Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.
Milé čtenářky, možná si na mne některé z vás vzpomenou. Před časem jsem se vám zde svěřila s problémem, který vyvstal mezi mnou a mým manželem kvůli tomu, že se můj termín porodu kryl s jeho odjezdem do Karibiku. Přemlouval mne tehdy k předčasnému porodu, což jsem důrazně odmítla. (Články čtenářky Danky jsou ZDE a ZDE. Pozn. red.)
Původně jsem již neměla v úmyslu psát, jak to u nás nakonec všechno dopadlo, protože je to pro mne hodně citlivé a bolestivé a v tuto chvíli to vlastně sama pořádně nevím. Ale když se mi ozvala šéfredaktorka s tím, že si na mne několik čtenářek vzpomnělo a zajímalo by je, jak jsem na tom v současnosti, rozhodla jsem se dát o sobě opět vědět.
Mám v podstatě dvě zprávy. Ta první je, že se mi 29. 3. narodila krásná, zdravá holčička, která mi dělá jen samou radost. Je moc hodná, usměvavá, teď už i povídavá (umí krásně broukat) a já se díky ní cítím velice šťastná. Netušila jsem, jak moc mne mateřství zasáhne, jak ohromě silný je to cit. Svou dcerušku miluji nade vše.
Druhá zpráva tak dobrá není, i když kdoví, jak to všechno nakonec dopadne. Manžel se skutečně zachoval tak, jak si předsevzal. Jediné, co stihnul, bylo narození naší holčičky. U porodu byl a připadalo mi, že je skutečně dojatý. Když se malá narodila, zaleskly se mu v očích slzy a vypadal šťastně. A já byla moc ráda, věřila jsem, že mu v tento okamžik dojde, že momentálně pro nás není na světě nic důležitějšího než naše děťátko.
Velice mne proto překvapil, když mi hned druhý den oznámil, že je rád, že se to takhle stihlo a on může odcestovat. Nezmohla jsem se skoro na nic. Jakoby mi najednou došlo, že pro tohoto muže bude vždycky něco důležitějšího než já a naše dcera. Jen jsem se ho zeptala, zda to myslí skutečně vážně, odjede ani ne dva dny po narození naší holčičky a nechá mne vyčerpanou a rozbolavělou po porodu samotnou.
Snažil se být milý a přesvědčit mne, abych ho chápala, vše prý má dlouho připravené a naplánované, zaplacené. A za tři týdny bude zpátky. Navíc prý sama nebudu, na tu dobu se ke mně přistěhuje moje maminka. Ano, maminku jsem měla „v záloze“, ale přesto jsem doufala, že místo ní se o nás postará on jako manžel a otec. Řekla jsem mu, že si myslím, že chápavá a tolerantní k jeho zálibám jsem v podstatě pořád a teď jednou jedinkrát je řada na něm. Bez výsledku. Druhý den krátce po půlnoci skutečně odjel.
Celé tři týdny, které byl pryč, jsem hodně pečlivě zvažovala, jak se mám k celé věci postavit. Nebylo mi vůbec dobře, hodně jsem brečela, byla i unavená z péče o miminko, z nočního vstávání, navíc jsem měla docela problémy s kojením, což mi na klidu také nepřidalo. Děkuji mamince, která se o nás starala, jak nejlépe mohla, převzala kompletně péči o domácnost a já měla na starosti jen mou holčičku. I tak jsem toho měla dost.
Nedovedla jsem si představit, jak manžela přijmu, až se vrátí domů. To, co mi udělal, jsem nedokázala jen tak lehce přejít a tvářit se jakoby nic. Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že se od něj odstěhuji. Alespoň na nějaký čas, dokud mne nepřesvědčí, že je skutečně dospělý chlap, na kterého se mohu spolehnout.
