Začít od nuly v pětapadesáti? Jde to?
.jpg)
Je mi pěkně ouvej. Rozvádím se. Vůbec mi není lehko, mám strach, jak budu vše sama zvládat. S manželem jsme spolu byli přes třicet let, vychovali dvě děti, které jsou už dávno dospělé a mají své rodiny. Když vylétly z hnízda, myslela jsem si, že teď nás čeká další životní etapa, budeme mít víc času sami na sebe. Jenže všechno je jinak.
Už delší dobu jsem na manželovi pozorovala změny, nejdřív jsem si říkala, že slyším trávu růst, ale postupem času se mé podezření potvrdilo. Zamiloval se. Tajil to zdatně, ale nakonec vyšel s pravdou ven sám od sebe. Oznámil mi, že naše manželství už pro něj ztratilo smysl, že má přítelkyni, se kterou se už více než rok intenzivně stýká a oba dva dospěli do bodu, kdy chtějí spolu být a žít. A já jsem tou překážkou na cestě k jejich doživotnímu štěstí, a proto bych neměla dělat problémy a přistoupit na rozvod.
Byla to pěkná sprcha, stále se z toho nemůžu vzpamatovat. Po pár dnech, kdy jsem se snažila vše nějak vydýchat, jsem se přiměla uvažovat racionálně a dala s manželem řeč, jak si to tedy představuje. Že půjdeme od sebe, je jasné, doprošovat se ho samozřejmě nebudu. Jde mi o majetkové vyrovnání. Protože bych nerada odešla s holým zadkem.
Bydlíme totiž v domě, který patřil manželovým rodičům a po jejich smrti už je celý jenom jeho. Já na něj samozřejmě žádný nárok nemám a pochybuju, že bych měla nárok na nějaké vyrovnání. Je mi jasné, že se budu muset odstěhovat do nějakého pronájmu. Chtěla jsem to vše s manželem rozumně probrat.
Za dobu manželství jsme si společně zařídili a vybavili domácnost, máme auto a nějaké úspory, které jsou částečně naše společné a částečně na nich leží peníze z manželova dědictví po rodičích. Suma sumárum, celá tato částka by stačila na zakoupení nějaké garsonky nebo jednopokojového bytu pro mne. Naivně jsem se domnívala, že muž se zachová jako formát, přihlédne k tomu, že je to on, kdo rozboural naše manželství a k tomu, že si musím vyřešit bydlení. Jenže to se nestalo. Prohlásil, že z našich úspor oddělí částku co má po rodičích a to, co zbude, si rozdělíme napůl. No, v tom případě by mi to asi nestačilo ani na zahradní chatku.
Původně jsem myslela, že se zachováme jako dospělí lidé, na všem se dohodneme a náš rozvod bude nesporný, oba se tak vyhneme ponižujícímu a zdlouhavému rozvodovému řízení. Teď jsem své předsevzetí přehodnotila a holt se budeme rozvádět se vším, co k tomu patří. Mrzí mne to. Hlavně stejně nevím, jestli si tím pomůžu a podaří se mi z našich úspor získat víc peněz, než jak vykalkuloval on. Ale aspoň to zkusím.
Než tohle všechno proběhne, nějakou dobu to potrvá a já už s ním opravdu žít nechci. Nikdy bych nevěřila, jak rychle můžou opadnout city k někomu, koho více než třicet let milujete. Začala jsem si intenzivně shánět pronájem a plánuju se co nejdříve odstěhovat. Je mi z toho všeho nějak úzko. Je mi pětapadesát, to už je věk, kdy si člověk hůř zvyká na něco nového. Neumím si představit, jak budu sama, bydlet jen sama se sebou, o nikoho se nestarat, na nikoho nečekat, ani nikdo, kdo by čekal na mne. Děti bydlí daleko, syn dokonce až v Německu a dcera skoro dvě stě kilometrů do nás. Klidně bych se přestěhovala blíž k ní, ale nemůžu kvůli práci.
Myslíte, že se dá i v mém věku začít znovu a najít si v životě zase něco hezkého? Momentálně si připadám jako použitý a odhozený hadr. Přitom nejsem žádná šmudla, vždycky jsem o sebe dbala, po téhle stránce si manžel nikdy nemohl na nic stěžovat. Akorát ty roky mi přibývají a jemu holt učarovala mladší a atraktivnější.
Nějak se v tom plácám. Chvílemi se cítím hrozně silná a věřím si, že to zvládnu a pak jsem zase hromádka neštěstí a mám tendence se litovat. Zažila některá z vás něco podobného?
27.4.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začít od nuly v pětapadesáti? Jde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Darina: a ještě bych si nechala dodatečně proplatit i sex. Za jeden šuk 2000 korun českých
Určite máš nárok na viac ako na polovinu spoločného majetku, ten dom sa predsa za tých 30 rokov zveľaďoval aj z tvojich peňazí, udržovala si ho, tak máš nárok aj na časť peňazí zo súčasnej hodnoty domu.
.gif)
Léthé: 
přesně , já taky......
Vypořádání společného jmění manželů (SJM)
Se zánikem manželství zaniká také společné jmění manželů (pozor - neplést s vypořádáním). Toto společné jmění manželů, které zaniklo, je zapotřebí vypořádat. Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou v zásadě stejné, přičemž každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.
