Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.

Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.

Milé čtenářky, možná si na mne některé z vás vzpomenou. Před časem jsem se vám zde svěřila s problémem, který vyvstal mezi mnou a mým manželem kvůli tomu, že se můj termín porodu kryl s jeho odjezdem do Karibiku. Přemlouval mne tehdy k předčasnému porodu, což jsem důrazně odmítla. (Články čtenářky Danky jsou ZDE a ZDE. Pozn. red.)

Původně jsem již neměla v úmyslu psát, jak to u nás nakonec všechno dopadlo, protože je to pro mne hodně citlivé a bolestivé a v tuto chvíli to vlastně sama pořádně nevím. Ale když se mi ozvala šéfredaktorka s tím, že si na mne několik čtenářek vzpomnělo a zajímalo by je, jak jsem na tom v současnosti, rozhodla jsem se dát o sobě opět vědět.

Mám v podstatě dvě zprávy. Ta první je, že se mi 29. 3. narodila krásná, zdravá holčička, která mi dělá jen samou radost. Je moc hodná, usměvavá, teď už i povídavá (umí krásně broukat) a já se díky ní cítím velice šťastná. Netušila jsem, jak moc mne mateřství zasáhne, jak ohromě silný je to cit. Svou dcerušku miluji nade vše.

Druhá zpráva tak dobrá není, i když kdoví, jak to všechno nakonec dopadne. Manžel se skutečně zachoval tak, jak si předsevzal. Jediné, co stihnul, bylo narození naší holčičky. U porodu byl a připadalo mi, že je skutečně dojatý. Když se malá narodila, zaleskly se mu v očích slzy a vypadal šťastně. A já byla moc ráda, věřila jsem, že mu v tento okamžik dojde, že momentálně pro nás není na světě nic důležitějšího než naše děťátko.

Velice mne proto překvapil, když mi hned druhý den oznámil, že je rád, že se to takhle stihlo a on může odcestovat. Nezmohla jsem se skoro na nic. Jakoby mi najednou došlo, že pro tohoto muže bude vždycky něco důležitějšího než já a naše dcera. Jen jsem se ho zeptala, zda to myslí skutečně vážně, odjede ani ne dva dny po narození naší holčičky a nechá mne vyčerpanou a rozbolavělou po porodu samotnou.

Snažil se být milý a přesvědčit mne, abych ho chápala, vše prý má dlouho připravené a naplánované, zaplacené.  A za tři týdny bude zpátky. Navíc prý sama nebudu, na tu dobu se ke mně přistěhuje moje maminka. Ano, maminku jsem měla „v záloze“, ale přesto jsem doufala, že místo ní se o nás postará on jako manžel a otec. Řekla jsem mu, že si myslím, že chápavá a tolerantní k jeho zálibám jsem v podstatě pořád a teď jednou jedinkrát je řada na něm. Bez výsledku. Druhý den krátce po půlnoci skutečně odjel.

Celé tři týdny, které byl pryč, jsem hodně pečlivě zvažovala, jak se mám k celé věci postavit. Nebylo mi vůbec dobře, hodně jsem brečela, byla i unavená z péče o miminko, z nočního vstávání, navíc jsem měla docela problémy s kojením, což mi na klidu také nepřidalo. Děkuji mamince, která se o nás starala, jak nejlépe mohla, převzala kompletně péči o domácnost a já měla na starosti  jen mou holčičku. I tak jsem toho měla dost.

Nedovedla jsem si představit, jak manžela přijmu, až se vrátí domů. To, co mi udělal, jsem nedokázala jen tak lehce přejít a tvářit se jakoby nic. Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že se od něj odstěhuji. Alespoň na nějaký čas, dokud mne nepřesvědčí, že je skutečně dospělý chlap, na kterého se mohu spolehnout.

Takže pár dní před jeho návratem jsme s maminkou sbalily všechny naše věci a přestěhovala jsem se i s dcerkou ke svým rodičům, kde je naštěstí dost místa, protože mají domeček. Manželovi jsem o tom řekla po telefonu až ve chvíli, kdy už jsem byla pryč. Jednoduše jsem mu oznámila, že až se vrátí domů, nás tam nenajde. Byl z toho hodně rozhozený, to jsem poznala i po hlase.

Po návratu za mnou hned přijel a přemlouval mne, prý si uvědomil, že udělal chybu a chce ji napravit, ať mu dám šanci. Tu jsem mu dala. Řekla jsem mu, že je nyní na něm, aby mne přesvědčil, a až mu uvěřím, vrátím se i s naší dcerkou k nám domů.

Urazil se a několik týdnů se mnou odmítal komunikovat. Rozloučil se se mnou slovy, že netušil, jakou hysterku si bere. Hodně mne to zabolelo, ale asi to byla ta poslední kapka. Začala jsem uvažovat o rozvodu. Po necelém měsíci se manžel opět objevil, prý o všem hodně přemýšlel a byl by moc rád, kdybychom žili společně jako rodina. Nechce mne prý do ničeho nutit a tlačit, je připraven dát mi dostatečně času.

