Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Máme čtyřměsíční holčičku a dočasně bydlíme s rodiči mého muže. Do našeho nového bytu se snad budeme konečně stěhovat v září. Naplánováno to bylo jinak, byt měl být k nastěhování už před půl rokem, ale stavba se nějak zkomplikovala. Náš úmysl, přinést si miminko již do vlastního, tedy nevyšel. A jelikož v podnájmu, kde jsme bydleli předtím, jsme zůstat nemohli, nabídli nám tchánovci, že můžeme na tu přechodnou dobu být u nich.
Byli jsme rádi, dost nám tím vytrhli trn z paty. Mí rodiče bydlí 200 km daleko, tam jsme jít nemohli.
Jenže teď uvažuji, že se snad s malou radši sbalím a odjedu k našim. Manžel by musel zůstat tady, kvůli práci. Čím dál hůř totiž snáším svou tchyni, která se mi nemístně plete do výchovy. Má zcela rozdílný náhled na chování miminka. Zastává názor, že chováním se dítě rozmazluje a že je tedy potřeba ho co nejvíce omezit.
Kdyby bylo po jejím, měla by Lucinka nárok pobýt v mém náručí jen ve chvíli, kdy ji krmím a držím na odříhnutí. Hned poté bych ji měla položit do postýlky a na pláč nebrat zřetel. Kdyby plakala víc, tak maximálně překontrolovat, zda není počůraná, nebo jestli ji něco netlačí apod.
Já s takovým postojem hrubě nesouhlasím, myslím, že miminko potřebuje cítit především lásku a bezpečí. Dítě, které pláče až do usnutí, musí přece být velice frustrované. Takže se o dcerku starám tak, jak to sama považuji za správné. Čím dál víc však kvůli tomu máme s tchyní rozpory, protože ona mě doslova peskuje pokaždé, když vezmu Lucinku do náruče „jen tak“, podle ní bezdůvodně. (Tchyně je v důchodu, tudíž celý den doma.)
Manžel se matce snažil vysvětlit, aby výchovu našeho dítěte nechala na nás, ale ona tvrdí, že kdyby viděla, že malou vedeme správně, neměla by důvod nijak zasahovat. Tím častým chováním si však podle ní na sebe pleteme bič a z dcerky prý nebude nic jiného než zpovykaný, rozmazlený hajzlík. To skutečně řekla o teprve čtyřměsíčním dítěti.
Je mi z toho nanic. Na jednu stranu jim jsem vděčná, že u nich můžeme být, ale nevím, jestli mi to za tuhle cenu stojí za to. Mohla bych se sbalit a odjet k mým rodičům, ale to by pak můj manžel Lucku skoro neviděl, protože často pracuje i o víkendech a nemohl by za námi jezdit. A já ho o kontakt s dcerkou připravit nechci, má ji velice rád.
Co myslíte, která z nás má ohledně výchovy pravdu? Já, nebo tchyně? Zastává někdo podobný výchovný názor jako ona? A dá se to vůbec vydržet, nesnažit se utišit plačící miminko? Podle mě ne.
1.7.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.To je jedno, kdo má pravdu,je to Tvoje dítě a máš jednat podle svých pocitů. Já jsem si u starší dcery do některých věcí nechala mluvit "zkušenýma" babičkama a dneska mě to mrzí.
Podle mého názoru všeho s mírou. Je pravda, že dříve se říkalo zavést od malička nějaký režim, aby dítě vědělo, kdy spát a kdy si hrát. Dnes se to otočilo vše o 360 stupňů a docela mě šokuje, že v devět hodin večer potkávám maminky s kočárky - pokud jsou větší a chodí do školky, ráda bych viděla jak ráno vstávají. Hláška nemohla jsem uvařit, uklidit, vyprat - starala jsem se o dítě, mě přivádí k nepříčetnosti. Taky jsem měla dvě děti, chodila s nima ven si hrát, ale abych celý den ležela na zemi na dece s miminkem a dívala se na něj jak je krásný a aby náhodou nezavrnělo víc než je "norma" to si teda nedovedu představit. Ale ať je to tak nebo tak, tchýně nemá právo ti diktovat, ty budeš zodpovědná za výchovu svého dítěte ne ona.
No já se svou povahou bych taky s tchýní zatočila a jela si po svým. Ale chápu, že každá jsme jiná a ty se tím nervuješ, což je škoda, místo toho, aby sis užívala s mimčem. Pokud na to máš sílu, tchýni rezolutně řekni, že si budeš dělat vše dle vlastního rozumu a uvážení, no a pokud néé, tak bych jela k Vašim.
pošli babu do kelu, jiná rada není. Ona si své děti už vychovala.
Souhlasím s holkama, do výchovy si nenech zasahovat, je to tvoje dítě, nejen malý tvoreček potřebuje lásku a cit od druhých. Každá správná máma si najde chvíli na pochování mimča a to i když nepláče. Určitě se ti láska a čas věnovaný dítě vrátí. Na tchýni nehleď, určitě i manžel malou pochová, ne? Musíš to vydržet, jsou to jen dva měsíce a ne třeba dva roky. Pevné nervy a hodně šťastných chvil s mimčem, ať ti a manželovi dělá jen radost.
Chovej si dítě kdy chceš a na tchýniny kecy nereaguj. Beztak se stěhujete už v září, tak to snad už ty dva měsíce přežiješ, ne? Určitě plánujete nějakou dovo, možná i tchánovci. Taky se můžeš třeba na 14 dní zdekovat k těm vašim, jen aby to nebylo to samý v bleděmodrým
tohle by nebyl pro mě žádný problém... s tchýní bych řádně zatočila, také to párkráte ze začátku zkoušela mi kecat do výchovy, ale tomu jsem udělala rázný konec, dnes je klid a tchýně ví, že kdyby to nerespektovala zavřela by si sama dveře k vnučce.
evusche: já na vsi bydlím a JE kam jít- mnohem víc než ve městě, pokud se teda týká procházek, já do hospod nechodila
uaaa.. to je teda vec.. uz chapu, ze kvuli takovmhle se vypravi historky o zlych tchynich a rika se , ze slovo vzniklo spojenim dvou slov - tchoř a svině... mno..
teda vsichni tady znaji muj nazor na deti.. ale nechovat miminko mi prijde sakra kruty, obzvlast, kdyz place.. at uz z duvodu, ze ma hlad, nebo potrebuje prebalit, nebo seproste jen chce pochovat... takovyhle nazory na vychovu byly snad naposledy pred druhou svetovou valkou
Dano, drz se.. a k vasim bych minimalne na par dnu odjela.. muz to prezije a ty si budes moci odpocinout, chovat malou, kdy se ti zachce a to propeje ji i tobe.. takovy balzam na pocuchane nervi.. drzim palce
Danielo, tak si zajed k rodicum jen na dovolenou, na tyden. Tatka to prezije a ty si dobijes baterky
Pár dní mimo by ti jistě pomohlo. Srovnala by sis potřebné a ujistila se o svých prioritáchMěla bys i víc síly tchýni odolávat a stát si za svým
kareta: když je kam....na vesnici to tak snadno nejde
evusche: dobrej nápad- vypadnout ven...dokud nemusí vařit a kojí (snad)
S manželem bych si promluvila, ať matce dá JASNĚ najevo, že tobě a vám nemá co kecat do výchovy, nebo si s ní promluvte oba zaráz. To, že u ní bydlíte, jí nedává právo vás buzerovat. S tím, že pokud toho nenechá, tak pojedeš k vašim.
A rovnou bych jí řekla, že jestli dítěti pak bude chtít nosit čokolády, a jinak rozmazlovat, tak ať na to ale rychle zapomene
Danielo, já na Tvém místě, už bych babi poslala do pr..... rázně a možná i přidrzle (což mi už bylo několikrát vytčeno) bych babi řekla, že je to jen a jen MOJE věc, jak vychovávám svoje dítě. Pokud by ani pak nepřestala, asi bych se fakt raději sbalila a mazala k rodičům
Tohle se nedá vydržet dlouho a potřebuješ klid a ne se nervovat s protivnou bábou.
Nebo druhý řešení - ráno vyrazit a vrátit se večer jenže KAM? Že jo