Takže pár dní před jeho návratem jsme s maminkou sbalily všechny naše věci a přestěhovala jsem se i s dcerkou ke svým rodičům, kde je naštěstí dost místa, protože mají domeček. Manželovi jsem o tom řekla po telefonu až ve chvíli, kdy už jsem byla pryč. Jednoduše jsem mu oznámila, že až se vrátí domů, nás tam nenajde. Byl z toho hodně rozhozený, to jsem poznala i po hlase.
Po návratu za mnou hned přijel a přemlouval mne, prý si uvědomil, že udělal chybu a chce ji napravit, ať mu dám šanci. Tu jsem mu dala. Řekla jsem mu, že je nyní na něm, aby mne přesvědčil, a až mu uvěřím, vrátím se i s naší dcerkou k nám domů.
Urazil se a několik týdnů se mnou odmítal komunikovat. Rozloučil se se mnou slovy, že netušil, jakou hysterku si bere. Hodně mne to zabolelo, ale asi to byla ta poslední kapka. Začala jsem uvažovat o rozvodu. Po necelém měsíci se manžel opět objevil, prý o všem hodně přemýšlel a byl by moc rád, kdybychom žili společně jako rodina. Nechce mne prý do ničeho nutit a tlačit, je připraven dát mi dostatečně času.
V současné době to vypadá tak, že stále bydlím u rodičů a manžel sem za námi každý den dochází. Věnuje se malé, ke mně se snaží být milý, nosí mi květiny a dárky, dokonce zrušil všechny své naplánované aktivity na celé léto. A já začínám pomalu uvažovat o návratu, i když ten červíček pochybností ve mně stále hlodá. Připadalo by mi však sobecké připravit naši holčičku o otce jen kvůli své ublíženosti, kterou nejsem schopná překonat. Snažím se dívat na celou věc co nejobjektivněji, oceňuji, že se manžel snaží, a myslím, že by bylo dobré dát nám všem ještě šanci.
Zatím jsem mu ještě nic neřekla, tohle jsou jen mé vnitřní pocity a úvahy. Možná budou mít některé z vás jiný pohled na věc. Nevím, třeba mu dám šanci a znovu se spálím. A možná ne. Dostal za vyučenou a snaží se… Kdo ví, který krok by nyní byl ten správný? Podle mne to ukáže až čas.
Milé čtenářky, chtěla bych vám všem moc poděkovat za zájem o mou situaci. Vaše slova podpory mi hodně pomohla, jste tu prima ženské. Třeba jednou ztratím ostych a zapojím se sem mezi vás na magazín nejen jako čtenářka, ale i jako diskutérka. Ještě jednou děkuji vám všem.
12.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odjel do Karibiku dva dny po narození dcery. Pokračování Dančina příběhu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milá Danko, je fajn, když dají zakladatelky vlákna vědět, jak problém po čase vyřešily. Myslím, že ve vašem případě se potkali dva silní jedinci, kteří umějí prosadit svoje a umějí si za tím stát. Manželovi by vyhovovala kývající a podřizující se žena, Tobě chlap, co se drží doma a nemá tak časově náročné koníčky...Myslím, že manžel nyní bojuje jako lev, ale asi se moc nezmění. Každopádně, pokud se k návratu k němu rozhodneš, očekávej jako samozřejmost, že půjdeš do pečlivě uklizeného, vymalovaného, předzásobeného...atd bydlení. Chce-li manžel, aby ses vrátila jako kuchařka a hospodyňka, obohacená péčí o společné dítě, to si raději najdi samostatné bydlení. A pečlivě zvaž, zda bys situaci řešila stejným způsobem, kdybys neměla rodiče k dispozici. Tak trošinku mi ten útěk pod ochranná křídla rodičů přijde jako citové vydírání z Tvé strany. Kdybys rodiče neměla, asi bys byla šťastná, že se Ti konečně vrátí. Třeba chtěl pomáhat - od začátku hned po návratu - ale Tys mu tu šanci odepřela. Jednou by Ti to mohl vyčítat. S člověkem, nad nímž se pořád vznáší ochranná ruka rodičů a u něhož stále je možnost, že k nim odejde - se nežije dobře. Asi řekneš, že jsi tu pomoc potřebovala, ano, já vím, alůe jsou mamči, co mají muže celý den v práci, rodiče daleko a poradí si i se dvěma, třemi dětmi, i když právě dorazily z porodnice jako Ty. Zkus být slkutečně dospělá, tak dospělá, jako to chceš po manželovi, pokud se rozhodneš nevrátit, žij skutečně sama a spoléhej se sama na sebe. Držím Ti palce a malé přeji pohodovou mamču, která na ni bude mít čas, i když bude unavená...
