Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Máme čtyřměsíční holčičku a dočasně bydlíme s rodiči mého muže. Do našeho nového bytu se snad budeme konečně stěhovat v září. Naplánováno to bylo jinak, byt měl být k nastěhování už před půl rokem, ale stavba se nějak zkomplikovala. Náš úmysl, přinést si miminko již do vlastního, tedy nevyšel. A jelikož v podnájmu, kde jsme bydleli předtím, jsme zůstat nemohli, nabídli nám tchánovci, že můžeme na tu přechodnou dobu být u nich.
Byli jsme rádi, dost nám tím vytrhli trn z paty. Mí rodiče bydlí 200 km daleko, tam jsme jít nemohli.
Jenže teď uvažuji, že se snad s malou radši sbalím a odjedu k našim. Manžel by musel zůstat tady, kvůli práci. Čím dál hůř totiž snáším svou tchyni, která se mi nemístně plete do výchovy. Má zcela rozdílný náhled na chování miminka. Zastává názor, že chováním se dítě rozmazluje a že je tedy potřeba ho co nejvíce omezit.
Kdyby bylo po jejím, měla by Lucinka nárok pobýt v mém náručí jen ve chvíli, kdy ji krmím a držím na odříhnutí. Hned poté bych ji měla položit do postýlky a na pláč nebrat zřetel. Kdyby plakala víc, tak maximálně překontrolovat, zda není počůraná, nebo jestli ji něco netlačí apod.
Já s takovým postojem hrubě nesouhlasím, myslím, že miminko potřebuje cítit především lásku a bezpečí. Dítě, které pláče až do usnutí, musí přece být velice frustrované. Takže se o dcerku starám tak, jak to sama považuji za správné. Čím dál víc však kvůli tomu máme s tchyní rozpory, protože ona mě doslova peskuje pokaždé, když vezmu Lucinku do náruče „jen tak“, podle ní bezdůvodně. (Tchyně je v důchodu, tudíž celý den doma.)
Manžel se matce snažil vysvětlit, aby výchovu našeho dítěte nechala na nás, ale ona tvrdí, že kdyby viděla, že malou vedeme správně, neměla by důvod nijak zasahovat. Tím častým chováním si však podle ní na sebe pleteme bič a z dcerky prý nebude nic jiného než zpovykaný, rozmazlený hajzlík. To skutečně řekla o teprve čtyřměsíčním dítěti.
Je mi z toho nanic. Na jednu stranu jim jsem vděčná, že u nich můžeme být, ale nevím, jestli mi to za tuhle cenu stojí za to. Mohla bych se sbalit a odjet k mým rodičům, ale to by pak můj manžel Lucku skoro neviděl, protože často pracuje i o víkendech a nemohl by za námi jezdit. A já ho o kontakt s dcerkou připravit nechci, má ji velice rád.
Co myslíte, která z nás má ohledně výchovy pravdu? Já, nebo tchyně? Zastává někdo podobný výchovný názor jako ona? A dá se to vůbec vydržet, nesnažit se utišit plačící miminko? Podle mě ne.
1.7.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Scarlett: pravdu díš
. Mé dceři je 21 a když se sejdeme a je čas, zavrtá mi hlavu do klína a chce, abych jí hladila. Probírám se jí dlouhýma vlasama a k tomu probíráme novinky a dcera vrní a vrní jak kotě 
Bellana: nepřejde to samo. Pokud si je tak matka vychová, nepřejde to. Vím o čem mluvím, synovci je 14 a 5 let...
Tak jsem si přečetla příspěvky a je moc dobře, jak si všichni uvědomujeme, že s miminky je třeba se mazlit, chovat je atd. Ale nezapomínejme ani na ty kapánek odrostlejší "dětičky". Můj dvacetiletý syn je rád, když ho jen tak někdy pohladím, polechtám, šťouchnu a poplácám po zádech a on mi to vrací a je to prima. Na mazlení od maminky by asi fakt moc zvědavý nebyl 
. To by si asi fest ťukal na čelo a už slyším ten komentář, jestli jsem si náhodou necvakla a nebo nedej bože nezbláznila 
. Taky si vzpomínám, že jsem si mazlení coby dítě moc neužila, tehdy byla jiná doba a jiné metody.
