Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Je mi čerstvých padesát let a čím dál více se trápím svým vlastním stárnutím. Možná vám to bude připadat směšné, ale já tím skutečně trpím a nedokážu se s tím srovnat. Zajímalo by mne, zda je více žen, které mají stejné pocity jako já.
Ještě před pár lety jsem si pojem „stárnutí“ vůbec nepřipouštěla. Zastávala jsem názor, že s tím beztak člověk nemůže nic udělat a tím to pro mne končilo. Měla jsem taky docela štěstí, lidi mi vždycky hádali míň, než mi bylo, a to mi samozřejmě lichotilo.
Jenže během několika málo let se karta absolutně obrátila. Klimakterium se dostavilo v osmačtyřiceti letech, což je myslím poměrně brzy, a 
zároveň s ním jsem začala pozorovat, jak se měním. Nejdřív jsem to přičítala únavě, nervozitě a celkově ne zrovna příznivé duševní pohodě, se kterou jsem bojovala. Ale po několika měsících mi došlo, že to, jak začínám vypadat, je způsobeno něčím jiným a že mi patrně začal nezvratný stav, kdy začínám viditelně stárnout.
Když se na sebe podívám do zrcadla, je mi úzko. Hlavně z vědomí, že lepší už to nikdy nebude, naopak, spíš mne čeká postupné zhoršování. Pleť mám šedavou, bez jasu, oči jakoby vyhaslé, objevily se mi nepěkné kruhy pod očima, pozoruji řídnutí obočí. Ačkoli to není příjemné, tyto nedostatky se ještě dají jakž takž zakrýt líčením.
Horší to je s celkovou ochablostí. Pomaličku polehoučku mi roste druhá brada, tváře se sesouvají směrem dolů a začínají vytvářet převisy, nosoretní rýhy mám hluboké jako dva krátery. Přibírám na váze, objevila se mi celulitida, paže mám ochablé…
Svým vzhledem velmi trpím. Vím, že bych se s tím měla nějak vyrovnat, ale nejde mi to. Jakoby mi najednou došlo, že je mládí definitivně pryč a nic pěkného mne už nečeká. Pomalu se proměňuji ve starou babičku a děsí mne představa, jak budu vypadat za deset, dvacet let. S obavou pozoruji starší ženy a neumím si představit, že i já budu jednou taková.
Na plastické úpravy mi chybí finance, kdybych je měla, neváhala bych ani minutu a nechala si obličej upravit a omladit. Takhle mi nezbývá nic jiného, než se se svým stavem smířit. Jenže nevím, jak. Zaskočilo mne to. Ta rychlost, s jakou se stárnutí dostavilo. Pořád jsem na sobě nic nepozorovala, cítila se i vypadala skvěle a najednou jsem dobrá akorát do starého železa.
Prosím, nesmějte se mi. Vím, že pro mnohé (hlavně ty mladší z vás) jsou takové problémy směšné. Moc ráda bych věděla, jak svou fyzickou proměnu po padesátce prožívají další ženy. Dokázaly jste se s tím vyrovnat, nebo i vás občas přepadne lítost nad ztraceným mládím?
10.2.2011 Rubrika: Péče o krásu. Kosmetika | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně bude za měsíc a půl "teprve" 30, ale chápu Tvé myšlenky. Možná je to i díky všude propagovanému kultu mládí, že se tak moc pozoruješ. Ale jak už Ti tady radily níže, najdi si jiný "objekt zájmu", zaměř se na zdravější životní styl a na radost ze života a vše uvidíš jinak. Pro mě osobně je při představě života ve stáří nejdůležitější zdraví a soběstačnost. 
.JPG){kind=avatar}
Potkala jsem paní, které mohlo být tak pětašedesát. Byla krásná. Dokonale upravená, obličej měla hlaďoučký, na fotkách musela vypadat skvěle. V reálu to kazil vrásčitý krk vykukující z hezké šály. Kráčela vedle elegantního šarmantního sedmdesátníka. Bez úsměvu, bez výrazu, bez jiskry v oku, bez zájmu, jako loutka. Bylo mi z ní smutno.
