Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Mám pocit, že se zblázním. Poslední půlrok žiju doslova mezi dvěma mlýnskými kameny a pěkně mě to zmáhá. Nejhorší na tom je, že ať dělám, co dělám, všechno je špatně a vždycky se někdo cítí ublížený.
Mám dvanáctiletého syna, jsem rozvedená. Od jeho pěti let jsem s ním byla sama, až před dvěma roky jsem poznala svého současného přítele. Začali jsme spolu chodit, rozuměli si a seznámila jsem ho i se svým synem, kterému bylo tehdy deset let. Všechno proběhlo v pořádku, vypadalo to, že se můj přítel synovi zamlouvá a naopak, a já byla skutečně šťastná.
Problémy začaly až před šesti měsíci, respektive o Vánocích. S přítelem jsme se totiž rozhodli, že se k nám nastěhuje a budeme žít společně. Syn proti tomu nic nenamítal, zpočátku bylo všechno v pohodě, ale sotva se překulily Vánoce, začala jsem zaznamenávat mezi „kluky“ první neshody. Příteli vadilo, že je syn bordelář, a snažil se ho usměrňovat, synovi to nebylo vhod. Začal mu odsekávat a postupně to přerostlo až k drzému odmlouvání a urážení.
To špatně nese i přítel, kterému se synovo chování k němu nelíbí, má pocit, že by ho kluk měl víc respektovat. Situace se postupně vyhrotila tak, že ti dva už na sebe nedokážou promluvit normálně, pořád jsou v sobě a hádají se kvůli každé maličkosti. Jsem z toho unavená, zvlášť, když se mne pak jeden jak druhý povolávají jako rozhodčího soudce.
Mnohokrát jsem je prosila, ať se snaží spolu vyjít jako dva lidi, nepomohlo to. Oba dva mi připadají jako malí kluci. Ztrpčují život nejen sobě, ale i mně. Mám je oba dva ráda, samozřejmě, jedná se o mého syna a o muže, kterého miluji. Někdy bych však nejraději od nich obou utekla někam hodně daleko a nechala je, ať se vzájemně třeba sežerou.
Kdyby syn chodil na návštěvy ke svému otci, myslela bych, že je třeba naočkovaný od něj, ale tak to není. Bývalý manžel žije v USA a syna si bere jen v létě na část prázdnin, jinak jsou pouze v telefonickém kontaktu, u kterého jsem většinou přítomna.
Mám dojem, jako by ti mí dva mužští bojovali o své vůdčí postavení v naší rodině. Jinak tomu nerozumím. Je mi jasné, že pro syna, který se mnou byl roky sám, je nový partner něco jako vetřelec, ale podle mne si na to prostě musí zvyknout. Nepřivedla jsem přítele domů hned, dlouho jsme spolu chodili, jezdili na výlety všichni tři, za tu dobu si na něj syn zvyknul, a dokud jsme nebydleli pohromadě, všechno bylo v nejlepším pořádku.
Vůbec nevím, jak mám nastalou situaci řešit, abych neublížila ani jednomu z nich. Chci, abychom byli jako normální rodina, jak je mám přesvědčit, aby se k sobě začali chovat slušně a hezky? A jak se mám obrnit vůči té roli, do které mě vpasovali – rozhodčího soudce?
22.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
já si mylím, žes to přesně vystihla - bojují o vůdčí postavení.
To nerozhodneš, buď spolu budou bojovat a ty budeš trpět, až do doby, než - a) syn dospěje a odstěhuje se do vlastní domácnosti, nebo
b) příteli rupnou nervy a odstěhuje se on
jiné východisko nevidím
no a co si s oběma promluvit, ať se vyjádří, s čím mají problém, a dohodnout se na nějakých pravidlech? kluk je už dost starej na to, aby se s ním dalo mluvit jako s "dospělým".
Když jste vydržela tak dlouho sama,tak jste to mohla ještě pár let vydržet,bydlet každý zvlášť,kluk by dospěl a všechno by bylo jednodušší.Je známo,že hoši nemají rádi tzv.otčímy,on by vás chtěl mít stále jen pro sebe a žárlí na cizího chlapa a ještě když ho on chce komandovat a snad mu ještě namlátit za neposlušnost...Naposled bych s oběma promluvila narovinu,jak si každý z nás představuje společné soužití a podle toho bych se zařídila....
A zase ten mužský vzor. Co je to mužský vzor v českých rodinách?
