Můj syn má tři dcery a je zklamaný
Jsem nešťastná z toho, jak se chová můj již dávno dospělý syn. Strašně se na něj zlobím, ale bohužel s tím nemůžu nic udělat. Pořád přemýšlím, kde jsem asi udělala chybu a zda jeho chování nemá nějaké kořeny v minulosti a nechtěně jsem ho nezpůsobila já svým přístupem.
Byl naše vymodlené dítě, otěhotněla jsem až v 37 letech, což byla v té době celkem rarita a byla jsem považována za „starou“ matku. My s manželem jsme ale byli šťastní a pro našeho chlapečka bychom snesli doslova modré z nebe. Možná jsme mu dávali až příliš, žil si doslova jako princátko, měl snad všechno, co si kdy přál. Říkali jsme si, že je to přece naše jediné dítě. A možná tady je zakopaný pes. On byl vždycky zvyklý, že dostane to, co chce.
Po maturitě šel na vysokou a úspěšně vystudoval. Už v té době se poznal se svou současnou manželkou a krátce po jeho promoci byla svatba. Rok na to se jim narodila nádherná holčička. Všichni jsme měli obrovskou radost, syn také, ale zároveň i s trochou hořkosti poznamenal, že si tajně přál syna. Neviděla jsem na tom nic nenormálního, většina mužů si přeje chlapce. Syn se ale ke své dcerce choval vždy hezky, hodně se jí věnoval a zdálo se vše v pořádku.
Po dvou letech snacha otěhotněla podruhé. Těšili jsme se na další miminko a k překvapení nás všech jsme se brzy dozvěděli, že se narodí hned dvě najednou. Syn se na ta nenarozená dvojčátka doslova upnul. Začal rozhlašovat, že to budou určitě kluci a hned dva najednou. Ani náznakem nepřipustil možnost, že by se mohla narodit děvčátka.
Když se později na ultrazvuku ukázalo, že jedno z děťátek je holčička, své zklamání se ani nesnažil skrývat. Druhé miminko se ukázat nechtělo a až do svého narození nám neprozradilo, zda je chlapeček, nebo holčička. Po dobu snašina těhotenství tak bylo poslední synovou nadějí. Ta se však nesplnila a snacha na jaře porodila dvě roztomilá děvčátka.
U mého syna nastal šílený obrat k horšímu. Už během snašina těhotenství býval dost nepříjemný, ale po narození dvojčátek se stal doslova nesnesitelný. Dává najevo zklamání, o dvojčátka se téměř nezajímá, ochladl i vůči nejstarší dcerce. Snacha je nešťastná a hodně těžce to nese. Nedivím se jí. Musí jí být hrozně. Je to báječná mladá žena, velmi pracovitá a obětavá, milá. Mám ji moc ráda. Takový přístup si od svého manžela nezaslouží. Tím, jak se on chová k jejich malinkým dcerkám, ona jako matka samozřejmě velmi trpí. Zpočátku jsme si všichni mysleli, že po nějaké době si syn zvykne, ale dvojčátka už mají pět měsíců a k žádnému posunu z jeho strany nedošlo.
Oba s manželem se snažíme synovi promluvit do duše, chtěli bychom, aby pochopil a uvědomil si, že to nejdůležitější přece je, že má krásné a hlavně zdravé děti, hodnou ženu a šťastnou rodinu. A tu si svým přístupem boří a jednou by toho mohl litovat. Ale on je doslova jak malý kluk. Chtěl syna, alespoň jednoho a místo toho má tři dcery. Bere to jako křivdu a chová se tak, jak je to dospělého muže zcela nedůstojné, a kdyby nešlo o tak závažnou záležitost, řekla bych až směšné.
Snaše dochází trpělivost, svěřila se mi, že začíná uvažovat o rozvodu, přestává si mého syna vážit (nedivím se jí) a nechce žít s dcerkami s někým, kdo o ně vlastně nestojí.
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Jak na něj? Jak mu vysvětlit a hlavně docílit toho, aby se vzpamatoval a začal se chovat jako dospělý muž a otec rodiny? Domluvy nepomáhají. Je uzavřený do sebe, lituje se, je protivný a nedůtklivý. Řeknu vám jedno, kdyby to nebyl dospělý chlap, přehnula bych ho přes koleno a pořádně mu naplácala zadek, jakkoli jsem něco takového nikdy v životě neudělala.
1.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj syn má tři dcery a je zklamaný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Dědeček holčiček by neměl synovi promlouvat do duše, ale měl by mu zcela mužsky a brutálně říct, že je idiot a že nemá očekávat žádnou podporu, pokud od něho jeho žena odejde. Sice se zdá, že už je pozdě na výchovu, ale lépe pozdě než nikdy. Už vidím, jak se o muže s třemi holčičkami derou zástupy žen toužících porodit mu syna
.
No, Jirino, sama sis odpovedela - ano, myslim, ze problem je v tom, ze vzdy dostal co chtel a neni dostatecne odolny pri nesplneni jeho "chci"... chapu, ze touzil po synovi, chapu, ze se muze citit i zklamany, ale dospely clovek se s necim takovym dokaze poprat... a nebude to davat sezrat tem, ktere by mel chranit a milovat, kteri za nic nemohou = jeho deti a jeho zena.