Gratuluju k narozeni zdrave dcerky. Z vlastni zkusenosti bych mu druhou sanci nedala. Me se stalo neco podobneho, akorat ten muj odjel hrat fotbal nekam do tramtarie, maminku jsem nemela, takze jsem byla sama. Takovyhle sobec se nikdy nezmeni a nerekla bych, ze neco pochopil. On si akorat uzil dovolenou a ted mu nema kdo prat ponozky.
Milá Danko,gratuluji k narození dcerušky a zárověň gratuluji k odvážnému kroku-odstěhovat se pár dnů po porodu,manžela znáte sama nejlépe a dokážete posoudit,jestli už je dostatečně vytestán a co si budem povídat-evidentně se potřeboval pořádně chytit za nos,přeju hodně štěstí ať už se rozhodnete jakkoliv
Verera: naprostý souhlas se vším.
.JPG){kind=avatar}
Verera: Plně souhlasím s tvým posledním odstavcem - nedržet ho v kleci, ale taky nebýt v té kleci sama. Je třeba stanovit teď před návratem, kolik času bude trávit s kamarády on, kolik ona, kolik času budou trávit společně a jak se pomalu budou přidávat aktivity, kterých se může zůčastnit i dítě - ale ne jako zavazadlo, které přece přežije, když ho někam odnesou a tam ho někomu svěří. A taky je třeba rozdělit povinnosti v péči o domácnost. (Takto to na mě tak trochu působí, jako by mu chyběl sex a domácnost už taky začala chátrat.) Prostě se vrátit do naklizeného bytu, a%t to udělá, jak chce
Ono taky záleží na tom, které dítě to je. U prvního si Danka neuměla představit, že by s ní manžel po porodu nebyl. Kdyby šlo o druhé dítě, možná by mu Karibik schválila, i když s těžkým srdcem, u třetího by ho tam možná ještě ráda poslala, aby se jí nemotal doma. 
Tak já se ho musím trochu zastat, má prostě mužský pohled na svět. To s tím porodem byl samozřejmě nesmysl, to mu už snad došlo.
Z holčičky byl nadšený a taky z toho, jak to krásně vyšlo. Chlapa po porodu neovlivňují hormony, je sice hrozně rád že má dítě, ale nemůže prožívat to, co matka v šestinedělí. Chlapi přemýšlejí jinak řeší problémy, z jeho pohledu do sebe všechno krásně zapadlo, u porodu byl, manželka je po dobu jeho nepřítomnosti zajištěna, maminka se postará, možná lépe než on. Co by si počal s miminem stejně moc neví, důvěřuje v tom naprosto manželce, on se těší až bude s dcerkou chodit na písek , možná i jezdit s kočárkem,a le nevidí rozdíl v tom, jestli teď nebo za 3 týdny. Zatímco do Karibiku se hned tak nedostane.
Po návratu najednou zjistil, že je něco špatně, ale pořádně nechápal co, takže se urazil a trvalo, než mu to došlo. Ale přemýšlel o tom a to je pozitivní . A má zájem něco změnit a na rodině mu záleží.
Tohle prostě není situace na rozchod. Tohle je výsledek nedostatečné komunikace, kdy si každý myslí, že ten druhý přece musí vědět, co cítí a z toho pramení spousta nedorozumění. Chyba je na obou stranách Vždycky žasnu kvůli čemu všemu se tu doporučuje opustit manžela, jako kdyby utéct bylo to nejlepší řešení všeho.
