Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když jsem chodila asi do čtvrté třídy na základní škole, což už je opravdu hodně dávno, měli jsme jako povinnou četbu Malého Bobše. Příběh o chlapci z chudé rodiny nám měl přiblížit těžký život dělnické třídy za první republiky a já si dodnes vybavuji absolutní nadšení hlavního hrdiny poté, co od jakéhosi strýčka dostal celý pětník. Plánoval, co si za tento obnos koupí, a pokud si vzpomínám dobře, na celé čáře to vyhrál buřt a voňavá, vypečená houstička.

Nechápala jsem to. Pětníky v době, kdy jsem chodila do školy, rovněž patřily k platné měně, nicméně sama o sobě byla tato částka v podstatě k ničemu, protože se za ni nic koupit nedalo. Natož buřt i s houskou.

Vzpomněla jsem si na tuto epizodu ze svého dětství minulý týden, kdy jsem si na Novinkách přečetla článek o hodnotě současné koruny. A uvědomila jsem si, že stejně, jako na tom byl tehdy onen zmíněný pětník, je na tom dnes naše celá jedna koruna. Když budete padat hlady a v kapse budete mít pouze jen tuto jednu minci, nekoupíte si za ni ani suchý rohlík.

A tak jsem se ponořila do vzpomínek a začala si vybavovat vše, co jsem si kdysi za jednu jednou korunu mohla koupit. A že toho bylo! Stačilo po škole doběhnout domů, sebrat z police ve spíži jednu jedinou láhev od limonády, v obchodě u okénka za ni vyfasovat 1,- Kčs, a pak si jen vybrat.

Nejčastěji jsem si kupovala ruličku s deseti kulatými bonbóny. Bývaly buď pomerančové nebo citrónové a bylo jich hodně. Někdy jsem ale dostala chuť na něco jiného. Stačilo projít regál se sladkostmi a rozhodnout se, na čem si smlsnu tentokrát:

Dobroty za kačku

· Již zmíněná rulička kulatých cucavých bonbónů

· 4 lízátka ve tvaru stromečku

· Nanuk

· 2 turecké medy – když se hezky rozehřály v dlani, krásně se táhly. A člověku z té koruny ještě dvacetník zbyl.

· „Tyčové“ lízátko. Název asi neodpovídá, ale my jsme mu tak říkali. Duhové lízátko ve tvaru tyče, komu se podařilo „vylízat“ ho do ostré špičky, byl king.

· Sójový suk – ten mi moc nechutnal, ale brácha si ho kupoval hodně často

· Žvýkačka Pedro – dělaly se z ní krásné bubliny

· 5 šumáků – tak to byla trochu prasárnička, ale občas jsme si je koupili a ten šumákový prášek lízali a nechali si ho v puse pěnit.  Někdy nám to lezlo ven skoro až ušima.

· Kopeček zmrzliny – ten byl za sedmdesátník, u babičky v cukrárně jsem měla protekci a občas mi paní prodavačka se spikleneckým mrknutím oka za tu kačku naložila kopečky dva. Byla opravdu hodná, protože nejlepší kombinace byla vanilková s čokoládovou.

Určitě toho bylo mnohem víc, co si mohla nejen dětská dušička za jednu korunu pořídit. Na co si vzpomenete vy? Taky jste mívaly s jednou korunou v kapse pocit, že jste nesmírně bohaté, stejně jako malý Bobeš s pětníkem?