Pises, ze kdyby byl maly kluk, ze ho prehnes pres koleno a naplacas mu. Mela bys to udelat (myslim obrazne), protoze on se jak maly chova... zadne "snazeni se mu neco vysvetlit". Chova se jak maly, zaslouzi si rodicovskou sprchu. Servat. Natvrdo. Ze muze o svoji rodinu prijit. Ze se chova jak malej harant. A ze od sebe svoji rodinu odhani, ze je to jeho volba a jestli o ne chce prijit, at pokracuje. A rvat, opravdu rvat, nebo nejake jinak durazne mluvit. Jestli byl vzdy zvyklej na vasi laskavost, tohle by mohla byt sokova terapie. 
Jestli s nim nehne nic, je to marny. Nezbyva nez vasi snase poprat hodne stesti a vam i ji poprat, aby jste dokazali vzajemne urdzet dobre vztahy kvuli holcickam, aby neprisli i o babi a dedu, kdyz uz teda mozna prijdou o tatu...
A jak to tak kolem pozoruju, čím dáľ víc mě to utvrzuje v přesvědčení, že čím míň člověk dětem dává a čím obtížněji to získávají, tím z nich pak vyrostou použitelnější a spokojenější dospělí.
Základní potřeby samozřejmě, spousta společných aktivit, času povídání si s nimi, to ano. Ale pokud si něco přejí, tak aby se o to museli hodně zasloužit a počkat si a když zažijí v polovině případů odmítnutí, taky se nic nestane. Naopak.
Mamánkovi bych řekla, že když to neumí, ať to nedělá. Tři holky jsou už dost na to, aby páchal další pokusy.
Je to vůl a měl by být rád, že ho žena při tom zápřahu třech dětí ještě neposlala do háje.
Copak holka je míň než kluk ?
Co bych měla říkat já, měla jsem dvouletého syna a narodily se mi dvojčata - kluci.
Taky jsem chtěla aspoň jednu holčičku...
Co si udělal to má, tak ať nadává akorát sobě, i když nechápu proč.
Holky bývají většinou tátovi mazlíci a dneska je naprosto normální, že holky inklinují ke klukovským činnostem, hrají fotbal, hokej, co já vím co všechno ještě, pokud mu jde o tohle.
Zeptala bych se ho co konkrétně je u kluka o tolik lepší než u holky, že na tom tak lpí. Jestli je vůbec schopen něco takového říct nebo je to jen jeho imaginární pocit.
A taky bych mu jako matka řekla, že pokud to kvůli jeho pitomosti dospěje k rozvodu, tak jeho žena a děti mají moji plnou podporu a on s ničím takovým počítat nemůže, žádné bydlení u nás, žádná pomoc.
.gif)
Stanik - Jak nakopat do koulí,ty asi nevíš co to je za bolest že????
No ale jsou clapi a kreténi,s tím se nedá nic dělat.Ale může být pitomec rád že má dcery.Až bude starý a nemohoucí tak bude rád že se o něho někdo postará,protože tohle chlapi většinou nedělají,takových případů znám víc.
Stanik: ono je to i naopak, můj syn byl: fůůůůj kluk a babička, dědeček ani tatínek se o něj nikdy nezajímali....
To je vazne VUL!!! Kazda zenska by se s nim s takovym pristupem rozvedla. Fakt pako... Preci zalezi na povaze a vlastnostech a ne na pohlavi.
No ale já sem se učil že za to co se narodí může muž.Něco o chromozonech x a y.No prostě co si zaseje to sklidí.Já zase můžu být naštvaný na to že nemám dceru ale "jenom" syny.................
Jo přehni ho přes koleno a naplácej mu!!!! Třeba dostane rozum.
.jpg)
Jenika: hele, nejsem si jistá, že jsem ráda, že jsem svatbou dostala jméno po muži - prostě mě nenapadlo o tom přemýšlet a brojit proti tomu. Přijala jsem zvyklost a nebránila se jí, ale že bych byla nějak nadšená
Nevím, proč muži lpí na svých příjmeních. Žena je naopak ráda, že svatbou dostane jméno po muži. Vyjímky existují. Mám známého podobného ražení. Povedlo se, má dva syny a jako poslední dcerku. Dneska jsou již velcí. Se syny moc nekomunikuje, dcera je jeho mazel.
Jo, Jiřino, ta poslední věta - vynechej začátek a udělej to! Třeba ještě není pozdě! Třeba se to ještě dá napravit. Někdo holt občas potřebuje dostat mezi oči, aby se mu v hlavě rozsvítilo a kolečka zapadla do sebe!
Držím palce!
Kirkland: Stanik: no, ja si myslim, ze "prvootci" asi spis inklinuji ke klukum. rekla bych, ze si proste snaz dokazou predstavit, jaky to bude mit kluka, protoze oni sami byli kluci, tak vi, jak si kluci hraji, co je bavi a tak. pripada jim to asi snazsi. aspon ja si to tak vysvetluju. ovsem normalni jedinec je rad, ze je dite zdrave, ze.
Kirkland: Jo, ten můj chtěl taky kluka, má ho - ale řekla bych, že má raději stejně dceru . Ona tatínka miluje, on to ví a lichotí mu to.
