Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
.jpg)
Mám pětiměsíčního chlapečka a naskytla se mi možnost jít od září do práce. Respektive oslovil mne můj zaměstnavatel s tím, že by mi vyšel co nejvíce vstříc s ohledem na to, že mám tak malé dítě. To znamená zkrácená pracovní doba a možnost částečně pracovat z domova. V praxi by to vypadalo asi takto: Po, út a čt v práci na šest hodin, st a pá práce z domova podle potřeby.
Hodně o tom uvažuji, že bych přikývla, mám se rozhodnout do konce týdne. Důvodem není finanční stránka, manžel vydělává slušně, ale pro mne by to byla především šance zůstat v kontaktu se svou profesí a zároveň mít možnost dostatečně času trávit se svým synem.
Bohužel, u svých nejbližších jsem se setkala s nepochopením, a to včetně manžela. Nelíbí se jim, že bychom museli k našemu synovi najmout cizí chůvu, protože nikdo jiný s hlídáním nepřichází v úvahu. Obě babičky ještě pracují a manžel má časově hodně náročnou práci, včetně častých několikadenních služebních cest do zahraničí.
Hučeli do mne všichni – manžel, oboje rodiče i moje sestra a vzbudili ve mně pocit viny, že vůbec uvažuji o tom, že bych nechala své miminko na starosti cizí ženské a šla budovat kariéru. Ano, ani já jsem si nepředstavovala, že bych šla tak brzy do práce, měla jsem v plánu celou tříletou mateřskou, ale nabídka, kterou jsem teď dostala, je přece skvělá. A v dnešní době mi to nepřipadá nijak nenormální mít k dítěti chůvu. Sama znám několik maminek, které chůvu využívají a jsou spokojené.
Stojím teď před rozhodnutím, jak se zachovat. Podřídit se rodině, splnit jejich očekávání a stát se obětující se matkou, nebo si prosadit svou a i přes jejich, tedy spíš hlavně přes manželův, odpor do práce nastoupit. Předesílám, že chůvu bych zvládla bez problémů platit sama ze svého platu.
Co byste udělaly na mém místě? Taky by mne zajímalo, jak dlouho jste byly s dětmi doma vy? Protože co vím, tak například moje babička dala strejdu do jeslí snad už ve čtyřech měsících. Takže tím, že chci „odejít“ od takhle malého dítěte, snad nedělám nic odsouzeníhodného, ne? Konec konců, v mnoha státech je to úplně normální, tak dlouhá mateřská, jako je u nás, je spíš výjimka.
15.7.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
lippia - 15.7.2013 9:36 
můj syn šel do jeslí až ve dvou letech, přesto to dodnes vnímá negativně a já si to dodnes vyčítám. Ale myslím, že chůva je daleko lepší řešení.
sharon: já do jeslí chodila od 7 měsíců a poznamenaná jsem, když tu budovu vidím, orosí se mi i .... 
, asi v jeslích vznikl můj odpor ke kolektivním zařízením 
Já jsem se hrozně těšila na to,až budu moci jít do práce...To bylo po roce,takže syn šel do jeslí,když mu byl rok.nemyslím si,že to dětem nějak uškodilo,my starší jsme všichni prošli jeslemi,školkami,družinami...Nedělalo se mystérium z kojení,já osobně jsem jedno dítě kojila 3 měsíce,pak ze zdravotních důvodů konec,druhé dítko půl roku a měla jsem toho plný zuby,tato výživa jim nestačila a řvali mi hlady,takže jsem stejně musela začít s umělou výživou...Nevím,jak by utekly bůhvíjak důležité věci: zuby,sedění,stání,chození - nejsou ze dne na den,tak se to uvidí třeba později,než to uvidí chůva...a co ?? Lepší je si dělat co baví a pak být ráda v tu kratší dobu s dítkem,než být vzteklá,naštvaná a otrávená z toho,že mi v práci něco utíká...Já jsem pro,ať jde Lucie do práce,okolí to vidí vždycky jinak a nejsou v její kůži!!!
.gif)
Lucie , vem si v práci na 6 hodin.a tři dny v týdnu...půlku z toho stejně malej prospí....já bych to zkusila .......
