Byla jsem nevěrná a prasklo to. Může mi odpustit?
.jpg)
Asi od vás dostanu pořádný kartáč a ani se nebudu divit. Sama bych si nafackovala, protože jsem vlastní hloupostí a nezodpovědností zničila rodinu, zklamala manžela a dětem zkazila dětství. Potřebovala bych vědět, jestli se někomu stalo, že i po takovéhle podpásovce mu partner dokázal odpustit a časem se vše srovnalo.
Je mi skoro čtyřicet, manželovi o šest více. Máme dvě děti, osm a šest let – syny. Měli jsem hezké manželství, v podstatě jsem si neměla na co stěžovat. S mužem jsme si rozuměli, on je jako manžel a otec velmi pozorný a obětavý. Cítila jsem se vedle něj v bezpečí. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla udělat něco, čím bych ho ranila. Přesto se to stalo.
Když jsem po druhé mateřské nastoupila do práce, po nějakém čase jsme se dost sblížili s jedním kolegou. Počáteční sympatie se postupně proměnily v milenecký vztah. Styděla jsem se za to, měla před mužem šílené výčitky svědomí, ale nemohla jsem si pomoct. Milenec mě neskutečně přitahoval, byli jsme sebou vzájemně jako posedlí. Dlouho se nám dařilo to tajit, ale víte, jak to je. Někdo z kolegů si všimnul a už to jelo. Náš vztah se stal veřejným tajemstvím a byla jen otázka času, kdy se to donese i k manželovi.
Doneslo. Nějaká dobrá duše ho informovala a on se mě přímo zeptal. Nedokázala jsem zatloukat, všechno přiznala. Na jeho reakci nikdy nezapomenu. On v tu chvíli zestárl snad o deset let. Strašně ho to ranilo, prý doufal, že je to jen pomluva a já ji vyvrátím. Moje doznání s ním opravdu silně otřáslo.
Toto celé se odehrálo před půl rokem. Já mezitím vztah s milencem ukončila, naštěstí on se odstěhoval do jiného města, kde si našel novou práci, takže se už prakticky nevídáme. Bohužel, manželovi to nestačí, pořád se s mým pokleskem nedokáže srovnat, je zamlklý, komunikuje se mnou jen to nejnutnější, věnuje se hlavně synům. Myslím, že se mnou zůstává jen kvůli nim, nechce o ně přijít. A ví, že v případě rozvodu by soud takhle malé děti přiřkl do péče mně.
V tom dusnu, jaké mezi sebou teď máme, se nedá žít. Ani nespočítám, kolikrát jsem se mu omluvila, slibovala, ujišťovala, že už všechno skončilo a že nikdy nic podobného už neudělám. Bylo to ničemu. On si v té své ublíženosti snad libuje a ani se nesnaží vztah mezi námi dát postupně do kupy. Já se snažím moc, ale už mi docházejí síly. Už dál nemůžu, uvažuju, že se opravdu rozvedu.
Vím, že jsem to já, kdo má máslo na hlavě. Neměla jsem jediný důvod, abych svého muže podváděla. Ujela jsem, uklouzla, nebylo to ode mne hezké. Lituju toho, opravdu moc. Ale copak je normální kvůli tomu takhle dlouhodobě trpět? Nevím, co mám dělat. Nechci rozbíjet rodinu, brát dětem tátu, ale v tom, co teď mezi námi je, už nevydržím.
Zajímalo by mě, jestli se někdy někomu stalo, že i po provalené nevěře se ti dva dali zase dohromady a fungovali jako dřív. Jsem opravdu nešťastná a kdybych mohla vrátit čas, věřte, že bych to udělala.
22.2.2017 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Byla jsem nevěrná a prasklo to. Může mi odpustit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kubikm: Co na tom nechápeš, prostě píše pro autorky článků, protože v článku je většinou nastíněný nějaký problém. Rychlonožka ten problém nějakým způsobem zažila a zpracovala, tak si zřejmě - a právem - myslí, že její osobní zkušenost může někomu pomoci. Pojem konverzační nebo tématické či diskuzní vlákno s tím souvisí. Co je tak nepochopitelného na tom, že se jí podobné problémy osobně dotýkají, pokud v oblasti vztahu s manželem zažila něco opravdu vážného a musela sbírat odvahu odejít a žít jinak?
sem...pardon...
