Chtěli byste nájem po vlastních dětech?
.jpg)
Možná jsem divná a vidím to špatně, ráda bych slyšela názory někoho jiného. Docela dost mě totiž zarazil požadavek rodičů mého manžela.
Bydlí v dvojdomku, který donedávna sdíleli s tchánovou babičkou. Ta před časem zemřela a její půlka domu připadla tchánovi. Je to docela příjemné bydlení, dole hala, velký pokoj, kuchyň, velká koupelna spíž a vchod do sklepa a nahoře tři ložnice a malá koupelna. Domek je tedy volný a rodiče nám ho nabídli k bydlení. Máme dvě děti, bydlíme v pronájmu, takže nám tato nabídka přišla docela vhod.
Moje radost ale netrvala dlouho. Naivně jsem se domnívala, že otec ten domek nechá přepsat na svého syna, tedy mého manžela. Nic takového se ale nekonalo a podle všeho ani konat nebude. Tchánovci řekli, že dům zůstane i nadále v jejich majetku, ale užívat ho můžeme, jak chceme, včetně úprav, které bychom v něm chtěli udělat.
No, dejme tomu, i když se přiznám, že cpát peníze do domu, který není náš, se mi moc nechce. A nějaká rekonstrukce by zapotřebí byla, alespoň podlahy, koupelny a kuchyň, to vše je ještě původní z doby, kde se domek stavěl, tedy více než čtyřicet let.
Co mne však zarazilo ještě víc by požadavek rodičů na placení nájemného. Tak úhradu energií samozřejmě chápu, o tom bych vůbec nepřemýšlela, to je jasné, ale oni po nás chtějí regulerní nájemné, které stanovili na částku pět tisíc měsíčně. Manžel to přijal celkem klidně, nic nevhodného mu na tom nepřijde, bere to tak, že rodiče mají pár let do důchodu a asi si chtějí vytvořit nějakou rezervu.
Mně se to ale nelíbí, připadá mi to od nich, jak bych to řekla, takové vydřidušské. Umožní nám bydlet v domě, který nebude náš, ale zrekonstruovat a zvelebit ho za své můžeme, to jim nevadí a ještě jim budeme platit každý měsíc pět tisíc. Přitom vědí, že jsem na mateřské a ještě dva roky budu, tak jim musí být jasné, že peněz nazbyt nemáme a vědí, že současné nájemní bydlení zvládáme doslova s odřenýma ušima.
Jsem z toho docela rozčarovaná a přemýšlím, jestli jsem „hamižná“ já, nebo oni. Myslíte, že je normální, aby děti platily svým rodičům nájem? Ne energie, ty samozřejmě ano, ale klasický nájem, jakoby člověk bydlel někde u cizích.
29.11.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 86 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtěli byste nájem po vlastních dětech?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monja: jsem na tom stejně,pokud by došlo na rozchod nebo rozvod,jdu jen s osobními věcmi
Křeček: OT : cituji :"(A pak ještě člověk poslouchá, jak je ten stát strááášně zlej že dereguluje nájemné, protože babička byla zvyklá ve stometrovém bytě v centru Prahy a teď na něj nemá, ale to už je opravdu jiná pohádka.)"
Ta babička by se možná ráda přestěhovala do garsonky, ale malé byty prostě nejsou. Taky třeba nemá, kdo by jí se stěhováním pomohl a odvezl věci, které se jí už nevejdou.
Na byt v domě s pečovatelskou službou se čeká třeba 10 let. Spousta staroušků se nikdy nedočká.
.jpg)
No ... já jsem bydlela 22 let v polovině domu manželových rodičů ... měli jsme tak za vlastní peníze zrekonstruovanou půdu na malý 3+1. Vzhledem k tomu, že jsem vydělávala, když jsme se brali a manžel studoval, je jasný za čí peníze to bylo. Když jsme se rozešli a posléze rozvedli, odešla jsem s kufrem, protože mi tam nic nepatřilo ... život píše různý romány.... dneska bych do cizího nevrazila ani jednu korunu českou 
.gif)
Já bych do toho vůbec nešla!