Linda:
Jaguška: mám stejný názor - tehdy chodilo do jesliček stovky dětí a nijak je to nepoznamenalo, maminka tam pracovala a vím že konkrétně v těchto jeslích se děti měly dobře - některé možná líp než doma....
náš mladej taky chodil do jeslí , sice od roku a nijak mu to neublížilo....dříve to bylo normální..
Lucie, vyzkoušej a uvidíš.......
.jpg)
Nevim odkud zacit, vezmu to podle bodu jak mi tvuj clanek zvedl tlak:
1) kdekoliv jinde nez ve stredoevropske kotline bys uz zarezavala
2) zijes svuj zivot a nebo zivot sve rodiny?
3) kdyby ses ty i tvuj syn narodili pred rokem 1970 tak uz bys opet zarezavala, ovsem na plny uvazek a syn by byl v jeslich a nikomu by to neprislo divne (je tu dost ctenarek ktere to prozili na vlastni kuzi)
Fakticky nechapu tu touhu lidi kecat druhemu do zivota 
. Tva sestra nebo rodice neziji tvuj zivot, ty se rozhodujes a ty poneses nasledky (at uz ty dobre nebo ty spatne), co je komu do toho. Brala bych v uvahu nazor manzela ale vsem ostatnim bych max, oznamila konecne rozhodnuti. Jak se s nim vyporadaji je jejich problem. Muzou ti rici svuj nazor a je na tobe zda ho vyslechnes, ale kategoricky odsuzovat nekoho jenom proto, ze odmita zit ve skatulce mych predstav je na odstrel!!!
Takze kdyz to shrnu udelej si to tak jak to TOBE vyhovuje, ona se stim rodina casem smiri a upozorni je at laskave si vyrizuji svoje nazory mimo tebe.
Milá Lucie, člověk by se měl kouknout pohledem obou stran, než začne tvrdit, co dělat a nikdo nemá ani nejmenší právo tě soudit. Já sama bych do práce nešla( jsem spíš typ ženy v domácnosti a i mě manžel dostatečně zaopatřuje ), miluju kontakt s dětmi a být s nimi doma mě naplňuje, to co jsem s nimi prožila mi nikdo nevezme a byla jsem to já, kdo slyšel první slovíčka, viděl první krůčky a fotil první úsměvy....na druhou stranu mám na svém kontě už pár dětí jako chůva ( ta" cizí ženská k dítěti " ), své chovance jsem milovala jako vlastní ( viděla jsem jejich první krůčky, slyšela jejich první žvatlání a jejich rodičům věnovala fotky prvních úsměvů )v žádném případě jsem neodsuzovala jejich rodiče , proč taky, díky nim jsem měla víc krásných zážítků s dětmi a placených k tomu ( vyjma jeden případ, ale to byl extrém )! Jestli si obhájíš u svého zaměstnavatele navrhovaný režim a ostatní čas budeš opravdu věnovat rodině ( dítěti ) a nesklouzneš do odevzdání se práci ( k čemuž to svádí, uvidíš sama ) na úkor synka, pak se toho neboj a jestli máš chuť do toho jít, jdi. I celá tvá rodina bude muset respektovat tvé rozhodnutí, jsi svéprávná dospělá osoba a jak naložíš se svým životem je jen tvá věc ! Jestli je tvůj zaměstnavatel současně zodpovědným chápajícím otcem dětí, může to fungovat , jestli ne pak věř tomu, že jeho nabídka je jen o tom " když ptáčka lapají " taky záleží na tom v jakém oboru prauješ, jestli ti pak práce doma nezabere času víc než plánuješ, to by snad bylo lepší, jít od prcka úplně a nechat ho v klidu s někým, kdo se mu bude opravdu věnovat, než aby jsi ho nervózně uklízela k televizi, protože " zrovna pracuješ" , nebo byla protivná, protože budeš pracovat po nocích a budeš vyčerpaná!
Taky se připrav na to, že budeš třeba až ta druhá, protože dítě v tomhle věku přilne rychle k člověku se kterým tráví svůj čas a nebo naopak bude v době tvé přitomnosti vyžadovat mnohem více tvé pozornosti, protože mu budeš chybět !
A na závěr: právě se probudil můj nejmladší syn( 6 let ), přečetl mi přas rameno co píšu a rozplakal se!!! Prý je mu moc líto toho miminka, že ho má ta maminka nechat někomu jinému . Jen postřeh malého kluka, třeba ti napoví.....
hodn
já se vrátila do práce když bylo malému 6 měsíců. Měla jsem ale výhodu, že jsem ho mohla mít i na pracovišti, takže se o něj sice starala chůva (vybrali jsme starší paní a stala se z ní 3tí babička :) ale měla jsem ho blízko.
