Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Holky s náma nikdy nespaly v posteli. Třeba tam usnuly, ale manžel je potom přenesl do postýlky. Zkus si s dcerou lehnout v pokojíčku a až usne, tak se přemísti do liožnice.

orinka: naštěstí máme velký byt a radovánky jdou dělat kdekoliv

zpočátku taky spávali s náma, hlavně syn, protože byl taky takový případ. Ale měli jsme to tak, že mezi manželské postele jsme dali jeho válendičku, abychom se vyspali. Holt jak je dítě, je po radovánkách

Jarča*: manžel taky někdy odejde do pokojíčku,malej má palandu a dole je velikostí jeden a půl lůžka,tak se tam spí nádherně,já se zase ráda mačkam,takže se vyspim

Kawa: a jak to máš ty s dětma? šoupla si je když vyrostly z postýlky hned do pokoje?

Já neměla děti v posteli nikdy - prostě bych se nevyspala. Ale měla jsem vždycky postýlku vedle postele a aspoň jsem je držela za ruku. Myslím si, že v 7 letech už by měla mít holčina tolik rozumu, aby pochopila, že je vám tam poněkud těsno. Ale udělala bych ten přesun nenásilnou formou. Uložit jí do její postele, přečíst jí pohádku, pak se k ní na chvíli natáhnout, než usne. Ostatně to jsme spolu praktikovaly s nejmladší dcerou do nějakých jejích 12 let. Nebylo to denně, ale měla ráda, když jsem si k ní večer lehla, povídaly jsme si a obě jsme usnuly. Já si pak později "přelezla". A občas v noci přišla, že se jí něco ošklivého zdálo. Tak jsem jí přenechala místo v mojí posteli, a šla do její, nebo jí pustil ten můj a šel vedle na gauč. My jsme v tomhle oba stejní, že jak se máme s někým mačkat, tak se nevyspíme
Nepíšeš, jak to plánujete s dětmi dál - jestli potom budou spát v jednom pokoji společně. Taky bych malého přestěhovala zároveň, aby se holčička necítila odstrčená.

loupák: tož to bych se asi fakt divila, páč já takový případ teda neznám ani jeden... vesměs co znám, tak jak děcko dostane svoji normální postel - tzn. vyroste z postýlky u rodičovské postele, tak maže do svojeho... a potřeba se kvalitně vyspat není přece pohodlnost, pohodlnost byla že se na navykání "do svojeho" vyprdli hned po prvních pár pokusech...

Však ono to skončí, neboj ... moje děti se dohadovaly ještě kolem 18 roku věku, kdo bude s mámou první v posteli a kdo mě utluče řečma do bezvědomí ... dneska je synovi 26, bydlí s přítelkyní a když přijdou na návštěvu, tak už mi do postele fakt neleze zato céři je 22 a když přijede z vysoký, tak se samozřejmě nasádlí ke mě a žvaní a žvaní - a já jsem ráda, co budu dělat, až mi odejde i ona ? chlapi si v postelimoc nepovídají a mě to bude určitě chybět jo a rada pro Janku : my jsme k naší manželské posteli měli přistrčenou léta ještě jednu válendu ... a vyspali jsme se tam všichni

Linda: budeme si povídat,to je hezký,je vidět,že máte hezký vztah,to bych si jednou taky přála se synkem,zatím máme večer taky kecací,tak snad mu to vydrží

CO ja by dala za placive miminko ....moje miminka povazovaly spanek za ztratu casu, starsi naspala prvni pulrok tak 6x10minut, pak byla ochotna usnout i na hodinu, zhruba od roku a pul spala nejakych 5-6h s prestavkama. A druha dokazala spat v noci cele dve hodiny v tahu, pak tri hodinu vzhuru a opet spala 2hodiny a vydrzelo ji to nekdy do dvou let . COby miminka jsem mela postylku prirazenou k nasi posteli a musely se smirit s moji rukou, vic nedostaly. A kdyz byly nekdy v 9-10mesicich odstehovany do decaku tak jak se pise dole, pohadka, popovidat . obcas jsem zustala u nich dokud neusnuly (vzhledem k tomu ze spaly na stridacku a vzajemne se budily tak jsem nekdy opoustela decak az kolem pulnoci, aby se mladsi ve dve opet vzbudila...jak ja tech 7 roku prezila dodnes netusim ). A stejne se v noci kdyz se probuidily opet nastehovaly k nam do loznice. Nakonec jsme je naucily at prijdo i s dekou a nekolikrat se stalo ze jsem rano klopytala pres dve deti, ktere si nekdy v noci ustlaly v loznici na zemi , Prestalo je to bavit nekdy kolem 10 roku.
Dneska je jim 17 a 19 a kde myslis ze jsem je mela vcera vecer??? Sla jsem si lehnout a nez jsem si vycistila zuby mela jsem mladsi i se psem nastehovanou i manzelove posteli a do peti minut se ke me tiskla starsi z druhe strany a budeme si povidat ... v 11 vecer a ja v 5 rano mam vstavat

annie: nemůžu souhlasit,nechat dítě večer řvát v pokojíčku když se bojí kvůli svý pohodlnosti,no to je teda krutý..a divila by si se,kolik dětí spí s rodičema v posteli a klidně si to mezi sebou řeknou,i ty 9ti letý

Ještě něco: mě teda 7 letý dítě nepřipadá ,,velký,, to se možná zdá vám,protože máte ještě dvouletý,je to pořád malá holčička,s hlavou plnou fantazie a v noci vidí v každým rohu bůhví co-pamatuju si to u sebe moooc dobře,taky jsem dlouho chodila spát v noci k mojí segře,bála jsme se a ty příííšery co byly všude kolem-hrůůůza

No asi takhle,náš 9ti letý synek spí taky s náma,ale narozdíl od pisatelky,nám to nevadí,naopak...děti rychle rostou a každý den si uvědomujeme,že to brzo skončí a už za náma v noci chodit nebude,takže si to užíváme...Segra má dvě děti od sebe o pět let,taky spali společně do té doby,kdy už se tam fakt nevešli,tak si s nima večer chodí lehat než usnou a to je jima 14 a 9..no a co? Každý to holt máme jinak...Jenomže pisatelce to evidentně nevyhovuje,tak bych být jí,začala nejdřív uspávat děti v jejich pokojíčku,s tím,že samozřejmě v noci můžou přelést k nám a oni se to časem naučí...Jinak teda,když u nás někdo s dětí spí,malej spí v pokojíčku a ani nepřelejzá,spí s náma jenom,když je sám,takže zase takový závyslák není-škoda

Normální pohodlnost.
Aha, takže vy jste ji jako miminko zavřeli samotnou do pokojíčku odešli vedle a divili se, že sama neusne. Co takhle pohádku na dobrou noc, držet za ruku a sedět u holčičky, dokud neusne? A když se v noci přestěhuje, tak opustit společnou ložnici, jít spát do její postýlky a nechat ji v ložnici samotnou. S polospícím dítětem nemá cenu bojovat a vyhánět ho pryč, když se zřejmě sama spát bojí.
Tohle dělala moje sestra, strašlivě se v noci bála, když byla starší občas si i přinesla k rodičům vedle manželské postele matraci a peřiny. Naposledy to udělala snad někdy ve čtrnácti.

Děti uložit v jejich postelích a trvat na svém - pár dní bude řev, ale ono to přejde - jen být důslední.
U sedmileté už to moc nechápu - kdyby se pochlubila ve škole, tak by se jí nejspíš smáli...