Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Chtěla bych požádat o radu ženy, které prošly něčím podobným. Vždycky jsem měla pocit, že držím svůj život pevně v rukou a teď najednou stojím před okamžikem rozhodnutí a bojím se do toho naplno šlápnout. Jsem plná pochyb a nevím, co bude dál.
Je mi čtyřiačtyřicet, máme tři děti, dvě už velké, na střední škole a posledního benjamínka, pětiletou holčičku. Ta přišla už neplánovaně, ale když se stalo, ani jsme s manželem neuvažovali, že by se snad neměla narodit. Je to naše štěstí, připadám si, jako bych s ní nějak omládla.
Až do nedávna bylo všechno v pořádku, bohužel, klid to byl jen zdánlivý. Před dvěma měsíci jsem zjistila, že manžel udržuje dlouhodobý vztah s jednou svou kolegyní. Doneslo se mi to klasickým způsobem, kdy mne jedna dobrá duše informovala. Nejdřív jsem tomu nevěřila, přišlo mi to naprosto nemožné. Ale semínko bylo zaseto a já se zaměřila na „sledování“ manžela. Ne ve smyslu, že bych se za ním někde plížila, ale dávala jsem si postupně dohromady dvě a dvě. Časté přesčasy, každý druhý víkend nutnost alespoň jeden den pracovat. To už se dělo delší dobu a já tonajednou viděla v jiném světle.
Když už jsem tu nejistotu nemohla unést, tak jsem se manžela na rovinu zeptala. Evidentně byl zaskočený a nejdřív se vykrucoval, nakonec přiznal, že k jedné kolegyni určité sympatie cítí, ale v žádném případě nechce rozbíjet rodinu.
Jenže takový stav je pro mne neúnosný. Přestavuje si to nějak moc jednoduše, vlastně jako by se nic zvláštního nedělo. Bude mít fungující rodinu, zázemí, teplé večeře a vyprané košile a ve volných chvílích si bude užívat povyražení s vnadnou „kamarádkou“. Kdyby se aspoň snažil a slíbil, že to s ní skončí. Ale nic takového od něj nezaznělo.
Jsem z toho dost otřesená a vím, že to musím nějak řešit. Mám pocit, že už s ním prostě nemůžu být. Je to pro mne strašně ponižující.
Akorát to rozhodnutí, ten první krok není vůbec jednoduchý. Zůstat sama se třemi dětmi, z toho s jedním, které ještě ani nechodí do školy? Nejsem už nejmladší, bojím se, jak bych to všechno sama zvládala, a to i v budoucnu, až naše nejmladší vyroste a přijde do puberty. Dva puberťáky mám zrovna doma a někdy je to opravdu pořádná zkouška nervů. Co finance? Můj plat není nijak velký, ani manžel nevydělává zrovna nadstandardně. Kolik by mi asi mohl dávat alimenty? Těžko bych vycházela. A mám právo rozbíjet dětem rodinu? Malá na tatínkovi visí, doslova ho zbožňuje, neumím si ani představit, že by si ji třeba o víkendu bral a ona by tak trávila čas nejen s ním, ale i s jeho milenkou.
Není mi z toho dobře, nejradši bych mu sbalila jeho pár švestek a vyhodila ho, ale zjišťuji, že to vůbec není jednoduché udělat.
Ženy, prosím, vy, které jste se někdy rozváděly, také jste měly pochybnosti? A co vás nakonec přimělo k tomu ten rozhodující krok nakonec udělat? A dá se v mé situaci všechno zvládnout? Sama, tři děti, byt by mi asi zůstal, naštěstí je náš, neplatíme ani hypotéku. Kdyby chtěl manžel ale vyplatit jeho podíl, tak bych byla taky v háji.
Vůbec nevím, jak z toho ven, připadám si zbabělá a lituju, že jsem se o té nevěře vůbec dozvěděla. Mohla jsem si dál pokojně žít ve sladké nevědomosti. Jenže teď už to vím a nějak řešit to musím.
Moc vám děkuji za vaše zkušenosti.16.1.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dotaz na všechny ty, co žijí nebo by klidně žíly s muži, co mají ještě další ženskou: to s nimi tedy i dál máte sex? A berete si tedy kondom? Nebo i tohle je vám úplně jedno a naopak navštívíte kouče pro zdokonalení v sexu a manželovi pak děláte doma pomyšlení, u kterého se mile usmívate a nabízíte své z tělocvičny nově štíhlé a pevné tělo?
V podstatě jde o to, jak tuto situaci pojmeš.... pokud je tvým prvenstvím lidská hrdost a pak ho odstraníš ze života, nebo zvážíš všechny následky, kdy by sis rozhodně finančně pohoršila a těžko tyto následky vysvětlovat dětem, jen zřídka to pochopí.... nebo si žít vlastní život a zachovat rodinné vztahy, alespoň do doby zvládnutelné pro tebe....jo dilema
.gif)
Bellana: nevím, nevím, to říkáš možná teď proto žes to nezažila....myslím že dopředu nelze říct jak by člověk v situaci reagoval , jak by se zachoval......můžu říct že bych se nad to povznesla a přitom bych až by k tomu došlo a ním vyrazila dveře...
.JPG){kind=avatar}
Nessie: Proč bych to dětem měla vysvětlovat já? Bylo by to jeho rozhodnutí, tedy by to musel vysvětlit on.