Bydlet s tchánovci je samo o sobě za trest. Platit energie je samozřejmost. Ale nájemné ani omylem. Anebo nájem ano, ale nenacpat do baráku ani korunu!¨Fakt ani korunu.
My to máme teď naopak - dům dostal můj manžel - vyplatili jsme švagrovou. Polovina patří manželovi, zbytek po čtvrtině našim synům. Tchánovci nám přispívají na energie. Mají jedno patro, platí třetinu energií.
Ale říci si o nájem, zvracela bych sama nad sebou.
A být to naopak, stěhovala bych se beze slova jinam.
Křeček: No, ono s tou odpovědností k vlastnímu bydlení je to složité. Před 40ti lety se např. družstevní byt sháněl hodně těžko. Většina lidí bydlela v nájmu, jen na venkově ve vlastních domech. Jestliže moji rodiče platili nájem ve stometrovém bytě 2 tisíce i s poplatky, tak to bylo i výhodné. "30-40 let pracovního života" 
Jasně, měli jsme 3 děti, z toho mladší dvojčata vyžadovala zvýšenou zdravotní péči po dobu 8mi let. Takže jsem s přestávkami byla "v domácnosti", dokud byla moje péče o děti nutná. Tj. jako by 10 let na MD. Pak pár let klid, následně všechny děti na studiích. To fakt neušetříš ani korunu, i když nejezdíš na drahé dovolené a pěstuješ si polovinu živobytí na zahradě u chaty. K tomu se přidružily zdravotní obtíže, takže můj ČID a poloviční úvazek v práci.
Až když děti dostudovaly, začali jsme s manželem vytvářet nějaké finanční rezervy, ze kterých jsme si zaplatili byt a koupili levnou "pastoušku" na venkově.
Jenže my jsme aspoň měli práci, což spousta lidí našeho věku nemá.
Takže říct, že měli 30-40 let života na to, aby se postarali o vlastní bydlení, je dost nefér.
Ostatně, poznáš to sama s přibývajícím věkem Tvým i dětí. Není to tak snadné, jak to zvenku vypadá.
Stanik: jenže to není jen 5000 ono je to + dalších 5000 na rekonstrukci a za 10.000 měsíčně máš hypo na 2miliony, bude to jejich, ne jen manžela. Život tropí hlouposti, co když tchán ovdoví a najde si šikovnou paní, která se bude snažit na stáří zabezpečit? (nebo ovdoví tchýně a dovede si dědečka) Co když tchánovci se s mladými pohádají a oni je vyhodí? Co rodiče Ireny, taky budou potřebovat časem pomoc. Co když Irenin manžel odejde za trávou zelenější? Co když manžel není jedináček a budou ještě někoho vyplácet? Co když se staří zblázní do nějaké pujčky a přijde exekuce? Co když se mladí se starými nesnesou? Co když se bude chtít Irena rozvést? Mě to pro Irenu vychází jako příliš mnoho ale a příliš málo jistot, já Ti nevím, strkat všechny peníze co kdy vydělám někam, kde to nebude nikdy moje a držet si palce aby mi to dalších 50let vycházelo. Mě to přijde jako příliš velké riziko s minimálním výnosem.
Křeček: podnájem nemusí být nesmysl. naopak. nesmysl by byl pokoušet se o vlastní bydlení za každou cenu, když na něj nemám. podnájem je naprosto normální a legitimní možnost. spousta lidí tak žije celý život.
a navzdory obecnému mínění vlastní bydlení nemusí být výhodnější.
napisu,jak to máme my.
bydleli jsme v podnájmu za 12,5tisíc. koupili jsme dům, ted čekáme, až se zrekonstruuje. mezitm se uvolnil dum mých rodiču, kde bydlela babička. dost veliký dům se zahrádkou, kousek od našich, ale stary. cili podobně jako u Ireny. ale po nás naši zádný najem nechtěli. bydlíme za režii. a pochopitelně tu nic velkého neopravujeme. až se odstěhujeme, tak naši barák zřejmě prodají.
švagrová si upravila bydlení v patře u jejich rodiču. pokud vím, tak žijí taky za náklady. ale tam je teda to soužití mnohem mnohem těsnější.
