Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Taky jsem byla neoblíbené vnouče, děda mi jednou natvrdo řekl, že mě nemá rád a babička to zdůvodnila tím, že jsem hubená, že až budu mít baculaté ručičky... tak já celý život pořád zkoumám a snažím se mít baculaté ručičky - už mám a teď mě to štve a chci zhubnout. Naštěstí jsme za babičkou jezdili jen jednou za rok, jezdili jsme pomalu přes celou republiku, takže ten týden se to dalo vydžet. Mám tři dcery, dvě starší babička měla ráda, nejmladší ne, protože odmala byla moc aktivní, druhá babička měla raději vnoučata od švagra, ale zase to nedávala tak moc najevo. Naše nejmladší to vyřešila po svém, našla si svou babičku u sousedů. Ta se vždycky těšila na její návtěvy, protože její vlastní vnoučata, se kterými bydlela v jednom domě, se k ní nechovaly moc pěkně. Jiřině bych poradila, ať si promluví se svým mužem, pokud babička pozve jen jeho a starší dceru, tak by jí měl vysvětlit, že je ženatý a jeho rodina je on, manželka a DVĚ dcery, mladší dcerka ten rozdíl, co mezi nimi babička dělá pozná brzy, nebude to chápat, bude jí to mrzet, ale daleko víc to bude trápit Jiřinu, je to těžké a nepochopitelné, co já bych za to dala mít tři vnoučata! Přeji ať to dobře dopadne.

musím pokračovat dál........vše začne chápat a babičkka se nezměni,je nutné ji vše v klidu vysvětlit,věřím že jí to bude líto ale je a vás na rodičích abyste ji pomohli tuto lítost překlenout.Přeji vám hodně sil,pevné nervy a hlavně štěstí

Já podobnou situaci bohužel zažila u tchýně. Milovala našeho synovce, prvního vnuka až za hrob.Naše dcera byla vzduch.
Snažila jsem se, jak to jen šlo s dcerkou, ale dopadlo to špatně. Ještě malá, 4 letá , po příjezdu tchýně k nám-nezvaně na zabijačku -prohlásila: "... že přijela paní, která dělá, že ji má ráda." A to byl konec. Nebudu dělat ze svého děcka chudáčka a tak dokonce můj manžel, její syn, s matkou přerušil do konce života kontakty. ještě dodal, že mne varoval, abych si dávala na egoismus jeho matky pozor. Dnes má dcera 27 a o "babičce" ví, ale vůbec jí nechyběla.
A vůbec si neumím představit, kdyby se někdo-to je jedno matka, tchýně, teta, strýc,..........pletl do mé rodiny a nebej bože dokonce do toho, kolik budu mít dětí!
Jiřino, obdivuji Tě, už bych tchýni nepustila nejen do dveří, ale hlavně ne do rodiny! Nevěř, že ta nespravedlnost již není uložena v duši Tvé menší i větší. Po několika letech si vzpomeneš na mne a jen doufej, že Tvoje dcery se do sebe nepustí v době puberty. Zlé semeno již bylo zaseto!!!!!Bránila bych pokoj mých dětí jako dračice. Tchýně-netchýně!
V životě bych ji domů nepřijala, nikdy bych nedovolila si od ní cokoli vzít či požádat o pomoc, a to ani starší dceři! Nechť zůstane ve své opičí lásce v osamění! Myslím, že by patřila do rukou psychiatra, ale to už je věc tchýně.
Poprvé zde píši tak tvrdě, ale je to z mého života a dobře vím, jaké peklo tchýně rozsévá, věřte mi.

Chápu vá smutek,ale těžko předělat babičku,přálabych vám aby se vše obrátilo,leč mám sama zkušenosti že každý pokus je nemožnýi já sama jsempoznala co je nemít někoho rádbohužel ale toto není problém babička a vnoučata,ale matka a dcera,ač je mi to velmi líto,mé rodiče mě nenávidí,vždy mi dávali najevo,že bratrovř,které jsem měla dva jsou víc,už jako holka jsemto pocitovalamockrát jsem proto plakala nakonec jsem v dospělosti poznala absolutně jejich krutoststyděli se za mě úplněže mě nemoc dala do invalidního důchoduještě k tomu jsem odmítala žít s mužem,který mě i syny krutě mlátil a to pro ně byla potupa,ještě k tomu rozvedená.tak jsemse musela spolehnout sama na sebe a na pomoc synů,když jsem v nemoci někdy bolestí nevnímala.Pomohli mi vždy synové.Ted jsoudospělí,udělala jsempro syny maximum,věnovala jsem se jen jim,naučili jsme se nespoléhat na nikoho,jen jsem jim našla sponzory aby mohli vystudovat VŠ nebot na to měli.Pokaždé,když jsem byla na opercaci,chodli za mnou nosili o si uvařili,byl na ně a je absolutní spoleh.Moje matka měla vždy hrozný nápad přijít za mnou po operaci do nemocnice a řvát na mě,urážet.Pokaždé mi museli dát uklidnovací injekci až tak moc mi rozrušila.Před 10 lety mi umel bratr na rakovinu,nebylo mu ani 40 let,ale ani to je ke mě nezblížilo,měli přeci ještě jenoho syna.Před rokem mi po operaci ochrnul na celou pravou stranu můj druhý bratr,mé dvojče,udělala jsem velkou chybu,mysslela jsem si naivně že tato tragédie nás dá spolu dohromady.Naivně jsemtam jela,vyhodili mě nejsemdobrá dcera rozvedená v důchodu.Ta nenávist ke mě byla a je .Nakonec jsem s s nimi přestala stýkat,já je nezajímám tak se vnucovat nebudu,Leč v srdci mám bolest,že jižnikdy neuvidím své rodie,nepojedu tam již nikdy ,nemohu ni jiného dělat,naštěstí mám syny,kteří jsou stále při mě ačkoliv staršíjiž žije v Praze.Věnuji se ted hodně cestování,to mě baví,doma být stále je kzbláznění,leč ted jen doufám,že moje matka nejistí,že v úterý nastupuji na další operaci a nehodlá tam přijít.Bohužel můj otec je v našem městě velmi známá osoba a dokáže si vše zjistit.Já si myslím,že pokud vaše dcerka