Každopádně přítel, když s Vámi bydlí, se nemusí chovat rovnou jako rodič, ale jako spolubydlící syna. Kdyby syn dělal bordel třeba na koleji, tak by s ním ostatní spolubydlící taky vyběhli. Nemoralizovat, ale stanovit pravidla, co je provozní nepořádek a co už je bordel.
přečetla jsem si názory - ne tak úplně s nimi souhlasím. "Není to jeho otec-nemá co kecat do výchovy" - tak to je prostě pitomost! mluvím z vlastní zkušenosti, kdy se k nám přistěhoval manželův syn (problémy ve škole i chování) a já bych do toho nesměla mluvit? A co bych teda směla? uklidit, vyprat, uvařit a držet hu*u?
Ne ne, je potřeba stanovit nějaká pravidla - např. že se v pokojích uklízí např. každou středu (nebo pátek, sobotu...) a bude to vypadat tak a tak (žádné oblečení po židlích nebo po zemi, papíry a bordel a pod.), nádobí nezůstává na stole ale dotyčný ho dá rovnou do myčky(dřezu), a určit povinnosti kdo má co na starosti. Mladej třeba koš, starej seká trávu, luxuje si každý svoje... apod.
Nemá cenu chodit do pokoje mladýmu kontrolovat jestli má pořádek mimo stanovený den a prudit... Proč taky.
Že se hádají? no hádají a co? jejich problém, nenechala bych se do toho zasahovat. Já jsem matka a rozhodnu o důležitých věcech (např. návrat domů od kamarádů, výběr školy apod.)
Přítel by se neměl nechávat vytočit - raději at mlčí a odejde - nemá cenu na sebe řvát - stejně tím nic nezíská.
Já tvrdím nastavit mantinely a nechat puberťáky žít mezi nimi. A co je přes = trest (kapesné, kredit, pc apod.)
.JPG){kind=avatar}
Kadla: Samozřejmě, že matčin přítel se může k výchově vyjadřovat. Rozhodně ale nesmí naklusat stylem: "Teď to tady vezmu pevně do ruky a budeš, chlapečku, poslouchat." To Prostě nefunguje ani na vlastní pubertální děti, natož na cizí. O takovou pomoc bych jako matka nestála. Abych se musela rozhodovat mezi dvěma muži, které miluji. Jak se znám, příteli by se dostalo prvního varování, druhého varování, při třetím by se odstěhoval. Nemám na mysli ultimáta a scény, ale musel by mi svou lásku dokázat tím, že mi nebude měnit byt v bojiště. Pokud bych mu za to nestála, proč s ním být. Jsem kočka, nezávislost je mi nade vše.
.gif)
Oni tě nepasovali do role rozhodčího soudce, ty v té roli jsi, protože jen ty je máš ráda oba dva a oba dva ti to věří.
Pokud se od toho distancuješ a přes den klidníš syna a večer klidníš partnera, děláš jim oběma medvědí službu. Znám to z pozice toho dítěte - přesně takhle se choval táta ve vztahu "já - macecha" a výsledek? Totálně rozbouraný jakýkoli vztahy, ač bydlí přes les, tak jsme se neviděli přes rok 
Když má pravdu jeden, musíš jasně říct, že má pravdu jeden, když jí má druhý, musí se to dozvědět i ten druhý. A měl by to vědět i ten, za kterým v tu chvíli nestojíš... jen tak tam můžeš určit nějaká pravidla hry a zkorigovat je oba dva.
Pokud partnerovi vadí bordelářství syna, tak se zamysli, jestli vadí i tobě. A pokud ano, tak to tak synovi řekni. A pokud ne - tak holt usměrni partnera. Nemůžeš je nechat, ať si to vyřídí sami, je to nefér vůči jim oběma, dost možná, že mají konflikty prostě jen proto, že tys jim neřekla, že zavedený je to tak a tak.
Máš nejvyšší čas začít projevovat svůj postoj.
A jinak souhlasím s tím, že i tvůj partner má právo tvého syna vychovávat, ale na těch pravidlech se musíte domlouvat stejně, jako se musí domlouvat rodiče. O zásadních věcech bys měla rozhodovat ty, ale o běžných provozních klidně ať rozhoduje i partner, ale měl by rozhodovat stejně nebo podobně, jako kdybys to rozhodovala ty. Takže jestli tobě nevadí poházený ponožky po bytě, ať je překročí, jestli tobě vadí poházený ponožky po bytě, ať synka popožene k jejich úklidu....
.gif)
Xantipa: proto je nutný tvrdě nastolený matriarchát a převzetí role vůdce smečky. Pak se totiž hoši přestanou mít o co přestrkovat.
Tady opravdu nejde o pořádek a odsekávání, to jsou jen takové záminky k bojůvkám.
