Odejít od nemocného manžela? Je to morální?
Ocitla jsem se v docela dost nepříjemné situaci. Řeším těžké dilema, zda mám morální právo opustit nemocného manžela. Jsem v koncích a nevím, co mám dělat.
S mužem jsme se brali před pětadvaceti lety a máme spolu dvojčata, dnes čtyřiadvacetileté dcery, které se už osamostatnily. Naše manželství bylo zpočátku hezké, ale když opadla prvotní zamilovanost a pak se narodily dcery, všechno se začalo kazit. Zatímco já byla doma s dětmi, muž si žil svůj vlastní život, jak jsem se dozvěděla, měl i milenky. Moc mě to bolelo, ale bála jsem se náš vztah ukončit, nevěděla jsem, jak bych dokázala sama zajistit děti.
Postupem času se vše nějak ustálilo do ne zrovna ideálního modelu, ale život se stal aspoň trochu snesitelný. Pravda je, že manžel, jakkoli byl jako manžel poměrně dost citově chladný, k dcerám měl hezký vztah a vždy, když byl doma, se jim věnoval. A ony na něm obě moc lpěly, což platí dodnes. Jsem ráda, že mají s otcem hezký vztah, i když teď se to vlastně otáčí proti mně.
Jak jsem psala, v manželství jsem šťastná nebyla. Chyběla mi láska, projevy náklonnosti a v posledních pěti letech i sex. Těch posledních pět let bylo nejhorších a já začala uvažovat, že se nechám rozvést a půjdeme si každý svou cestou. Dnes lituju, že jsem nebyla rozhodnější a neudělala to už tehdy. Nemusela bych dnes řešit to, co řeším. Jenže já tenkrát ještě brala ohled na dcery, chtěla jsem, aby v klidu odmaturovaly, obě šly pak ještě na vysokou, respektive na dvouletou vyšší odbornou školu, tak jsem stále brala ohled na ně. Věděla jsem, že by jim rozchod rodičů psychicky neprospěl.
A tak jsem tuto poslední fázi našeho manželství prodlužovala a definitivní rozhodnutí odkládala, byť jsem věděla, že má muž mimomanželské vztahy a doma ho drží jen zvyk, servis a hlavně dcery. Před rokem se v krátkém rozmezí po sobě dcery osamostatnily, jedna bydlí sama v pronájmu, druhá se svým přítelem. Zůstali jsem tedy s mužem sami dva. V té době jsem poznala svého současného přítele a po počátečním oťukávání se mezi námi vyvinul nádherný vztah. Dospěla jsem do bodu, že je potřeba svůj dosavadní život v nevyhovujícím svazku ukončit a jít dál.
Podala jsem žádost o rozvod, která manžela dost zaskočila. Když jsem mu sdělila, že naše manželství považuji za mrtvé a vzhledem k tomu, že i dcery už žijí samy, nevidím důvod v něm dál setrvávat, doslova ho to zdrtilo. Nečekala jsem to, myslela jsem si, že se zachová jako vždycky, jako frajer, co je nad věcí. Ale on se rozklepal a ptal se, jestli to myslím skutečně vážně, jestli někoho mám. Přiznala jsem, že ano, že to myslím vážně a že mám přítele.
A pak jsem se od něj dozvěděla, že je vážně nemocný. Dlouho to přede mnou tajil, ale zrovna v té době, kdy jsem žádala o rozvod se dozvěděl, že má rakovinu. Byly to pro něj dvě rány naráz. Najednou byl ten tam ten sebevědomý chlap, u stolu proti mně seděla zoufalá troska. Prosil mě, ať si to ještě rozmyslím, zpytoval svědomí a omlouval se mi za všechno, jak se ke mně po celé roky choval. Vůbec jsem nevěděla, co mu na to mám říct, tak jsem jen odvětila, že si to musím pořádně rozmyslet.
