Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Máme čtyřměsíční holčičku a dočasně bydlíme s rodiči mého muže. Do našeho nového bytu se snad budeme konečně stěhovat v září. Naplánováno to bylo jinak, byt měl být k nastěhování už před půl rokem, ale stavba se nějak zkomplikovala. Náš úmysl, přinést si miminko již do vlastního, tedy nevyšel. A jelikož v podnájmu, kde jsme bydleli předtím, jsme zůstat nemohli, nabídli nám tchánovci, že můžeme na tu přechodnou dobu být u nich.
Byli jsme rádi, dost nám tím vytrhli trn z paty. Mí rodiče bydlí 200 km daleko, tam jsme jít nemohli.
Jenže teď uvažuji, že se snad s malou radši sbalím a odjedu k našim. Manžel by musel zůstat tady, kvůli práci. Čím dál hůř totiž snáším svou tchyni, která se mi nemístně plete do výchovy. Má zcela rozdílný náhled na chování miminka. Zastává názor, že chováním se dítě rozmazluje a že je tedy potřeba ho co nejvíce omezit.
Kdyby bylo po jejím, měla by Lucinka nárok pobýt v mém náručí jen ve chvíli, kdy ji krmím a držím na odříhnutí. Hned poté bych ji měla položit do postýlky a na pláč nebrat zřetel. Kdyby plakala víc, tak maximálně překontrolovat, zda není počůraná, nebo jestli ji něco netlačí apod.
Já s takovým postojem hrubě nesouhlasím, myslím, že miminko potřebuje cítit především lásku a bezpečí. Dítě, které pláče až do usnutí, musí přece být velice frustrované. Takže se o dcerku starám tak, jak to sama považuji za správné. Čím dál víc však kvůli tomu máme s tchyní rozpory, protože ona mě doslova peskuje pokaždé, když vezmu Lucinku do náruče „jen tak“, podle ní bezdůvodně. (Tchyně je v důchodu, tudíž celý den doma.)
Manžel se matce snažil vysvětlit, aby výchovu našeho dítěte nechala na nás, ale ona tvrdí, že kdyby viděla, že malou vedeme správně, neměla by důvod nijak zasahovat. Tím častým chováním si však podle ní na sebe pleteme bič a z dcerky prý nebude nic jiného než zpovykaný, rozmazlený hajzlík. To skutečně řekla o teprve čtyřměsíčním dítěti.
Je mi z toho nanic. Na jednu stranu jim jsem vděčná, že u nich můžeme být, ale nevím, jestli mi to za tuhle cenu stojí za to. Mohla bych se sbalit a odjet k mým rodičům, ale to by pak můj manžel Lucku skoro neviděl, protože často pracuje i o víkendech a nemohl by za námi jezdit. A já ho o kontakt s dcerkou připravit nechci, má ji velice rád.
Co myslíte, která z nás má ohledně výchovy pravdu? Já, nebo tchyně? Zastává někdo podobný výchovný názor jako ona? A dá se to vůbec vydržet, nesnažit se utišit plačící miminko? Podle mě ne.
1.7.2008 Rubrika: Fórum dnešní | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zakazuje mi chovat vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Názor, že děti se nemají příliš chovat, byl moderní v době, kdy vaše tchýně měla vlastní děti. Dobře si na to pamatuju, jak se dopručovalo zjistit, jestli dítěti nic nechybí a pokud ne, nechat ho plakat. Při prvním synovi jsem se snažila tímto řídit, ale když se narodil druhý za 6 let, zjistila jsem, že je to naprostý nesmysl. Co může být pro matku krásnějšího, než chovat své vlastní dítě. Dejte především na svůj rozum a tchýni vysvětlelte, že je to vaše dítě a že se o ně dovedete dobře postarat. Máte před sebou radostnou vyhlídku na vlastní bydlení, tak to ještě vydržte. Hodně štěstí.
tchyně to myslí asi dobře, možná jí připadáš bezradná a zmatená a děti občas opravdu pláčou, protože jsou přetažené- chce to režim
to je radost bydlet s takovou babou
. Razantne ji posli nekam, ze je to tve dite a aty rozhodujes, jestli ji budes chovat, nebo nechas rvat. 
já jsem taky oba své kluky jako mimina chovala a chovaly je i obě babičky, a rády. Nejsou z nich žádní rozmazlenci. Tak na tchýni nedej. Ty 3 měsíce to už vydržíte. Dcerku chovej jak často budeš sama chtít a nadávání tchýně pouštěj druhým uchem ven a hlavně se nestresuj. 