V současné době to vypadá tak, že stále bydlím u rodičů a manžel sem za námi každý den dochází. Věnuje se malé, ke mně se snaží být milý, nosí mi květiny a dárky, dokonce zrušil všechny své naplánované aktivity na celé léto. A já začínám pomalu uvažovat o návratu, i když ten červíček pochybností ve mně stále hlodá. Připadalo by mi však sobecké připravit naši holčičku o otce jen kvůli své ublíženosti, kterou nejsem schopná překonat. Snažím se dívat na celou věc co nejobjektivněji, oceňuji, že se manžel snaží, a myslím, že by bylo dobré dát nám všem ještě šanci.

Zatím jsem mu ještě nic neřekla, tohle jsou jen mé vnitřní pocity a úvahy. Možná budou mít některé z vás jiný pohled na věc. Nevím, třeba mu dám šanci a znovu se spálím. A možná ne. Dostal za vyučenou a snaží se… Kdo ví, který krok by nyní byl ten správný? Podle mne to ukáže až čas.

Milé čtenářky, chtěla bych vám všem moc poděkovat za zájem o mou situaci. Vaše slova podpory mi hodně pomohla, jste tu prima ženské. Třeba jednou ztratím ostych a zapojím se sem mezi vás na magazín nejen jako čtenářka, ale i jako diskutérka. Ještě jednou děkuji vám všem.

Danka


12.7.2010   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 79   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-80
Bellana
Bellana - 12.7.2010 16:57

Verera: Pro adrenalínové lidi je problém stanovit, co je rozumná míra. Je to situace, kdy dítě leží pod skalou a nikdo si ho nevšímá, protože oba rodiče lezou? Je to dítě nudící se v tom nesmyslu za kolem, ve kterém se na něho hezky práší a má pěkný výhled na zadek svého otce, který musí ujet aspoň sedmdesát, jinak to nemá smysl? Je hodně věcí, které bylo rozumné prodiskutovat, než se dítě narodilo. A které je třeba probrat teď, než se vrátí. Přiznávám, že já už bych nebyla tak tolerantní k manželovým aktivitám jako jsem byla v mládí. Mít ty možnosti, které máme dnes, byla bych od něho odešla, protože tak bych měla alespoň jeden víkend v měsíci volno od dětí, zatímco jako ženatému mu stačilo vidět děti večer krásně spinkat. Pokud si společně nestanoví pravidla a Danka nebude trvat na jejich dodržování, tak je lepší jít každý svou cestou. Aspoň já to tak vidím. Věčně ustupovat nelze a není nutno žít s někým, u koho se mohu spolehnout jen na to, že udělá všechno proto, aby pro sebe urval co nejvíc času, a to nemluvím o penězích.

 
valesovavera
valesovavera - 12.7.2010 16:55

smajlik - 83Já bych to zkusila se vrátit.

 
Viv :o)
Viv :o) - 12.7.2010 16:39

Verera: 16:23 smajlik - 47

 
Verera
Verera - 12.7.2010 16:33

Klaudie: Adrenalin si může provozovat párkrát do roka samostatně. A třeba mu křivdíme, třeba bude považovat za nejhezčí dovolenou výlety po Šumavě s krosničkou na zádech nebo sedačkou na kole. I s dítětem se dá podnikat ledacos a najít přijatelný kompromis.

Jen mu musí dojít, že narozením dítěte se změní život oběma, ne jen matce. A ta zase nemusí kroužit s kočárkem po sídlišti, ale může se v rozumné míře věnovat i aktivitám, na které byla dřív zvyklá.

 
Verera
Verera - 12.7.2010 16:23

monia: Ono se svorně nadávalo zejména proto, že chtěl urychlit porod, aby mohl být u něj a pak odjet. Cože je teda hodně pitomej nápad.

Já tedy nevidím v zásadě nic špatného na tom, když manžel odjede 2 dny po porodu do Karibiku, ale POKUD BY tuhle možnost předem, před objednáním cesty spolu probírali a společně dospěli k tomu, že jeho cesta do Karibiku má mít přednost před jeho setrváním tady.

Ono málokdy existuje jediné správné řešení, všechno je věc společné dohody a zhodnocení důležitosti. Ta situace, jaká nastala, kdy jeden je přesvědčený, že neudělal nic špatného když odjel a druhý, že to je zásadní věc, kvůli které mu už nemůže věřit, neznamená, že on je padouch nebo ona hysterka, ale že mají vážné nedostatky v komunikaci a možná problém se vcítit do pocitů druhého.

Takže- začít spolu mluvit, bez výčitek , zkusit pochopit názor druhého, i když to nemusí vůbec znamenat souhlasit s ním, domlouvat s e předem na zásadních věcech. Bez toho to fungovat nebude.

