Třetí vnouče už nechci! Dvě mi stačí.
Právě mám rozepři se svou tchyní. Máme dvě dcery, mladší se narodila před rokem, starší je 5 let. Zatímco svou starší vnučku babička miluje nade vše, mladší úplně přehlíží. Tvrdí, že třetím vnoučetem jsme jí udělali čáru přes rozpočet. Od svého druhého syna totiž ještě má desetiletého vnuka.
Už když jsme jí oznámili mé druhé těhotenství, přijala to velmi vlažně, vlastně spíš chladně. „Hm, jak myslíte, do dnešní doby dvě děti, to já bych si netroufla,“ byla její první slova. Po narození Kačenky sice projevila takovou tu povinnou radost, hlavně že je prý holka zdravá, a tím její vřelý zájem o vnučku skončil.
Když přijdeme k ní nebo ona k nám (je rozvedená, žije sama), pokaždé se hodně věnuje pouze té starší. Malou jen letmo pohladí, aby se neřeklo. Sama od sebe si ji nikdy ani nepochovala. To já jsem se občas snažila napomoci tomu, aby si k ní vytvořila vztah, a poprosila jsem ji například, zda by Kačku nemohla chvilku vzít do náruče, než něco dodělám. Sice tak učinila, ale po celou dobu stejně mluvila jen na starší Lucku.
Je mi to velmi nepříjemné. Vím, že Kačenka je ještě malá a rozum z toho nemá, ale to se začne brzy měnit. Začne víc vnímat, a rozdíly, které mezi nimi babička dělá, ponese určitě velmi těžce.
Říkala jsem to manželovi, jenomže on je v těchhle věcech nějak bezradný. Řekl mi, že přece nemůže poručit své matce, aby měla ráda naše dítě. Jestli prý to necítí sama, nikdo ji k tomu nepřinutí.
Když jsem si o tom promluvila s ní, bylo mi hořko ještě týden poté. Doslova mi řekla, že dvě vnoučata jí stačí, krásně to vyšlo i v tom směru, že se jako první narodil vnuk a druhá v pořadí vnučka. Po dalším dítěti do rodiny už netoužila. Jako by se celý svět točil jen kolem ní! Chápete to? Zeptala jsem se, jak by jí bylo, kdyby její tchyně odmítala jejího mladšího syna. Na to mi odpověděla, co by s tím prý asi mohla dělat.
Je mi z toho všelijak. Od našeho rozhovoru se situace ještě zhoršila. Je schopná zavolat manželovi, ať přijde v neděli s Lucinkou na oběd, ale já s Kačkou ať nechodíme, že malá jí to tam vždycky všechno ocumlá a udělá binec.
Nevím, co mám dělat. Když jí zakážu stýkat se s oběma dcerami, ublížím tím Lucce, která babičku miluje. Bojím se chvíle, kdy si naše mladší dcerka začne babiččinu nelásku uvědomovat.
Dovedete si představit, že byste se takhle chovali k vlastním vnoučatům? Co znám babičky ve svém okolí, mezi kamarádkami, tak jsou všechny šťastné, že mají vnoučátka, a ani ve snu by je nenapadlo dělat mezi nimi rozdíly. Jenom ta naše je po téhle stránce nějaká divná.
12.10.2007 Rubrika: | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Třetí vnouče už nechci! Dvě mi stačí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
me po precteni clanku napadla jeste jedna vec...neni to zatim treba tim, ze je druha dcera jeste opravdu mala ? aniz bych se chtela babicky nejak zastavat, tak s vetsim ditetem je preci jen vetsi legrace a rozumna domluva, kdezto rocni dite clovek opravdu vesmes porad "hlida" , coz tak moc zabavny neni...navic pri vekovem rozdilu 4 roky jde asi tezko najit hry, ktere bavi obe deti...treba babicku vic "bavi" starsi vnucka a nema potrebu se montovat do "mimina" a v zasade bych tuhle volbu i chapala 
takze se to treba casem zlomi....a myslim, ze nez si kacka uvedomi, v jakem je postaveni, tak uz s ni taky bude rozumna domluva...mozna
ale treba jen tak placam...nevim....
.jpg)
Kassy: chytrájakrádio: Viv :o):
já byl u jedný babičky vždycky půl prázdnin a cca ještě 5x za rok navíc bydlela 200 km od nás ...
Z otcovi strany jsem ji viděl tak 5x za život ... měla to k nám 10 zastávek tramvají ... totální izolace , věnovala se jen prvorozenýmu strýcovi ( a pak jeho dětem) další strejda a teta + můj táta byli vzduch.... a hádejte s kým se celá naše rodina nestýká dones .... s prvorozeným strýčkem .....
No na otcovi to taky nechalo následky...... tím ho omlouvala i moje matka
kareta: přesně a hlavně malý děti ještě pracují rády ..... a to je potřeba podchytiti
Viv :o): znám podobnej výraz, kterej i občas používám: sociální negramot 
Meryl: tahle pani holt ne, no ale my už jsme v tý době měly o ní svůj obrázek, takže nás to nijak zvlášť nepřekvapilo. říct, že jsme něco takovýho čekaly, to asi není úplně přesný, ale prostě nám bylo už tehdy tak trochu jasný, že za náma babička chodí spíš "aby se neřeklo", než že by po nás nějak zvlášť toužila 
tomuhle typu lidi rikam "emocionalni invalida"... 
a hrozne me to vytaci 
Jasne, ze cloveku muze byt nekdo z rodiny blizsi a jiny zas moc ne... ale takhle to aplikovat na deti a dorazet to "uprimnosti", to je fakt "lahudka"...
