Dvojčátka – dvojnásobná radost, dvojnásobná pohroma
Jen málokterá žena touží po tom, aby na svět přivedla více dětí najednou. Zejména když už nějakou tu ratolest má. Oznámení o vícečetném těhotenství většinu nastávajícíh maminek zaskočí a záhy se dostaví obavy, jak to všechno zvládne. A to nejen pracovně, ale i finančně. Dvojčata a vícerčata dají přece jen zabrat mnohem víc než dítko, které se hezky ukázněně narodí jako sólista.
Náš magazín má hned několik čtenářek, které patří do skupiny dvojčatových. Jednou z nich je i naše redakční kolegyně Lenka Tallová, kterou znáte pod nickem talenka. Před více než rokem jí k tehdy tříletému Ondráškovi přibyly hned dvě děti najednou, Barunka a Martínek.
Vzpomínáš si na svou první reakci, když ses dozvěděla, že místo jednoho dítěte čekáš hned dvě? A jak reagoval manžel?
To se z paměti vymazat nedá. Hrdinsky jsem vydržela neplakat až před polikliniku, pak jsem spustila vodopád a brečela až domů. Tam jsem hned nic nechápajícímu manželovi nespravedlivě vynadala, že je to jeho vina, a mrskla po něm důkazní materiál – snímek z ultrazvuku. Chvíli na ty dvě tečky nechápavě koukal, pak se začal trochu připitoměle usmívat a bylo vidět, jak je hrdý. Prostě že je borec. Což mě pochopitelně rozběsnilo ještě víc :-) Já jsem se s dvojčaty smiřovala hodně dlouho. Ještě že těhotenství trvá 9 měsíců.
Vzhledem k tomu, že už jsi jedno dítě měla, máš možnost srovnání. Byly těhotenství a pak porod dvojčat jiné než u prvního dítěte? Co pro tebe bylo v tomto období nejnáročnější?
Obě těhotenství jsem snášela velmi dobře. Jen lékaři mě u dvojčat sledovali daleko víc než při předchozím těhotenství, což chápu, ale život nám to komplikovalo. Když mě dvakrát poslali na pozorování do nemocnice (jednou mě propouštěli těsně před Vánocemi – 23. 12.), byla to zátěž pro manžela a babičky kvůli hlídání staršího synka. Ale to jistě znají i maminky, co nečekaly dvojčata. Porody se diametrálně lišily. Ondráška jsem rodila přirozeně, ale moji "potkyši" se uvelebili v kolizní poloze, takže jsem měla domluvený císařský řez. Ovšem porodila jsem o 14 dní dřív, protože jsem spadla na břicho. Vše dopadlo dobře, ale když srovnávám obojí, daleko raději bych brala přirozený porod. Císaře jsem prozvracela, omdlívala jsem, slyšela jsem i to, co jsem raději slyšet neměla, prostě nic moc.
To nejtěžší tě však teprve čekalo. Každá matka ví, jak vyčerpávající jsou první týdny a měsíce po narození jednoho dítěte. Málokterá si dovede představit, co to do důsledku obnáší, když jsou novorozeňata dvě. Jak jsi to zvládala?
Příroda je milosrdná, takže teď už mám těch prvních pár měsíců zahalených v jakési mlze, vidím jen to hezké a raději si moc nevzpomínám, jaké to doopravdy bylo. Nejhorší bylo nevyspání. V porodnici nakojení obou dětí, odstříkání mléka a dokrmení trvalo hodinu, hodinu a půl. A za další hodinu a půl znovu... Doma to bylo trochu lepší, už jsem získávala grif, nicméně spát déle než 2 hodiny v kuse se mi vlastně podařilo, až když bylo "potkyšům" asi 8 měsíců. Na psychiku byly hrozné takové ty začátky, když jsem na hodinovou procházku připravovala děti (včetně kojení) hodinu a půl. Když jsem pak přípravu stáhla (včetně kojení) na půlhodinku komplet, připadala jsem si jako mistr světa. A pak už to šlo líp a líp.
