Moje holčička se chová jako kluk
Mám osmiletou dceru a trochu mi dělá starosti její chování. Ona se od malička totiž vůbec nechová jako holčička, ale projevuje se spíš jako kluk. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a říkala si, že se to s věkem srovná, ale teď už se mi to přestává líbit a napadají mne všelijaké myšlenky.
Naše Janička je totiž jako sto čertíků. Divoká, nespoutaná, plná energie. Neposedí, nepostojí, pořád vyhledává nějakou akci, rozptýlení, zábavu. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, je prostě hodně temperamentní. Potíž je v tom, že zábava a hry, které vyhledává, jsou ryze klučičího charakteru, i oblečení vyžaduje jako by byla kluk.
Šatičky nebo sukýnku na ni nedostanu, jestli měla něco takového na sobě takt pětkrát v životě, tak je to moc. A pokaždé to bylo spojeno s příšerným řevem a odporem. Dcera preferuje kalhoty, kraťasy, tenisky, trika. Nenapadne ji se zkusit nějak parádit, ani nepokukuje po mých šminkách a botách na podpatku. Kdepak. Ve svém živlu ale je, jakmile vezme táta do ruky vrtačku. To je hned v pohotovosti a dožaduje se nějakého technického úkolu, kterého se posléze s velkou zručností zhostí.
Panenky, které kdy dostala na hraní, slouží jen jako pouhá dekorace v jejím pokoji. Janička si totiž ze všeho nejraději hraje s různými stavebnicemi, v poslední době je doslova nadšená ze stavebnice Merkur, kterou dostala u babičky. Měla ji schovanou po svých dětech, a když ji Janičce ukázala, byla to doslova láska na první pohled. Kočárek, plyšáci, panenky…ničím z toho ji nenadchneme. Za to umí bezpečně vyjmenovat snad všechny typy a značky automobilů a momentálně si zcela nadšeně prohlíží atlas lodí.
Možná slyším trávu růst, ale přiznám se, že mne občas napadne, zda naše Janička není v hloubi své dětské duše spíš chlapec a v holčičím těle se narodila omylem. Občas se přistihnu, že ji upřeně pozoruju a toužebně čekám na byť jen maličký náznak jakéhokoli holčičího projevu. Marně. I venku ji vídám zapojenou do chlapeckých her. Vlastně nemá ani žádnou kamarádku, přátelí se převážně s kluky.
Možná bych byla klidnější, kdybychom kromě ní měli ještě třeba syna nebo syny, říkala bych si, že to odkoukala od nich. Ale není to tak. Naše Jana je jedináček, v rodině má pak ještě dvě sestřenice, které jsou věkově přibližně stejně jako ona.
Co myslíte, je možné, že z toho moje dcera nějak vyroste, nebo se mám začít smiřovat s tím, že mám místo holčičky spíš syna v dívčím těle? Jestli to tak bude pokračovat, asi bych se měla poradit s nějakým odborníkem, ale zatím mi to připadá předčasné, je jí teprve osm.
25.8.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje holčička se chová jako kluk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Tvoje starosti na mojí hlavu. Mám tři vnučky a ani jedna si s panenkami nejhraje. Nedělala to ani moje dcera. A dostat na moji 11 letou vnučku sukni vyžaduje nadlidské úsilí. Buď ráda, že máš zdravou dceru a nehledej problémy kde nejsou. A kdyby se v budoucnu vyskytly, tak s tím stejně nic nenaděláš. Nebo snad by si dceru zavrhla? V případě, že budeš stále takto uvažovat a přemýšlet nad blbostmi, tak budeš vbrzku muset vyhledat pomoc lékaře ty.
Bellana: Taky jsem háčkovala a pletla, ale šití mi nikdy nešlo, dodnes trpím, když musím doma něco opravit šitím. Ale s kluky byla fajn zábava - fotbal, lezení po stromech, kecání o knížkách - se sousedem jsme si navzájem půjčovali verneovky a mayovky, taky jsme si vyměňovali a společně sháněli známky. S dalším klukem z baráku jsem se kamarádila už od jeslí, chodili jsme spolu pak i do třídy, spolu jsme docházeli do kilometr vzdálené družiny a často jsme spolu chodili i domů. Dodnes si pamatuju na to, jak jsem byla zklamaná, když se v druhé třídě o jarních prázdninách odstěhoval, nevěděla jsem o tom. On možná taky ne, jeho matka byla jak se dnes říká "singel" a bydleli v garsonce, tak možná sehnala nějakého chlapa s větším bytem. 
.gif)
bože Aneto, tvoje starosti by určitě chtěla mít maminka malé Sáry z dnešního článku.......nech holku žít a buď ráda že je zdravá.....
Aneto, přečti se článek Pomozte žít Sáře, pak přestaneš řešit kraviny a nech dceru žít, jak jí vyhovuje. Případně si pořiď dalších pár dětí.
.JPG){kind=avatar}
majucha: Co máš proti háčkování?
