Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
Mám pětiměsíčního chlapečka a naskytla se mi možnost jít od září do práce. Respektive oslovil mne můj zaměstnavatel s tím, že by mi vyšel co nejvíce vstříc s ohledem na to, že mám tak malé dítě. To znamená zkrácená pracovní doba a možnost částečně pracovat z domova. V praxi by to vypadalo asi takto: Po, út a čt v práci na šest hodin, st a pá práce z domova podle potřeby.
Hodně o tom uvažuji, že bych přikývla, mám se rozhodnout do konce týdne. Důvodem není finanční stránka, manžel vydělává slušně, ale pro mne by to byla především šance zůstat v kontaktu se svou profesí a zároveň mít možnost dostatečně času trávit se svým synem.
Bohužel, u svých nejbližších jsem se setkala s nepochopením, a to včetně manžela. Nelíbí se jim, že bychom museli k našemu synovi najmout cizí chůvu, protože nikdo jiný s hlídáním nepřichází v úvahu. Obě babičky ještě pracují a manžel má časově hodně náročnou práci, včetně častých několikadenních služebních cest do zahraničí.
Hučeli do mne všichni – manžel, oboje rodiče i moje sestra a vzbudili ve mně pocit viny, že vůbec uvažuji o tom, že bych nechala své miminko na starosti cizí ženské a šla budovat kariéru. Ano, ani já jsem si nepředstavovala, že bych šla tak brzy do práce, měla jsem v plánu celou tříletou mateřskou, ale nabídka, kterou jsem teď dostala, je přece skvělá. A v dnešní době mi to nepřipadá nijak nenormální mít k dítěti chůvu. Sama znám několik maminek, které chůvu využívají a jsou spokojené.
Stojím teď před rozhodnutím, jak se zachovat. Podřídit se rodině, splnit jejich očekávání a stát se obětující se matkou, nebo si prosadit svou a i přes jejich, tedy spíš hlavně přes manželův, odpor do práce nastoupit. Předesílám, že chůvu bych zvládla bez problémů platit sama ze svého platu.
Co byste udělaly na mém místě? Taky by mne zajímalo, jak dlouho jste byly s dětmi doma vy? Protože co vím, tak například moje babička dala strejdu do jeslí snad už ve čtyřech měsících. Takže tím, že chci „odejít“ od takhle malého dítěte, snad nedělám nic odsouzeníhodného, ne? Konec konců, v mnoha státech je to úplně normální, tak dlouhá mateřská, jako je u nás, je spíš výjimka.
15.7.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Lucie, šla bych do toho, myslím si, že pokud máte chuť do práce jít, je to jen Vaše rozhodnutí.
Stanik: ale tohle je trochu složitější, třeba v mé práci se dá dost věcí dělat z domu, VPN využívám pořád i na MD, ale jsou věci, se kterýma prostě na celnici musím a to z domu nejde. A kolegové mají své práce dost, takže aby někdo za mě dřepěl na CÚ nejde. Takže dost záleží na povaze práce. Ale obecně to samozřejmě u kancelářské práce je jednodušší než u manuální. V tom máš pravdu, že to zaměstnavatelé u nás pořád využívají moc málo. Asi se bojí, že když člověk dělá z domu, tak dělá mnohem míň.
Anahir: no v dobe internetu a VPN opravdu nechpau, pokud pani nedela nekde za prepazkou, prco by musela byt v praci 3x tydne na 6 hodin.... kdyz clovek muze byt v podstate 24h onine, aniz by drepel na te dane zidli. Jenze cesti zamestnavatele v tomhle moc soviceni nejsou... pritom byusterili za pronajem prostor, energiea furu dalsich veci.
Tak ať se manžel vzdá svého zaměstnání a je doma místo tebe - uvidíme jak se mu to bude líbit. Je taky rodič tak co.
