Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

takových žen je spousta u nás v domě je jich 5....a vyjít musí ale mají výhodu že jsme si byty všichni koupili....dnes ale sehnat menší byt je umění ... v inzerátech ho chtějí všíchni....
pomoc od dětí - to je sice pěkné ale myslím že dnes i ty děti mají co dělat aby vše finančně zvládli - platí si hypotéky na své vlastní bydlení a ty nejsou malé.....na stáří se má myslet už někdy kolem 40 ...já už měla důchodové spoření a platím si ho stále už podruhé.....a nové vybavení bytu ? to mi může být ukradené , co máme to máme - rozbité a zničené to není a moderna se mi stejně nelíbí.....proto bych za to úspory nedala....
nadarmo se neříká ...s chlapem špatně ale bez chlapa ještě hůř....neporadím , nepomůžu ...sama nevím...

Očividně jsi již dříve nemyslela na zadní kolečka, teprve těsně před důchodem si to uvědomuješ, kdyby sis udělala penzijní fond mohla bys ses mít lépe. Takové zařizování novým nábytkem v podnájemním bytě není zrovna dobrý nápad, to se vyplatí tak ve vlastním bytě. Ale za dané situace bys měla hlavně přemýšlet o přehodnocení navyklých způsobů života. Jak zde mnozí píší.... prostě se přestěhovat do menšího bytu v zcela jiné lokalitě kde je bydlení mnohem přijatelnější cenově, pokud k tomu najdeš nějakou tu brigádu, tak jen dobře. Ano...jsme lidé různí, různých názorů, ale kdo dokáže přemýšlet v duchu dané doby má pak o starost méně.

Asi bych se poohlédla po bydlení někde v malém městě, kde bývají i nájmy levnější. Zvláště obecní byty. Jestli byt stojí 8 a půl tisíce a budeš mít 10 tisíc důchod, tak nevyjdeš. Na jídlo měsíčně musíš mít nejmíň 3 tisíce. A co, až se ti pokazí pračka nebo lednička? Nebo si jen budeš muset koupit nové boty?

Vyměnit dneska velký byt za menší, je dost obtížné. Malých bytů je nedostatek a cenový rozdíl je malý. Navíc stěhování od sousedů přátel někam daleko, je ve stáří velký zásah do zažitých steeotypů.
Zkus vyhledat agenturu, která zaměstnává chůvy. To je obor, o který je momentálně velký zájem. Třeba jen občasné hlídání malých dětí by Ti pomohlo finančně utáhnout byt i domácnost v důchodu.
Pokud máš hezký vztah k dětem, tak bys třeba získala i novou rodinu, které bys dělala babičku.

Nemám v důchodu finanční problémy, ale na stará kolena jsem myslela celý život. Měla jsem štěstí, že jsem si mohla koupit byt do osobního vlastnictví, měla jsem štěstí, že jsem mohla 5 let přesluhovat. Nájem v obecních bytech v Praze je dost vysoký, nevím jak jinde. Mám dvě svobodné bezdětné kamarádky, které žijí v soukromých nájemních bytech, platí 8 - 9 tisíc měsíčně a od sociálky dostávají příspěvek na bydlení skoro polovinu té částky. Mají malé byty, 1+1. Obě jsou v důchodu.

tornado-lou: no musím tě vyvézt z omylu, nájemné už není regulované a tak ani městské byty nejsou za hubičku, ale určitě pokud má velký byt, tak jít do menšího

Pozadej o obecni byt. Nebude to treba hned, ale casem na tebe dojde a muzes mit bydleni za pusu. Rozhodne mib nez trzni najemne. A jinak souhlasim s tim, ze by mely pomoct deti. Ty ses starala, ted je rada na nich.

Moje mama kdyz se definitivne rozhodla jit do duchodu (pretahovala asi 10 roku), tak prodala 3+1 v Praze a prestehovala se do maleho mesta asi 25km za Prahou do 2+1. Byt byl dostatecne velky pro ni samotnou a i kdyz jsme prijeli na navstevu tak jsme se pohodlne slozili, vsechno bylo ve meste levnejsi a dostupnejsi nez v Praze na sidlisti. A zbytek z prodeje z Prazskeho bytu si prilepsovala k duchodu, jela do lazni apod. Ty teda nemas vlastni byt k prodeji, ale pokus se sehnat nejaky mensi najemni byt a mozna pokud bydlis ve velkem meste jdi do mensiho nekde pobliz, skutecne najem i ostatni platby jsou mensi.

Také bych volila menší byt. že jsi si vybavila byt potřebnými a novými věcmi, tak to je jen dobře, v důchodu bys to již neudělala po finanční stránce. Kdyby si měl každý vyčítat, že si koupil nové to či ono, tak si nikdy nikdo nic nekoupí. Dnešní spotřebiče nevydrží už ani 20 let. Opravovat se to nevyplácí, oprava vyjde hodně draho a při koupi nového je alespoň na několik let záruka. Hlavu vzhůru, těš se na důchod, ať si ho pořádně užiješ a situaci řeš výměnou za menší byt a budeš platit menší nájem. Tuhle věc bych řešila asi hned po osamostatnění dětí. 8 tisíc za nájem pro jednoho, to je opravdu strašné. V budoucnu budeš potřebovat více financí na léky, atd.

Ne nadarmo se říká, že osamělý důchodce buď bydlí, nebo je najezený.Nepanikař....takových osamělých důchodců je hodně, nejsi v tom sama. Vyměň byt za menší, pronajmi si ho, u nás je takových bytů spoustu. Taky ze sociálky můžeš něco dostat. A v neposlední řadě máš 2 děti, které jsi sama vychovala, tak by se slušelo, aby ti aspoň nějakou částkou pravidelně přispívaly.Nevím, jak jsou na tom finančně, ale nestyď se jim říci.
Dříve, když jsem byla mladá, tak peněz nazbyt nebylo a spíše mně rodiče něco dávali. Vždycky jsem si říkala, že jim to oplatím a když se nám začalo dařit, tak mi rodiče zemřeli. Tak to aspoň vynahrazujeme starší dceři a vnukům a když sem v létě přiletí na skoro 3 měsíce mladší dcera s vnoučaty, tak jim.

Jestli máš byt velký, jdi do menšího. Tak to udělala kolegyně a ještě jí zbylo. 8 tisíc za byt je skutečně mnoho. Důchod můžeš mít kolem 10 tisíc, to bys nevyšla. No, jen připomenu, že je taky povinností dětí postarat se o rodiče, pokud jsou tito v nouzi - ale o tohle asi nestojíš.