Tchyně si přečetla knihu Naše dítě, která vyšla začátkem 50. let (mám ji doma) a tam to skutečně takhle stálo - dítě se nesmí chovat, aby se nerozmazlilo. Jenže doba od 50. let pokročila, takže bych se na tchýni vykašlala. určitě máš i knížky z dnešní doby, tak jí to ukaž. Dítě potřebuje cítit lásku a bezpečí.
Žádná maminka by přece nenechala svoje dítě plakat dokud by neusnulo. Kdesi jsem četla, že pokud se miminko během prvního půl roku života chová, když začne plakat, má později k pláči míň důvodů.
Tchyně je koza, to dítě nemá jinou možnost jak na sebe upozornit nebo něco sdělit, než pláčem. Kdyby bylo úplně spokojený, tak asi nebrečí 
Některé babičky jsou už takové, myslí si, že mají ve všem pravdu. Dnes už jsme někde jinde, ale také si pamatuji, když mi moje mamka radila s výchovou syna. Bylo to něco obdobného jako Danielina tchyně. Nevzdávej se, s malou se mazli a chovej ji, vždyť tyhle chvilky s miminkem jsou nejkrásnější. Držím palce, ať Lucinka hezky roste 
.
Danielko,no ty máš ale smůlu,ne tchyní,je o tvoje miminko a manžela ty jej ychováváš,já bych i za cenu toho,že se tchyně naštve jí slušně řekla,jste hodní,že jst nám pomohli s bydlením,ale dítě si ráda vychvám s manželem dle svých názorů a jeho,my jsme rodiče,každý máme právo na vůj názor a nemusí být stejný.
Miminko to je tvoreček ,který potřebuje pochovat,pohladit,vždyt je naprosto bezbranný odkázaný na mamku a tátu
.JPG)
Proboha - je to Tvoje dítě a Ty jsi matka. Tchýně může mít poradní hlas - ale bylo by lepší, kdyby radila pouze, je-li o to žádána.
Myslím si, že tak malé dítě ještě snad nemůže být rozmazlené.
A navíc - některé postupy a metody, které se užívaly před dvaceti, třiceti lety jsou už dnes neaktuální.
Pro svůj klid - i malé bych raději volila bydlení u Tvých rodičů - jen jestli to nebude to samé v bleděrůžovém.
.jpg)
souhlas s holkama, ja malou taky furt chovala a ted co bych za to dala, obcas teda prijde, ale spis delat lumparny na mym brise
tak ji hezky chovej co ta da
a tchyni razne rekni, ze je to Vase dite a ze ji budete vychovavat jak Vy uznate za vhodne.
Tchyně je padlá na hlavu, samozřejmě že to co říká je nesmysl. Nenech se zviklat a dělej co ti radí instinkt - teda chovej si dítě jak chceš.
S tchyní je třeba si promluvit i za cenu toho, že se nejspíš urazí a bude vás považovat za nevděčný parchanty...a vydrž, byt bude.
Danielo, i Ty máš jistě ráda, když Tě manžel "drží" v náročí či obejme. Proč to upírat malému tvorečku, který se uklidní slyší-li tlukot Tvého srdce, pod kterým bylo chráněno celý čas těhotenství.
Ty jsi jistota své dcerky a na tchýni nedej. Je to Tvoje dítě, Ty sama cítíš nejlépe, co máš a co nemáš dělat. Vydrž... ten byt taky jednou bude.
Neustupuj! Do výchovy si rozhodně nenech zasahovat, tchyně samozřejmě nemá pravdu. Naopak! Láska je nezbytný základ dobré výchovy a v každé knize nebo článku o výchově kojenců nebo batolat se dočteš, že dítě v tomto věku se prakticky NEDÁ rozmazlit. A mazlením a vůbec láskou se nedá nic zkazit v žádném věku. Naopak děti, kterým tohle chybí, mají pak v životě velké problémy!! Čili od tchyně si skutečně nenech dělat přednášky o výchově, protože o tom zjevně vůbec nic neví... A hlavně se koukejte co nejdřív přestěhovat, dítě potřebuje taky mámu v pohodě, a ne věčné nervy...
