Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Nechci se stěhovat do zděděného domu. Prý jsem nevděčná.

Nechci se stěhovat do zděděného domu. Prý jsem nevděčná.

Jsme s mužem momentálně na rozvod. Až dosud bylo naše manželství téměř bez mráčku, ačkoli jsme spolu už přes třicet let. Nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi vznikne konflikt, který bude takřka nepřekonatelný a ani jeden z nás nebude ochoten ustoupit ze svého.

Důvodem našeho sporu je dům. Respektive stará barabizna, kterou manžel zdědil po svých rodičích. Teď, když zemřela jeho maminka, připadl celý dům manželovi jako jedinému dědici. A on pojal opravdu úchvatný nápad, totiž, že se tam přestěhujeme. Což já nemohu vydýchat a hned vám povím proč.

Ten barák je hodně starý a zanedbaný, potřebuje totální rekonstrukci. Dole je kuchyň, obývák a ložnice, velká chodba, koupelna se záchodem a prádelna. V patře jsou pak ještě další tři místnosti. K domu náleží dvorek s přilehlou zahradou a navrch ještě stráň s ovocnými stromy, která navazuje na zahradu. Je to ohromné. Barák i ty pozemky. V domě se za posledních padesát let nic neměnilo, kromě nutných oprav, aby byl aspoň jakž takž k užívání.

Jsou tam staré podlahy, na chodbě taková ta kamenná dlažba – kostky šedé na střídačku s černými, koupelna je katastrofa, omlácené umyvadlo a vana, opadané kachlíky. Kuchyňská linka pamatuje ještě Gottwalda jako prezidenta a v horních patrech je to podobné. Stará okna, vysloužilé dveře atd. Prostě hrůza hrůz. Celý dům je cítit takovou tou starou zatuchlinou, kterou nejsem schopná přestat vnímat ani když jsem tam celý den. Prostě to tam páchne.

Můj názor je, že bychom ten barák měli prodat a koupit si byt. Bydlíme totiž v nájmu. Máme možnost si byt, ve kterém jsme odkoupit, což bych já velmi ráda. Je hezky zrekonstruovaný, nic nám tady nechybí. Všechno máme v dosahu, od lékaře, přes obchody až po blízkost zaměstnání. Kdybychom se přestěhovali do toho baráku, o tohle všechno bychom přišli. Žili bychom na vesnici, což si já osobně neumím představit, jsem od malička zvyklá na město.

Manžel má ale jiný názor. Pro něj je ten dům domov. Vyrůstal v něm. Prý si nedokáže představit, že by ho prodal cizím lidem. Žili v něm už jeho prarodiče a on cítí jako povinnost ten barák zachovat jako rodinné dědictví, či co. Ty nedostatky, které vidím já, on nevnímá tak dramaticky. Tak si prý dáme dohromady nejdřív spodní patro a pak budeme pokračovat dál. Už se vidí jak chová králíky, rýpe se v záhonech a plánuje, jak to bude jednou v důchodu fajn, být takhle hezky ve svém, na zahradě, venku, stále aktivní.

Já to nedokážu skousnout. Možná jsem pohodlná, zhýčkaná městským životem v paneláku, kde mi nic nechybí a kromě úklidu se nemusím o nic starat. Mě představa náročné rekonstrukce baráku vůbec neláká, nejsem odvázaná ani z té zahrady. Nikdy mě to nebavilo a skutečně nemám žádné pěstitelské ambice. Jeho matka rok co rok zavařovala a nakládala všechno možné jako o život, já jsem nikdy nezavařila ani skleničku marmelády. Radši ji koupím v obchodě.

Řeknu vám upřímně, mám osypky jen si představím, jak se tam nastěhujeme a já začnu žít jako typická vesnická hospodyně.

Je to těžká situace. Vím, že ten z nás, který tomu druhému ustoupí, bude nešťastný. Kdybychom měli děti, tak by bylo řešení možná snazší, třeba by se jim barák hodil. Ale jsme bezdětní, já bohužel děti mít nemůžu. Takže je to jen na nás, co s domem bude. Navrhovala jsem variantu nechat si ho jako víkendovou chalupu, ale s tím muž nesouhlasí, o takový dům je prý potřeba se celoročně starat a žít v něm. Řekl mi, že jsem nevděčná, když to odmítám. Co by prý za to jiní lidi dali, kdyby jim takhle do klína spadl dům.

Co si myslíte vy? Byly byste ochotné se do takového baráku přestěhovat a v padesáti letech od základu změnit svůj životní styl? Já si to nějak nedokážu představit.