Ty své příspěvky píšu pro zakladatelky vlákna. Přišly sem s problémem, potřebují se na věc podívat z jiného úhlu. Jsou v situaci, kdy si myslí, že pro ně nebude líp
proboha, co to je?
článek jsem napsala 1 dáma pod jménem Kamila...jaké zakladatelky vlákna?? Co je vlákno???
rychlonožka: 
Dneska už skutečně žádný...na světě je fajn....hájit se nemusím.
Není za co, není z čeho....
Ty své příspěvky píšu pro zakladatelky vlákna. Přišly sem s problémem, potřebují se na věc podívat z jiného úhlu. Jsou v situaci, kdy si myslí, že pro ně nebude líp. Snažím se jim vysvětlit, že i když nyní něco ztrácejí, získají zase něco jiného. Ony tomu nevěří.
Pokud se kdo chce v mých příspěvcích vrtat někdo z ostatních, může. Je mi to jedno. Já ostatní nenapadám za jejich názory. A za těmi svými stojím.
rychlonožka - 24.2.2017 18:37
jsem nakonec dočetla...přijde mi, že se jako hájíš sama...že ty máš nějaký problém...
to dopředu oznámila, stavit u kamarádky? Musím se ptát, zda mohu na odpolední kurz, když někdo z té práce jít musí a ty ostatní nechtějí /pracovně mě to posunulo výš/? Při svých aktivitách jsem potkala, a fakt jsem nehledala. Stačila mi radost, že mě baví život. Ne ubíjející povinnosti. Být rodině za služku. Manželství bylo stejně v neopravitelném stavu. Rozvodový soudce hned uznal, že to nemá cenu. Kdo by mě měl soudit? Sousedi? Že odcházím na stará kolena? On ten sex, na který nakonec dojde, je jen tím, na co se ukazuje. Co bylo předtím, co k tomu vedlo, o tom se nemluví. Je strašně snadné odsoudit. Každý od života očekává něco jiného. Můj muž asi čekal, že se ztotožním s jeho názorem. Jak zněl? Já nosím do rodiny všechny peníze a chodím rovnou domů. Soboty neděle doma, uklízení, vaření. Mytí oken těsně před svátky. Vzít děti na nějaký hrad? Na co? K čemu? Vzít kola a na celý den někam jet? Proč? Vždyť máme televizi. Dělej, co od tebe čekáme a můžeš mít od nás klid. Nic ti nechybí. Chybělo. Pocit, že žiju. Na samém konci vztahu přišla pecka. ta nejhorší diagnóza. Za dvacet let manželství jsem nedokázala tolik, co za deset let od rozvodu. Pracovně, mezilidsky, volnočasově. A to jsem tady už jaksi přesčas.....
Ano, záleží, jak to kdo vezme, některý chlap by byl rád, že mu žena nakonec neodešla, tenhle si to moc vzal, buďto ji má moc rád, nebo neví, jak se chovat ze strachu, že ona to udělá kdykoli znova. Zamilovat se člověk může x krát za život, to je věc, co se nedá naplánovat, nedá předpokládat, nikdo neví, kdy koho kde potká. Že má někdo manžela pozorného a obětavého, konečně, mám-li definovat toho svého bývalého, dalo by se i tak, jenomže on měl i jiné vlastnosti, protože se ode mě čekalo, že být zavřená u plotny, s hadrem v ruce a na zahradě s motykou a to dokola, dokola, dokola, bez dovolené, bez známých, bez koníčků, a to ještě poslouchat moudra z jejich rodiny, to se nedalo. Strávila jsem tak půlku života. Ono se na to jinak kouká ve dvaceti třiceti, ale když si mezi 40 a 50 ženy uvědomíte, že jen stárnete a že byste se rády podívaly tam nebo tam, naučily se to nebo ono, a nemluvím o milencích prosím, mluvím o jiném naplnění života, nemůžu říct, že by mě pálilo dobré bydlo, ale já nepotřebuju vyměnit x krát za život auto nebo nábytek, já chci usínat s tím, že jsem prožila fajn den podle svých představ a probouzet se s tím, že se na ten další těším. Já nepotřebuju, aby mi někdo říkal, půjdeš pracovat tam a tam, my víme, co je pro tebe nejlepší. Já chci pracovat tam, kde mě to baví. Nechci být doma tepaná za to, že si jdu zacvičit nebo že jsem si koupila triko, aniž bych se dopředu zeptala. Kdo vidíme pod pokličky manželství těch ostatních? Znala jsem rodiče kamarádky. Příkladné manželství naoko. Když se rozvedli, všichni jsme koukali. Nikdo nevěděl, co je za tím. Despotismus a galeje, schované za pečlivostí a starostlivostí. tam se snad na povel chodilo i na záchod. Maminko, máš krásně naklizeno, neměla bys přece jen opláchnout okna, tatínku pojď k obědu, čekáme, já stihla i upéct. Jedno dítě raději do manželství nevkročilo celý život a to druhé si radši děti nepořídilo. Co je naprostá ztráta důvěry...? Ona udělala jednu chybu. Ona ze zamilovala. Ona rodinu neopustila, nezanedbala. Mohla místo schůzek být jinde. Na kurzu, na cvičení, v divadle.....někdo chodí mezi lidi takhle....ale se mnou se doma za to zacházelo, jako kdybych šlapala pro prachy na výpadovce. Denní teror od rána do večera. Když tedy došla situace ad absurdum, řekla jsem si, že tohle manželství nemá cenu. Copak jsem stroj? Nemůžu se cestou z práce, aniž bych to dopředu oznámila, stavit u kamarádky? Musím se p
Speedy: jo přesně
a navíc manželství je o důvěře...kdo důvěru zradí
tomu už nikdy nebudu věřit
.gif)
rychenza: , je to naprosta ztrata duvery a pokud chlap(nebo zena) odpusti, vezme to cas. Jak sama Kamila pise, manzelstvi bylo v poradku a pohodove, holt jen rozcapenost a touha zkusit neco noveho. Nerikam, ze se to nemuze stat, ale urcite se neda cekat, ze protejsek se oklepe do vteriny a pojede se dal. I kdyz odpusti a budou fungovat dal, neco ze vztahu ne nenavratne vytratilo.
Co cekas Kamilo? Ze se za pul roku otrepe jako kralik a "hura pokracujem', nic se nestalo?". Tohle chce cas a i tak ti nebude uz nikdy plne verit. S tim se musis smirit a brat to jako svuj trest. Ale to asi bude tezke, protoze tak sobeckou zenskou jako jses ty, jsem uz dlouho nepotkala. A to zastavam nazor, ze kazdy muze uklouznout a zaslouzi si odpusteni.
Jo a nenech se mylit - do stridave pece chodi i mladsi deti.
rychlonožka:
Jinak pokud manželství Kamily skončí, neskončí KVŮLI JEJÍ NEVĚŘE, je ukončená a kdo by se vrtal v tom, odkdy dokdy kolikrát proč a nač. Co komu po tom je. To manželství skončí kvůli uražené ješitnosti, nepřekonané lítosti, nerozhodnosti, kam se přiklonit, snad i zásadovosti jejího muže. Ano, udělala chybu, lituje toho. Její muž setrvává možná ve svém postoji, aby nevypadal před lidmi jako blbec a slaboch. Měl si to dobře rozmyslet, než se zeptal. Mohl se jí třeba zeptat, hele, co kdybysme si spolu vyjeli na víkend, a tam mohli mluvit i o tom, co jim jejich vztah dává. Jsou věci, o kterých je lépe nemluvit. Protože jak v životě, tak v práci máme kolem sebe lidi, a ti umějí ranit. Lépe nevědět, co o nás roztrubuje švagrová, kterou máme docela rádi, lépe se neptat, co o nás řekla naše kolegyně, o které si myslíme, že s ní dobře vycházíme. Lépe nedávat až takovou váhu tomu, co si o nás kdo myslí a držet se věcí podstatných. Podstatné je, že ona s ním chce zůstat a že ji to mrzí, že mu ublížila. Pane, řekla bych mu, kdybych