Na námitky jiných lidí jsem říkala, že dítěti je jedno kdo ho vozí a uspává v kočárku a musím říct, že Ola se malému věnovala vždy intenzivněji než já a mělo to na něj výborný vliv i do budoucna. Důležité jsou tvoje pocity a pohoda - když budeš ty v pohodě, tak dítě taky...
Nebudu soudit vhodnost či nevhodnost, ale za sebe říkám "NE" Já bych nešla od tak malého dítěte, když bych nemusela. Je pravda, že chůva je lepší řešení než jesle. Ale já to mám jinak, pro mě je práce jen nutnost, abych přežila a být doma bez lidí mi nevadí.
Nevím, jak bych se zachovala teď, ale před 45 lety, když se mi narodila dcera a byla jsem v rozvodovém řízení, jsem ji musela dát do jeslí v 6 měsících a jít dělat. Tenkrát to bylo normální. Nijak ji to nepoškodilo a vztah máme velice dobrý.
.JPG){kind=avatar}
Kamarádka dala svoji roční dceru ke tchyni, i když mohla být doma do dvou let, jak tenkrát bylo nejobvyklejší. Později toho velmi litovala, říkala, že přišla o nejlepší věk dítěte, kdy se formuje jeho osobnost a je možné ho nejvíc ovlivnit. A taky je nejroztomilejší, i když se občas vzteká.
Nevidím nic špatného na tom, když se rozhodneš vrátit do práce, ale asi by fakt bylo lepší pracovat pravidelně čtyři hodiny denně v době, kdy chůva dítě vyvětrá než tak nepravidelně. Nevím, o jakou práci jde, je mi jasné, že ne každá má tak pěkně volný režim jako ta moje.
Jednou jsem četla rozhovor paní profesorkou Illnerovou. Ta se taky vrátila do práce brzy, ale hodně toho dělala v noci, když dala děti spát. V laboratoři měla aspoň klid a nerušili ji kolegové
.
Osobně nevidím nic špatného na tom, že se někdo nechce vzdát své kariéry. I když já za svůj největší úspěch považuji své děti. Ale být s nimi do jejich čtyř let by se mi taky nechtělo. Ty dva roky, na které jsme měly nárok my, byly pro mě dostatečné.
Za sebe rikam, ze bych nesla. 6h v kuse od takhle maleho ditete se mi zda hodne. 3x tydnne prakticky na cely den bych nesla ani ted a to je decku rok. Porad kojim, ucim ho novy veci, nedovedu si predstavit, ze by me v tomhle nahradil nekdo jiny. Ale vy to treba mate jinak.
A delat neco pres naprosty odpor manzela obvykle nevede k nicemu dobremu. Je lepsi se dohodnout.
A neni potrebe to stavet tak, ze budpujdes do prace nebo se obetujes. Muzes jit treba za pul roku, nebo jen na dva dny nebo jeste jinak.
.gif)
Se synem sjem byla doma 6r,než šel do školy,sice za pár korun na den,ale nelituji toho,ta doba tak rychle uteče,a NIKDY se nevrátí
Tam se utvoří mnohem větší pouto,než kdyby se dítě strčilo brzy ráno do zařízení a šlo do práce , odpoledne bych si ho yvzvedla a vláčela jako balvan domů.co mě tam zase čeká za 2hou směnu..,jsem odjakživa PROTI,už podle sebe,ve školce jsem stále marodila a byla jsem doma s babičkou,to byla nejhezčí doba
.gif)
asi bych do toho šla, ale připrav se na to, že neexistuje, že si postěžuješ, jak jsi unavená, nestíháš atd. Když jsou všichni proti tobě, musíš je přesvědčit, že je to pro všechny strany v pohodě. Je každého věc, kdy půjde do práce. V cizině je to normální. Já měla nabídku jít makat v necelých 18ti měsících, ale nebyla tak výhodná, aby mi stála za to. Takže já půjdu zpět do práce ve dvou letech malýho. Docela se těším, i když jsem s ním ráda, chybí mi kontakt s "normálníma" lidma
