Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Máme dvouletého chlapečka a manžel začal mluvit o druhém dítěti. Já jsem tím trochu zaskočená, protože samozřejmě jsme vždycky mluvili, že budeme mít dítě, ale nikdy jsme neřešili, jestli bude jedno, nebo dvě. Já sama jsem vždycky chtěla jen jedno dítě a myslela jsem si, že já, jako žena, budu mít v tomhle ohledu hlavní slovo.
Víc dětí nechci z důvodu, že jsem ze čtyř sourozenců, naši nás měli za sebou jako schůdečky, já jsem třetí v pořadí. Na své dětství nemám hezké vzpomínky. Vybaví se mi vždycky jen hádky a rvačky se sourozenci, rivalita a žárlivost. Nevím, čím to bylo způsobené, možná to naši nějak nezvládali. Ale já celé dětství tajně toužila po tom být jedináček, mít svůj vlastní pokojíček, s nikým se nehádat a nervat o hračky. Našeho syna miluji, je to moje zlatíčko a neumím si představit, že ho příchodem sourozence vystavím tomu, co jsem jako dítě prožívala já.
Manžel má pohled z druhé strany. On totiž vyrůstal jako jedináček a říká, že mu bylo hodně smutno a všem ostatním dětem záviděl, že mají sourozence. Podle mě si to idealizoval a žije v té iluzi dodnes. Přemlouvá mne, abychom měli co nejdříve druhé dítě, aby náš chlapeček nevyrůstal jako jedináček, prý tím bude doživotně trpět, stejně jako tím trpí on. Poukazuje na vztahy s mými sourozenci, které, přiznávám, jsou teď v dospělosti dobré, navštěvujeme se a rozumíme si, až teda na jednoho bratra, který je taková černá ovce rodiny.
Nevím, jak se zachovat, protože najít v téhle situaci nějaký přijatelný kompromis je nemožné. Buď ustoupím a druhé dítě bude, manžel bude šťastný a já? Nedokážu posoudit, co by se mnou narození dalšího dítěte udělalo. Neumím si představit, že bych ho milovala stejně, jako svého prvorozeného, mám pocit, že víc lásky už v sobě snad ani mít nemůžu. Anebo si prosadím svou a žádné další dítě nebude a to zase těžce ponese manžel.
Chtěla bych se vás, které máte jedináčka, případně jste samy byly jedináčky zeptat. Je skutečně pravda, že dítě, které vyrůstá bez sourozence, je zákonitě nešťastné a absence takového parťáka mu bude po celý život chybět? Ten tlak ze strany manžela je totiž dost velký, a ne jen od manžela, vyptávají se i rodiče a známí, snad každý se ptá, kdy bude druhé. Připadám si jako vyvrhel, že chci mít jedináčka. Jaký je váš názor a osobní zkušenosti?
15.11.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Verera - 15.11.2013 10:20 to máš pravdu, rodiče by neměli dělat mezi dětmi rozdíly a model "Mladšímu se musí ustupovat, protože má přece rozum" nesnáším
U nás to bylo tak, že když jsme zlobily, tak jsme dostaly obě stejným dílem a mamka nezjišťovala, která z nás začala. Možná i proto jsme na sebe nikdy nežalovaly
Danie: to je mi moc líto,to je asi nejhrůznější noční můra každýho rodiče,ať má 1 nebo 10 dětí
Možná si i ty idealizuješ jedináčkovství. To si přeber sama, nevím, jaké máš vztahy se sourozenci dnes, v každém případě se všichni vzájemně podílíme na svých vztazích. Je teď pro tebe spíš důležité, aby sis ty sama přebrala, jestli máš energii na další dítě nebo ne a podle tohohle rozhoduj.
Příspěvky jsem nečetla. Sama za sebe - byla bych teď moc ráda, kdybych měla ještě aspoň jedno dítě. To jediné, které jsem měla, se mi totiž před půlrokem zabilo. Takže to je taky další pohled z jiného úhlu...........
I když u nás zase další dítě nechtěl manžel.
Hodně štěstí v rozhodnutí.
catcat: náš syn je taky velice společenský tvor,má hodně kamarádů a zabaví se i sám a to nemyslím zrovna jen na pc...záleží asi hodně na povaze
Pentlička: přesně tak,nemyslím si,že by byla taková trága být jedináček a kvůli tomu mít zkažený dětství a chtít na něj zapomenout,to se mi zdá dost přehnaný,podle mě je u Iríska zakopanej pes někde jinde,což je mi líto
Irísek: No vidíte a já byla sama ráda. Klidně jsem v 16ti vydržela celý víkend si doma číst. Naši mě museli přemlouvat, abych se šla někam pobavit. Jo, měla jsem předplatné do divadla, ale když kamarádka nechtěla jít, šla jsem klidně sama, totéž do kina, plavat nebo na procházku. A mám to tak dodnes. Ono totiž záleží na tom, jakou má člověk povahu a temperament. Někdo je nešťastný, když je chvilku sám a neumí se zabavit a někdo je nešťastný ve společnosti.