Líba


5.4.2016   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 82   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Nechci se stěhovat do zděděného domu. Prý jsem nevděčná.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-82
Kadla
Kadla - 5.4.2016 12:21

Celý život jsem žila v paneláku a neuměla si život na vesnici představit. Pak se mi otočil svět vzhůru nohama a já už 10 let žiju v domečku u lesa a už bych neměnila. Jenže já si ten domeček postavila.... takže je víceméně nový. Do rekonstrukce ruiny bych se asi nepouštěla... je to více práce než to zbořit a postavit celé znovu...

 
Kadla
Kadla - 5.4.2016 12:20

Grainne: Hele, mám dotaz mimo mísu. Máš svůj nick podle knížky Královská dcera z Erinu? To totiž byla moje nejoblíbenější kniha v dětství...

 
Almega
Almega - 5.4.2016 12:01

Po 61 letech ve Varech se k 30.4.stěhujeme na chalupu na malou vesnici.Nedá se nic dělat jiného,protože zde máme velký nájem,že by jeden důchod na to nestačil,a tam budeme ve svém a smnohem menšími náklady.Tak jsem zvědavá,jaké to tam bude,poslední rok budujeme,aby se tam dalo lépe bydlet,dosud jsme tam pobývali jen když bylo hezky a od dubna tak do října. Práce na zahradě mě baví,a máme krásné okolí,lesy a tak,budeme chodit na výlety,celkem se těším.Paní Líbě se nechce bydlet na starém baráku,to chápu,jen je divné,že tam nikdo nic nevylepšil už dřív,její manžel se zabýval čím? A ona,seděla jen u TV doma? Možná mají v příbuzenstvu nějaké mladé,co by ten barák líp užili,bavilo by je to si to tam vymakat,oni by si mohli vymínit (věcné břemeno) např. nějaké místnosti,kde by byli jen na léto,vše se dá,jen to chce hodně promyslet.Když nemají děti,tak jednou by dům stejně někdo zdědil cizí.

 
Bellana
Bellana - 5.4.2016 11:58

Jestliže teď nemáte na koupi bytu, kde chce manžel vzít peníze na rekonstrukci? My jsme koupili dům ze šedesátých let. Na první pohled vypadal, že nebude potřebovat moc oprav. Přesto jsme do něho vrazili už víc než půl milionu a ještě nejsme u konce. Další rozdíl je v tom, že jsme ven z města chtěli oba, takže teď oba předstíráme, že nám vlastně vůbec nevadí bydlet na staveništi (trochu přeháním, úplné staveniště to není, ale do útulného bydlení to ještě má daleko).

 
Ivi
Ivi - 5.4.2016 11:43

Za mě říkám prodat a peníze utratit za byt. Rekonstrukci za pochodu malé vilky jsem si zažila - jedním slovem hrůza. Přesně, jak tu někdo přede mnou psal - jak se jednou do něčeho kopne, začne to polykat neskutečné peníze a neskutečné množství práce. Líba s manželem nejsou žádní mladíci při síle a i kdyby byl manžel řemeslník, tak jeden padesátník celou rekonstrukci obrovského stavení neudělá, spíš se sedře tak, že bude mít nenapravitelné zdravotní problémy. A pokud Líba není zahrádkářka, tak i kdyby se rozkrájela, nebude mít pořádnou zahradu. Tady taky vím, o čem mluvím. Vyrostla jsem na vesnici v baráku s velkou zahradou a tatínek byl velký zahrádkář. Později jsme byli ve městě a táta měl zahrádku za městem. Já, pokud něco zasadím, vyroste to nahnilé, případně plesnivé nebo to vůbec nevyroste. Práci na zahradě prostě nemusím, i když jsem jako malá musela pomáhat, pak jsme dobrovolně pomáhali občas tátovi (občasná dobrovolná pomoc je o něčem jiném), pak jsem měla zahrádku u toho rekonstruovaného baráku, což bylo jako balvan na krku. Takže mě nijak nepohoršuje, že Líba do zděděné ruiny nechce. A nijak mě neudivuje, že nemají vlastní bydlení, protože koupě vlastního bytu je docela nákladná věc. Spíš mi to signalizuje, že by si na tu rekonstrukci museli vzít s manželem velkou hypotéku, protože tak velké úspory nemají. Kdyby měli, bydleli by dávno ve vlastním. A už vůbec nechápu, pro koho by celou tu rekonstrukci dělali, když nemají děti. Pokud má manžel příbuzné, kterým by to odkazoval, bylo by jednodušší, kdyby jin to daroval nebo prodal za 1 Kč v tom stavu, v jakém to je a nechal na nich, ať si s tím poradí sami podle svého.

 
Grainne
Grainne - 5.4.2016 11:16

mam-ča: to je to, musis to mit v sobe. Zakladatelka tematu to taky v sobe mit muze, kdo vi a objevit to.
Tim spis ji ovsem nelze vleci zasprajcovanou nasilim, ale vubec ji dat sanci si to nejdriv nezavazne "ocuchat".

