Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Chtěla bych se vás zeptat, a možná se i trochu uklidnit, že v tom nejsem sama. Možná jsem totiž tak trochu cvok, protože nejsem schopná vyhodit nic ze svého šatníku. Tedy abych byla přesnější – skoro nic. Zbavuju se jen věcí, které jsou výrazně oprané, zničené apod. To, co je ještě pěkné a zachovalé nejsem schopná vyřadit, byť jsem danou věc neměla na sobě už několik let.
Nic jiného takhle nehromadím, jen to oblečení. Táhne mi na padesát a byt ani skříně nejsou nafukovací, nutně bych potřebovala udělat důkladný průvan. Jenže když se k tomu odhodlám, skončí to tím, že postupně ze skříní vše vyndám, vnitřky vytřu, oblečení přeskládám a kousek po kousku to opět vracím tam, kde to bylo.
Skříně mám tři, narvané k prasknutí a rozumově vím, že je to zbytečné. Je mi jasné, že to sako s ohromnými ramenními vycpávkami už nikdy neobléknu, protože mi je za prvé malé a za druhé je totálně z módy, ale když si vzpomenu, jak jsem si ho před třiceti lety pořizovala ze své první výplaty, vrátí se mi vzpomínky, jak jsem tehdy byla šťastná a jak pyšně jsem se v něm nosila.
Stejně tak šaty z devadesátých let s bílým krajkovým límcem a volánky. V těch bych už dneska vypadala (pokud bych se do nich nacpala) jako klasický padesátiletý diblík. Jenže já v nich honila vodu coby maminka na mateřské a pěkně vyfiknutá si drandila s kočárkem po městském parku.
A takhle to mám s každým kouskem, který vezmu do ruky. Všechny modely mám spojené s nějakým životním obdobím a většinou mě k nim váží hezké vzpomínky. Mám pocit, že když cokoli vyhodím, bude to, jako bych zahazovala i kus své minulosti, kus sebe samé.
A tak ty skříně pořád přeorganizovávám, ty opravdu staré věci mám naskládané v několika řadách a nástavcích, kde samozřejmě zabírají místo a leží ladem, nicméně odhodlat se k tomu, že je hodím do popelnice, nedokážu.
Přemýšlím, jestli už to není na návštěvu psychologa. Než k němu ale zajdu, chtěla bych se zeptat vás, čtenářek, jestli se mezi vámi nenajde alespoň jedna podobně postižená spřízněná duše. A pokud ne, možná mi aspoň poradíte, jak tuto svou úchylku ukočírovat.
20.4.2016 Rubrika: | Komentářů 90 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Koukám, že se diskuze dostala úplně mimo mísu, což se děje v diskuzích docela často. Lenka neřeší nábytek, řeší oblečení. Brát si v tomhle případě jako argument zařízení bytu je fakt mimo. Jsou krásné interiéry se starým nábytkem, ale i s novým a naopak jsou otřesné interiéry s obojím. Oblečení je myslím o něčem jiném (a v tuhle chvíli nemluvím o trendech a módnosti). Oblečení staré 30 let (a nenošené) už nemá tu pevnost, je přeleželé a většinou ho člověk ani neoblékne a když už, tak mu nesedí (nehledě na to, že se v něm můžou usadit moli). Navíc uložené, dlouho neprané oblečení je cítit a ta skříň, kde je uskladněné také. A na vzpomínky nějaké oblečení vliv nemá. Myslím si, že pokud člověk chce vzpomínat, tak k tomu kus hadru fakt nepotřebuje.
Nessie - 22.4.2016 0:19
nenapadla jsem tě
asi je dobře, že jsme každý jiný. Kdyby každý chtěl vydržet v nábytku co si pořídil na začátku, tak by firmy nic nevidělaly. Já na něj,, dlouho,, čekala a stála jsem spokojená.
kolik lidí vyhodilo ještě funkční Eta Miru, koupili cizí značku a pak litovali.