No… kdo ví co za tím je… jestli nemají rodiče námitky pro ti Tobě. Jak píší holky strkat do cizího za nájem, za opravy a ještě poslouchat a snášet případní třenice (třeba nebudou, ale nepíšeš, jaké s nimi máš vztahy.) Tak to radši ty peníze dát no normálního nájmu a mít klid. Ale zase: pokud půjdeš do práce, měla bys po ruce hlídání. Já s mužem jsme z počátku -4roky bydleli u mých rodičů v přízemí, bez kuchyňky, nádobí jsem myla v umyvadle. Nebyl to dvojdomek se samostatných vchodem. Mělo to společný vchod. Mezitím jsem si postavili v novotě vlastní bydlení. Rodiče po nás nechtěli žádné peníze. Jelikož to bylo dočasné, a my stejně potřebovali financovat vlastní stavbu. Pravda je, že jsme v té době byli 2 dospělí a mimino které vyrostlo do batolete. Takže ta spotřeba energiií nebyla asi tak velká, stejně tam byl jeden kotel, jedny hodiny na elektriku, jeden plynoměr. Před těmi skoro 20-ti lety byli rodiče ještě mladí, nebylo jim ani padesát. Oba vydělávali, a vždy říkali, že by jim to bylo blbý brát od nás peníze*
Ivča+3: vidim to uplne stejne. Za dum se zahradou je 5 tisic super. A rodicum bych takhle "pomahala" moc rada. Jen... do opravd bych teda neinsvestovala, pokud ma manzel dalsi sourozence, vy budete zvlebovat a nakonec je jeste vyplacet.
.JPG)
mam-ča: Samozřejmě, to je spousta dalších okolností, nevíme, jak to u autorky je.
Jenže ten podnájem prostě není řešení do budoucna. Fakt znám pár lidí, kteří začnou těsně před důchodem řešit, že vlastně už nebudou mít na nájemné a co s tím teď budou dělat, přitom měli nějakých 30 - 40 let pracovního života na to, aby si pořídili vlastní bydlení a měli ho pak jen za náklady.
On ten problém poprvé nastane, když jde žena na mateřskou a klesnou příjmy a podruhé před tím důchodem.
(A pak ještě člověk poslouchá, jak je ten stát strááášně zlej že dereguluje nájemné, protože babička byla zvyklá ve stometrovém bytě v centru Prahy a teď na něj nemá, ale to už je opravdu jiná pohádka.)
.jpg)
Hm, to je otázka se spoustou otázek. Pokud se ti bydlení líbí a máš nimi dobré vztahy, asi bych do toho šla s tím, že bych měla řádně podepsané smlouvy, 5tis. za dům se zahradou mi nepřipadá tak moc, ale samozřejmě s tím, že investice do oprav jsou na nájemci (tedy na rodičích). A šance, že jednou dům zdědíte tu přece jenom je. Navíc, když na nájem někdy nezbyde, s rodiči se spíš domluvíte než s někým cizím, ti vás rovnou vyhodí. A nepíšeš, kolik platíte za podnájem ted.
Tak do toho bych nesla.
Křeček: Zase pokud je nájemní bydlení ve městě, kde má manžel práci, ušetří se peníze a čas za dojíždění.
Zatímco bydlení v domě na vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, je sice romantické, ale ve výsledku vyjde dost draho.
Nedávno jsme s manželem nabídli jednomu ze synů. že by mohl (sám s partnerkou) bydlet v našem starém domku 30km od Prahy pouze za režii. Napřed oba nadšeně souhlasili, neboť v pronájmu platí 15 tisíc bez poplatků, ale když všechno spočítali a domysleli, tuhle možnost nevyužili.
.jpeg)
Do toho bych nešla, jste mladí, pořiďte si vlastní bydlení. Nebude vám do toho nikdo kecat, takhle se budete za každé sáhnutí na barák zodpovídat, budou vás chodit kontrolovat a polezou k vám kdykoliv se jim zachce, protože to je jejich. a ještě budete muset být vděční.
