Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V úterý jsme vás seznámili s několika zažitými rčeními, která všichni používáme, ač možná málokdo z nás zná jejich pravý význam. Dnes vám přestavíme další…

Už vám někdo četl litanie?
Je to vlastně prosebná modlitba, která se skládá z krátkých melodických úseků, které pronáší kněz při bohoslužbě a lidé nejčastěji opakují – prosíme Tě, vyslyš nás.

A byl v čudu
Smysl je nám jasný. Něco je ztraceno, promeškáno ap. Ale proč se tak říká? Prostě jako by to zmizelo v čoudu, kouři. Podobného původu je být v tahu; zatímco být v prachu odkazuje zřejmě k biblickému v prach se obrátíš.

Někdo má ale na růžích ustláno
To kdysi platilo doslova, taková Kleopatra a jí podobní, si na lože dávali lístky růží – pro ochlazení i pro vůni.

Ten má tedy kliku
Nejedná se o kliku, ale výraz, který přišel z Německa. Glück = štěstí.

Mít hlavu v pejru
Nebo pýru? Pýr ve staré češtině znamenal horký popel… A sypat si na hlavu popel již od biblických dob je symbolem smutku.

V hovoru se někdy využívá oslí můstek
To když se spolu spojí zdánlivě nesouvisející věci. Osel totiž neumí přeskočit ani malý příkop, tak se musela vybírat cesta, kde byly můstky… a šlo se častou oklikou.

Taky míváte panický strach?
Tak tady se musíme vrátit opět do antiky až k řeckému bohu stád a lesů Pana. Měl sice smysl pro legraci, měl ale kozlí vzezření a nesnášel, když ho někdo probudil. To potom řval na lesy, až se ho všichni báli, doslova panicky.

Už jste se někdy ocitli v situaci, která provás byla prubířským kamenem?
Ale ten jistě znáte, když jdete do zlatnictví opravit zlatý šperk, prodavačka vyndá černý kámen, šperk lehce otře a kápne roztok… A hned je jasné, o kolik karátů se jedná.

A když to v pořádku není, tak má někdo máslo na hlavě
Jako ten, kdo nečestně jednal. Již od 15. století byly nepoctivé trhovkyně, které neprodávaly čisté máslo. Musely stát na pranýři se svou hroudou másla…

Vzali někoho na hůl
To místo zaplacení vzal na druhého hůl a vyhnal ho – a přesmyčkou toho vzniklo to rčení.

Pro někoho by to byl ale kámen úrazu
To apoštol Pavel prohlásil, že o práh chrámu zakopne každý, kdo nemá víru.

A to si ho budeme muset vzít na paškál
Copak je to paškál? Pranýř? Nene, je to velká velikonoční svíčka, ke které se chodilo stvrdit svá slova přísahou.

Tak jestli vás to zaujalo, můžeme pokračovat příště…