Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
.jpg)
Mám pětiměsíčního chlapečka a naskytla se mi možnost jít od září do práce. Respektive oslovil mne můj zaměstnavatel s tím, že by mi vyšel co nejvíce vstříc s ohledem na to, že mám tak malé dítě. To znamená zkrácená pracovní doba a možnost částečně pracovat z domova. V praxi by to vypadalo asi takto: Po, út a čt v práci na šest hodin, st a pá práce z domova podle potřeby.
Hodně o tom uvažuji, že bych přikývla, mám se rozhodnout do konce týdne. Důvodem není finanční stránka, manžel vydělává slušně, ale pro mne by to byla především šance zůstat v kontaktu se svou profesí a zároveň mít možnost dostatečně času trávit se svým synem.
Bohužel, u svých nejbližších jsem se setkala s nepochopením, a to včetně manžela. Nelíbí se jim, že bychom museli k našemu synovi najmout cizí chůvu, protože nikdo jiný s hlídáním nepřichází v úvahu. Obě babičky ještě pracují a manžel má časově hodně náročnou práci, včetně častých několikadenních služebních cest do zahraničí.
Hučeli do mne všichni – manžel, oboje rodiče i moje sestra a vzbudili ve mně pocit viny, že vůbec uvažuji o tom, že bych nechala své miminko na starosti cizí ženské a šla budovat kariéru. Ano, ani já jsem si nepředstavovala, že bych šla tak brzy do práce, měla jsem v plánu celou tříletou mateřskou, ale nabídka, kterou jsem teď dostala, je přece skvělá. A v dnešní době mi to nepřipadá nijak nenormální mít k dítěti chůvu. Sama znám několik maminek, které chůvu využívají a jsou spokojené.
Stojím teď před rozhodnutím, jak se zachovat. Podřídit se rodině, splnit jejich očekávání a stát se obětující se matkou, nebo si prosadit svou a i přes jejich, tedy spíš hlavně přes manželův, odpor do práce nastoupit. Předesílám, že chůvu bych zvládla bez problémů platit sama ze svého platu.
Co byste udělaly na mém místě? Taky by mne zajímalo, jak dlouho jste byly s dětmi doma vy? Protože co vím, tak například moje babička dala strejdu do jeslí snad už ve čtyřech měsících. Takže tím, že chci „odejít“ od takhle malého dítěte, snad nedělám nic odsouzeníhodného, ne? Konec konců, v mnoha státech je to úplně normální, tak dlouhá mateřská, jako je u nás, je spíš výjimka.
15.7.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Do práce od sedmiměsíčního dítěte? Jsem sobec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dřív to bylo úplně normální, že šlo dítě do jestlí v půl roce, tolik byla totiž mateřská a šlo do cizího prostředí. Moje děti v roce a ve dvou, to už byla rodičovská Luciino dítě by bylo doma ve svém, polovinu času by prospalo a je dobré, když dítě pozná i někoho jiného než jemon maminku. Manžel si kjidně jezdí na několikadenní služební cesty a to je v pořádku? ten nemusí být doma s dítětem a věnovat se mu? Myslím, že od Lucčina zaměstanvatele je to výhodná nabídka. Navíc ráno malý možná bude ještě spát až ona bude odcházet. Mám jednu známou samoživitelku a ta to takto praktikuje cca také od 7 měsíců a myslím, že je to v pohodě a to ty tři dny je v práci i déle než 8 hodin. Nemyslím, že je dobré být jen s dítětem, pokud manžel chodí pozdě z práce a ona je doma sama, za chvilku jí to bude vadit. Ne každá žena přesto, že je dobrá matka musí být doma 3-4 roky a ještě ji to má uspokojovat a myslím, že to není o kariérismu. O to víc se mu bude věnovat až bude doma.
strejda šel do jeslí ve 4 měsících, protože si babička nemohla dovolit být doma. Ty můžeš. Žádná práce nestojí za to, aby se máma ochudila o to být se svým dítětem. Jsem proti - i kvůli tomu, že já do práce musela a syna musela dát do jeslí v 11 měsících. Dodneška mě to mrzí, já si přála být s dětmi doma stále. Ta doba se nikdy nevrátí, zaměstnání můžeš vystřídat kupu, dítě máš jen jednou v životě.
loupák: ..od půl roka začíná být mimino konečně zajímavý,je s ním sranda,začíná žvatlat,lézt,hrát si (to nemluvím o kojení,což tebe se asi netýká) o to bych teda přijít nechtěla
Když bude v práci (i s cestou) těch cca 7-8 hodin, tak z toho u mimina je tak 2-3 hodiny spánku. Takže cca 5 hodin bdělého času miminka. Myslím, že ve zbytku dne si miminka stihne užít docela dost.