mohla, pokud ji chcete trestat nadosmrti,pokud se v tom takhle vyžíváte, že s ní ani nemluvíte, pak o ni přijdete díky svému postoji. I Vy můžete udělat chybu. Zase jinou, pro ni důležitou. Třeba - a to aniž bych chtěla srovnávat - se třeba občas zapomenete v dílně a ona Vás celý víkend nevidí, než u jídla. Tohle je nějaká radost? Nebo pomáháte kamarádům všude možně a doma se rozpadá plot. Nebo trváte na Vánocích u Vašich. Nebo jí otravujete život svým nepořádkem, svým pedantstvím, nebo v ní vidíte jen mámu, uklízečku a kuchařku? Vás nezajímá, co jí s Vámi chybělo? Protože ten, kdo je fakt šťastnej a spokojenej, ten kolem nekouká! Mám fajn přítele...mámkolikrát možnost...ty možnosti mě míjejí...nezajímají...nevracím sek nim ani v mysli.....ten partnermá vědomě či nevědomě pracovat na vztahu...aby to toho druhého ani nenapadlo! A Vy jen teď - nevím, co bylopředtím - deptáte a deptáte? A pak jste si podle mě tedy tu nevěru zasloužil.
Dodatek pro Lindu a Vereru...
Mám pocit, že mi nějak zazlíváte, že ji neodsuzuju a že ji do jisté míry chápu. Já zase mám ten dojem oz vašich reakcí, že dospělý člověk má mít rozum a nemůže být nevěrný, protože si umí dopředu spočítat, co by ho to mohlo stát. Skutečně si myslíte, že zamilovat se umí jen lidi od patnácti do dvaceti, kteří podle nás nemají až tolik zkušeností se vztahy? Proč teda je tolik rozvodů? Tahle věková kategorie je ještě dneska svobodná?! Proč je tolik rozvodů mezi 40, 50, a dál...? To přece nejde říct tak šmahem, že nevěra se může tolerovat jen u těch nejmladších! Kdo dneska může dopředu říct, já se nikdy nezamiluju do nikoho jiného? Mohlo by mě to stát vztah? Každý vztah se vyvíjí! Za pět deset patnáct dvacet let může být někde úplně jinde! Dneska jedu s manželem na víkend a za tři roky mě třeba nebude - samozřejmě jak díky okolnostem, tak i za přispění nás obou - zajímat, kde ten druhý je! Můj problém prostě je, že já nikdy nežárlila. Neumím to. Ani na manžela, ani na přítele. Nikdy jsem nekalkulovala, nededukovala, neslídila. Řekl, jedu na rafty, brala jsem to, že je s klukama na raftech. Bylo pro mě podstatné, co chce koupit, než odjede, kdy hodlá přijet a zda chce něco uvařit na cestu. Pokud by mi řekl, já se zamiloval jinde, první, na co bych se zeptala, co mu na mě nevyhovuje, že to udělal. Srdceryvných výlevů, kolikrát jsi s ní spal, by se ode mě nedočkal. Mě by hlavně zajímalo, zda můžu nebo chci nebo jsem schopná něco pro to udělat nebo změnit. A zda o to stojí. Jo, smutno by mi bylo. Co já ale naprosto pochopit neumím - a tady jsem asi sto let za opicemi - jak může někdo mít jak vy říkáte úlet jednorázový. Prostě poměr na jednu noc. S cizím člověkem, náhodně potkaným. To nepochopím. To musí být něco tak strašně trapného, neovládnout se a ani pomalu nevědět, s kým do té postele lezu. Co z něčeho takového hlavně ta žena může mít za zážitek? Nese větší riziko. Umím pochopit, že se můj partner zamiluje. Lezu mu na nervy, ta druhá je hezčí, štíhlejší, pohodovější, atd atd. Kdyby mi muž řekl, vyspal jsem se s náhodnou známostí, to bych neakceptovala. řekne-li, já se zamiloval jinde, řeknu si, aha, je špatně něco, na čem i já se podílím. Partner, který by se mi vyspal s kdekým, by mě nezajímal už ani jako člověk....
Piafka - 23.2.2017 21:23