Kdyby vždycky všichni všechno vyhodili,nezachovalo by se nám z minulosti nic.Já jsem byla sběratelkou všeho možného,je mi líto to nechat někde ve škatulích,i když ve vitrínách a na policích na to sedal prach.Děti to ale nezajímá,tak musím vymyslet,co s tím,prodat,darovat a tak,někdo by z toho měl určitě radost a určitě jsou i jiní sběratelé,co by se jim to hodilo.Co se týče oblečení,tak zrovna dnes jsem cvičně oblezla obchody a dívala se,co bych si mohla koupit nového.Ale dnes jsou ty věci tak mizerně ušité,visí z toho nitě,křivé stehy,látky se podobají dederonu nebo krimplénu,ohavné vzory,barvy,škoda té práce,když to asi nikdo nekoupí,a půjde to do stoupy.... A boty? no taky děs-běs,buď placaté,nebo hadrové,šílené barvy,na vysokých podpatcích nic nechci,brala bych pohodlné dost široké a zaoblené,na cca 3-4 cm bytelném kramfleku,ale takové nemají.Moje staré pohodlné boty jsou čím dál tím víc rozšmajdané,už jsem je několikrát skoro vyhodila,ale zase je beru na milost,nemám z nich otlačené prsty ani puchýře.Tak je to s těmi novými věcmi: málokdy jsou tak příjemné,jako byly ty staré.Starobylý nábytek až tak nemusím,ale máme pár kousků,na chalupě se to hodí,je to i od červotočů,ale super moderní věci jsou takové studené,nezabydlené,nelíbí se mi to.
Nessie: Kdo se kde rozčiluje?
Když má někdo odlišný názor a argumenty, pak se jedná o diskusi a od toho tu i je, ne?
Kdyby se měl člověk rozčilovat ještě i v diskusích, kam by přišel?
Nika1: Máš pravdu, zakomponovat to - to chce představivost, cit a vkus. Strohý moderní styl to každopádně ozvláštní a zútulní. Stačí jedna věc.
Když tak přemýšlím o našich spotřebičích - ledničku máme 21 let, myčku 17, pračku 20. Všechno byly kvalitní značky, už tehdy jsme dávali pozor na spotřebu, takže pořád energeticky vyhovují a když se jim něco stalo (každá se rozbila 1x), vyplatilo se opravit a slouží roky dál. U pračky nám opravář vyloženě řekl, že ať opravíme nebo koupíme novou, vydrží to stejně a oprava stála podstatně míň a je to 6 let. Pračka tedy už dodělává, dostala jsem novou, stojí 2 měsíce v předsíni a stále peru v té staré 
Asi ji přece jen za nějaký čas vyměním, aby se poruchy projevily ještě v záruce, ale nechce se mi do toho, už jsem si zvykla
Jsou místa, kam se starý nábytek hodí a místa, kam zase patří moderní. Starožitný v paneláku vypadá divně, ale když v tom někdo chce bydlet, proč ne. Pokud si zase někdo pořídí chalupu v selském stylu, nebude tam snad cpát kuchyni podle posledních trendů. U všeho by se měl používat cit a rozum.
Starý nábytek nemusím,ale nostalgicky vzpomínám na stařičký kredenc i babičky, byla to ruční výroba na míru, poctivé dřevo. Už nevím, co se s ním stalo, ale mít starou chalupu, klidně bych si ho tam dala.
Když jsme sháněli dětem palandu do pokoje, obešli jsme snad všechny dostupné obchody a nakonec ji manžel vyrobil sám, protože co se prodávalo, bylo nepoužitelné.
Je to nějaký divný trend - moderní věci vypadají z dálky na pohled dobře,ale spousta z nich je pochybné kvality a nedomyšlená. Proč podporovat výrobce šuntů.
Jo a na půdě je stará malovaná mlátička na obilí. Tu asi dáme blízkému muzeu. Jinak pro poškozený nábytek z konce 40.let si přijeli z televize, že to obnoví na rekvizity.
Nessie: Člověk chtě nechtě vztáhne občas peprné komentáře na svůj starý nábytek a svoje staré šaty a naštveho, že by se o "jeho" věcech někdo takhle vyjadřoval. 
Manžel je truhlář a vím, jakou kvalitu a pracnost má třeba i selský nábytek dělaný před 100 lety. Ten starý má cenu renovovat a pokud máš na to prostory - starou chalupu/mlýn - tak v rámci citlivé rekonstrukce je to top.
ALe my bydlíme v novém malém domku a o starém nábytku jsem nechtěla ani slyšet, nehodil by se sem a ano mám ráda čistý studený styl. Pak jsem na půdě v baráku, jehož historie sahá podle rodové lípy cca 400 let, vyhrabala 2 obrazy vč.rámů staré více než 100 let po prababičce (paní plukovníková) a dala mezi "moderní" nábytek a sama byla překvapená, jak je ta kombinace pěkná. Jeden je krajina, kterou už díky blízké přehradě nikdy neuvidíme a druhý je kytice.Takže můj názor je, že kvalitně rekonstruovaný starý nábytek ten nový moderní dělá zajímavý kontrast, pakliže je to třeba jeden dva kusy.