Dokážu pochopit, že prarodiče si chtějí taky trochu užívat života a nechtějí třeba dělat denodenně chůvy, ale aby měřili na každé dítě jiným metrem...to je prostě děs a hrůza!!!!

k tomu mě napadá jen jedno: pivo, tchýně, uzený, nejlepší jsou studený

Chceš říct, že manžel by jen s Luckou a bez tebe a druhé dcery na ten oběd šel?!

To je snad v každé rodině. Moje máma taky neměří stejným metrem, ale v tomhle případě bych to tchýni řekla. Buď se bude chovat k oběma stejně, nebo že není vítána. Vím, že je to těžké, ale lepší první ostuda než poslední.

Linda: jako je blby, ze nestoji o to malou videt , ale zase s hlidanim to chapu, neni preci prarodicu povinnost vnoucata hlidat.. oni uz svy decka vychovali

je to strašný a tohle nechápu až mi z toho jde mráz po zádech. já mám děti tři- moje mami mi jednou řekla, že kluk pro ní bude vždy první vnouče,a opravdu ho velmi, velmi miluje, rozkrájela by se pro něj, holky taky miluje, rozhodně nedává znát žádný rozdíly, to v žádném případě, ale obě víme, že první je prostě Ondra, ale je fakt, že OPRAVDU,nedělá rozdíl a moc mi pomáhá i s holkama, pokud muže...nedovedu si představit, že by je odstrkovala, ale na druhou stranu je to moje matka, ne tchyně, v tom občas bývá rozdíl Hodně štěstí, aby se babi umoudřila, každé dítě potřebuje milující babičku

Jo a je pravda, že rodičům bych to nikdy nevyčítala nebo něco podobného. Prostě jsem se jen musela vyrovnat s tím, že moje babička je hrozná a nesnesitelná povaha (táta to taky špatně nesl, že za ní nechci chodit, ale stejně se mnou nehnul..)

Swiss: no jo, tohle mi hooodně něco připomíná. Rodiče od otce vždycky preferovali jeho sestru a moje bratrance. My jsem tam byli jen jako návštěva a hotovo.
Jiřino, vím, že je Ti to líto, ale nech to plavat. Až malá vyroste třeba se to ještě vyvrbí

Kdyz se narodila starsí dcera tchýne mi rekla, ze at nepocítám s hlídáním-ona uz deti vychovala a ted si chce uzívat. První rok jí videla 2x - kdyz se narodila a v 8 mesících. Pak ji videla ve 2,5letech kdyz se narodila mladsí. Pak jsme se pár roku nevideli a kdyz zhruba starsí zacala skolu zacali jsme k nim jezdit na 3-4dny o prázdninách. Vzdycky musíme já nebo manzel s nimi hlídat holky, samotný je nevezme, uvarí nám a máme pripravený pokoj ale to je tak vse. Kdyz byly malý dostávaly balícek s necím upleteným a koupenou drobnost k narozkám a vánocum, ted posledních pár roku jim posílá peníze a obcas uplete svetr (docela pekný). Mà je ráda tak nastejno, ale proste ona má svuj zivot a radsi 3x do roka vyrazí na dovolenou nekam do tepla nez stravit víkend s vnuckama. Ze zacátku me to sralo, pak jsem si zvykla a dneska jí i trosku lituji, protoze nase holky jsou její jediná vnoucata, svagrovy deti nikdy nevidela a svagrová ceká 1.mimco v Austrálii, takze tam se s vnoucetem taky moc neuzije. Ale byla to její volba.

I já se sestrou jsme poznaly ty rozdíly. U nás to bylo ale jinak - na jedné straně babička, která miluje všechny svoje 4 vnoučata a neustále prosí syna, ať si taky pořídí děti! I když jsme něktěří dospělí je u nás každý týden,nebo my u ní. A na té druhé matka táty. Ta upřednostňovala vnoučata svého prvního syna a o od svých dvou zbylých synů si vnoučat ani nevšimla (mezi nimi i já se sestrou). Nechtěla vidět ani své 1. pravnouče.. Chápete to? Na stará kolena, když zůstala sama chtěla ať za ní chodíme, protože ty užásný vnoučata, který nám furt předhazovala se na ní ....... Táta nás mohl prosi i přikazovat ať tam jdem. Ale bylo pozdě. Ségra (mladší) tam občas zašla, ale já jen s povinnosti na narozeniny a svátek. Mimochodem ona na moje oslavy málokdy přišla (to musel táta zapracovat). Byly u nás kuli tomu dost velké hádky, protože hrála milou na tátu a nejhorší bylo, když si stěžovala, že k druhé babičce jezdíme a máme jí rádi. Co čekala??? Ale bylo to tak že kde je ona, nebudu já a naopak. Po jedné dost ostré hátce se zeptala máma táty ať jí řekne, který z ostatních vnoučat za ní jde. Neodpověděl. Tak mu máma řekla, ať už mě nechá být. Byl pak celkem klid. U vás to je sice jiný, ale nevim co bych dělala... Každopádně, přeju Kačce ať to nemá tak jako já, hodně štěstí a lásky ať už s babičkou nebo ne! A jedno vim jistě, tobě to za vinu určitě dávat nebude!!!!

Fuj to je kráva