Ja treba zavarovat odmitam, mam tu jine aktivity, takze pestovat a tvorit jidlo nestiham.
Tady take nejsou ty deti, jako motivace vytvaret idylicke detstvi jim, protoze zakladatelka deti mit nemuze, takze neni ani nikdo, kdo by pomohl a komu predavat dal.

 
Ala
Ala - 5.4.2016 11:07

A kdo se oto staral doposud? Po 30-ti letech manželství by to nemělo být překvapení... co s tím bude. Vždyť za tak dlouhé soužití jste na toto téma museli x krát „narazit“ To byli rodiče do poslední chvíle zcela soběstační? Myslím i sprací na tak rozsáhlem ranči?? Sama jsem nyní v situaci, kdy muž prodává dům ve kterém vyrostl. Jsme spolu 23 roků a jezdilo se tam každý týden. Za jeho mámou, + ato hlavně na brigádu... Oddychneme si oba.. :-)

 
Arna
Arna - 5.4.2016 10:08

Jarča*: Jj, máš pravdu, ale my se rozhodli pro domeček když byl Jirka těsně před důchodem a on na nějaké řemeslnické práce nebyl, on byl spíš ke sporáku. Proto nový a zahrada byla jen moje práce. Ale i tak bylo něco třeba a to dělal můj syn.
Kdo má chuť a sílu na rekonstrukci, ten se ve starém může vyřádit.

Ještě mě napadlo, po dobu rekonstrukce, kdy to tam Líbě páchne, můžou si pořídit levně starší karavan na dvorek, tedy ne přes zimu, ale nějaký čas by to tam taky vydržela. Pak by ho zas prodali.

 
mam-ča
mam-ča - 5.4.2016 10:01

Grainne: Já to mám podobně, jako Ty. Taky pocházím z města, ale posledních 40 let se každý víkend jezdilo "na gulag".smajlik - 16
Zahrada má 30 arů, asi 60 stromů, nějaké záhony na brambory, zeleninu, kytky...a teď si pořizuju slepice.
Děti si na zahradě užily bezva dětství, lezení po stromech, stavění bunkrů...a všech výhod vesnického klukovského života. Dnes jsou všichni dospělí a my s manžele jsme v budování a pěstování našli nový smysl života. Už nám to nejde tak rychle jako zamlada a občas pomůžou synové.
Ale je to nějaký smysluplný životní cíl !
Jasně že zavařuju a nakládám celý život, ale teprve teď to synové ocení, když mají domácí zavařeniny a zeleninu.
Ale tuhle chuť něco dělat venku musí mít člověk v sobě. Těžko se to dá naučit, zvlášť, když se nechce.

 
PEGG
PEGG - 5.4.2016 9:31

Grainne - svatá prvada - oba příspěvky 9,24 i 9,27smajlik - 61

 
Grainne
Grainne - 5.4.2016 9:30

Jeste pro dokresleni stavu veci, na rozdil od manzela jsem mestska slecna, ochovana plysacky, kulturnim denim a vaznou literaturou.
Kralika nezamorduju, slepice se dozivaji uctyhodneho stari, ale kalac, ryc, ci vidle jsou kamosi.

 
Jarča*
Jarča* - 5.4.2016 9:29

Arna: to máš určitě pravdu, ale pořád vidím rozdíl mezi domečkem a velkým barákem k rekonstrukci.

 
Grainne
Grainne - 5.4.2016 9:27

orinka: na chalupe zase nepotrebujes kdovijaky komfort, naopak...proste bych to vyzkousela na pravidelne vikendove pobyty a pak by se teprve videlo.
Muze prijit obostranne nadseni, nebo draheho chote to nadseni taky opusti, az zjisti, co to obnasi.
Nejdriv vyzkouset, pak definitivne jednat.

 
Grainne
Grainne - 5.4.2016 9:24

mam-ča: ja mam pochopeni i pro manzela, ovsem nevime, jestli jeho nadseni neni jen teoreticke, MM do toho sel tez se vzpominkou z detstvi...a pak se nestacil divit, kdyz to mel na hrbu osobne, dal to a dava to, ale je fyzicky velmi zdatny, zdravy a do bytu tez nechce.

Skoro bych jim poradila, aby se poptali u jinych, kteri neco podobneho uz podnikli a tez nezavisly odborny pohled na jejich vztah. To vycerpani a drina tez umi se vztahem notne zamavat. Nadseni fakt nestaci, k tomu je treba i dalsi psychicka a fyzicka vybavenost.

 
orinka
orinka - 5.4.2016 9:23

Grainne: ale financovat dvojí domácnost, když se finančně vyčerpají při rekonstrukci? To je asi utopická představa, ledaže by byli milionáři. Ale to by si pak nechali chalupu opravit a šli do hotového.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-82
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.