Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Máme čtyřměsíční holčičku a dočasně bydlíme s rodiči mého muže. Do našeho nového bytu se snad budeme konečně stěhovat v září. Naplánováno to bylo jinak, byt měl být k nastěhování už před půl rokem, ale stavba se nějak zkomplikovala. Náš úmysl, přinést si miminko již do vlastního, tedy nevyšel. A jelikož v podnájmu, kde jsme bydleli předtím, jsme zůstat nemohli, nabídli nám tchánovci, že můžeme na tu přechodnou dobu být u nich.
Byli jsme rádi, dost nám tím vytrhli trn z paty. Mí rodiče bydlí 200 km daleko, tam jsme jít nemohli.
Jenže teď uvažuji, že se snad s malou radši sbalím a odjedu k našim. Manžel by musel zůstat tady, kvůli práci. Čím dál hůř totiž snáším svou tchyni, která se mi nemístně plete do výchovy. Má zcela rozdílný náhled na chování miminka. Zastává názor, že chováním se dítě rozmazluje a že je tedy potřeba ho co nejvíce omezit.
Kdyby bylo po jejím, měla by Lucinka nárok pobýt v mém náručí jen ve chvíli, kdy ji krmím a držím na odříhnutí. Hned poté bych ji měla položit do postýlky a na pláč nebrat zřetel. Kdyby plakala víc, tak maximálně překontrolovat, zda není počůraná, nebo jestli ji něco netlačí apod.
Já s takovým postojem hrubě nesouhlasím, myslím, že miminko potřebuje cítit především lásku a bezpečí. Dítě, které pláče až do usnutí, musí přece být velice frustrované. Takže se o dcerku starám tak, jak to sama považuji za správné. Čím dál víc však kvůli tomu máme s tchyní rozpory, protože ona mě doslova peskuje pokaždé, když vezmu Lucinku do náruče „jen tak“, podle ní bezdůvodně. (Tchyně je v důchodu, tudíž celý den doma.)
Manžel se matce snažil vysvětlit, aby výchovu našeho dítěte nechala na nás, ale ona tvrdí, že kdyby viděla, že malou vedeme správně, neměla by důvod nijak zasahovat. Tím častým chováním si však podle ní na sebe pleteme bič a z dcerky prý nebude nic jiného než zpovykaný, rozmazlený hajzlík. To skutečně řekla o teprve čtyřměsíčním dítěti.
Je mi z toho nanic. Na jednu stranu jim jsem vděčná, že u nich můžeme být, ale nevím, jestli mi to za tuhle cenu stojí za to. Mohla bych se sbalit a odjet k mým rodičům, ale to by pak můj manžel Lucku skoro neviděl, protože často pracuje i o víkendech a nemohl by za námi jezdit. A já ho o kontakt s dcerkou připravit nechci, má ji velice rád.
Co myslíte, která z nás má ohledně výchovy pravdu? Já, nebo tchyně? Zastává někdo podobný výchovný názor jako ona? A dá se to vůbec vydržet, nesnažit se utišit plačící miminko? Podle mě ne.
1.7.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
IVUSKA 56: ale to vis, ze by to zvladnul.. na to aby vydela co vydelava mu staci tri dny v tydnu.. pul dne.. k tomu jeste dela na sbe a to jsou ty zbyvajici hodiny, ktere musi travit v praci, protoze v cechcach se jeste porad hraje na to, odedet si svych osm hodin na pridelene zidli...
Ota: cirocira hypoteza... vcera jsme se pri romaticke veceri na oslavu vyroci svatby romanticky shodli, ze male previty si domu poritzovat nebudeme
.jpg)
Stanik: člověče ten příspěvek z 12,50 co se to děje po loňských výkřicích "já a děti "?
Nezavolala ona matička příroda ?
Stanik: Nechci ti odporovat, ale to by se potom moc nemazlil a nemohl běhat k dítěti při každém zavrnění, když by při tom měl plný příjem - tudíž předpokládám i plné pracovní nasazení. V opačném případě ..... Samozřejmě, že dneska už to není o tom, že někdo je na někom závislý aby ho uživil, ale když je někdo na mateřské nemá určitě takový příjem jako když chodil do práce a z čeho platit úklid atd...., když já to doma nestihnu a manžel je od nevidím do nevidím v práci ale na to si platit veškeré služby zase tak velký příjem nemá.?
no přehnanou druhou stranu prožili prý moji rodiče bydlící u babičky která nesnesla aby dítě zaplakalo a tak i o půlnoci skotačili se mnou a kočárem přes práh atd ...
