Osamělá důchodkyně. Mám šanci vyjít s penězi?
.jpg)
Asi se jen potřebuju vypovídat z obavy, která mě čím dál více užírá. V lednu bych měla jít do důchodu a strašně se toho bojím. Mám strach, jak budu žít, jak všechno zvládnu. Jsem totiž rozvedená, bez partnera.
S mužem jsem se rozvedli před skoro dvaceti lety, já pak sama postavila naše dvě děti do života. Měla jsem se co ohánět, alimenty byly minimální, ale nějak jsem to zvládla. Dnes už jsou syn i dcera dávno samostatní a mají vlastní rodiny. Já jsem si nového partnera nikdy nenašla, od rozvodu jsem sama.
Když děti vylétly z hnízda, začala jsem si konečně trochu normálně žít. Myslím po finanční stránce. Už jsem nemusela počítat každou korunu, vyšla jsem hezky i každý měsíc něco ušetřila. Bohužel, asi jsem udělala velkou chybu, když jsem před pár lety skoro všechny ušetřené peníze investovala do nového zařízení bytu. Říkala jsem si, že když to neudělám, už nikdy to pak nebude možné. Měla jsem opravdu staré vybavení, lednici i pračku víc než dvacet let, stejně tak nábytek. Když jsem si pořídila téměř všechno nové, byla jsem nadšená.
Jenže teď se mi blíží důchod a já začínám mít obavu, jak všechno utáhnu. Byt, ve kterém bydlím, je nájemní, na vlastní jsem se nezmohla. Nájem i s poplatky pro jednu osobu je osm a půl tisíc. Teď to ještě jde, můj plat je patnáct čistého, ale nevím, jak to budu zvládat z důchodu, který bude asi kolem deseti tisíc, kdo ví, jestli ne spíš méně. Sice jsem od doby nákupu zařízení bytu ještě něco naspořila, ale není to nic moc. Vyčítám si, že jsem ty předešlé úspory tak neuváženě rozfofrovala, kdybych si je nechala, mohla jsem být v klidu a postupně z nich každý měsíc čerpat nějakou menší částku.
Plánuju, že dokud budu schopná, přivydělám si někde na brigádě, klidně doplňování zboží v supermarketu nebo něco podobného. Ale nevím, jak dlouho budu v takové kondici, abych to zvládala. Čím jsem starší, tím více na sobě pozoruju, že už zdaleka nevydržím tolik, co dřív. Navíc i má současná práce je fyzicky dost náročná, svým způsobem se na důchod a odpočinek i těším.
Chtěla bych se zeptat, jestli pro mne nemáte nějakou radu, nebo příklad z vlastní zkušenosti, jak se dá důstojně žít v důchodu, když je člověk úplně sám. Momentálně hledám nějaké levnější bydlení, stačila by mi garsonka, ale i ty jsou cenově dost náročné. Začínám zkrátka docela panikařit a možná zbytečně, třeba bude někdo z vás mít nějaký nápad, nějaký fígl, něco, co mi ukáže cestu z toho bludného kruhu ven.
8.7.2015 Rubrika: | Komentářů 86 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Osamělá důchodkyně. Mám šanci vyjít s penězi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ještě tu nikdo neporadil, aby se dala dohromady s nějakým přítelem - přítelkyní. Pokud by to šlo a byt je skutečně pro dva. To už se utáhnout dá.
Nebo jeden pokoj pronajímat.
Také je možný opačný postup - nežádat napřed o důchod, pracovat dál, a o ten důchod zažádat zpětně. Vše záleží na tom, jestli to tedy fyzicky zvládneš. Já bych měla jít do důchodu cca za rok, ale protože část života jsem žila a pracovala na Slovensku, část důchodu budu pobírat ze Slovenska a tam mají ženy odchod do důchodu až v 61 letech, takže jsem v zaměstnání rovnou oznámila, že budu přesluhovat dokud nebudu mít nárok i na tu slovenskou část - s cca polovinou důchodu bych určitě nevyžila!
S platem 15 000 čistého, kdybys žila z důchodu a platy ušetřila, tak máš za půl roku 90 000 a to už je nějaká částka, to by jistě stálo za to.
Není možnost pracovat ještě pár měsíců i po odchodu do důchodu? Pokud bys to zvládla? A ty platy navíc si ušetřit. S odchodem do důchodu není třeba dávat výpověď. Pokud to zdravotní stav dovolí (píšeš sice, že práce tě i zmáhá a je fyzicky náročná) tak by to stálo za to , něco ušetřit. Nového zařízení nelituj, to bylo potřebné.
.jpg)
catcat: ucel sveti prostredky a porad lepsi ztrata soukromi nez za par let az dojdou uspory skoncit pod mostem 
. Pokud Tana bydli ve velkem meste mozna by se dal pokoj pronajmout nejakymu studakovi. Ja kdyz vidim jak dcera vecne shani podnajem a co vypravi jak a kde bydli spoluzaci. Opet ztrata soukromi ,ale ne dozivotne a tady a ted by to ekonomicky pomohlo.
Almega: mít na důchod absolutní ztrátu soukromí by mne osobně zabilo
No já bych možná hledala stejně postiženou kamarádku a domluvila bych se s ní,že by spolubydlela v bytě.Platilo by se to napůl,jako to dělají studenti a někteří mladí.Co už tak člověk potřebuje: svůj pokoj,v kuchyni se toho už moc neděje a o WC a koupelnu se můžou klidně dělit a jako bonus si můžou spolu pokecat,jít ven,do divadla a pod. a nebude ani jedna úplně sama.
denda04: 10:47 To jsou hraběcí rady. Ne každý měl možnost si odkoupit byt za rozumnou cenu, a málokterá rozvedená máma od dvou dětí měla tolik peněz, aby si to mohla dovolit. Jenom vklad do Družstva za 3+1 byl kolem 70-80 tisíc.
A Táňa má plat 15 tisíc. Dneska. Kolik měla, když ještě děti chodily do školy ?
Je rozvedená 20 let.
denda04: to je těžké, děti vylétly z hnízda, tak mají třeba vlastní hypotéky na bydlení atřeba samy nebo partnerka na mateřské. To si pak samy nemohou vyskakovat...
sharon: Mitrola: No, ona se Táňa neptala na to, co měla nebo neměla udělat před dvaceti lety, ani jí nijak nepomůže, když se pochválíte, jak úžasně jste to zvládly vy dvě a myslely na zadní kolečka.
Kozoroh18: Ano, Tvoje rady se mi líbí. Bude-li nejhůř, může Táňa požádat o Příspěvek na bydlení.
.jpg)
sharon: 
Souhlas
škoda ,že paní si raději nekoupila byt třeba i s pomocí dětí pokud je má
paní držím palce a hodně 
na koupi nove pracky, lednicky ++ by stejne casem doslo, chodit po sterem koberci by se nikomu take nelibilo a pokud jsi vymenila stary nabytek za to te tez nedsuzuji. Je treba se doma citit dobre. Vymenit velky byt za mensi, to mozna take nebude velky rozdil v najmu ono zalezi jak rychle chce majitel zbohatnout. Da se pozadat o prispevek na bydleni.
Nepodlehej zbytecne panice, pises, ze jsi vychovala sama dve det a tak urci vis jak nakladat s penezi a kde se da usetrit. Pokud ti zdravi dovoli tak si najdes brigadu a vse zvladnes jako doposud.
.gif)
Mitrola: přesně tak......
sharon: no díky za ten palec.. asi jsme zřejmě obě po 60 sátce a dospěly jsme k podobnému názoru
Mitrola:
