Čekám kluka a chtěla jsem holčičku. Jsem zklamaná.
.jpg)
Za svoje současné pocity se stydím, ale nemůžu se jich zbavit. Chtěla bych se vás zeptat, jestli jste některá neprožívala něco podobného.
Čekám druhé dítě, máme již pětiletého chlapečka. Už při prvním těhotenství jsem si přála holčičku, ale když se na ultrazvuku potvrdil kluk, prakticky okamžitě jsem to přijala a na malého se moc těšila. Teď jsem těhotná podruhé a moje touha po holčičce byla hodně intenzivní. Hned od začátku jsem si asi vsugerovala, že budu mít dcerku. Průběh těhotenství byl jiný, u syna mi bylo hodně špatně, teď vůbec, a celkově jsem se cítila tak nějak ve větší pohodě.
Jenže je všechno jinak a já se dneska dozvěděla, že i mé druhé dítě bude chlapeček. Je to hrozné, ale já se na tom ultrazvuku normálně rozbrečela. Samozřejmě si uvědomuju, že nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé, vím, že ho budu milovat stejně, jako miluju prvního syna, ale přesto cítím obrovské zklamání.
Nikomu to nemůžu říct, ani manželovi, ani rodičům, nikdo by to asi nepochopil. Proto bych se chtěla zeptat takhle anonymně ostatních žen, jak prožívaly těhotenství, zda jste si v skrytu duše přály dítě určitého pohlaví a zda jste také alespoň nějakou dobu cítily zklamání, když to nevyšlo.
Prosím, neodsuzujte mne, já se za to opravdu stydím, ale ty pocity, to zklamání, je nějaké velké, nevím, jestli za to můžou i těhotenské hormony, či co. Nějak se v tom mydlím, uvědomuju si, že to malé v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, abych takhle smýšlela, snad to brzy odezní a já se na svého druhého syna začnu těšit stejně, jako na toho prvního.
7.1.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám kluka a chtěla jsem holčičku. Jsem zklamaná.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
orinka: Milda3: ve finále se shodnem všichni
orinka: na to vše co píšeš máme názor stejnej
Milda3: musí být velké ponížení požádat televizi o možnost vystoupení a všem ukazovat, jak je na tom ten člověk blbě. Rozdíl mezi žebrotou dnes a dřív je v tom, že ji můžem vidět večer na obrazovce. Chudáci jsou to stejní.
Lenniss: jasně, už to teď nahonem vysvětluju. Já úplně nadskakuju, když to vidím. Jsem pamětník dob, kdy se do nemocnic i ordinací chodilo "zadarmo", recept stál korunu a víc nic. Sama u nás vidím, kolik stojí nemoc, a to na dávkách nejsme (pokud za ně tedy nepokládám důchod, který mám pod hranicí chudoby - byť čerstvě valorizovaný
) . Strašně mě štvou ty kecy mluvčích, kteří všecko dokonale vysvětlí, ale z těch jejich zdůvodnění postiženým nepřibude ani koruna. Já samozřejmě uznávám, že si lidi hodně sami zaviní neuváženým výběrem partnera, naberou si půjčky...ale na to by přece neměly doplácet děti a nemocní?! Pořád jakési sbírky - jak je možné, že za komunistů nikdo takhle prosit nemusel a děti jezdili do ozdravoven, na tábory - kmotři zabezpečili sebe i své rodiny, a do podzámčí nám posílají vzkazy, že si za to můžeme sami. (že jsme si taky nenakradli).
No, a do toho čtu na Novinkách o nově počítané spotřebě tepla, takže to vypadá, že čím míň budem topit, tím víc si připlatíme - stejně je to s vodou.
