Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nikdy by mne nenapadlo, že se nějaký televizní pořad stane spouštěčem hádek u nás doma. Ale stalo se, může za to poslední díl Výměny manželek. Kdo jste se dívali, tak víte, o čem byl. Na jedné straně rodina se třemi dětmi a na první pohled trochu pohodlná matka a její krapet zanedbaná domácnost,, na druhé dva gayové, žijící v dokonalém, pečlivě udržovaném domě a čistotný a pracovitý (vyměněný manžel (manželka).

Dívali jsme se na to s mým mužem. Nejdřív trochu pobaveně, ale pak jsme oba uznali, že si ten mladý gay vedl velice dobře. Nejen, že se dokázal skvěle postarat o všechny děti, ale zvládl i uklízet a vařit, včetně domácích bramborových knedlíků. Sama uznávám, klobouk dolů, vzhledem k tomu, že mu bylo něco málo přes dvacet let.

Po skončení jsme si o pořadu ještě povídali a strhla se mezi námi hádka. Manžel mi totiž řekl, že mu hodně připomínám tu paní od třech dětí. A že bych si z té Výměny měla vzít příklad a změnit svůj přístup k domácnosti i k dětem a k němu. Prý když to zvládal ten kluk, tak je vidět, že to jde. Strašně se mne to dotklo.

Taky máme tři děti: 8, 6 a 2 roky. Bydlíme v novém domku, který jsme si pořídili na hypotéku. A manžel se zhlédnul v té dokonalé domácnosti oněch dvou gayů. Něco takového by si prý představoval i u nás doma. Podle něj je u nás neustále nepořádek, nic nestíhám, nic pořádně nedodělám, pořád lítám od jednoho k druhému a nikdy není hotovo.

Svým způsobem má pravdu. Od rána do včera poletuju mezi dětmi, úklidem, vařením a teď už i úkoly, hlavně mladší dcerka právě nastoupila do školy. Nikdy nemám hotovo, je to nekonečné, pořád dokola. A večer, když mám konečně za sebou celý den, poklidím to nejnutnější, připravím věci na druhý den ráno a jsem ráda, že mám taky chvilku sama pro sebe. Buď se koukám na televizi, nebo si čtu, nebo jsem na internetu.

Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že něco jiného je přijít někam na deset dní a oslnit, jak dokážu všechno zvládnout, ale že bych toho mladého šikovného kluka chtěla vidět, kdyby v tom zápřahu byl dennodenně, stále, pořád. Určitě by ho přestalo bavit honit se jako blázen a naučil by se určité věci i trochu šidit. Rozhodně si nemyslím, že by měl čas a náladu dělat pravidelně každý čtvrtek „vánoční úklid“ celého domu, jak to bylo ve Výměně prezentováno.

Jenže můj muž to vůbec nepochopil. Podle něj je to věc systému, který mi chybí, všechno se dá naučit a když se to pak dodržuje, ve výsledku by mi to ušetřilo spoustu práce a nervů. Tak jsem mu řekla, že jestli touží po neustále naleštěné a dokonalé domácnosti, ať mi to předvede a vytvoří si ten systém sám, když je to tak jednoduché. Ostatně, z práce chodí domů kolem páté, do doby, než jde spát, má spoustu času, který může věnovat píglování našeho domu.

To jsem si dala. Obořil se na mne, že tohle je snad moje práce, já jsem doma na mateřské a on chodí do práce a vydělává. A že snad má právo mít doma zajištěné zázemí a servis. A že už ho to, jak to doma flákám, štve dlouhou dobu a konečně to z něj vypadlo.

Je mi hrozně, cítím se jako poslední špína, přitom to tak vůbec není. Dům pravidelně udržuji, ale zároveň nejsem jeho otrokem. Nikde se neválí chuchvalce prachu, vždycky má vypráno a vyžehleno, co potřebuje, každý den vařím. Pravda je, že větší úklid (ale nikoli „vánoční“), dělám jednou za týden, tzn., vytřu, utřu prach, umyju koupelnu a záchod. Podle manžela je to málo, chtělo by to dělat obden, protože už třetí, čtvrtý den, je všechno pěkně zajeté, vzhledem k tomu, že nás je doma pět.

Jsem pěkně otrávená a mám chuť se tedy opravdu na všechno vykašlat aby viděl, jak to tady bude vypadat, když nebudu dělat nic. On to, co je, bere jako samozřejmost a zaměřil se jen na to, co není a co by si představoval jinak.

Připadá vám normální, aby takhle vyváděl jen kvůli tomu, že viděl dokonale nablýskaný dům bezdětného páru a srovnával to s námi? Já jsem na něj tak strašně naštvaná! Jak to máte doma zařízeno vy?