jí to přešlo , viděla že nepovolíme tak jí nic jinýho nezbylo....
ale chápu to , dnes náš pětiletý vnuk taky občas v noci přicestuje k rodičům a jelikož nechtějí aby řval a vzbudil ségru která jde do školy tak mu to tolerují......
a jak se chlubí když spí do rána ve svém pelíšku
tak ho chválíme jaký je už chlap a myslím že ho to za chvíli přejde....takže tu sedmiletou už to taky mohlo přejít
Kawa: ale náš synek taky dělal fóry,když by měl spát ve svým pokoji sám,ale mimo domov,nebo když u nás spí nějaký dítě,nebo babička,tak spí klidně v pokojíčku a nechodí ani v noci za náma...jenom tam nechce spát sám..jinak je docela samostatný,od druhý třídy chodí sám do školy,já ho budím skrz mobil a v pohodě je sám i večer,když někam jdeme,jen mu zavolám,kdy má jít spát a jde,samozřejmě do naší postele
loupák: 9:35 Janka píše, že " ...každý náš pokus o uložení dětí do svých postelí je z jejich strany hystericky bojkotován, oba dva se večer důrazně dožadují naší ložnice".
Dospělí se nevyspí, děti se jim roztahují v posteli a manžel si (zatím) občas sbalí deku a jde spát do obýváku.
Kitys05: reagovala jsem na ty řeči o táborech a spaní u babiček,jestli si to teda nepochopila,protože to se v článku nepíše tak tady nespekuluj
já taky jen diskutuju,nikoho nenapadám,aspoň teda jsem si nevšimla,to nemám ve zvyku,tak se nečerti
.JPG)
loupák: jasne, však o tom to je - u vás není problém se spaním mimo vaši postel, kdežto u Janky ano, proto to řeší...takže jestli sedmiletá dělá fóry že nechce do svojeho pokojíku, tak za sebe teda pochybuju že je v jiných ohledech samostatná...nemusí to tak být, ale pro mě to společné spaní právě tímto zavání...
Orinko to rozhodně, každé dítko je jiné a výchova taky nedělá vše. Já mám štěstí, že moje dítko je velký extrovert, a v tomto ohledu naštěstí nemáme problém :-)
no tak jim nechejte ložnici i s postelí a spávejte v pokojíku - předpokládám ža nechodíte spát všichni najednou společně po večerníčku... 
Loupák - uklidni se a laskavě mě nenapadej. Přečti si znovu můj příspěvek, nic tam o Jančiných dětech nepíšu. Takže jedinej natvrdlej člověk jsi tu ty!
Nezlob se na mě, ale toto je diskuze a každý si tu může psát co chce, už je jen na Jance co si z rad vezme a co ne!
Takže klídek holka, klídek!
citové vydírání ze strany dětí
orinka: 
přesně tak,i děti se nemůžou házet do jednoho pytle jako dospělí,co platí na jednoho nemusí na druhýho a tak je to i se spaním
Kitys05: no vy jste fakt jak natvrdlý,kde sakra píše Janka,že holčička je jenom doma s maminkou a drží se její sukně,že ani nikam nejezdí? tady jde o spaní doma s rodičema,tak z ní nedělejte nesamostatnýho ufňukance
...náš malej od čtyř let tráví léto¨u babičky nebo u mojí segry(je učitelka tak má prázdniny) a spí bez nás úplně v pohodě,kdekoliv...
Kitys05: každé dítě je jiné. Já byla v tom věku hodně zakřiknutá a kdybych měla u někoho spát (krom věrné kamarádky), byla bych tam zoufalá. To není výchovou, to je založením.
mam-čo souhlasím s tebou, naší holčičce bude v září 6let a je u nás běžné, že jede třebas na 14dní k babičce, nebo ke kamarádce na týden atd....je samostatná a má hlavně radost i z toho, že je "velká" a je bez maminky. Příští rok - tj v 7mi letech už plánujeme první tábor a pak to je pofrčí :-)))
mam-ča: 
jak víš,že si všechno vyřvou a jsou tak nevychovaný jak píšeš? neříkám,že je to součást výchovy,ale zrovna spaní,bych do toho nepočítala,některý děti jsou bojácný a pokud nejsou od malička zvyklý spát samy,to učení je na vlastní postel,je holt složitější,ale rozhodně to nemusí být zrovna nevychovaný parchanti který si všechno vyřvou
...beru to z vlastní zkušenosti,i když jsme se segrou byly v pokojíčku spolu,prostě jsem se bála a to NEJDE vychovat se nebát,nebo jde? a to jsem prosím byla už od postýlky se segrou v pokoji,NIKDY jsme nezdílely s našima ložnici,byly jsme obě sunarový,takže jsme spaly celou noc už od mimina...