IVUSKA 56: jenomže já nevím, kterou
Milda3: ano, nenapsala jsem to tam přesně, ale takhle to samozřejmě taky cítím - je strašné, když stát dožene lidi do těch konců, kdy jim nezbývá nic jiného, než se veřejně doprošovat o něco, co bylo dřív samozřejmé a pro všecky. Včera ta paní, která tvrdila, že je tři dny o čaji aby měla pro své děti jídlo. (nepřišly jim dávky). Denně jsou ve zprávách chudáci, kteří prosí o peníze pro své nemocné. Je to šílené. A Drábek pořád ještě nesedí, naopak kandiduje za europoslance
Lenniss: to samozřejmě vím že nechtěla nikoho urazit,proto to tam dole taky píšu
Almega: 
Milda3: ti lidi by ty peníze bohužel jinak nedostali,nezískali....já vím,že žádají a prosí....ale Orinka to určitě taky tak myslela....a výraz "žebrání",použila v dobré víře...určitě nechtěla nikoho s těch lidí urazit
Lenniss: ti lidé nežebrají,ale žádají o pomoc kterou jim odmítá dát stát
Lenniss: I já to takhle vidím a je mi moc smutno,že mnozí bohatí raději vyhazují peníze za nesmysly,ale aby vzali třeba 100 tisíc a dali to té rodině přímo,aby pomohli,to ne....Já kdybych měla,tak bych dávala,dělalo by mi to radost pomáhat ! Snažím se aspoň v menším rozsahu konkrétně takové rodině pomáhat už mnoho let...
Milda3: ale Orinka má bohužel pravdu....ty lidi si to opravdu musejí poníženě vyžebrat-bohužel........to co píšeš ty je samozřejmě pravda,je to bordel a ostuda státu a celé vlády....ale ti lidi nemají jinou možnost...
Já se přiznám,že mě druhej synátor taky zklamalTaky jsme si přála holčičku....ale nehroutila jsem se s toho a nevyšilovala....Myslím si,že vztah matky a dcery je přeci jen intenzivnější,nebo ho možná dávají víc najevo,než matka se synem
Oba svoje klukánky miluju a neměnila bych
....ale ve finále ze mě bude vždycky jen "hnusná tchýně"
orinka:- 7.1.2014 7:01
Nestačí, co dnes vidíme denně ve zprávách, když si rodiče postižených dětí poníženě vyžebrávají pomoc u diváků??
já jsem tedy někdy taky pěknej hulvát,ale to co jsi napsala není žebrání,ale veleostuda státu i nás že jim to trpíme a neženem je klackama pryč odsud,když něco takového je a můžu tak alespoň trochu pomůžu,ale napsat že si poníženě vyžebrávají pomoc u diváků,bych si ani ve snu nedovolil
jelikož tvé názory už nějaký rok odsud znám ,tak vím že jsi to jen blbě formulovala a geyem nebo lesbou se už lidi rodí,někdo na to přijde dříve a jiný později,ale s výchovou to nemá nic společného
Mám dceru, které je srdečně jedno, co má na sobě, jen když je to pohodlné, navléct do čehokoli se nenechá. Všude má neuvěřitelný binec, uklízet nehodlá, prý jí to tak vyhovuje a nebude ztrácet čas. Má dlouhé vlasy, ale češe se jen , když už jí to připadá neúnosné. Je paličatá a dělá si všechno po svém. Kapsy má plné přírodnin, zajímá se o brouky a myši. Ač jsme se ji snažili vést ke sportu, jakýkoli pohyb považuje za trest.
Odpovídá to tvé vysněné představě holčičky, lituješ, že tohle nebudeš mít doma?
Já jsem tedy taky měla poněkud jinou představu, ale je úžasné dávat jí podněty a sledovat, jak si s nimi poradí a přetvoří je tak, aby jí zapadly do jejího světa.
Je daleko zajímavější brát věci tak jak jsou a nechat děti se rozvíjet tak, jak je pro ně přirozené než se je snažit cpát do svých představ a pak litovat, že je nesplňují, když jsme se my tolik snažili.
manžel moc chtěl syna (dve dcery už měl), já si říkala, že jedno a dost a porod (podotýkám, že objektivně normální) mi přišel tak strašný, že když se nakonec narodila holka, měla jsem pocit, že ji snad ani nechci 
ted už vyrostla a já si ani neumím představit, že mi moje holčička odejde
ani podle ostatních příspěvků nejsi jediná a platí to otřepané "jen když je zdravé"