Stejně se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Vypořádání společného jmění manželů je možné provést na základě dohody. Pokud se neprovede vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
sharon: viď. Taky se mi zdá, že jsem toto již někde četla. Kdo ví co je to za článek a my se tu snažíme jí radit
No….tak se alespoň ukáže, kdo jak by řešil podobnou situaci
. Já bych mu to osladila tak, že by ze "svého" baráku utíkal a ještě mi měsíčně platil za to, že ho nechávám žít.
Léthé: a myslím že i výživné.....pro ni
10:38.....
Almega: 
Linda: to já vím že to není lehké nikde.......ale já za sebe bych to nevzdala a bojovala.....
nevím není to starší článek ? nebylo to už tady...?
Haninka: Soudní vystěhování na ulici ? Po třiceti letech soužití ? To je podle mě blbost. Ono to chce fakt právníka a myslím si, že za tolik let společného života jí tak nebo tak patří půlka, nebo alespoň slušné bydlení a nějaké to odstupné. A zainteresovala bych do toho i děti, aby se bídám zastyděl. Nevěřím tomu že by nechal vyhodit matku svých dětí na ulici.
dadka: Přesně tak. V každém negativu lze nalézt pozitiva.
Milado. Můžeš si dělat co chceš, chodit kam chceš, třeba týden nevařit, prostě SVOBODA. A pokud by se ten bídák nechtěl dělit, koupila bych si motorovou pilu a začala bych nejlépe s něčím na čem si hodně zakládá….a vše napůl…bacha při věcech připojené do elektriky, kope to, radím nejdřív vytáhnout ze zásuvky. A kup si Gutalax. Snaž se mu pořádnou dávku nakapat do všeho co pije, ať se u té své milenky pořádně zese*e
Dům je manžela = nenáleží ji z něj nic, ale.... Myslím si, že pokud dům společně zvelebovali a opravovali, pak jí náleží vyplatit zpět polovinu peněz takto investovaných do oprav domu, byť je dům jen manžela. Alespoň dříve to tak bylo. Potom by bylo na místě si zajistit doklady o opravách a investicích do manželovy nemovitosti.
Dobrej právník to jistí.
.jpg)
dadka: nenechat se oskubat - uprimne, myslim si ze Milena se nechala "oskubat" uz kdyz kyvla na bydleni v dome po rodicich, proste jenom ted plati dodatecnou dan za 30 roku vlastniho bydleni bez prace 
(myslim to samozrejme obrazne, urcite se na baraku namakala za ty leta vic nez dost, ale to se jaksi nepocita )
sharon: samozrejme ne na celou garsonku, ale kdyby z neho neco dostala + uspory a chybelo by ji dejme tomu nejakych "blbych" 100 tacu, tak lepsi hypo nez bydlet dal v dome s nim a milenkou ...uprimne prace a duchod nejsou jisty nikde 
Haninka: vidim to naprosto stejne, je to na prd, ale delat se s tim moc neda. Pokud pojede manzel podle zakonu mas holka smulu, zalezi skutecne jen a pouze na manzelovi, kdo vi treba z neho neco navic dostanes, ale rozhodne bych s tim najisto nepocitala.
Chápu Tě, ale... dům je manžela, část úspor taky. Jak píše Linda, máš nárok na polovinu společného majetku. Pokud manžel podá návrh na rozvod a nepřistoupí na Tvoje podmínky, tzn že se rozvedete a finančně vypořádáte podle zákona a ne podle "zásluh", může Tě myslím, nechat soudně vystěhovat. Takže rady typu: nehnula bych se z domu, když mi nekoupí byt, jsou asi mimo mísu.
Tak určitě pole bez boje nevyklízej. Zachoval se jako zmetek. Ať ti koupí byt, potom se teprve odstěhuj. A vše, co jste nashromáždili v manželství, přesně na polovinu.
Ber to z té pozitívní stránky.
Ona samota taky není k zahození. Kam co položíš, tam to najdeš, nikdo ti do ničeho nekecá, máš klid, děláš si co chceš, uvaříš si, na co máš chuť, nebo si vezmeš jen chleba s máslem. O víkendu spíš do kdy chceš, můžeš lenošit celý den.No a když tě to omrzí, tak si určitě najdeš nějakého přítele, o kterého se budeš moci starat, když to tolik potřebuješ k životu.
A manžel? Určitě jeho přítelkyně bude chtít děti,on bude za chvíli otrávený z křiku a temperamentu dětí, potažmo přítelkyně, k tomu zaměstnání, práce na domě apod. Ono je něco jiného, když nastanou všední starosti, než když se vidí 3x do týdne a nebydlí spolu.
Nezoufej si, najmi si dobrého právníka a nenechej se oškubat.
Přeji hodně štěstí.
Uspořádala bych rodinnou sešlost,aby děti tatíčkovi řekly,co si o tom myslí.Snad se pak on chytne za nos a Miladě aspoň nějaký byteček koupí...Pak už bych odešla a zařídila si svůj život:ještě jí zbývá dost let,kdy si může užít klidu a dělat si,co ona bude chtít.No a pán možná jednoho krásného dne přileze s tím,že už nemá kde bydlet,neb si nová žena nechala na sebe přepsat dům a teď ho vyhodila s 5 švestkami na mráz....Jo, ty mlýny melou.....
