Mám nadváhu. Jsem proto prašivá?
.jpg)
Brzy mi bude čtyřicet, jsem vdaná, mám tři děti. Za posledních asi pět let jsem docela dost přibrala na váze. Ani před tím jsem nebyla zrovna drobeček, ale bylo to ještě v normě. Na 175 cm jsem vážila 80 kilo. Teď mám bohužel o čtyřicet víc, vážím 120.
Ani nevím, jak se to stalo. Šlo to plíživě a najednou je ze mě takový mastodont. Kolikrát jsem se snažila zhubnout, ale nikdy jsem žádnou dietu nedodržela, po pár dnech nebo týdnech jsem se opět vrátila k svému obvyklému stravování, které zrovna zdravé není, to vím moc dobře. Jím dost sladkého, mám ráda řízky a českou klasiku, i když to není tak, že bych se živila jenom takovouhle stravou. Jím i dost ovoce a zeleniny apod.
S mou váhou je spojena řada problémů. Nejenom, že už na sobě cítím určitá zdravotní rizika, bolí mne kolena a rychle se zadýchávám, taky se dost potím, ale velký problém je i estetická stránka. Moje obezita vadí mně i mému muži, který vůči mně dost ochladl a náš sexuální život je prakticky na nule. Myslím, že má nějakou milenku, ale bojím se po tom pátrat.
Často také poslouchám narážky od okolí, od mámy, která je celý život štíhlá a to, co jsem se sebou provedla, nechápe. Od známých, přátel, od všech dost často slýchám výtky a narážky, rady, ať se sebou začnu něco dělat.
Teď se u nás v práci propouštělo a já byla první na řadě. Přičítám to svému vzhledu, moje práce je založena na kontaktu s klienty a asi jsem nebal dostatečně reprezentativní. Do očí mi to samozřejmě nikdo neřekl, ale určitě to tak je.
Připadám si neschopná, nemožná. Nechci nikam chodit, ani do kina, na výlety, nikam. Stydím se. Cokoli si obléknu, ve všem vypadám příšerně. Tyhle své frustrace řeším tím, že si dopřávám dobré jídlo a pamlsky, ačkoli vím, že s každou čokoládovou tyčinkou si zatloukám další hřebík do rakve.
Potřebovala bych se z toho začarovaného kruhu dostat, ale nevím, jak sama sebe přesvědčit. Připadá mi, že než bych eventuelně dokázala shodit těch nabraných čtyřicet kilo, bude to trvat roky a to je pro mne v nedohlednu a bere mi to odhodlání.
Chtěla bych se vás zeptat, jestli se některé z vás podařilo shodit tolik kilo a jak jste to dokázaly. Říká se, že hubnutí je v hlavě, asi by mi mělo nějak správně přeskočit, ale nějak mi to nejde.
A hlavně bych se vás chtěla zeptat, jestli jsou pro vás obézní lidé něco jako méněcenní. Já si totiž připadám jako prašivá. Je mi ze sebe samotné hrozně.
8.4.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 95 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám nadváhu. Jsem proto prašivá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Křeček: 10:44.....přesně....a navíc ráda vařím a peču...a pak se nenažer...
Bellana: nesouhlasím....ztloustla jsem i když jsem vyrovnaná a se životem spokojená.....takže je to také pověra.......až jsem zůstala v důchodu tak jsem přibrala.....
a to že ti "oplácaní" jsou veselejší znám z vlastního okolí a zkušeností ne z pověry.....
.jpg)
Samotné ti to nejde, tak musíš tam kde mají stejné problémy jako ty.
Na různé výživové poradce se vybodni, ty ti nacpou ty jejich preparáty a pak tě chtějí vidět až za měsíc až si pouze půjdeš pro další balení.
Podívej se na internet, na různá menší studia. Třebas u nás jsou jen co já vím 2 a to jsem je vůbec nehledala a jsme prťavý město.