A co teď, když se – sice náročná, ale v podstatě „ležící“ – miminka proměnila ve dvě neřízené střely. Jak řešíš třeba venku rozprch na dvě strany? Máš vůbec čas si přes den, když jsou děti vzhůru, vydechnout?
Mimo zahradu se snažím udržet děti v kočáře a zatím se to daří. A po vzoru jedné dvojčatové šťastné ženy – kat – jsem potkyšům pořídila vodící kšíry a dám si je na vodítka. Docela se těším na reakce okolí. Na zahradě je vypustím a pak už jen kmitám. Kde jsou chvíle, kdy se děti batolily spořádaně na dece a já jsem si četla! Jistě že mám čas si přes den vydechnout. Jednak mají děti sladěný odpolední spánek, takže mám 2 hodiny jen pro sebe (kolem poledne mě tudíž většinou najdete on-line na Šťastných ženách), jednak se potkyšci hodně často zabaví sami spolu – mají prostě parťáka. Nevisí mi na noze 24 hodin denně, jak mi visíval Ondrášek.
Jak příchod sourozenců zvládl Ondrášek?
Myslím, že není rozdíl v tom, jestli přijde jeden mladší sourozenec, nebo dva najednou. Ondra to vzal sportovně. Dlouho trvalo, než sourozence pohladil, nechtěl se jich dotýkat, jen je z povzdálí pozoroval. Asi se jich trochu bál, protože tvrdil, že mají malé zuby a koušou. Ale pak se otrkal. Naštěstí je u nás v domě spousta lidí, kteří si na něj vždy našli čas, takže ztrátou pozornosti rozhodně netrpěl. Teď bere jako normu, že člověk má mít dvě miminka, a když kamarádi hlásí narození jednoho sourozence, stíhá je útrpným pohledem. Je na potkyše hrdý – a už je bere jako parťáky. Je to jedna velká smečka, podporující se v nezbednostech. Přesilovka.
Co bys z vlastní zkušenosti poradila ženám, které narození dvojčat třeba právě očekávají a potýkají se s obavou, jak si s nimi poradí?
Buďte připraveny na všechny varianty, rizika předčasných a komplikovaných porodů jsou u dvojčat bohužel častější. Pro všechny případy si zjistěte, co by vás čekalo s nedonošeným dítětem. Po porodu každou chvilku klidu věnujte spánku a relaxaci. Využívejte pomoc okolí, jak jen to půjde. Pamatujte, že nejste chobotnice. Někdy se holt stane, že než uspokojíte potřeby jednoho dítěte, to druhé prostě pláče. To z vás nedělá špatnou matku. Připravte se na to, že kamkoliv s dvojkami půjdete, budete středem pozornosti. Uslyšíte poznámky okolí, které vám nemusejí být příjemné, ale zkuste se usmívat, ti lidé to většinou nemyslí nijak zle. A co je nejdůležitější – ta dvojnásobná práce se vám vrátí dvojnásobnou radostí: budou se na vás usmívat dvě děti, budou vás objímat dvoje ručky a pusu dostanete na obě tváře zaráz. A za tohle to fakt stojí :-)
Děkuji za rozhovor a přeji celé vaší rodině hodně štěstí. A tobě také mnoho trpělivosti a síly.
14.10.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojčátka – dvojnásobná radost, dvojnásobná pohroma
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.talenka: To je ještě dobrý. Moje dvojčata měla zdravotní problémy, takže jsme poslouchali : "Jé, proč ten jeden už běhá a ten druhej jenom leží ?" (Fakt podpora matky dítěte s hypotonikem)..nebo "Jé, ten chlapeček je slepej ?" (Nosil brýle s okluzorem kvůli tupozrakosti)...a mnohé jiné povzbudivé dotazy. Naštěstí náš o dva a půl roku starší syn měl dobrou vyřídilku, takže těmhle "divišům" odpovídal odbornými výrazy, které zaslechl, když s námi chodil po doktorech.
r1911: tak jsem jednu společnou našla
talenka: jj, záleží na náladě a konstelaci,někdy se i já vybavuju, ale někdy bych vraždila a tak jen vrčím
kat: joo, to je taky dobrý dotaz - Martin chodí v modré, Bára v růžové, většinou. A stejně se ptají: To máte dva chlapečky?