Paní Kláro, moc jsem se rozmýšlela, zda mám na Váš článek reagovat. Po téměř 40 letech je pro mne toto téma stále bolestné. Já jsem totiž byla v pubertě ve stejné situaci jako Váš syn. Dle mne nejde vůbec o úklid pokoje, ale o boj mezi nimi. Váš partner v něm vidí dítě jiného muže, které je tak trochu navíc v jeho bytě a jako vůdce smečky ho tudíž musí poslouchat. Syn postavený do nové situace (už není hlavní on) v pubertě se prostě musí stavit do opozice. Samy dobře víme, že vlastní otcové a puberta hochů je problém, ale nevlastní otec- ten to vidí samozřejmě ještě hůře. Své vlastní dítě spíše omluví. Moc se přimlouvám o více schovívavosti k Vašemu synovi ze strany partnera a projevování co nejvíce lásky z Vaší strany.
.jpg)
Já si na rozdíl od spousty příspěvků níže myslím, že přistěhovaný přítel rozhodně má co mluvit do výchovy. Je snad rovnovprávným členem rodiny. Proč by měl jen držet hubu a krok? A kde je řečeno, že maminka vychovává synka zcela dokonale? Sama na sobě vidím, že mám coby matka rezervy a občas se mi názor mého přítele, který to vidí s nadhledem, fakt hodí. Jednou jsou rodina, tak by měli jako rodina fungovat. To, že se perou o pozice, je zcela normální a mělo by se to časem ustálit. Přítel by si měl uvědomit, že některé věci řešit nemusí (pořádek) a chlapec by si následně mohl uvědomit, že v novém spolubydlícím by mohl získat mnohem více než jen pouhého prudiče. Přeji hodně štěstí.
Sirka: jen žádný ťu ťu, ňu ňu, někde bokem. Srovnat na jednu hromadu, oni se hoši rychle sblíží proti "společnému nepříteli"
Taky jsem v tom zpočátku tápala, mívali jsme dva moje a jednoho našeho. Momentálně je stav 1 : 1 a je to úplně stejné, hoši se pohádají do krve, testosteron jen kape, předmětem boje je šroubovák k nenalezení.......
Já jim dám mlýnské kameny
.
Znám to. Jediná pomoc - převzít trvdou rukou vůdcovství v rodině a srovnat oba jedním vrzem, tvrdě a hned.
Jakmile jsou muži v přesile, my trpíme. Zatímco oni se poštěkají, uleví si a vzápětí si s klidem a v duševní pohodě zalezou do svého kouta, my následně trpímě několik hodin.
Je to totéž, jako mít dva rozhádané sourozence. Vážně není jiná pomoc, než se přizpůsobit mužskému vnímání světa a dát najevo, kdo je tady pánem. Oni se totiž hoši nesežerou navzájem, ale sežerou tebe.
.jpg)
Sirka: v techle prípadech je problém, ze pokud znás díte od malicka vís co na nej platí, na kterou struhu zahrát a naopak cím ho vytocís do neprícetnosti. A díte ví totéz o tobe. Jenze kdyz se nastehuje k starsímu díteti musíte se nejdrív vzájemne otukat v kazdodenním zivote. Ono je neco jiného prezít víkend a nebo mít nekoho za prdelí 24 hodin denne 7 dní v týdnu. Proste zjistit jak komunikovat a ceho se vyvarovat a na to chlapi obvykle nemají trpelivost. Proste pristehoval jsem se, prispívám na domácnost a ty budes se aspon cástecne chovat podle mých pravidel. Jenze takhle to nefunguje a puberták se logicky zacne bourit. Sakra 12 roku staví sklenicku na pult místo do mycky a prádlo hází na praní jednou za týden a ne kazdý vecer a tisíce jiných drobností a ted najednou to má menit, jenom proto ze se k nim nekdo nastehoval. Kluk je v puberte a tyhle kazdodenní drobnosti jdou mimo neho, on vidí svet jako celek a dospelákovui nezbývá nez se smírit s tím ,ze proste vsechno ríká 1000 a stejne informace k usím omladiny nedoletí. Klára má 12 roku zkuseností, prítel má 6 mesícu.
Sirka: napsala jsi to správně a srozumitelně
Hlavne nechápu proc se prítel motá do synova bordelu. Predpokládám, ze kluk má vlastní pokoj a tam at si delá co chce, trvala bych na úklidu jednou týdne, ale zbytek je jeho problém. A na druhou stranu bych ocekávala, at nebordelárí ve spolecných prostorách. Sice je hezký, ze se prítel chce zapojit a vychovávat, ale komandovat pubertáka je PITOMOST. A je úplne jedno jestli je potomek vlastní nebo vyzenený. Uzijte si tech posledních spolecných roku nez kluk vyletí z hnízda nereste pitomosti typu oblecení na zemi a nebo ze spí ve spinavých fuseklích, je to puberták, vsak on na t ocasem prijde sám. Kláro precti si clánek a reakce z minulého týdne jak vycházet s pubertákem
