Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Chtěla bych požádat o radu ženy, které prošly něčím podobným. Vždycky jsem měla pocit, že držím svůj život pevně v rukou a teď najednou stojím před okamžikem rozhodnutí a bojím se do toho naplno šlápnout. Jsem plná pochyb a nevím, co bude dál.
Je mi čtyřiačtyřicet, máme tři děti, dvě už velké, na střední škole a posledního benjamínka, pětiletou holčičku. Ta přišla už neplánovaně, ale když se stalo, ani jsme s manželem neuvažovali, že by se snad neměla narodit. Je to naše štěstí, připadám si, jako bych s ní nějak omládla.
Až do nedávna bylo všechno v pořádku, bohužel, klid to byl jen zdánlivý. Před dvěma měsíci jsem zjistila, že manžel udržuje dlouhodobý vztah s jednou svou kolegyní. Doneslo se mi to klasickým způsobem, kdy mne jedna dobrá duše informovala. Nejdřív jsem tomu nevěřila, přišlo mi to naprosto nemožné. Ale semínko bylo zaseto a já se zaměřila na „sledování“ manžela. Ne ve smyslu, že bych se za ním někde plížila, ale dávala jsem si postupně dohromady dvě a dvě. Časté přesčasy, každý druhý víkend nutnost alespoň jeden den pracovat. To už se dělo delší dobu a já tonajednou viděla v jiném světle.
Když už jsem tu nejistotu nemohla unést, tak jsem se manžela na rovinu zeptala. Evidentně byl zaskočený a nejdřív se vykrucoval, nakonec přiznal, že k jedné kolegyni určité sympatie cítí, ale v žádném případě nechce rozbíjet rodinu.
Jenže takový stav je pro mne neúnosný. Přestavuje si to nějak moc jednoduše, vlastně jako by se nic zvláštního nedělo. Bude mít fungující rodinu, zázemí, teplé večeře a vyprané košile a ve volných chvílích si bude užívat povyražení s vnadnou „kamarádkou“. Kdyby se aspoň snažil a slíbil, že to s ní skončí. Ale nic takového od něj nezaznělo.
Jsem z toho dost otřesená a vím, že to musím nějak řešit. Mám pocit, že už s ním prostě nemůžu být. Je to pro mne strašně ponižující.
Akorát to rozhodnutí, ten první krok není vůbec jednoduchý. Zůstat sama se třemi dětmi, z toho s jedním, které ještě ani nechodí do školy? Nejsem už nejmladší, bojím se, jak bych to všechno sama zvládala, a to i v budoucnu, až naše nejmladší vyroste a přijde do puberty. Dva puberťáky mám zrovna doma a někdy je to opravdu pořádná zkouška nervů. Co finance? Můj plat není nijak velký, ani manžel nevydělává zrovna nadstandardně. Kolik by mi asi mohl dávat alimenty? Těžko bych vycházela. A mám právo rozbíjet dětem rodinu? Malá na tatínkovi visí, doslova ho zbožňuje, neumím si ani představit, že by si ji třeba o víkendu bral a ona by tak trávila čas nejen s ním, ale i s jeho milenkou.
Není mi z toho dobře, nejradši bych mu sbalila jeho pár švestek a vyhodila ho, ale zjišťuji, že to vůbec není jednoduché udělat.
Ženy, prosím, vy, které jste se někdy rozváděly, také jste měly pochybnosti? A co vás nakonec přimělo k tomu ten rozhodující krok nakonec udělat? A dá se v mé situaci všechno zvládnout? Sama, tři děti, byt by mi asi zůstal, naštěstí je náš, neplatíme ani hypotéku. Kdyby chtěl manžel ale vyplatit jeho podíl, tak bych byla taky v háji.
Vůbec nevím, jak z toho ven, připadám si zbabělá a lituju, že jsem se o té nevěře vůbec dozvěděla. Mohla jsem si dál pokojně žít ve sladké nevědomosti. Jenže teď už to vím a nějak řešit to musím.
Moc vám děkuji za vaše zkušenosti.16.1.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
bubu4+1 - vidím že jsi rozumná ženská když uznáš že chyba je vždy na obou stranách.Já taky tvrdím že chyba je jak na straně manželky tak na straně tchyně
nečetla jsem všechny reakce, jen tuhle stránku
1/ já bych se za tohoto stavu nerozváděla
2/ dávala bych si peníze stranou na horší časy...