Já si nestěžuju, v podstatě ty lidi chápu, nedělá mi - většinou - problém odpovídat, ale holt někdy bych chtěla být neviditelná
talenka: to video je super jsem se tu normálně řezala, koukám, že nápady maj všechny stejný
chytrájakrádio: ne jen blbý... i pěkný...
Hodně často něco jako Jé, dvojčata, to bych teda nechtěla!... Ježiš, dvojčata, to musí být strašný... V ZOO to bylo super - Podívej, tady jsou opičky, tady jsou tučňáci - jé a koukej, tady jsou dvojčátka!
Tradiční je: To je ale nadělení! (kor když jdu i s Ondrou) To máte ale zápřah, co?
a podobně. A teď si představ, že to za jednu procházku slyšíš třeba i 10x... No, někdy holt člověk na to nemá náladu... ALe nemyslí to fakt zle...
talenka: to video nemá chybu, teď jsem se dívala s manželem, jsme z nich nadšení, ale pohlídat a vrátit mamině
na video se podívám večer - jako společná fotka, aby byli všichni v záběru, mě pak napadá jen nějaká spící, to už nemají šanci zmizet ze záběru
chytrájakrádio: cha těch je...
já třeba slýchám...jak je rozeznáte, když jsou stejný? (nejsou a nikdy nebyly) kdž jsou ted větší..tak to jsou dvojčata? vždyt si nejsou podobný
jak se dělají dvojčata? to musí být záhul, já bych to nezvládla...a škoda že se nepovedl párek že? ježíši, dvě holky, to je nadělení a která je zlobivější?
kterou máte raději?
máte je přirozeně či uměle?
ted co mám kšírky na vodítko- vodíte je jak psi, chudáci děti ...ono když to slýcháš dnes a denně, tak to fakt leze na nervy
talenka: Video je krásný, je vidět, že Barunka je šéf...
talenka: jen by mě ještě zajímalo, jaký "blbý" poznámky od těch lidí slýcháš
talenka: Já mám taky 1+2, dnes už dospělé. Se školou jsme to zvládli v pohodě, přestože dvojčata měla LMD. Se starším synem jsem se učila, ale s dvojčaty už jsem nestíhala. Když za mnou s něčím přišli, tak jsem se bránila : "Chodíte do školy vy, nebo já ? Jste na to dva, tak si musíte pomáhat."
Nakonec se ten starší neuměl sám učit, a dvojčata byla samostatná. Všichni se učili výborně, ale tomu nejstaršímu "jedináčkovi" to dalo o moc víc práce.
Nauč děti, že škola je výhradně jejich záležitost a povinnost. To neznamená, že jim občas něco nevysvětlíš. Ale aby nečekali pasivně, až jim to naleješ do hlavy.
talenka: cha cha, to video je úžasný
Někdy v první třídějsem měla kamarádky dvojčata a tak jsem si představovala, že bych je chtěla mít taky. Pak jsem měla ve dvaceti jedno a ve dvaadvaceti druhé dítě a měla jsem toho nad hlavu. Obdivuju tě i ostatní dvojčatové maminky. Ale ta dvojnásobná radost za to určitě stojí. Tak vám všem přeju hodně a krásných společných chvil.
jo a kdybyste je chtěli vidět v pohybu - tak takhle se u nás jela v neděli velká pardubická těm, co už viděli, se omlouvám
http://s248.photobucket.com/albums/gg171/talenka/?action=view¤t=PICT0017.flv