No a díky babičce jsme tehdy neprodělal "studenoodchovní Švejcarovské období" v té době tolik populární kojení "na píchačky" a tím pádem jsem rozmazlený a zpovykaný hajzlík 
...
Do září vyděržať a pak sbohem a šáteček
IVUSKA 56: mame rovnopravnost.. deset hodin jsme v praci... a jestli se mu to nelibi , at jde kam je mzu libo.. oba jsme finance sobestacni a tudiz jsme se vcera pri oslave sedmeho vyroci svatby shodli, ze jsme spolu s ciste romanticke lasky, protoze rozhodne jeden nepotrbuje druheho k tomu, aby ho zivilon zase nezehli, neb ho to nebavi a ja s tim nemam problem.. vsechno ostatni vicemene rovny dilem...
ale kdyby ciste nahodou jednou prisly deticky, ten, kdo bude na materske, bude on, neb jemu k praci straci Pca dobra linka na net, takze by se tim padem zadny vypadek prijmu nekonal 
IVUSKA 56: souhlas, je potřeba režim, takže i když je pěkně, tak v určitou dobu musí být doma a chystat se do hajan....na režim jsme narazili při nástupu do školky , byl to pro syna šok, že je najednou všechno jinak
Pravdu máš ty, když své dítě chováš podle toho, jak to cítíš. Tchyně je pravděpodobně stejného stáří se mnou - já jsem měla děti v době, kdy se propagoval studený odchov - kojení přesně v intervalech 3 hodin, přebalit, zkontrolovat....a nechat řvát. Br. Dnes bych to určitě dělala všecko jinak. Děláš to dobře, na tchyni nedbej, slušně poděkuj a dej najevo, že o své dítě chceš pečovat podle sebe. Ostatně, můžeš se přece vždycky zaštítit tím, že takhle ti to doporučil pediatr
sweet: S tím naprosto souhlasím, ale nemusí to být 24 hodin denně. I dítě chce mít svůj klid a své hranice.
Křeček: Jsem téhož názoru, ale kdo nesouhlasí je okamžitě špatný. Demokracie je také o té diskuzi. Všichni přece nemůžeme mít stejný názor. přitakávat a souhlasit, to není diskuze
Stanik: Chraň bůh, aby u nás byla sterilní čistota, to ani s dětmi nejde, ale takový ten provozní nepořádek. Máš výhodu, že vaří manžel, ale nedovedu si představit, že budu doma a muž přijde po 10 hodinách z práce a uvaří pro celou rodinu. Myslím, že by za chvilku došla trpělivost.
sweet: bylo to fakt desny, pred tou nemocnici se zrovna zacala nahlas smat a po navratu jen lezela v postylce a koukala do stropu, zadne reakce
Když byla moje dcera ještě úplně čerstvá, vystartovala takhle jednou na mě vlastní maminka s tetou. Prej tohle se má dělat takhle a tak... V tu chvíli jsem se vším švihla o zem (dcera byla naštěstí v kočárku) a řekla jsem, že tímto jim to přednechávám na povel, když jim to tak dobře jde. A rázem bylo po razení ....
evelyn: to je hodně smutný....proto je potřeba chovat, tulit, pusinkovat, mazlit se!!! dítě musí cítit, že když zavolá, tak někdo příjde
kdyz byly druhe dceri 3,5 mesice, musela jsem na operaci do nemocnice, ona se mnou nebot byla kojena. slibovali mi, ze ji budu mit na pokoji, coz ovsem pote nesplnili a tak dcera lezela na detskem, ja na gynde a chodila ji tam krmit. Prvni dny jsem ji tam slysela kricet, pote zmlkla a po trech tydnech pobytu tam z ni bylo uplne jine dite, zcela apaticka, nezabrecela, kdyz mela hlad, kdyz byla pocurana, nezasmala se, nic. Bylo to desive a myslim, ze si z te doby odnesla nasledky na cely zivot. 