Je mi dost přes 50,ale kromě toho,že už vidím ten konec v dálce,tak se tím denně nezabývám,to bych mohla rovnou skočit z rozhledny...Stárne každý,a dělat na sobě různé zákroky - kolikrát je spíš ten výsledek odpudivý-taková Trumpová-Zelníčková vypadá jak svoje vlastní karikatura...Nemají mnohé "umělecké" krasavice soudnost (Dolly Buster!!...).Myslím si ,že vnitřní krása se objevuje i na povrch-zlí a špatní lidé vypadají jinak,než slušní,hodní.Kolikrát,když vidím v TV různé podvodníky,jak nachytali spousty hejlů a okradli je,tak já na nich vidím tu sprostotu a nízkost,nikdy bych jim na lep nesedla.Vy neplačte nad rozlitým mlékem,ale spořte si,když tak hrozně bažíte po nějaké zkrášlující operaci,a zkuste si to....
Marcelo,jsem jen o rok mladší,ty mě děsíš! Mně vynechává menses od 47 let,nikdy nevím,kdy ta návštěva přijde a jestli vůbec,ale beru to tak,že je to život. Váhové přebytky se shazují hodně těžko, únava je větší,pěšky ujdu míň, dřív bolí nohy.No a co? Tělo mi sloužilo dlouho,tak co po něm ještě chtít. Chodím pravidelně na kosmetiku, jím zdravě,nekouřím,vyhýbám se alkoholu.Hřeším kávou. Hýbu se,hodně chodím pěšky.Více spím, už mi nestačí 4 hodiny 3 dny po sobě.Klidně zalehnu v 7 večer a o víkendu si schrupnu po obědě.Poslouchám své tělo a snažím se mu neubližovat.Musím si uchovat kondici pro vnoučata.
Všechno je v hlavě a přes upřímný úsměv nikdo vrásky nevidí.
Marcelo, asi tady mezi všema těma pozitivně smýšlejícíma a do budoucnosti radostně hledícíma budu za exota, ale - jak já ti rozumím. Je mi sice teprve 39, ale děsí mě jak bud třeba za 10 let vypadat. Sice to zatím jakž-takž jde, atky mám tu výhodu, že vypadám mladší, ale už různé ochabování taky trochu pozoruju. A těžko se s tím dá něco dělat - jak, prosím pěkně, může pilates třeba pomoct na ochabování tváří???? To je prostě gravitace, to nic nezastaví - jen ta plastika. A taky mě to strašně děsí. ¨
Staří lidí se mi nelíbí, nikdy se mi nelíbili - jsou prostě staří. Taky se jen těžko smiřuju s tím, že tak budu vypadat taky. 
Prostě se s tím nedá nic dělat, ale že by mě to plnilo nadšením a hleděla jsem do budoucnosti s nějakým valným optimismem (aspoň co se vzhledu týče), to se říct nedá.
Takže, co poradit nevím. Snad tě jen utěší, že v tom nejsi sama, kdo to takl cítí 
mija: Gratuluju! Mě to čeká letos v říjnu taky. 
A co, tak mám vrásky jak Grand Canyon a celulitidu i na pupíku. Důležité je, že jsem se nikdy necítila líp. Dokonce bych řekla, že poprvé v životě dokážu sama sobě říct, že mi to sluší a že na svůj věk vypadám ještě obstojně. 
-nepřežírat se
-neužírat se
-nezávidět
-cvičit,nejlíp jogu,a to denně
-pozitivně myslet
je mi 50,vůbec mi to nevadí,jsem ráda,že jsem zdravá.Zažila jsem v rodině několikrát naprosto nemohoucí stáří,tak jsem šťastná,že se hejbu a jakžtakž mi to myslí.
Marcelo...vaše starosti bych chtěla mít
buďte ráda, že vám zdravíčko slouží a radujte se s života, který máte. Kdyby vás postihla krutá nemoc, tak pak si uvědomíte, jak plytké a nesmyslné jsou vaše starosti !!!!