Je to docela tvůrčí činnost. Já jsem pletla i šila na panenky, jiné hraní s nimi mě nebavilo, ale taky jsem hrála s klukama fotbal, mastila karty, skákala ze střechy garáží.
.jpg)
Jestli to tak bude pokračovat, asi bych se měla poradit s nějakým odborníkem, --jo poraď, ale ty, aby si to popřípadě lépe nesla ...
Aneta : Moc čteš. A ještě k tomu nevhodnou literaturu.
Musím souhlasit s Markýzou. Kdybys měla těch dětí víc, přestala by ses hnípat v kravinách a byla ráda za zdravou, chytrou a šikovnou holku.
Taky jsem byla holko-kluk, a v pubertě jsem z toho (skoro
) vyrostla.
To jsou problémy, já byla taky taková. Chodila jsem nakrátko ostříhaná, neměla jsem náušnice a pletli si mne s klukem. V tomhle věku jsem se kamarádila hlavně s kluky, protože s nimi bylo víc zábavy. Protože jsem byla nejstarší, tak jsem s tátou provozovala různé mužské činnosti - lepili jsme modeli, stříleli ze vzduchovky, a nejlepší pro mne bylo, když mi dovolil asistovat u vyvolávání fotek - hezky pozdě v noci, když byla pořádná tma. Dodnes si pamatuju, jak jsem trpěla, když mi při příprave na maturitní ples narvaly ženský na hlavu natáčky - připadala jsem si jak debil.
Dceří je 8, není vyhraněně klučičí (má dlouhé vlasy, sukni si vezme dobrovolně a pokukuje po šminkách, ale nechce náušnice) a většinou, když přijdu pro ni do družiny, tak si hraje s kluky. Družinářka mi to taky potvrdila - že je většinou s kluky. Podle slov mé dcery je s nimi prostě víc zábava a hlavně se nepomlouvají a neurážejí jako holky.
A co bys chtěla mít doma? Slepičku, která bude zvládat jen chovat panenku Bárbí, ošklíbat se nad vším co není růžové a případně si někde v koutku háčkovat? 
S tou vrtačkou ji naučte, to se jí bude v životě hodit víc, než česání modré hřívy umělého poníka 
.jpg)
ježiši Aneto za prvé - zahoď všechny časopisy typu Týna a podobně, přestěň číst nesmysly a pitomé kecy rádoby psychologů.
za druhé - urychleně si pořiďte dalšího potomka - nejlépe dva až tři, abys měla jiné starosti a přestala se hnípat v kravinách
a za třetí - buď ráda, že máš živou, aktivní, chytrou, zvídavou zdravou dceru a nehledej na ní, to co tam není.
A poslední odstavec mě odrovnal úplně - jsi blbá jak troky!!!!!!
Nepanikař a buď ráda. Pro život je to lepší škola než znalost všech módních trendů. Když se vylítá, nebude mít takový problém s váhou, nebude si dělat iluze o tom, že muži jsou princové a nebude to od nich vyžadovat, nebude muset být s nějakým chlapem jen proto, že se nebude umět postarat o běžné provozní záležitosti. S velkou pravděpodobností si ji nenajde někdo, kdo by ji týral, protože bude dost sebejistá a bude se umět pohybovat v realitě. Moje dcera si taky víc hrála se stavebnicemi než s panenkami, nelíbily se jí Broučci, ale Alenka v říši divů a za zrcadlem, v pubertě se oblékala co nejvíc asexuálně (po kom to asi měla?). Teď je z ní mladá dáma, která tančí flamenco, umí chodit na podpatcích, vyrábí a nosí nápadnou bižuterii, ale zároveň má prý neženské povolání, které ji baví a zdá se, že je v něm dobrá. Jen courání po obchodech pořád jaksi nemiluje a je jí jedno, jestli to tričko, které se jí líbí, prodává Debenhans nebo C&A. Rozpadnou se obě stejně rychle.
a jeste neco.. cele prazdniny jsme vyzdycky prolitali s partou stejne starych kluku na vesnici u babicky.. hral se fotbal, bojovky, nebo jsme se rvaly jak kone.. no a ? 
OMG 
tak z ni treba bude jednou ajtík jako já, nebo analytik, jako Bellana.. nebo.. proste cokoli....hlavne ji prosimte nech.
Vim kterou vetu jsem v destvi nenavidela.. " no ale ty jsi holka"
sukne nenosim dosted ( i kdyz tento tyden uz jsem 3x mela saty, abych nepadla vedrem.. a zas je doufam rok nevezmu na sebe)
panenky a deticky me neberou dodnes... resit ze si nehraje s panenkama je spis technicky typ je .. pardon za ten vyraz.. ujete jak blazen.
.JPG)
No hlavně ji s tím netahej po doktorech.
Je zdravá a spokojená, tak to nech být, copak je to tak strašná vada?
Spousta dětí je postižených, fyzicky či duševně, co by za to daly maminky, kdyby se jen chovaly jinak
.jpg)
Jako kdybych v popisu viděla mne - a přesto si myslím, že jsem na 100% ženská, i když mě baví pracovat se šroubovákem a vrtačkou víc, než s jehlou 