On hned druhý den řekl dcerám vše – svou diagnózu a mou žádost o rozvod. A já se ocitla doslova pod palbou výčitek, jak můžu vůbec uvažovat o tom, že bych opustila manžela s takovouto diagnózou. Že je prý má povinnost se o něj postarat.
Můj přítel to nese velmi těžce, těšil se, že budeme konečně žít spolu. I já se na to těšila a strašně ráda bych byla, kdyby to tak dopadlo. Ale teď nevím, co mám dělat. Připadám si zahnaná do kouta a nevím, jak z toho ven.
Strašně moc bych chtěla žít se svým přítelem a vynahradit si tak všechny ty roky duševního strádání, kterými jsem prošla. V hloubi svého nitra vím, že bych si to zasloužila a měla na to právo. Na druhé misce vah je můj dosud ještě manžel, otec mých dětí, se kterým jsem prožila pětadvacet let. Říkám si, jestli mám skutečně právo ho i přes všechno, co bylo, ho opustit právě v téhle chvíli. Vím, že když to udělám, ztratím pravděpodobně i obě své dcery, protože ty to nikdy nedokážou pochopit.
Jak se mám rozhodnout? Ani jedno rozhodnutí pro mne není správné, každé bude vykoupené kusem mého srdce. Buď přijdu o svého přítele, nebo o své děti.
3.3.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odejít od nemocného manžela? Je to morální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Můj osobní názor - jdi a prožij si své štěstí.
Ať už je nemocný nebo ne, jen tě tím vydírá a dcery asi budou sobecké, celý tatínek. Jestli ho tak milují, můžete se o něj starat na střídačku. A na tvém místě bych sice odešla, ale proč se hned rozvádět. Naopak, buď opatrná, víš že nový přítel s tebou chce být opravdově nebo je za tím i vidina toho, že přineseš podíl na majetku? Já vím, odsoudíte mě, jako vypočítavou mrchu, ale mně život už tolikrát nakopal do zadku, že dávat si velký pozor na lidi, je jen obrana vlastního života. 
Přeji ti hodně sil a štěstí
a)No, vzhledem k tomu, ze jsi zamilovana, chces odejit a sama se ptas na moralni aspekt veci, verim tomu, co jsi o svem muzi a svem 25letem utrpeni napsala, asi tak z poloviny. Holt zkusenost, ze ten co odchazi, a zaroven vi, ze to neni az tak ok, hazi spinu na toho druheho o 106 a pribarvuje a pribarvuje aby se ve vlastnich ocich "ocistil"
b) vubec netusime, jak dlouho svou nemoc tajil - trochu tomu totiz nerozumim - pises, ze to dlouho tajil, ale zaroven, ze se to dozvedel v dobe, kdy jsi pozadala o rozvod. Pozadala jsi o ten rozvod pred rokem? Chapu, kdyby to tajil tyden, 14 dni, taky si musim jobovky nejdriv zpracovat vnitrne sama.
c) pises, ze ma s holkama vyborny vztah a hluboce je miluje, pochybuju tedy, ze kdyby jsi se rozvedla pred lety, tak by je hodil pres palubu a nechal je umrit hlady. Takze nez jsi se zamilovala, tak ti vlastne byl dobry.
Podivej, kdyby jsi napsala, ze po 25 letech opoustis ku*evnika, protoze ho mas plny zuby a on si zrovna onemocnel, tak ti reknu "Jdi, neohlizej se"
Takhle ti to napsat nemuzu, protoze ti zkratka neverim.
A opravdu má rakovinu? Vidělas lékařskou zprávu? Běž s ním k tomu doktorovi. Třeba budeš překvapená....
Arna: Vím,co jsi vytrpěla,já to dělala z lásky,ty z dobrého srdce
.gif)
Anahir: 
Škoda že to dcerám neřekli společně, každý svou verzi. Možná by dcery tátu odsoudily a mámu pochopily.
.jpg)
Otázka zní, jestli je to morální.
Nemorální nejsi Ty.
