Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
.jpg)
S přibývajícím věkem si začínám čím dál víc uvědomovat, jak je to mládí krátké a pomíjivé. To samozřejmě píšu s trochou nadsázky, roky nám přibývají všem a není třeba se z toho hroutit. Nicméně, ať si to připouštím, nebo ne, přece jenom bych chtěla i ve svém věku kolem padesátky vypadat dobře.
Až do nedávna bylo co se mé vizáže vše v pořádku a nijak jsem se nepozorovala. Jenže teď se mi přehoupla padesátka, dostavilo se klimakterium a já jsem snad ze dne na den zaznamenala takový nějaký povadlý obličej. Prostě začíná fungovat zemská přitažlivost. Tváře mám najednou nějaké ochablé a visí mi dolů, zvýraznily se mi nosoretní rýhy a dokonce se mi zdá, jakoby se mi zmenšily oči. Malinko jsem zpanikařila v uvědomění, že už prostě stárnu. A ráda bych ten proces ne zastavila, ale alespoň zpomalila.
Nikdy jsem nechodila na kosmetiku, v podstatě jsem tam byla za celý život jen jednou jedinkrát. Jinak jsem si vždycky vystačila sama. Večer odlíčit, umýt, nanést noční krém, občas jsem si dopřála nějakou vyživující masku, ale to opravdu spíš jen výjimečně. Postavu si udržuji taky celkem v normě, šedesát v pase už sice ve svém věku zdaleka nemám, ale zároveň ani netrpím nějakou výraznou nadváhou. Měřím 175 cm a vážím 72 kg. Dřív jsem mívala míň, ale postupně se ta kila nějak nabalila.
Jím zdravě, snažím se hýbat, dokonce jsem začala cvičit každý den ráno, chystám se chodit plavat. Vlastně nevidím rozdíl v tom, jak se psychicky cítím mezi dobou, kdy mi bylo třicet a současností.
Jen jak jsem napsala v úvodu, nějak mě zaskočily ty viditelné příznaky stárnutí a skutečnost, že lepší už to nebude, naopak, měla bych se připravit, že spíš se bude moje vizáž postupně zhoršovat. Najednou jsem se přistihla, jak nenápadně pozoruju starší dámy, třeba kolem sedmdesátky, na některých je i v tomto věku vidět, že bývaly krasavice a říkám si, jak se asi smiřovaly s tím postupujícím věkem.
Možná vám připadám povrchní a malicherná, možná i jsem, že se takovými věcmi zabývám. Ale stejně by mne zajímalo, jak jste na tom co se týká přibývajícího věku vy. Smiřujete se s ním bez problémů, nebo i vás občas přepadne drobná depka z navždy ztraceného mládí? A jak o sebe pečujete, máte nějaké své vlastní fígle, jak se udržet svěží, i když jste dávno překročily padesátku? Nebo jste na svůj vzhled už rezignovaly? Na závěr bych chtěla ještě podotknout, že na nějaké razantní kosmetické zákroky ve smyslu plastických operací nebo vpichování čehokoli do kůže, opravdu nejsem a ani o nich neuvažuji.
4.5.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se vyrovnat s tím, že stárnu? Nějak mě to zaskočilo.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
nemám čas na depky a hlídání vrásek , přeskočila mi šedesátka a žiju každým dnem šťastně a vesele i když mě už taky občas něco bolí...raduj se z maličkostí a nezabývej se nepodstatnýma věcma.....vráska sem vráska tam...buď ráda že jsi jinak zdravá !
vždycky, když při pohledu do zrcadla začnu propadat zoufalství, tak si vzpomenu na Donatelu Versace nebo Ivanu Trump . Kolik mají peněz na omlazování a dopadly tak, že jsou světu pro smích.
Vrásky mě ani tak nezaskočily, spíše však to, že už nezvládám to co dříve bylo pro mě hračka, ztrácím ohebnost , cit v prstech při drobných činnostech, horší zrak.
babkatlapka 
Bud rada, ze ti slouzi zdravi, to je nejdulezitejsi. Vrasky a to ostatni ke starnuti patri. Pokud o sebe dbas, tak i ty vrasky vypadaji tak nejak "dustojne". At delas co delas, kolobeh zivota nezastavis, jsi rozumna, ze vzhled neresis operacemi nebo botoxem. Ono se to obcas nepovede a muze byt hur nez lip.
Holky maji pravdu, ze 50 leta ktera se snazi byt 18 ti letou je k smichu.
