Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Můj největší problém asi je, že nemám ráda konflikty a snažím se jim za každou cenu vyhýbat. Jako dítě jsem byla častým svědkem hádek mých rodičů a od té doby, kdykoli cítím náznak nějaké neshody, radši ustoupím. Vím, že to není správné, ale nevím si v tomto ohledu rady sama se sebou. Možná jsem zbabělá. Pravda je, že až dosud jsem u nikoho nenarazila na nic tak zásadního, aby mi mé ústupky nějak moc vadily. Až teď.

Před půl rokem se mi narodila holčička. Partnerova sestra, tedy moje švagrová, je zrovna taky na mateřské, má rok a půl starého chlapečka a to je ten kámen úrazu. Bydlíme od sebe kousek a ona mne od té doby, co jsem na mateřské, začala dost zneužívat.

Poprvé už v šestinedělí. Bez ohlášení přišla na návštěvu hned co jsem byla den z porodnice doma a i s malým tady zůstala skoro celý den. Bylo to na mě moc, chtěla jsem si užívat svou dcerku a taky trochu odpočívat. Všelijak jsem naznačovala, ale marně. Až někdy kolem čtvrté konečně odešli.

A pak to začalo nabírat na obrátkách. Zvykla si k nám chodit někdy každý den, někdy obden. Klidně přijde už dopoledne a zdrží se i přes oběd, vždycky to zamlouvá, že stačí, když dám něco malému, ona že mě vyjídat nebude, ale mě je to trapné. Navíc mi šmejdí po bytě a chová se, jakoby tu byla doma. Klidně si otevře lednici a zeptá se, jestli může dát malému k svačině jogurt, ale ani nečeká na odpověď a už ho otevírá.

Je toho víc a bylo by to na dlouhé vyprávění. Pořád jsem to nějak tolerovala, říkala jsem si, že je to přece jen sestra mého partnera a nebudu dělat v rodině zle. Jenže od předminulého týdne se celá situace ještě zhoršila. Nejmíň tak jednou týdně mi tady malého nechává na celé odpoledne, že si skočí v klidu nakoupit nebo něco zařídit. Vždycky slibuje, že přijde za hodinku, maximálně dvě, ale nikdy to nedodrží. Většinou se to protáhne i na pět hodin. Když jsem jí řekla, že to takhle nejde, protože i já mám svůj život a své plány, tak mě odbude, že co řeším, že jsem na mateřské a mám ještě malé dítě, které ani neleze, tak snad to pro mě není problém.

A teď už jsem pěkně přetekla, protože jsem zjistila, že mě pomlouvá před tchýní. V neděli jsme jeli k partnerovým rodičům na zahradu a ona tam byla. Než si nás všimli, stačila jsem zaslechnout, že prý mám doma pořád binec a ani nevařím pořádné jídlo, jen samé rychlovky z jednoho hrnce. Strašně se mě to dotklo a chtěla jsem hned reagovat, ale v poslední chvíli jsem to spolkla, představila jsem si ten konflikt, který by následoval.

A to je důvod, proč sem píšu. Potřebovala bych od vás poradit, jak přestat být taková uťápnutá slepička, která si nechá všechno líbit a bojí se ozvat. Vím, že by bylo na místě švagrovou odkázat do nějakých mezí, ale prostě to nedokážu. Hlavně bych to nechtěla udělat tak, abychom na sebe pak kdoví jak dlouho nevražily. Chtěla bych jí to říct nějak jasně, slušně a přitom důrazně. Ale nevím, jak. Mám na sebe vztek, že jsem takový zbabělec.