Vzhledem k tomu, jak se celý život k tobě choval a že řekl dcerám jen to, co se hodí jemu a nepřiznal, že jejich mámu celý život trápil chladem, podváděním, nezájmem, že na ní totálně dlabal a zneužíval servisu - toto považuji za nemorální, protože je to odporné vydírání toho nejhoršího kalibru. A toho schopen, koukám, je stále.
A první na co zeptá, jestli někoho máš
Přítele si nech, ještě počkejte, jak se ta jeho ,,rakovina" bůh ví jestli jí má, vyvine.
Bude to nepříjemné žití, dcerám řekni pravdu a žádej nekompromisně aby to udělal i Tvůj muž. Pokud to neudělá, je jasné, že vydírá.
Pokud se po nějaké době uzdraví, můžeš odejít, pokud ne, svobodná pak budeš stejně.
Ale papíry od doktorů bych vidět chtěla.
mariena: Taky jsem se starala, přesto že náš vztah nebyl ideální. Ale on si to neuvědomil asi ani na smrtelné posteli že mi ubližuje. Chtěl abych mu udělala, podala, vylila, otevřela,... nechtěl abych byla dlouho z domu, bál se být sám, ale nikdy mi neřekl že je rád že mě má a že se o něj starám. 
můžeš oněj ,na střídačku s dcerami, pečovat i jako exmanželka
Arna: Je fakt,že svou nemoc tajil,asi to není tak zlé,jestli vůbec.Šla bych za jeho lékařem,třeba se poradit,jak o něj pečovat,jen tak se dozví pravdu.Já tedy se o muže starala až do konce,bylo to někdy vyčerpávající,ale měli jsme šťastné manželství a děti mi pomáhaly,dělala jsem to ráda.V tomhle případě bych si doopravdy nejdřív zjistila jak to je.
Nevím, proč mi to v poslední době všechno odesílá minimálně dvakrát 
No a pokud dcery na tatínkovi tak lpí, tak se snad taky můžou postarat, ne?
Celý život na Tebe kašlal, a teď Tě bude vydírat nemocí? A ještě do toho bude zatahovat holky? Neopouštíš ho proto, že je nemocný, ale proto, že další život s ním byl pro Tebe nepřijatelný. Když on řekl holkám všechno a udělal z Tebe potvoru, nebrala bych si příliš servítky a holkám v klidu vysvětlila svoje důvody. Ano, asi bych mu v případě nemoci a potřeby pomohla, ale může přece obrátit i na své milenky, ne?
Celý život na Tebe kašlal, a teď Tě bude vydírat nemocí? A ještě do toho bude zatahovat holky? Neopouštíš ho proto, že je nemocný, ale proto, že další život s ním byl pro Tebe nepřijatelný. Když on řekl holkám všechno a udělal z Tebe potvoru, nebrala bych si příliš servítky a holkám v klidu vysvětlila svoje důvody. Ano, asi bych mu v případě nemoci a potřeby pomohla, ale může přece obrátit i na své milenky, ne?
Katko, dcery jsou sobecké mrchy, je divné že si za ty roky ničeho nevšimly. Jim řekni, že jsi o nemoci manžela nevěděla, že ti tedy nemají co vyčítat.
Manželovi řekni, že se o něj postaráš, ale budeš se k němu chovat tak, jak se on choval dosud k tobě a že svého přítele se nevzdáš, že máš taky nárok na cit, náruč, sex.
Arna: 
přesně, dcerky očividně si myslí, že postarat se musí jen jeden - opravdu musí??
Já bych se tedy rozvedla, odstěhovala a žila s přítelem.
.jpg)
Vo vztahu, kde ani jeden partner nie je uprimny nema vyznam pokracovat. Vobec nechapem, preco nemoc tajil, urobte rozhodnutie, ktore bude pre vas najlepsie, zasluzite si lasku, nie citove vydieranie a neuprimnost. Vase dcery to casom pochopia a podporia vas.