V necem ma tvuj muz pravdu. Nemuzes donutit nekoho, aby mel nekoho rad... ale co uz muzete udelat je, ze budete drzet jako rodina pohromade... Manzel by mel dat najevo, ze on ma DVE dcery a ze kdyz na obed tak bud vsichni anebo nikdo... btw. babe do toho nic neni kolik mate deti pokud s ni nebydlite v jedne domacnosti a nezivi vas...
.gif)
chytrájakrádio: no jo...ale copak si dospělá ženská nedokáže uvědomit, jak takovouhle "upřímnou" řečí těm dětem ublíží?
Meryl: jo jo, vůbec jsme nevěděly, co na to máme říct. v tom věku nám nedošlo, že je něco špatně. braly jsme to asi takhle: já mám taky svoje kamarádky ze školy různě ráda, tak babička má různě ráda svoje vnoučata - to zní logicky 
Tyhle babky si prostě nějak neuvědomují, že už nejde o jejich rodinu, ale o rodinu jeich syna/dcery. Viz. věta "Po dalším dítěti do rodiny už netoužila". Moje prababička byla prý taky taková (já si ji nepamatuju). Vnoučata od dcery byla její miláčci, rozkrájela by se pro ně, ta od syna (včetně mojí mámy) jakoby neexistovala. Mámin vztah s bratranci a sestřenicemi to dost poznamenalo. Dodnes se s touhle větví rodiny vpodstatě nestýkáme.
chytrájakrádio: to musí být inteligentní "dáma"
malual: takový děda je ale k nezaplacení- to vůbec není špatné, že ho přitáhne k práci už jako malého. Naše děti se cítí pak důležití a tak nějak hrdí
A ve 4 letech už děcka v rámci svých možností pomáhat můžou (sbírat ořechy, hrabat zahradu, sbírat bobky od psa,....).
to je ale babizna.
Manžel mám pravdu v tom, že ji nepředěláte, ale vysvětli mu, že když bude dělat takto rozdíly, bude to jen ke škodě, a to oběma holkám. Takže ať se tchyně buď snaží, anebo tam choďtě omezeně, ale za to všichni! Takový to pozvání jen pro manžela a starší dceru, prosím, ať si zve koho chce, ale manžel by jí měl dát jasně najevo, že jste rodina, tj. přijdete buď všichni, nebo nikdo.
chytrájakrádio: 
panebože, ona vám to opravdu řekla takhle natvrdo?
S tímhle, Jiřino, bohužel nic neuděláš U nás doma to bylo něco podobnýho. Když mi bylo asi dvanáct a ségře devět, babička s náma někam šla a říkala: však vy víte, holky, jak to je, že nejvíc mám ráda Radka (bratranec od tety), pak tebe, Jani (já) a nakonec tebe, Ivo (ségra) 
Celkem brzy jsme pochopily, že babička opravdu není člověk, na kterýho bysme se mohly nějak spolehnout atd. Dnes to vypadá tak, že se s ní vůbec nestýkáme. Naposledy jsem jí viděla na vánoce 2005. A to ode mě babička bydlí 10 minut autousem. Ségra jí taky nechce vůbec vídat. Prostě nechceme tím divadýlkem ztrácet čas
Reaguju před přečtením diskuse, takže se omlouvám, jestli se budu opakovat. Já myslím, že byste si měla dobře rozmyslet, jestli je pro vás důležitější udržet dobrý vztah mezi starší dcerou a babičkou, nebo mezi oběma dcerami jako sestrami. Já bych volila druhou variantu a tchýni jasně řekla, že počet dětí je vaše volba, nikoli její, a že se buď bude chovat k oběma stejně a respektovat vás s manželem a dětmi jako čtyřčlennou rodinu, nebo se nebude stýkat ani s jednou vnučkou, protože nehodlám dopustit, aby zkazila jejich sourozenecký vztah. Pokud to dál půjde tak jako dnes, mladší dcera z toho brzy bude mít rozum, začne se cítit odstrčená a celkem logicky začne starší sestře závidět a žárlit na ni. Přece není možné, aby jedno dítě dostávalo dárky a pozornost a druhé vyšlo zkrátka. Kdybyste to mladší dceři chtěla vynahradit sama, získá zase ta starší pocit, že zanedbáváte ji. Jejich vzájemnému vztahu to neprospěje.
blesksoft: já nechápu proč by ti měli prarodiče hlídat. Já mám dvě děti (3roky a 5 měsíců) a moje mamka poprvé hlídala Marušku, když jsem byla v porodnici. S tchýní bydlím, vycházím s ní v pohodě a nikdy nehlídala. A já to automaticky ani neočekávám. Mě chtít někdo organizovat můj život a určovat mi co budu dělat tak jej pošlu někam.