Teď máš báječnou příležitost ujasnit si,jak bys chtěla aby vaše manželství fungovalo, zjistit představy manžela a skloubit je tak, aby to co nejvíc vyhovovalo všem. Vždycky to bude kompromis a vždycky musí být oboustranný. Rozděl práci v domácnosti, vyhraď si volno a totéž dopřej manželovi, nepředěláš ho, je lepší když čas od času po domluvě někam vyrazí a bude se rád vracet než když bude sedět doma a mít pocit, že je ve vězení.
orinka: Viv :o): nemusí to přehánět, ale trošinku podusit může kdyby na něj byla jak máslíčko, jakože se nic nestalo a vše je OK, tak by si manža příště v ten nejnevhodnější okamžik zase někam pláchne 
jasný že mu nemůže říct, hochu teď ti to dám sežrat, musí na to jít diplomaticky, to snad ví každá ženská jak - prostě fikaně aby toho měl hoch plné kecky a Danka si trochu odpočinula od mimi 
orinka: 
delat dustno, nechat vyzrat - to bych taky nedelala... mohlo by ho napadnout, ze kdyz se snazi a stejne to nestaci, tak ze se na to muze vykaslat a nesnazit se, protoze bude dusno tak jako tak...
Gratuluji k dcerusce! Priznam se, ze ja bych se citila proste strasne podrazena jeho chovanim. Nejsem clovek, ktery by donekonecna lpel na starych krivdach, ale ja bych proste tomuhle chlapovi uz neverila. Ale souhlasim s tebou - proto nemusis brat dcerce otce. Nastehovala bych se zpatky, ale predem vytycila jasne mantinely. Hlavne ho zapojit do prace! At mu dojde, cim se ty musis denne zabyvat...
blahopřeji 
k holčičce a stejně jako hodně dalších, radím vrať se a nežeň to do extrémů.
Přeji hodně štěstí vám všem!!!
Jen bych chtěla trochu varovat před tím, co tady předřečnice radí, tj. nechat mu to vyžrat. Myslím, že když už se vrátit, tak v pohodě a nedělat dusno, nečekat podrazy, nepodezírat, nevyčítat - při provozu s malým dítětem na to ostatně ani čas nebude - to všecko by kalilo domácí atmosféru a nebylo by to zdravé vůbec pro nikoho. Urážet se je dětinské, chlapi jsou holt nerozumní. Trucování ničemu nepomůže, navíc je opravdu vysilující. Když se budeš chovat vstřícně a on přesto selže, aspoň budeš mít dobrý pocit, žes nic nezavinila.
.gif)
orinka:
jsi statečná holka, gratuluju k malé 
ať jste zdravé a malá ti dělá jen samou radost.....věřím, že i mezi Vámi dvěma to dobře dopadne, to jsou chlapi, to nezměníš......dej mu ten čas.....víš kolik je matek svobodných kdy se k dítěti chlap vůbec nehlásí, já si vždycky řeknu když je problém, že jinde je ještě hůř.........moc vám všem přeju ať fungujete jako rodina, ať vše vyjde a jste šťastni a spokojeni.......
gratuluju k dcerušce 
můžeš se k němu zkusit vrátit, ale dej mu to pořádně "vyžrat", pokud se chlapec bude snažit jen chvilku (což předpokládám, že za nějaký pátek se přestane snažit a zas někam odjede) tak bych už podruhé práskla do bot napořád, takový chlap je prostě nespolehlivý a já bych s ním do života počítat nemohla, i za cenu toho, že bych měla dítě připravit o tátu...stejně bych ho připravila jenom o nespolehlivého otce, který dává přednost svým zálibám a na dítě prostě ještě nedozrál...lepší vám bude bez něj, není lehké najít druhého, ale jde to
pokud to klapat bude, časem odpustíš, ale nezapomeneš...
manžel může být ještě moc rád, že jsi stihla porodit do jeho odjezdu, co bys dělala, kdyby odjel ještě před porodem a porod neproběhl OK?
