Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Máme čtyřměsíční holčičku a dočasně bydlíme s rodiči mého muže. Do našeho nového bytu se snad budeme konečně stěhovat v září. Naplánováno to bylo jinak, byt měl být k nastěhování už před půl rokem, ale stavba se nějak zkomplikovala. Náš úmysl, přinést si miminko již do vlastního, tedy nevyšel. A jelikož v podnájmu, kde jsme bydleli předtím, jsme zůstat nemohli, nabídli nám tchánovci, že můžeme na tu přechodnou dobu být u nich.
Byli jsme rádi, dost nám tím vytrhli trn z paty. Mí rodiče bydlí 200 km daleko, tam jsme jít nemohli.
Jenže teď uvažuji, že se snad s malou radši sbalím a odjedu k našim. Manžel by musel zůstat tady, kvůli práci. Čím dál hůř totiž snáším svou tchyni, která se mi nemístně plete do výchovy. Má zcela rozdílný náhled na chování miminka. Zastává názor, že chováním se dítě rozmazluje a že je tedy potřeba ho co nejvíce omezit.
Kdyby bylo po jejím, měla by Lucinka nárok pobýt v mém náručí jen ve chvíli, kdy ji krmím a držím na odříhnutí. Hned poté bych ji měla položit do postýlky a na pláč nebrat zřetel. Kdyby plakala víc, tak maximálně překontrolovat, zda není počůraná, nebo jestli ji něco netlačí apod.
Já s takovým postojem hrubě nesouhlasím, myslím, že miminko potřebuje cítit především lásku a bezpečí. Dítě, které pláče až do usnutí, musí přece být velice frustrované. Takže se o dcerku starám tak, jak to sama považuji za správné. Čím dál víc však kvůli tomu máme s tchyní rozpory, protože ona mě doslova peskuje pokaždé, když vezmu Lucinku do náruče „jen tak“, podle ní bezdůvodně. (Tchyně je v důchodu, tudíž celý den doma.)
Manžel se matce snažil vysvětlit, aby výchovu našeho dítěte nechala na nás, ale ona tvrdí, že kdyby viděla, že malou vedeme správně, neměla by důvod nijak zasahovat. Tím častým chováním si však podle ní na sebe pleteme bič a z dcerky prý nebude nic jiného než zpovykaný, rozmazlený hajzlík. To skutečně řekla o teprve čtyřměsíčním dítěti.
Je mi z toho nanic. Na jednu stranu jim jsem vděčná, že u nich můžeme být, ale nevím, jestli mi to za tuhle cenu stojí za to. Mohla bych se sbalit a odjet k mým rodičům, ale to by pak můj manžel Lucku skoro neviděl, protože často pracuje i o víkendech a nemohl by za námi jezdit. A já ho o kontakt s dcerkou připravit nechci, má ji velice rád.
Co myslíte, která z nás má ohledně výchovy pravdu? Já, nebo tchyně? Zastává někdo podobný výchovný názor jako ona? A dá se to vůbec vydržet, nesnažit se utišit plačící miminko? Podle mě ne.
1.7.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
chytrájakrádio: články na ŠŽ jsou od toho, aby se pod ima diskutovalo 
Nesnáším, když se tchyně snaží poučovat a radit tam, kde o to nikdo nestojí. Je třeba jí rázně vysvětlit, že děcko je Tvoje a ona ať se stará o sebe a rady si schová pro chvíle, kdy za ní přijdeš Ty sama 
. A co nejrychleji se odstěhovat.
.gif)
si potřebuje na začátku svého života, kdy je plně závislé na péči jiných lidí, ověřit jednak jistotu blízkého vztahu, jednak i účinnost svého křiku ("zařvu a máma mě pochová/dá najíst/přebalí... 
). Na to, že nedostane všechno, co chce, je čas později... (to není vlastní zkušenost, to je 
). Jak už tu zaznělo i v jiných diskusích, když bydlí mladí u rodičů, je třeba jasně stanovit pravidla. My teď končíme také prodloužený pobyt (1/2 roku místo 1/4) u tchánovců a hned na začátku jsme udělali posezení u kávy a dobrůtek a domluvili pravidla (například to, že jim budeme platit "nájem" - to pro mě bylo důležité, jinak si člověk připadá furt jako host, po několika měsících pravda již pěkně zavánějící 
). Z článku mám dojem, že na to Daniela s manželem zapomněli (pozdější domluvy se týkaly jen problematické oblasti výchovy) a mohli by to ještě napravit. Fuj, to jsem se rozepsala... 