Tak moje dcera je jedináček a nemyslím, že by tím trpěla. Od mala je velice společenská, pořád se pohybovala v kolektivu (bohužel od 1,5 roku v jesličkách) a sama si vybírala zájmové kroužky. Jen ke skautu jsem jí postrčila já. A tam našla svou širokou rodinu a tak nebude nikdy na světě sama, i když já tu jednou nebudu
Jsem jedináček a nepřála bych to ani svýmu největšímu nepříteli...máme s manželem 4 děti a jsme spokojení s velkou rodinou
Vím,že moje řádky nikoho nepřesvědčí o tom,kolik bude mít pak dětí....ale zvažte to prosím!!
Své dětství bych ráda vymazala z paměti,pořád sama,naši mě dost hlídali,byli na mě hodně přísní...nic jsme nesměla,nikam jsem nemohla....a pořád sama....a sama....pro mě to bylo hodně kruté....
Prý jsou hlediska vztahů nejlepší 4, ale asi to musí rodiče zvládnout, viz. pisatelka.
Mám známé, ti mají 5 dětí, snaží se jim věnovat, ale děti vztahy mezi sebou teda nemají nic moc, možná, že jsou na ně rodiče až moc hodní. Tam, kde já bych rázně zasáhla, jim jen mírně domlouvají, ti starší na to kašlou a mladší trpí a pak to předávají zase mladším než jsou oni.
Monik: jojo,člověk se pořád rozumově vyvíjí a co pro něho bylo ve dvaceti směrodatný a přes co nejel vlak na to ve třiceti naprosto změní názor...být mě o 5 let míň,jdu asi taky do druhýho,ovšem s jiným taťkou...
loupák: 9:12
Tak hlavne, ze si dal malej, ze mu to nevadilo
loupák: 7:21 Tak to ja jsem otehotnela neplanovane dvakrat a tim padem to mame vyreseny
Asi tak ve dvaceti jsem chtela mit deti pet, pak cim jsem byla starsi, dopracovala jsem se k tomu, ze jsem na tom byla podobne jako stanik.
A ted rikam, ze kdyby mi bylo o pet let min, nechala bych jeste trochu rozestup a sla i do tretiho. Proste tech puvodnich pet uz holt nestihnu
loupák: Joo, ty kecy okoli muzu potvrdit. Od tchyne mam na taliri porad, jak maji jedinacci prehnane ego
Obzvlast v situacich, kdy ji nechci ustoupit a udelat neco v moji domacnosti dle jejich predstav
Každý touží po tom, co nemá, to asi znamená, že nic není černobílé, být jedináček i mít sourozence má své výhody a nevýhody. Manžel si možná idealizuje sourozence, ty zase jedináčkovství, pravda bude někde uprostřed.
Tvé důvody, pokud jsou jediné, mi nepřipadají moc podstatné- žárlivost, rivalita- je vaše věc to udržet v rozumných mezích a děti usměrnit, není to nepřekonatelný problém a někde vůbec žádný.
Strach, že nebudeš mít druhé dítě ráda? Vždycky jsem chtěla dvě děti, ale když se měla narodit dcera, měla jsem taky najednou pocit, že synovi nějak ubližuju, neuměla jsme si představit, že bych ji měla ráda stejně, spíš mi připadala jako nějaký vetřelec do našeho vztahu, byly mu tenkrát 2 roky.
Přešlo mě to , jakmile se narodila. Je to možná tím, že starší dítě znáš, kdežto to nové je před narozením něco těžko uchopitelného, spíš představa.
Mám ráda obě děti , každý je jiný, každého trochu jinak ,ale nemůžu říct, že jednoho víc než druhého. A teď už je mi jasné, že by to bylo stejné, i kdyby jich bylo deset.
A to, že se sourozenci musí dělit? To, že se už od malička učí, že nemůžou mít všechno co chtějí a že se občas musí vzdát půlky pro někoho jiného, považuju spíš za plus a dobrý vklad do života.
za mně: mám sestru o 4 roky mladší. v dětství mě to připadalo jako příliš velký rozdíl, ale vážný problémy sme nikdy neměly a časem sme si rozumněly víc a víc. dneska sme sice každá jinde, ale máme se rády a i když mám kamarádky, tak segra je prostě něco jinýho.
manžel má dvě mladší sestry, nemají moc společnýho, ale rádi se mají taky. on má jako nejstarší bratr pocit, že je musí hlídat
naši kluci jsou od sebe necelý dva roky a je super je sledovat jak interagují. velkej ukazuje malýmu svět a stěžuje si, že ho malej nechápe :-) za chvilku budou mít ještě sestřičku, tak su zvědavá, jak jim to pujde ve třech a co ti dva divoši ze ségry udělají.
jedináček je např. muj bratranec. a konkrétně na něm je to strašně moc vidět - všechny ty klišé o jedináčcích naplňuje bezezbytku. vpodstatě hodnej kluk, ale některým věcem zkrátka naprosto nerozumí.