V obou se ve skupině sejdou všechny ženy s úplně stejným problémem jak máš ty, tedy s obezitou a ne, že jim jen dají nějaký prášky a vystrčí je ze dveří, ale chodí spolu do toho studia cvičit, posilovat, podporují se, jsou mezi svými a nemusí se před sebou stydět.
Má to jeden háček, který musíš splnit. Musíš chtít a nepodvádět. to už by se snad mezi ženami, které jsou na tom tělesně stejně dalo zvládnout, ne?
A jestli chceš odpovědět, jestli jsou pro mě obézní lidé méněcení. Ne nejsou. Však já taky nejsem žádné štíhlo. Ale prostě pracuju s tím co mám a šmitec
Moc tady nezaznělo, PROČ jsi vlastně tolik přibrala, co si jídlem kompenzuješ. Obvykle je to nějaká nespokojenost nebo nedostatek lásky. U toho je třeba začít.
To ze si pripadas prasiva neni nadvahou, ale sebeduverou. Nejspis ti s obojim poradi lekar a trochu pevne vule. Chce to zmenu zivotospravy, ale pomalu, pres noc to dolu nepujde a kdyz ano, tak to bude brzo nazpatek.
Jestli manzel za neco stoji, tak ti pomuze se z toho dostat.
Drzim palce at mas dost pevne vule 
U toho, kdo má dostatek sebevědomí, nadváha nevadí. Není to váhou ,ale tvým přístupem k sobě, který vyzařuje navenek.
Na takovouhle nadváhu se doporučuje jako pohyb rychlá chůze. Zhubnout 40 kilo ryhcle je naprostý nesmysl, který odneseš na zdraví, doporučuje se maximálně 2 kila za měsíc, ale pokud by se ti to povedlo, máš za 2 roky nadváhu zase dole, přičemž výsledek bude znát už průběžně.
Kromě toho, co tu už zaznělo, doporučuju nemít vůbec doma takové ty křiklavé věci jako šlehačkové dorty, sladkosti - najít si něco méně kalorického a přijatelného pro tebe. Nemá cenu dělat nějaké hurá akce, spíš pozvolnou změnu, mlsání omezit a nahradit zdravějším, ne že to najednou utneš a za měsíc vyjíš ze zoufalství cukrárnu.
Před několika lety jsem strašně přibrala. Měla jsem velké rodinné starosti a přestala jsem se hýbat, cítila jsem stres, jednla jsem, když jsem se k jídlu dostala a bylo mi vcelku jedno, co to je. Můj manžel, naštěstí, tohle neřešil, veděl, že jsou důležitější věci. Ale - stres pominul, nadechla jsem se a začala krůček po krůčku zase fungovat. Z těch taky skoro čtyřiceti mám osmnáct dole. Hlavní je, tedy podle mne, nezačít "rázem". Já začala pomalu, víc jsem chodila, pak jsem přidala cvičení, najednou jsem dostala chuť na zeleninu. Jo, jsi tlustá, ale to není nic strašného, ani hodno pohrdání, prostě se to občas stane. Možná se zpočátku nezatěžuj nějakým počítáním kalorií, ono to dost stresuje, ale začni se s dětmi víc hýbat a uvědomovat si, co jíš a ono to půjde. Myslím, že tě nepropustili, protože jsi tlustá. Respektive, možné to je, protože pokud tě tvoje tloušťkla znejisťuje, mohlo se to odrazit i na jednání s klienty. Půjde to
.gif)
Martino, co jsi chtěla svým článkem? Nějak nechápu. Chceš slyšet zda jsi nebo nejsi prašivá či méněcenná? Odpovím ti: jsi tlustá! A když ti to vadí, tak s tím něco dělej a nezajídej to sladkostmi. Když se budeš jen litovat, uteče ti manžel (a není se co divit, že?) ty to budeš opět řešit jídlem a nakonec se nehneš a budeš mít čím dál víc potíží.
Jak již bylo napsáno, sama to nezvládneš, potřebuješ odborníka-lékaře, ale ne ty různé inzerované poradce, to jsou rychlokvašky co se naučili jen fráze a chtějí prodat své produkty a dost si za to nechají zaplatit. V každé nemocnici je odborník na výživu a ten tě vyšetří a poradí co dál. A hlavně by tě v tom měl podpořit manžel.