 
Klaudie
Klaudie - 12.7.2010 16:17

Capelucita: jenže ona už bude kvočnou nezvratně hezkých pár let na plný úvazek...dítě není panenka...když budou oba rodiče "aktivní", kde bude ono? u chův? u babiček?

jedna věc je s pětiletým dítětem jet pod stan...ale druhá věc jsou adrenalinové dovolené, co preferuje zakladatelky muž...já myslím, že budto bude on muset udělat značné kompromisy, nebo pro ní život nebude jednoduchý

 
Klaudie
Klaudie - 12.7.2010 16:15

Přeju ti, aby to nebylo jen takový "když ptáčka znovu lapají"smajlik - 61

 
Markýza
Markýza - 12.7.2010 15:41

monia: smajlik - 26kdybych četla jen ten dnešní článek, tak jí to poradím taky.

 
Capelucita
Capelucita - 12.7.2010 15:34

Gratuluji k holčičce.

Težko se soudí podle vypravění jedné strany. Z jeho úhlu pohledu chápu, že nechape. On byl u porodu, podržel tě tam. Pak ti zajistil maminku, která se k Vám domů nastěhovala. (Pustil ji do svého výsostného území!!!!) Prostě, ze jeho úhlu pohledu to ošéfoval, postaral se o Tebe jak nejlépe dovedl a - odjel. Z holčičího úhlu pohledu to není správné, ale on to tak neviděl.

Určitě souhlasím s názory, že manželství není vězení. Srovnej si v hlavě priority a hlavně si srovnej v hlavě, že jsi si vzala aktivního člověka a jako takový ti imponoval. Nechtěj ho měnit, byla by to zbytečná snaha. Zvaž si sama v sobě jakým směrem chceš, aby se Váš život ubíral, kolik času chceš strávit doma s dítětem, kdy se chceš vrátit do práce a hlavně, kdy tak vidíš, že přestaneš být "kvočnou" a vrátíš se ke svému aktivnímu přístupu k životu jaký jsi měla, než jsi otěhotněla.

Až si to srovnáš v hlavě, rozhodni se, zda začít "vyjedávat" návrat domů nebo naopak. Budu držet palcce, ať to dobře dopadne a moc nebolí.

 
monia
monia - 12.7.2010 15:34

Markýza: Jenže v tomto duchu Dance radily i zdejší čtenářky.smajlik - 42

 
monia
monia - 12.7.2010 15:33

Tak poslední příspěvek se mi povedl smajlik - 63, snad ale bude pochopitelný.

 
monia
monia - 12.7.2010 15:31

Lubar: Předpokládám, že Tvůj muž neodjel do Karibiku. smajlik - 42 Můj muž se mnou doma po porodech taky nebyl, chodil do práce, ale byl tady ne někde v Tramtárii, pomohl mi i třeba jen tím, že prostě byl se mnou. To ale není případ danky. Ten její se na ni prostě vykašlal, tak měla doma matku. No a co. Když si přadstavím, že bych měla být 3 týdny sama doma s malým miminem ještě jako prvorodička, asi by mi regulérně hráblo. A jestli měla nebo neměla Danka komplikace, o tom víme houby. Jak sisi to zařídila Ty, tak jsi to měla, ale neznamená to, že tak to musí mít všichni.

 
Markýza
Markýza - 12.7.2010 15:26

a stejně mě nikdo nepřesvědčí, že v tom stěhování neměla prsty maminka - věty typu - podívej, co sis vzala za ha*zla, takhle tě tu nechá, - když se nestará těď, co až bude hůř, - vrať se domů, tam ti bude líp - a pod. na klidu taky nijak nepřidají

 
Juana
Juana - 12.7.2010 15:13

Renee: Taky mám ten dojem. Čili chápu i toho chlapa, protože on si bral úplně jinou ženskou a teď mu ji někdo vyměnil. smajlik - 68
Můj brácha s manželkou taky pořád někam jezdí, za sportovními výkony. Brácha klidně jede do Skandinávie na Vassův běh, jezdí po celé Evropě a teď mají dceru, narodila se nějak na podzim, a už ji vozí s sebou. Pravda, jezdí autem - ale fakt se to dá zvládnout, jen v tom musí být oba zajedno. Jestli se Danka změnila a nikam jezdit nechce, problém mít časem můžou - ale pokud manžel vydělává dost peněz a nebude tím trpět rodinný rozpočet, tak fakt nevidím problém v tom, že jednou ročně s kamarády někam vyrazí. Já mého chlapa taky posílala na pánské jízdy, když jsem ještě s malými dětmi cestovat nechtěla - on byl spokojený, že měl klidnou dovču (zasloužil si ji, když makal do nevidím do nevidím) a já tím nikterak netrpěla. Jenže to chce oboustrannou toleranci a ne mít manželství jako boj o moc.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 12.7.2010 15:07

Lubar: tak třeba komplikace měla, jen to nepopisovala do článku. navíc každej je jinej. a dance se do tý hormonový šestinedělní smršti honily hlavou ještě myšlenky na rozvod a na to, jakýho vypečence si vzala, to asi nemohlo být úplně lehký... mě osobně zase hlava nebere, když někdo egocentricky předpokládá, že když on něco měl nebo viděl nějak, že to tak musí mít i všichni ostatní....

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-80
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.