Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
.jpg)
S přibývajícím věkem si začínám čím dál víc uvědomovat, jak je to mládí krátké a pomíjivé. To samozřejmě píšu s trochou nadsázky, roky nám přibývají všem a není třeba se z toho hroutit. Nicméně, ať si to připouštím, nebo ne, přece jenom bych chtěla i ve svém věku kolem padesátky vypadat dobře.
Až do nedávna bylo co se mé vizáže vše v pořádku a nijak jsem se nepozorovala. Jenže teď se mi přehoupla padesátka, dostavilo se klimakterium a já jsem snad ze dne na den zaznamenala takový nějaký povadlý obličej. Prostě začíná fungovat zemská přitažlivost. Tváře mám najednou nějaké ochablé a visí mi dolů, zvýraznily se mi nosoretní rýhy a dokonce se mi zdá, jakoby se mi zmenšily oči. Malinko jsem zpanikařila v uvědomění, že už prostě stárnu. A ráda bych ten proces ne zastavila, ale alespoň zpomalila.
Nikdy jsem nechodila na kosmetiku, v podstatě jsem tam byla za celý život jen jednou jedinkrát. Jinak jsem si vždycky vystačila sama. Večer odlíčit, umýt, nanést noční krém, občas jsem si dopřála nějakou vyživující masku, ale to opravdu spíš jen výjimečně. Postavu si udržuji taky celkem v normě, šedesát v pase už sice ve svém věku zdaleka nemám, ale zároveň ani netrpím nějakou výraznou nadváhou. Měřím 175 cm a vážím 72 kg. Dřív jsem mívala míň, ale postupně se ta kila nějak nabalila.
Jím zdravě, snažím se hýbat, dokonce jsem začala cvičit každý den ráno, chystám se chodit plavat. Vlastně nevidím rozdíl v tom, jak se psychicky cítím mezi dobou, kdy mi bylo třicet a současností.
Jen jak jsem napsala v úvodu, nějak mě zaskočily ty viditelné příznaky stárnutí a skutečnost, že lepší už to nebude, naopak, měla bych se připravit, že spíš se bude moje vizáž postupně zhoršovat. Najednou jsem se přistihla, jak nenápadně pozoruju starší dámy, třeba kolem sedmdesátky, na některých je i v tomto věku vidět, že bývaly krasavice a říkám si, jak se asi smiřovaly s tím postupujícím věkem.
Možná vám připadám povrchní a malicherná, možná i jsem, že se takovými věcmi zabývám. Ale stejně by mne zajímalo, jak jste na tom co se týká přibývajícího věku vy. Smiřujete se s ním bez problémů, nebo i vás občas přepadne drobná depka z navždy ztraceného mládí? A jak o sebe pečujete, máte nějaké své vlastní fígle, jak se udržet svěží, i když jste dávno překročily padesátku? Nebo jste na svůj vzhled už rezignovaly? Na závěr bych chtěla ještě podotknout, že na nějaké razantní kosmetické zákroky ve smyslu plastických operací nebo vpichování čehokoli do kůže, opravdu nejsem a ani o nich neuvažuji.
4.5.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
denda04: hlavně se mýt , sprchovat , upravit nehty a nesmrdět jako stará pradlena......
.jpg)
já si řikám jsem jaká jsem mohlo by to být lepší ale i horší 
hlavně dbát o sebe přiměřeně věku
sharon: 8.43
.gif)
Na pribývající věk se nesmí myslet 
rychlonožka: Plny souhlas
mam-ča: 
Nebo se veset na noc hlavou dolu od stropu, jako netopyr, aby zemska pritazlivost pusobila opacnym smerem
Jak se zbavit vrásek ?