.JPG){kind=avatar}
Kawa: I z toho vyroste. Dcera nechtěla být s nikým jiným ještě ve dvou letech. V sedmi jela poprvé na tábor, ve čtrnácti do Itálie, v osmnácti do Izraele. Každý se odpoutá od matky jindy, syn se osamostatnil v 11 měsících, dcera mnohem později, ale taky to přišlo.
Když jsem si ke dvoum větším dětem pořídila prcka, pamatuju si, jak jsem mluvila s jednou starší paní ze sousedství a říkala jsem jí, že mám strach, že budeme malou moc rozmazlovat. A ona mi řekla: "Láskou nikdy nic nezkazíte." Na tu větu si vzpomenu docala často.....
.JPG)
No já nevím, dost velký problém je poznat ty hranice, kdy to prcek ještě doopravdy potřebuje a kdy už je na to uvyklý a využívá toho...máme v rodině případ, 14 měsíční holčina závislá až hrůza, matka se nemůže pomalu ani vzdálit...A to se nedá říct že by rodiče byli nějaké rozmazlovny, to fakt ne...Těžko říct kdy se udál ten moment změny...
.jpg)
Danielo - vůbec ti nezávidím to, co prožíváš se svou tchýní! Samozřejmě, že se plete - miminko potřebuje pochovat i v jinou dobu než je krmení a přebalování, potřebuje cítit matčino tělo a nejlépe je mu v náručí mamky. Je fakt, že si mimčo na chování velmi rychle zvykne a může se stát, že je pak pláčem vyžaduje i když mu jinak nic není - ale uběhne pár měsíců, dítě začne "lozit" a pak chodit po bytě - a na chování si už nevzpomene.
Pro psychiku miminka není nic lepšího, než když ho rodiče přes den jen tak pochovají, pomazlí se s ním atd. - vzpomeň na děti v kojeneckých ústavech, které tuhle možnost osobního kontaktu nemají - a pak jim to celý život chybí. 
Takže vám přeji pevné nervy a co nejdříve nové bydlení bez tchýně.
kareta: kdepak.. zas byl tuhle jak ja rikam ve spolku zoufalych otcu.. kamaradi co sotva se trochu vzpamatovali zu prvniho, uz je zeny uhnaly znova ... takze maji co delat, aby uplatili hypo , nikam nechodi a neda se s nim apry mluvit.. chtel ujiteni, ze nic takovyho mu neporvedu ...
Stanik: vy mluvíte o dětech, když je nechcete?
To je divný, jsi si jistá, že je manžel nechce, aby ti vyhověl, ale občas sonduje co ty?
Bellana:
Tchyně se mýlí, miminko je třeba chovat, pokud ho to uklidní. Byla jsem opičí matka, děti v jednom kuse v náruči nebo na klíně, dělala jsem s nimi téměř vše, co bylo nutné a nepočkalo. (Třeba mytí oken vždycky počkalo na víkend a na manžela 
) Moje máti i tchyně si notovaly, že to přeháním, ale že to jsou moje záda, tak že mi nebudou nic říkat. Obě jsou to skvělé ženy. Z příruček o dětech jsem brala jen to, co se mi líbilo, ostatní jsem hned zapomněla. Dnes jsou děti dospělé, nejsou zhýčkané, jsou samostatné a hlavně - nebyli z nich otravní a nesnesitelní puberťáci.
Ota: stejna rada, jen jina barevna variace :-) velkeho psa neee.. to leda bychom se chystali na dum se zahradou.. jsem soudna a vim, ze stejne zas bude spat s nami v posteli, tak at see vsichni vejdem, ze jo 
.jpg)
Stanik: A stejna vahová kategorie nebo nějaký "PES"
Ota: tak to se mylis, je to velmi velmi kategoricke :-) zadne deticky, ale za 14 dnu druhy pejda :-)))
Stanik: no rozhodně to není tak kategorické jako bývalo 