Nadváhu nemáš, jsi obézní. A proto být tebou bych šla k obezitologovi. Je to lékař, takže tě vyšetří po všech stránkách a určitě pomůže víc, než nějaká nutriční poradkyně, která má jednoměsíční kurz. U takové váhy - 120 kg bych to fakt nechala na odbornících, sama to nezvládneš.
A samozřejmě nejsi prašivá, jsi tlustá. Z estetického hlediska nic moc, ale hlavně ze zdravotního. Jsi ještě mladá, měla bys s tím něco dělat.
.JPG){kind=avatar}
Proč ti připadají tři roky jako příliš dlouhá doba? Když si stanovíš menší cíl, třeba jen kilo měsíčně, tak je to reálné a nebude třeba zase tak moc měnit zvyky hned na začátku. Řízek není jed, ale musí být jen jeden denně, a ne čtyři. Třeba já nemohu jíst tepelně neupravenou zeleninu. Bolí mě z ní žaludek. Ale dušenou na vodě můžu a po počátečním pocitu, že je ošizená, když není zahuštěná, už mi i chutná. Ani svíčková není problém. Holt svoji porci dám stranou po propasírování zeleniny a smetanu dám jen do té části, kterou jí rodina. Jasně, smetana je lahoda, ale bolest kloubů mi to potěšení kazí. Nemůžeš sníst čokoládu nebo brambůrky, které nejsou doma. Když budeš postupovat krůček po krůčku, nakonec třeba najdeš potěšení v tom, že se vejdeš do pěkných šatů místo potěšení v tom, co spolykáš. Další chyba, kterou lidé při drastických dietách dělají, je ta, že když ji poruší třeba při rodinné oslavě, tak hodí flintu do žita a nechají toho. Není třeba se trestat, za každé šlápnutí vedle. Když to není šlápnutí vedle každý den, tak se moc nestane. Velké cíle vedou k velkému zklamání a jojo efektu. Raději pomalu a jistě, než rychle a bez efektu.
Jisteze nejse prasiva jen kvuli nadvaze, ale presto by asi bylo nejlepsi navstivit odbornika, ktery vam dietu presne naplanuje. Ne kvuli ostatnim lidem, ale minimalne kvuli svemu zdravi.Preju hodne zdaru, vy to dokazete, kdyz budete chtit.
Ona to není hlavně porucha příjmu potravy, ale porucha sebehodnocení.
Nejsi žádná chudinka. Vychováváš své tři zdravé děti, nějaká práce se pro Tebe časem taky najde. Máš kde bydlet a co jíst, máš širší rodinu, které na Tobě záleží.
Tak se seber, a začni se věnovat taky sama sobě. Protože tak jak Ty sama máš ráda sebe (teď zrovna vůbec), tak Tě bude mít rádo, nebo si Tě cenit, i Tvé okolí.
Je to jako zrcadlo.
Křeček: to není problém si jídlo vychutnat, to je v pořádku, ale proč ho do sebe rvát nadměrné množství...?? Já třeba také pochutnám občas na české kuchyni...ale stačí mi bohatě dva knedlíky, proč bych měla rvát do sebe třeba 5-6 knedlů. Jak si jednou roztáhneš nadměrně žaludek, tak pak k pocitu požitku tam narveš zbytečné množství !!!
.JPG)
Hanelorwe: ani nevím, jestli znám osobně někoho, kdo nežije proto, aby jedl 
technicky máš pravdu, ale já sama za sebe musím přiznat, že si dobré jídlo umím užít 
Bellana: celkem s tebou souhlasím....oni ti silně tlustí lidé až tak zábavní nejsou, jistě je rozdíl má-li někdo 10kg navíc či tzv. morbidní obezita 50 kg navíc. V první řadě musí člověk pochopit....jím, abych žila, nikoliv žiji abych jedla. Jídlo jsou vlastně tzv. pohonné hmoty k životu !!!