Prvni co me napadlo bylo to napsala Modroocka. S "ochabovanim" se da neco delat - pilates je hodne ucinny, jak uz tu nekdo psal a hlidat si co clovek ji je sice nekdy opruz, na druhou stranu ja osobne se citim lip, kdyz jim "zdrave"... pleti prospeje cerstvy vzduch a trochu slunicka, jisku do oka dostanes, kdyz se zacnes mit rada a radovat se z malickosti. Me osobne na chmurne nalady a pocity, ze je vse k nicemu pomaha prave cviceni, pohyb venku nebo jen tak do prirody. Vrasek ti tohle vsechno neubere, ale takove vrasky z usmevu jsou nadherne... krasu v sobe mas, tak ji nech zas vyplavat na povrch, urcite je to tezky, vsechny ty zmeny, ale mas jeste pred sebou spousty let, tak abys je mela hezke, bud na sebe hodna, mila, vlidna 
mija - 10.2.2011 8:40 také gratulace
. Já měla 2,5 letou dceru, teda třetí.Tak také nabyl čas to řešit, jen sem si řekla už ..... a žitot šel vesela dál.
Nenapíšu nic nového, souhlasím s názory užívat si života, věnovat se koníčkům, trávit čas s blízkými, jestli necvičíte, tak teď je ideální čas začít, nejlépe někam, kde vám poradí, jak cviky provádět, aby měly co nejlepší účinek, zajděte na kosmetiku, ke kadeřníkovi, ale jinak se vzhledem tolik nezabývejte, vsadila bych se, že okolí změnu nevnímá zdaleka tolik jako vy, jestli jí vůbec postřehlo.
Jinak mám moc krásnou babičku, bude jí 80, ale opravdu mi připadá krásná. Nikdy nebyla na žádné plastické operaci, hodí ke kadeřnici, na kosmetiku a pedikúru, miluje moře, zahrádku, běžky a procházky (ještě před pěti lety jezdila do Tater). Většinu aktivit provozuje se svým manželem, kterému je přes 80 (ale vypadá max. na 60), škádlí se navzájem, moc dobře se s nima povídá a vždy se pořádně zasmějeme. Vzled neřeší (snad až na dědu, kterému je líto, že přes zimu přibral 4kg
)
.jpeg)
mija - 10.2.2011 8:40 - mija - Velká gratulace hezky to oslav a nestresuj se tím, v podstatě to je krásný věk. Děti už si většinou umí sami utřít zadek a člověk se tak nějak zklidní a začne si užívat hezkých dní. Já se snažím z každé situace vytěžit to pozitivní, protože jak se říká:"Všechno špatné, k něčemu dobré"
.gif)
tak já už taky 50ce otvírám dveře.Ale neřeším to.Pokud má člověk pro koho a pro co žít tak nač to řešit.Nepotřebuju vypadat jako filmová hvězda.Chci ,aby mně lidi měli rádi pro mou povahu a ne pro vzhled.Je ale pravda,že vlasy si pravidelně barvím i obočí-to obliřej hodně rozzáří.Taky nechodím ven neupravená.
Myslím ,že to chce nadhled,tolik se nesledovat,mít dobrou náladu.Těšit se na něco-třeba na jaro.
V jedné věci mě přibývající léta štvou,že už nemám tolik energie,abych mohla řádit se svýma vnučkama jak ony by si přály.
helča 65 - 10.2.2011 8:00 
Jojo, ono se říká, že proti věku není léku. A je to pravda, člověk může dělat psí kusy a stejně stárne. Ani ty celebrity se všemi svými plastickými operacemi a vystajlovanými figurami nevypadají v 50ti na 20.
Taky neskáču radosti nad svým zjevem, ale já mám tu výhodu, že jsem nikdy nebyla žádná krasavice, takže nějaký úbytek zájmu druhého pohlaví o svou osobu nepozoruji, chlapi se o mě nezajímali nikdy. Ale říkám si, že pokud jsem zdravá, relativně finančně zajištěná, tak je to pořád ještě dobrý. Prostě v padesáti vypadám na padesát. No a co?
Plastické operace jsou podle mě nanic. Nevydrží stejně déle než 5 let, vyhodíš za to spoustu peněz a riskuješ zdraví i život. A na co, abys 5 let vypadala v 50ti na 40? Blbost...
Vzhled není všechno, raduj se, že ses dožila padesátky ve zdraví, jistě máš kolem sebe rodinu, přátele, máš koníčky a různé zájmy, život může být hezký, i když máš druhou bradu, vrásky, pokleslá oční víčka a šedivé vlasy.