Cpát se, dokud se kůže nenatáhne...
orinka: a stejně tak Šinkorová a Kubelková....jakmile se dost zhubne tak se automaticky zestárne...a proto si svých kil vážím.... jen ta váha si mě neváží.....
orinka: A to ji ještě beztak vylepšili fotošopem.
neda to musi napsat, bud rada, ze je jinak vse v norme
jak jsem si to vcera precetla, tak jsem si vzala zrcatko a ze se poradne prohlednu. Na ocich skla, zrcatko s oznacenim 3x, co nadelam mam jiz 62, tak to asi musi byt znat. Mozna stesti jak pribyvaly roky tak i kila - ty napinaji. Rychle jsem zrcatko odlozila a protoze bylo pod mrakem vydala jsem se k dr. na preventivku, chodim tam jiz 4 mesice. Kdyz jsem prochazela kolem zrcadla ve verande, dodala jsem si odvahy a koukla, vypadalo to bez zvetseni a skel lepe, nejsou videt detajly. Kdyz vzala dr do ruky papir z laboratore a zacala probirat vysledky,vysledky v mem veku skvele, doufam, ze budou stale takove. Jsem prostorove vyraznejsi, to by chtelo zmenit, klouby by si ulevily, ale hlavne zdravi. Ty vrasky, je treba se smirit a uvedomit si, ze by mohlo byt daleko hur. Hlavne ze aspon ta chemie pracuje dobre.
a teď jsem se dívala na stránky Blesku, kde do nebe vychvalují zhubnutou Basikovou - 
- tak jestli někdo vypadá blbě a staře, tak je to ona, když sundala 15 kilo
sharon: já se sobě líbím i uvnitř
rychlonožka: od těch vnoučat,jako bys bylá já,přesně tak to je i u mě,jen s tím rozdílem ,že bych někdy tu starší,jde ji na 14tý rok,někdy přizabil,no jsou to ty pubertální telecí léta,ale bych je neměnil
rychlonožka: to mě pobavilo s tím vnoučetem....já to mám 5x.................teď od ledna jen narozeniny jsem mohla mít novou sedačku...ale co sedět se dá i na zemi ale děti mi nic nevynahradí.....
Kolečkové brusle jsem si pořídila v šestačtyřiceti a těch pár let na nich strávených bylo bezva. Taky jsem v mládí řešila, zda nevypadám hůř než mé vrstevnice a když se někde mělo fotit, dopředu přemýšlela, co si vezmu na sebe a jak se namaluju. Dneska když se přichomýtnu k focení, tak to neřeším. Beru to tak, že se fotí atmosféra a ani mě nezajímá, jak tam vypadám. Někde jsem v knihovně přišla ke knížce od Květy Fialové - už nevím, jak se jmenovala - a některé její pasáže mě dostaly. Ten šarm a nadhled! Jinak bych se už tedy nechtěla vrátit do svých mladých let ani náhodou. Můžu si dělat co chci a ne co ode mě čeká rodina a okolí, plat mám pro sebe a přestalo mě zajímat, co si kdo o mě myslí a co se o mě povídá. Dneska už vím, že se člověk stejně nezavděčí, ani kdyby se rozkrájel. Tak o co vlastně jde. A svoje vnouče bych nevyměnila ani za nic na světě. Je to dobíjení baterek, inspirace pro blbiny, zdroj nápadů pro plány, a pravidelná odebírka peněz na užitečnosti, jako je kolobrnda, trampolína, časopisy pro prohlížení, vybarvování a rozstříhání, jsem kasička pro kolotoče a vstupné do zábavných parků, atd. Přece ty prachy nebudu vyhazovat za umělé vitamíny a cukrárnu s babama...? Do zrcadla se moc nedívám, poněvadž se mi občas stane, že mi ta osoba v něm přijde nějaká nepovědomá. Se známými se ještě poznám, domů trefím, vydržím sama se sebou a nebráním se novým věcem v práci i osobním životě. Dokud to tak bude, zaplaťpánbu za to...
ale má to i své výhody, jak člověku už občas paměť slábne, má to i své výhody tak třeba zapomene pointu v detektivce nebo si vyslechne vtipy na které už zapomněl,