Stanik: na tomhle se asi shodneme všechny - tchyně ať drží hubu
s úklidem taky nešílím, řeším to v podstatě jednou týdně, spíš jsem měla na mysli takový ty věci, co musíš dělat denně - ustlat, umýt nádobí a tak...jinak bych to nehrotila...a uklízet hračky když jde dítě po obědě spát a pak by stejně zase roztahalo - blbost 
.gif)
Milá Danielo, můžu z praxe přispět oběma způsoby "výchovy". Když se mi narodil pře 14 lety první kluk, nebyly nikde dostupné informace typu internet a moře časopisů pro maminky. I když jsem nebydlela ani s jedněmi prarodiči, stejně se snažili ovlivňovat výchovu stylem - já jsem vychovala x dětí a ty nic nevíš.... BYlo to stejné - nechovej Tomáše, bude z nšj rozmazlený kluk, nechej ho vyřvat, však ho to přejde. 14 letý kluk je dneska pořád mámina sukně, občas se v něm pere pocit, že ho nkdo nemá rád. Mám teď i druhého syna 14 měsíčního. A taky pár let zkušeností - takže prcek byl nošený, hýčkaný, mazlený. Je to sluníčko, věčně rozesmáté a tulící se. Ano, spal s námi i v posteli. A neměli jsme žádný problém s tím, aby si zvykl v postýlce. Dnes spí ve své a jen nad ránem se chce přitulit k nám. Není žádný zakřiknutý uplakánek, ví totiž, že jej všichni (včetně jeho staršího bráchy) bezmezně milujeme :-) Takže nosit, mazlit, tulit!!!! Lásky není nikdy dost.
IVUSKA 56: já nevim, když čtu tvoje příspěvky v diskuzích o dětech, tak mám pocit, že to je asi takhle: Nóó, holky, dělejte si co chcete a jak myslíte. Ale když JÁ jsem vychovávala svý DVĚ děti, tak jsem to zvládala MNOHEM líp. 
Danielo, nedej se. Nečetla jsem sice komentáře, ale myslím, že Tě všechny podporují. Právě dnes jsem v jednom deníčku četla o Indiánské výchově http://www.deniky.zeny.cz/slona/ (článeček hned pod Nebezpečím amalgámových blomb). Je to moc zajímavé a nemusím snad ani říkat, že zcela potvrzuje Tvé zdravé názory na péči o dítě.
sweet: ale jo, chapu... ale proste nebudu z toho delat desinfekni martyrium, jak kdybych mela chystat operacni sal na transplantaci srdce...
ja jsem poradna celkem dost... nesnasim doma bordel..a pis si , ze se psem a za chvilis e dvema, to neni zadnej med.. zvlast, kdyz jde o plemeno, ktery lina... ale vareni k smrti nenavidim a vari hlavne, muz...
a hlavne.. proste , necht si kazdej udela tak, aby to vyhovalo jemu a miminku.. plky zaslouzilych tchyni nejsou dulezity 
Stanik: to je sice pravda, ale tohle rčení se dá použít na hračky a podobný sortiment...nemůžeš se na všechno vybodnout, nicméně v létě je to pohoda, ráno uvedeš byt do jakž takž uživatelnýho stavu a vypadneš s dítětem ven, třeba k vodě nebo na výlet...takhle jsme procestovali prázdniny, manžel tehdá učil na ZŠ, tak to šlo
IVUSKA 56: ja si hlavne myslim, ze je to fuk.. me treba vareni nebavi a kdybych mela deti a varit musela, tak jsem do pul roka v Bohnicich 
kazdopadne si myslim, ze reci typu : mela jsem dve a taky jsem to zvladla, nejsou zrovna vhodne.. a souchlasim s chytrájakrádio... sympatictejsi je mi mama ,co se venuje miminku a neprehani se to s uklidem...
jak rikaji mi kolegove, zaslouzili to otcove.. " bordel v byte, stastne dite"
chytrájakrádio: Já nemyslela jen v létě, ale pořád. Já v létě s dětma byla také celý den venku, ale večer jsem si všechno připravila a dala do termosek, tenkrát nebyly ani kupovaná jídla pro děti mimo přesnídávku, ale stejně domácí je domácí.
chytrájakrádio: ale ono to jde sladit dokupy přece - pokud to dítě není hyperaktivní , to má moje kamarádka a v podstatě se od něj nemůže hnout, chudák malá
teď teda budu mluvit jako nějaká zasloužilá matka s tisíce zkušenostma, ale taky jsem to zvládala sama a bez pomoci a to poklidit i hrát si...na druhou stranu uznávám, že byl syn hodný miminko a byl jen jeden, že.... 
Křeček: já nevím, proč má 90 % lidí nutkavou potřebu řešit cizí životy... To se netýká jen péče o dítě, ale skoro všech oblastí. Vždy se prostě najde nějakej chytrák, kterej má potřebu ti sdělit svůj názor či radu na něco, co děláš. Já nevím - tak asi nemají vlastní život, tak musí řešit cizí. (teď si teda uvědomuju, že mám sama máslo na hlavě, páč tady na ŠŽ diskutuju skoro u všeho - ale to je něco jinýho, doufám )
kareta: no tak jako když píšu o tom, zda je KAM jít, tak rozhodně nemám na mysli hospodu 
se 4. měsíční dítětem asi tězko někdo půjde do hospody na celej den
Já měla na mysli jako třeba někam na výlet - v Praze je to jednoduchý, tam vypadneš a než vše oběháš, tak je odpoledne. U nás na vesnici vypadneš a za 15 minut máš objetou celou vesnici
IVUSKA 56: sympatičtějsí je mi máma, která se celý den válí v létě na dece s dítětem třeba u vody než ta, která uklidí, navaří, napeče, vysmýčí a dítě se mezitím plácá v ohrádce