Svého muže miluji i po těch čtyřiceti letech, co jsme spolu. Kdyby tedy byl se mnou nešťastný a musel to řešit nekultivovanou nevěrou (to je ta, kdy je člověk neopatrný a praskne to na něho), nebránila bych mu v tom, aby se realizoval jinde, i když by mi chyběl. Nejsem vlastnický typ a nepotřebuji, aby se mnou někdo byl za soucitu nebo ještě hůř - protože se mu zamlouvá, že o něho pečuji. Byla bych smutná. Ale raději smutná sama než smutná ve vztahu, ve kterém bych se cítila zneužívaná. Nevím, jestli mi manžel byl vždycky věrný a je to něco, co vědět nechci. Pokud se nevěry dopustil, udělal to tak, aby se to ke mně nedoneslo. Proto nevím, jak bych to řešila v době, kdy jsem měla malé děti. Vím ale, že by to bylo bez křiku a s chladnou hlavou, protože taková jsem. Nekřičím a nejprve si rozmyslím, s čím do sporu půjdu. V době, kdy se mnou cloumají emoce, neřeším nic. Neumím to.
s rozvodem se neukvapuj....vyčkej, víš v dnešní době může být daleko hůř a být sama se třemi dětmi není legrace...
bobulka - 16.1.2014 9:57: Přesně tak!
Když jsem článek četla, úplně se mi sevřel žaludek. Prošla jsem si tím samým. Aleno, klidně mi napište soukromou zprávu, můžeme to spolu "probrat".
Už je to všechno za mnou, zůstala jsem sama se třemi dětmi, ale ne na dlouho...Už mám víc jak dva roky přítele, který má moje děti rád a je nám všem dobře...
Tak on si užívá bokem a ty s dětma to odskáčeš, protože od něho chceš odejít. Uživit sama 3 děti a postavit je do života dnes není žádná legrace. Odstřihla bych ho od veškerého tvého servisu, ale s rozvodem bych počkala. Já bych sice dělala scény, ale jsem si vědoma toho, že bych ho asi svým chováním spíše postrčila do náruče milenky. Tobě radím opak. Však ono se to vystříbří. Dej vědet, jak jsi dopadla, držím palce.
jedvatazmyje: našuka = zbouchne?
Ještě jsem se chtěla zeptat, co dělat, až milenku našuká? Zvýšit frekvenci kadeřníků, volných víkendů a naopak zvýšit míru neuspořádanosti, špinavých košil a studených ploten?
Linda: Tak já taky doufám, že bych to dokázala řešit s chladnou hlavou
No, každý to má opravdu jinak. U mě by tenhle "paralelník" jako chlap skončil. Servis bych okamžitě ukončila, ale s rozvodem bych nespěchala a vyčkala kvůli dětem. Přeci jen je dnes složité být samoživitelem.
Nebo je také možné dohodnout se na volném vztahu - bydlíme spolu, staráme se spolu o děti, ale život máme každý svůj.
Přeji Vám, Aleno, pevné nervy.
evropka
Jarča*
také bych poradnu asi nechtěla. Proč si to vyříkávat před někým, a pak ,,víš, že ti říkala, že toto máš - či nemáš dělat´´
já jsem kdysi také napochodovala s dcerou do poradny v té době to asi byla nová móda a tak nás tam poslali. Dcera když jsme odcházely říkala, co mě chtěla poradit
,,vymlouvala mě kouření a sama smrdí cigárama´´. Kdybychom nikam nešly, vše by se srovnalo samo, jinde bylo daleko hůř a nerozmazávalito. Jen jsem to řešila asi horkou hlavou, někdy zlobí dítě jako dítě a jindy se ze vzorňáka stane hajzl později a drží ho to trvale.
Bellana: Možná máš pravdu, nicméně netuším, jak bych třeba tohle vysvětlovala svému 5letému synovi, který tatínka miluje.....miluje, když jsme všichni hezky pohromadě, brácha, maminka, tatínek, pes Nevím, jak bych mu vysvětlila, že tatínek už s námi bydlet nebude, že bude bydlet jinde a že on sám bude cestovat každých 14 dní jinam a jeděnch 14 dní se uvidí jen s tatínkem a s maminkou ne a dalších 14 dní zase naopak.
Opravdu netuším, co bych mu odpověděla na jeho logickou otázku: Proč?
A ani to nechci vědět.
Víš, ty nejsi hnízdivý typ třeba - já zase nejsem typ, který by visel na jednom jediném chlapovi a jeho celoživotní věrnosti tak, že nevěra by zničila veškerou mou důstojnost a vše co jsem od života očekávala.
evropka: 9:38 - vidim to stejne. Na teple vecere a vyzehlene kosile, bych se vyflakla. Btw. ja vzdycky rikam, at pocita s tim, ze jestli se neco takoveho dozvim, sebere vsecko jeho spinavy pradlo a odnesu ho s usmevem milence k vyprani... protoze kdyz napul, tapul.. debila nikomu delat nebudu 
.jpg)
Nessie: v podstate souhlasim, skutecne ma cena ci hrdost (ci nazyvejme si to jak kdo chce) nestoji na tom co muj chlap dela ci nedela, ovsem uprimne nevim jestli, kdybych se v teto situaci ocitla, jestli bych ji dokazala resit s takovym nadhledem a chladnou hlavou