Znám 2 paní, které dostaly v zaměstnání nůž na krk - po 4 měsících do práce nebo za 3 roky je sice přijmou zpět protože musí, ale následně vyhodí pro nadbytečnost. Práce není takže je jasné jak si vybraly a nakonec jim to zas tak nevadilo...
Kamarádka musela od 9ti měsíční dcery do práce na plný úvazek na 12tky. Přežily to obě bez traumat.
PEGG: je mi trapně vychvalovat ale byla...i táta....obyčejní prostí lidé se srdcem na svém místě....ach jo...co bych za to dala kdybych za nima mohla domů...pomuchlat , pohladit....
já si teda pamatuju okamžiky až od první třídy.....vlastně jsem to ale krááva , dyť já do jeslí ani školky nechodila....
ja tedy nevim, ale u nas bezne baby chodi na pul uvazku do prace od pul roku decka, financni reditelka se vracela v podstate hned po setinedeli. Ostatni delaji hned od konce setinedeli z domova a chodi jen jednou tydne na porady.
lippia: 10:41: to víš,že v tom nejsi sama,taky si pamatuju zápach jeslí a mám z toho špatný sny-né že by tety nebyly hodný,ale prostě ten stesk po mamince mi dodnes nahání hrůzu,byla jsem na ní hodně závyslá,tak jsem po ní brečela,ve školce už to bylo lepší,tam za mnou občas pustily segru z horní třídy...a ve 4 letech mi brali slepák a to si pamatuju z nemocnice snad každou minutu pobytu-strašný!!!
PEGG: 10:44:
sharon - 15.7.2013 10:09 tvoje maminka musela být zlatá žena, právě takové patří k dětem, žádný diplom nenahradí kvality člověka
IVUSKA 56 - 15.7.2013 10:00 nevím proč zlehčuješ něčí negativní zážitky, buď ráda, že tě to nepotkalo. Některé "tety" byly hnusné, zlé baby. Neříkám, že všechny, ale je to vždycky o lidech.
Arna: hloupost, neříkej mi, že tady není většina , která si pamatuje důležité střipky nebo traumatizující okamžiky ze svého dětství
Přijde mi to normální a ve svém okolí nejsem jediná se vzpomínkami tohoto typu
lippia: Jsi opravdu zázrak, nechápu jak jinak by sis pamatovala takové podrobnosti z jeslí. Leda by sis prošla regresí.
sharon: byl to doktorský synek a ve 3 se odstěhoval neznámo kam pak už jsem se zamilovala do jiných
Dnes miluju toho svého Bernarda a neměnila bych
Určitě je to individuální stejně s jeslemi jako se školkami i chůvami, jen jsem tím chtěla říct, že nelze jednoznačně říct, co je lepší nebo správné, ani si nemylím, že jsou dnes jen špatné matky a určitě si nemyslím, že všechny jsou ideální, u svého psledního chovnce jsem konstatovala otevřeně, že by měl být rodičům odebrán pro nezodpovědnost! Aspoň, že mu najali chůvu, jednu měl od 8 týdnů, ta to vydržela 4 měsíce, pak jsem ho převzala já a měla ho do 2,5 let, potom mu pořídili sestřičku, rozvedli se a obě děti skončili v týdeních jelích
Lucie, udělej si to tak jak sama chceš, zda tě tvá práce baví a cítíš se tam dobře. Matka není jen matka, ale taky člověk a každý musí nejdříve myslet na sebe. Není to sobecké, je to tak. Pokud budeš stále s dítětem sama, a to jak píšeš jsi, protože manžel je hodně mimo domov, musíš se cítit osamělá.
A jak již bylo zde psáno, opičíme se ve všem po západě, tak proč ne zrovna v tomto případě.
Nevšímej si dobře míněných rad, poslechni jen sama sebe.
Kozoroh18: Její postavení byla její práce, do které se musela brzy vrátit. Takže na tom byla podobně jako Lucie - nebylo to třeba z finančních důvodů, ale pracovala. Kromě toho ale měla i svoje fitka a podobné, pro mě zbytné, aktivity.