3/ tatínka bych zaměstnala...dcera ho má ráda? tak ať s ním je co nejčasteji...možná bych navedla i puboše na nějaké aktivity - kolo, lyže s tatínkem...utahat...
společný oběd v restauraci...prostě aby neměl čas se nějak flákat vedle...
hlavně o tom nemluvit,nehádat se, vydržet
na tvé straně jsou všechny trumfy, stačí jen vzít rozum do hrsti
Renee: jasně, něco jiného je jednorázový úlet, procitnutí, omluvy a obr snaha abych zapomněla, že je kretén a něco jiného je: se s tím smiř, mě to takto vyhovuje, nebuď hysterka ... za tohle bych ho vzala pánví a měla sirotčí důchod na děti.
Jak jsem psala, teď bych se nerozváděla, Alena nemá na tohle pozici (středoškoláci a popř. vysokoškoláci je pořádna díra do rozpočtu, ale oni nebudou studovat věčně), ale připravila bych se na pozdější odchod nebo pokud se to setřepe (o čemž pochybuju, on se vůbec nesnaží) tak bych měla peníze na nějaký dům pro seniory.
Čímž netvrdím, že bych se hned rozvedla. Řekla bych mu, ať se rozhodne, jestli chce mě nebo kolegyni, protože obě nás mít nebude, nejsme v Arábii. Na rozhodnutí bych mu dala nějaký čas, po který bych si ho všímala co nejméně, jen v rámci provozních záležitostí rodiny a domácnosti. Kdyby se rozhodl pro kolegyni, řekla bych mu, ať tedy řeší rozvod, své vlastní odstěhování, oznámení dětem a tak dále, protože já to řešit nebudu, z mojí strany to není.
Děti o tatínka nepřijdou, možná se jim bude věnovat víc než dosud, a alimenty snad platit bude, pokud není úplný debil.
Uléhat denně do postele vedle někoho, kdo má ještě jeden vztah, bych narozdíl od jiných v žádném případě nedokázala. A taky bych se nikomu nikdy nevnucovala, ať se rozhodne sám a ono se ukáže, za kolik naše manželství stálo.
sevenofnine: 
Přesně tak, nechápu, proč by měla být milá a usměvavá, když on ji dlouhodobě podráží 
Proč by se neměla chovat přirozeně? Manželství není o přetvářce, není to divadlo. Takže když cítí vztek, ať ho ukáže.
Něco úplně jiného je jednorázový úlet někde na večírku po osmi panácích, něco takového bych taky neřešila. Jenže v článku jasně stojí, že manžel udržuje dlouhodobý vztah a když se ho zeptala, tak přiznal, že ke kolegyni něco cítí. To je značný rozdíl oproti pouhé šukačce za účelem momentálního uspokojení. Dost se divím, že mnoho zdejších pisatelek ten diametrální rozdíl nevidí. Nebo spíš nechce vidět.
Z článku vyznívá, že manžel za svou citovou záležitostí v klidu dochází dál. A tady se Alena dočte, že má být milá, usměvavá a i jinak veskrze sympatická 
To aby si snad zaskočila někam na herecké kurzy, chuděra.
Jen tak na okraj, vůbec nepochybuju o tom, že kdyby se manžel jakékoliv ze zdejších pisatelek dozvěděl, že mu manželka chodí pravidelně a dlouhodobě píchat jinam a ještě mu to i přiznala včetně citů, poletí dotyčná takovým způsobem, že nestačí říct ani Nazdar 
Nebo snad myslíte, že vaši muži by byli milí, usměvaví a začali chodit do fitka a ke kadeřníkovi? 