Lucie, myslím, že by nejlepší bylo se s manželem a v práci zkusit nějak domluvit. Např. že to zkusíte a uvidíte, jak to bude všem zúčastněným vyhovovat. Myslím, že do toho má právo mluvit kromě tebe jen manžel a miminko. Když začne být nespokojené, tak bych asi raději zase zůstala doma. Z babiček si nic nedělej, ty mají v tomhle maximálně poradní hlas, nic víc. Držím pěsti, ať to vyřešíte ke spokojenosti všech.
.gif)
Neřekla bych přímo,že si sobec,ale kariéristka....každý máme priority někde jinde,mě by například od 7 měsíčního dítěte nikdo nedostal do práce ani heverem,pokud bych z finančních důvodů nemusela a TY nemusíš
...od půl roka začíná být mimino konečně zajímavý,je s ním sranda,začíná žvatlat,lézt,hrát si (to nemluvím o kojení,což tebe se asi netýká) o to bych teda přijít nechtěla a zase-pokud bych NEmusela a to ty NEmusíš
....takže za mě-chápu tvojí rodinu i manžela a přikláním se k jejich názoru,přesto je to jen na tobě jak se rozhodneš,přeju ti hodně štěstí a zdravého synka
Kdybys musela z financnich duvodu, asi by to bylo jine, musela bys. Takhle ale prijdes o hodne krasnych chvil s miminkem v dobe, kdy se hodne rychle meni. Tyhle chivle se ti nevrati. Stoji ta kariera opravdu za to?
Tohle hodně záleží na dítěti a taky na tom jakou budeš mít podporu okolí. Jestli všichni půjdou proti tobě, tak to snadné nebude - ze své zkušenosti můžu říct, že nejhůř jsem odchod od dětí vždycky zvládala já, děti byly v pohodě. Ty mé teda byly starší, u prvních dvou jsem studovala a pak chodila do práce na částečný úvazek od jejich přibližně roku, u nejmladší pak v dvou a půl rocích.
Já bych nabídku asi zvážila s tím, že bych směřovala svoje síly na to postupně pracovat víc z domova. V jedné mé práci jsem chodila do kanceláře jen dva dny v týdnu a zbytek pracovala doma. Dceři tehdy byl rok a půl a problémy s tím nebyly i když všude lezla a byla v náročnějším věku. Tohle všechno se dá zařídit, zaběhnout si rytmus, zorganizovat čas...
Základ je najít někoho komu důvěřuješ na hlídání. A přesvědčit okolí aby respektovali tvé rozhodnutí. Jestli budeš muset bojovat se svými pochybami a ještě se všemi kolem, tak to moc lehké mít nebudeš.
Ze svých zkušeností vím, že pro mimčo je "nejlepší a nejteplejší náruč matky a otce" (za předpokladu, že nejsou krkavčí).
Se svými dětmi jsem byla doma nejdéle, jak jen to bylo možné. Pracovala jsem z domu. Nebylo to jednoduché, ale nutné.
A když jsem musela jít do práce, dětem se to ani trochu nelíbilo.
Chápu, že chceš zůstat v kontaktu s prací, ale v tuto chvíli je jen na tobě, jaké priority máš. Každý jeden z tvojí rodiny na první místo staví mateřství.
Položím ti otázku: "Stojí ti práce za hádání se s manželem?"
Přeji hodně štěstí.
Lucie, stavíš to světla já versus manžel / rodina... a nějak v tom nevidím, že by tě zajímalo, jaké to bude pro tvého syna. Kolem osmého měsíce děti postihují separační úzkosti, takže si myslím, že zrovna v tomhle věku od dítěte odejít je fakt blbý, bez ohledu na to, co dělali tvoji příbuzní nebo tvé okolí.
Tři dny v týdnu bys byla pryč dost dlouho (šest hodin v práci + nějaká ta cesta = budeš pryč klidně osm hodin), práce z domova stejně dopadne tak, že budeš muset mít na tu dobu chůvu, protože s lezoucím dítětem za zadkem toho moc nestihneš.
Pokud fakt "musíš", tak bych asi hledala nějaký lepší kompromis - třeba chodit každý den na čtyři hodiny a/nebo chodit stylem, abys odešla brzy ráno, s dítětem byl ráno třeba ještě manžel, pak nastoupila chůva a pak už byla doma ty. Nebo naopak, že bys do práce chodila až odpoledne, tj. třeba v době kdy dítě spí (což zhruba od roka bude spát jednou denně odpoledne), tj. chůva by přišla v době, kdy jde dítě spát, pak mu dala svačinu a vzala ho na odpolední procházku a ty bys byla s prckem doma celé dopoledne a večer.... prostě u toho plánování počítej s tím, že pro dítě je přijatelnejší, když zmizíš pravidelně každý den na pár hodin, než když budeš poměrně chaoticky mizet na celé dny (po, út a čt je hodně "nepravidelné" - dva dny nejsi, jeden den jsi, jeden den nejsi, tři dny jsi - a pak pecka a zase dva dny nejsi)..... prostě zkus to znovu promyslet, tentokrát nikoliv s ohledy na sebe nebo rodinu, ale s ohledem na synka....