A kdyz ma zenska zapatlane vrasky vrstvou makeupu to vypada hur, nez kdyz sem tam nejakou ma.
tak já nějak pohled do zrcadla neřeším nebo spíš na to nemám tolik času,nelíčím se, jen občas něčím namažu a kupodivu 11letá dcera zatím nemá připomínky, že má nejstarší matku na škole, no a věk mi občas připomene vnouček, když řekne "babičko"
Křeček: hááá, celá maminka
Linda: hlavně nechytit ekzém, to je oč tu běží.
.JPG)
kareta: přece ta moje 
Mně spíš než vzhled děsí, že na sobě pozoruju sklony k pohodlnosti. Co má člověk z toho, že vypadá o 10 let mladší, když postupně rezignuje na své dřívější zájmy se slovy " to už pro mě není" a čas, který se uvolnil, protože už není potřeba pečovat o děti, nevyplní něčím smysluplným.
Věk je víceméně stav mysli, to je to podstatné, vzhled už míň. 80letá paní , která pořád něco podniká, je možná mladší než 60 letá, která vzdychá doma u televize, jak stárne a je úplně jedno, kolik má která vrásek.
.jpg)
babkatapka: spravny pristup
orinka: ja si koupila jakysi vyzivny s olivovym olejem, proste promastit a jinak na to kaslu, to spiz ze najednou jsem se na ruce podivala jinak nez bezne a preklvapilo me co vidim 
Křeček: jaká Zuzana?
Linda: na pigmentové skvrny nepomůže vůbec nic. Ledaže bys žila ve sklepě a nechodila vůbec na slunko. Na obličej korektor, na ruce taky a máš po problému. Fakt, věř zkušené, za bělicí krémy peníze akorát vyhodíš.
Křeček: 9.13
Některé matky se chtějí vyrovnat svým dospívajícím dcerám, stejně se oblékají, chovají se jako puberťačky, chlubí se, že nosí s dcerou vzájemně oblečení a jsou spíše přítelkyně, než matka s dcerou. Vůbec si neuvědomují, že působí směšně a trapně.
Nic si z let nedělám, a to mám o 13 víc. Vypadám dobře, zdraví mi slouží, postavu mám zachovalou. Na co si stěžovat?
Mám přes den tolik různých zájmů a činností, že na nějaké úvahy o vizáži nemám ani pomyšlení. Já jsem spokojená, na kosmetiku nechodím, stačí mi tužka na oči a rtěnka + krémy běžné kvality. Stejně nemůžem vypadat na dvacet a kdo se o to v našem věku snaží, je terčem posměchu. Tak co. Hlavně nepodlehnout reklamám v barevných časopisech
Velice si vážím lidí, co umí věk přijmout, stárnou přirozeně. Anebo je snad Dáša Veškrnová krásná, když jí obličej ztuhl botoxem? Ani hrát kvůli němu nemůže, ztratila mimiku.
Taky jsem dřív řešila, každé kilo navíc , a zemská přitažlivost, funguje taky,ale od 70 let, to neřeším.
Dřív jsem chodila upravená, oči, řasenka, stíny, makeup ,nalakované nehty, ale dneska jen rtěnka, upravit decentně nehty a trochu vůně.
Jsem jaká jsem, hlavně že se můžu hýbat, sama si uvařit, uklidit, i když , někdy když je hůř, to řeším, metodou žaves, příště to udělám líp. Ale vzhled už dávno neřeším, nelíčím se, jen používám rtěnku když jdu mezi lidi, dokonce jem přestala chodit na trvalou, nakrátko ostříhat a dost, protože se hodně potím někdy i bolestí, a tak na co platit drahou trvalou, když se zpotím a mám někdy vlasy načisto mokré, prohrábnu rukama a však zase uschnou.
Nechodím jako čarodějnice, ale opravdu - ke zjevu stárnoucí ženy, je mi 73, stáří je vidět, vypadá docela směšně příliš moc kosmetických úprav.
Plastiky jsou mi k smíchu, nikdy bych na ně nešla.
Není to lehké, mám dvě endoprotézy, jinak bych už nechodila.
Někdy je to těžké, ale hlavně dobrá nálada, to je nejdůležitější, poslouchat svoje tělo, když bolí moc, polevit mu a žít tak jak dovolí, nepřipouštět si zbytečné věci, které stejně nemůžu změnit. A radovat se z každého dne, který zvládnu v pohodě a s minimem bolestí
Každý stárne a tak proč být ještě vystresovaná? Nic nezměním, nikdo tomu neujde. Tak jen si říct, stárnu !no a tak co??? 