osobně si myslím, že rozvod sice tátu nebere (tedy pokud je matka rozumná a styku nějak nebrání) ale dělá z něho úžasného babysittera , který dostane umyté děti na víkend, aby se patřičně vydováděl a předvedl a na starosti - takové ty běžné - domácí úkoly, průšvihy ve škole, nákup svršků, návštěvy lékařů, pomoc s uklidem atd. zůstává matka. takže vlastně role otce jako vychovávatele je dost pochybná a chybí nejen matce jako pomoc, ale myslím, že i dítěti
Nemám čas číst co je tu níže napsáno, takže tu napíšu jen svůj názor a nikomu nebudu tvrdit že ten nejsprávnější. Proč nemáš odvahu se rozvádět jsi popsala přesně. Ano....sama s dětmi se v dnešní době dostaneš do velice tíživé situace. Takže máš na výběr. Žít se svým manželem i nadále a nebránit se štěstíčku, které se ti možná nabídne někde v náručí někoho jiného a to do té doby, než se vaše hormony uklidní a budete oba děkovat Bohu každé ráno a každý večer, že jste se kvůli potřebě svých pohlavních orgánů a čechrání svého ega nerozvedli. Dej tomu čas a hlavně začni mít ráda sama sebe, neb jediný kdo tě v životě nezklame jsi ty sama. Pokud dáš manželovi nůž na krk a rozvedeš se, časem zjistíš, že jsou muži jak přes kopírák s nepatrným rozdílem.
Já se chtěla rozvádět za dobu trvání svého manželství asi 189 krát. Letos bude spolu 40 let a opravdu děkuji dvakrát denně Bohu, že jsem to neudělala. Nebudeš to mít lehké, ale pokud se rozvedeš, taky ne. Když tak si hoď korunou.
.gif)
Nečetla jsem vše, Aleno, buď především ženou. Nemyslím milenkou, ale žena s velkým Ž. Neponižuj se,ale také neřeš vše v afektu. Mylsi především na sebe a jak tu asi bylo napsáno-šetři na horší časy.
A co se týká případného rozvodu a návštěv dcery u otce? Proč ne? Ty si odpočineš a tatínek ať má taky starosti a s ním i jeho nová partnerka.
A pak záleží na tom zda bude mít dcera doma milou maminku nebo uštvaného nerváka. A u táty náhradní matku nebo naštvanou paní že se krom chlapa musí starat ještě o jeho dítě.
Zkusenost nemam. Ale kdyz se ptas jak nakopnout..... Neni proc nakopavat, prece kdyz se k rozvodu nerozhodnes dneska, muzes to udelat za mesic, pul roku, rok.... Za tu dobu asi udelat par financnich pojistek, klid na ujasneni toho co chces... Nemusis to resit hned.
To co radí Linda mi přijde takové nejlepší. Tedy pokud jsi schopna s ním žít v jednom bytě aniž by ses hroutila, měla chuť ho každou chvíli přetáhnout pánví nebo byste trávili čas hádkami. To pak jde asi těžko.
Jinak ho pojímat v podstatě jako nájemníka a pána na hlídání dětí.
U rozvodu je velké riiko, že tě děti budou považovat za viníka. Oni neberou jako toho špatného toho, kdo něco dělá mimo, ale toho, kdo udělá viditelnou akci k rozdělení rodiny. Zvlášť když tatínek pronese pár teskných vět, že on se rozvádět nechce.
Jen tak to přejít a tváit se, že je to normální , bych nedokázala. Tohle není jednorázový úlet a pokud byl pán v rodině tak nespokojený, měl s tím něco dělat, něco říct a snažit se o změnu.
sevenofnine:
Nessie: souhlas.
a proto se ptám jen na věci na které chci vědět odpověď. Co z toho máš? Na Tvém místě bych si nechala udělat test na pohlavní choroby, založila si účet s vedením zdarma kam bych si tiše odkládala peníze a zbytek nechala koňovi. V podstatě se pro Tebe nic nemění, takto jsi žila i před tím. Rada kosmetika, kadeřnice atd. je fajn, ne aby jsi udržela toho svého, ale kdyby to nedopadlo tak se Ti bude líp hledat partner. Ber to jako investici do budoucna. Osobně bych se doma nesnažila, nevidím důvod být extra milá atd, prostě jsi mě n*sral a nemysli si, že je všechno v pohodě, on by se měl snažit.
.gif)
Nessie:
Renee: Tak já v první řadě považuju svýho manžela za rozumnýho člověka, a považuju za samozřejmost, že při nějakém úletu by použil kondom.
Kdyby se náhodou nějaká nevěra provalila (a to bych ho snad opravdu u toho musela chytit za límec, protože jinak odmítám ho jakkoli špehovat nebo věřit nějakým udáním od "hodných lidí"), tak v první fázi bych s ním určitě spát nedokázala, veškerou energii bych soustředila asi na to, nebýt protivná a ufňukaná a vyčítavá. Pokud bychom spolu dál zůstali, tak předpokládám, že časem bychom spolu spali zase dál....