.jpeg)
magatao - 22.4.2016 9:23
tak to máš naprostou pravdu. Mám jedno triko Adidas asi 20 let. Naprosto se nehne, vypadá pořád jak nové. Ale když si jsem si koupila za nekřesťanské peníze jedno asi před dvěma lety, tak je to šunt. Žmolkovatí, látka je o polovinu slabší než na tom starém To si raději koupím levné, kvalita je stejná a není mi líto ho vyhodit a za ty peníze mám aspoň čtyři
.jpg)
Jarča*: me se stary veci libi (teda pokud z nich netahne zatuchlina a nejsou napul prozrany cert vi cim 
), proste zachovaly stary veci. Ale bydlet bych v nich nechtela, doma se mi libi hladky povrchy, svetly nabytek (nebo momentalne se mi nejak meni vkus a zacina se mi libit tresen
), nebo kombinace svetlyho s tmavym. Co z duse nenavidim je svetly nabytek ktery casem dostane takovou nazloutlou patinu (asi od slunicka meni barvu , je to obcas videt i na svetly podlaze). Nevadi mi sem tam neco vystavenyho na nabytku, ale zadny 50 tisic drobnosti a "radustek" = chytacu prachu. Co chci mit na ocich (a ne na dne skrine) a nechce se mi z toho utirat prach dam do zaskleny vitriny, je to podedeny sklo (kteryho se nevzdam) a par drobnustech od dcer. Zbytek jejich vytvoru mam schovany v krabicich na dne skrine, to se nevyhazuje ale nevidim duvod proc mit cmaranici ci jiny vytvor 20 roku stary, byt od vlastniho ditka, nekde vystaveny. A vsechno ostatni leti do kose, bud hned a nebo casem. V Dk je zvykem napr pred vanoci a velikonocemi mit vystavena pranicka, bud klasicka co prijdou postou a nebo vytisknuty e-mail - no proc ne, klidne si vystavim at dodrzuji tradici, ale hned po svatcich leti do kose. Nevidim duvod proc je skladovat do dalsich vanoc
Když ono je poměrně těžké dneska koupit nějakou pěknou, nelépe nadčasovou věc, s dobrým střihem a kvalitní látkou. Už i v těch superznačkových obchodech za předražené ceny se často prodávají šunty, jen s potiskem té dané značky. Co jsem za poslední tak dva roky prolézala obchody, tak drtivá většina oblečení měla unifikovaný střih pro všechny tvary a velikosti. Co mi sedí přes prsa, tak nesedí v ramenou, když mi to sedí přes boky, tak to odstává v pase, neexistují záševky, projmutí nebo jiné tvarování. U materiálu je jasné, že to po sezóně bude nepoužitelný hadr. Co po sezóně, někdy hned po druhém vyprání, když po tom prvním se zkroutí švy.
Pak se ani nedivím, že si někdo schovává starou věc, která je z pevného materiálu, dobře mu sedí a moc se nepotřebovává. A že mu rve srdce, když by ji měl vyhodit a místo toho si koupit moderní šunt.
Ale pozor na to, kdyby ses rozhodla to donosit. Hned by ses ocitla na první straně módního pekla (mimochodem kdysi fajn stránky, dneska degradované na plytkou slepičárnu). http://www.modnipeklo.cz/rychlovky/281/
Linda: mě momentálně slouží pračka 13 let, myčka 10 a lednička 16. Zrovna ta lednička žádná extra značka není, ale asi jsme měli štěstí, ono je to možná kus od kusu. Taky jsem ráda, když spotřebiče slouží co nejdéle.
A pokud jde o nábytek - třebas nya chalupě máme krásný starý sekretář, který obdivoval i jeden starožitník a myslím, že by nám za něj dal i dost peněz, ale ten bych nedala. A starého kedence a mycáku se mi taky nechce vzdát, i když manžel pořád mluví o tom, jak si tam uděláme novou kuchyni. Na druhou stranu, když jsem tam jezdila jako holka, spalo se tam na starých postelích ještě se slamníky opravdu plněnými slámou, tak ty jsem vyhodila s chutí Na chalupě mi staré věci nevadí, ale doma bych je nechtěla.
.gif)
Linda: já mám myčku ta má dvě ruce , je tichá , nežere proud a pracuje spolehlivě ( já kolikrát ještě dojídám a myčka už má umyto)..... a když není doma tak je to holt na mě........
tu z elektroniky bohužel nemám kam postavit.....
