Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Chtěla bych požádat o radu ženy, které prošly něčím podobným. Vždycky jsem měla pocit, že držím svůj život pevně v rukou a teď najednou stojím před okamžikem rozhodnutí a bojím se do toho naplno šlápnout. Jsem plná pochyb a nevím, co bude dál.
Je mi čtyřiačtyřicet, máme tři děti, dvě už velké, na střední škole a posledního benjamínka, pětiletou holčičku. Ta přišla už neplánovaně, ale když se stalo, ani jsme s manželem neuvažovali, že by se snad neměla narodit. Je to naše štěstí, připadám si, jako bych s ní nějak omládla.
Až do nedávna bylo všechno v pořádku, bohužel, klid to byl jen zdánlivý. Před dvěma měsíci jsem zjistila, že manžel udržuje dlouhodobý vztah s jednou svou kolegyní. Doneslo se mi to klasickým způsobem, kdy mne jedna dobrá duše informovala. Nejdřív jsem tomu nevěřila, přišlo mi to naprosto nemožné. Ale semínko bylo zaseto a já se zaměřila na „sledování“ manžela. Ne ve smyslu, že bych se za ním někde plížila, ale dávala jsem si postupně dohromady dvě a dvě. Časté přesčasy, každý druhý víkend nutnost alespoň jeden den pracovat. To už se dělo delší dobu a já tonajednou viděla v jiném světle.
Když už jsem tu nejistotu nemohla unést, tak jsem se manžela na rovinu zeptala. Evidentně byl zaskočený a nejdřív se vykrucoval, nakonec přiznal, že k jedné kolegyni určité sympatie cítí, ale v žádném případě nechce rozbíjet rodinu.
Jenže takový stav je pro mne neúnosný. Přestavuje si to nějak moc jednoduše, vlastně jako by se nic zvláštního nedělo. Bude mít fungující rodinu, zázemí, teplé večeře a vyprané košile a ve volných chvílích si bude užívat povyražení s vnadnou „kamarádkou“. Kdyby se aspoň snažil a slíbil, že to s ní skončí. Ale nic takového od něj nezaznělo.
Jsem z toho dost otřesená a vím, že to musím nějak řešit. Mám pocit, že už s ním prostě nemůžu být. Je to pro mne strašně ponižující.
Akorát to rozhodnutí, ten první krok není vůbec jednoduchý. Zůstat sama se třemi dětmi, z toho s jedním, které ještě ani nechodí do školy? Nejsem už nejmladší, bojím se, jak bych to všechno sama zvládala, a to i v budoucnu, až naše nejmladší vyroste a přijde do puberty. Dva puberťáky mám zrovna doma a někdy je to opravdu pořádná zkouška nervů. Co finance? Můj plat není nijak velký, ani manžel nevydělává zrovna nadstandardně. Kolik by mi asi mohl dávat alimenty? Těžko bych vycházela. A mám právo rozbíjet dětem rodinu? Malá na tatínkovi visí, doslova ho zbožňuje, neumím si ani představit, že by si ji třeba o víkendu bral a ona by tak trávila čas nejen s ním, ale i s jeho milenkou.
Není mi z toho dobře, nejradši bych mu sbalila jeho pár švestek a vyhodila ho, ale zjišťuji, že to vůbec není jednoduché udělat.
Ženy, prosím, vy, které jste se někdy rozváděly, také jste měly pochybnosti? A co vás nakonec přimělo k tomu ten rozhodující krok nakonec udělat? A dá se v mé situaci všechno zvládnout? Sama, tři děti, byt by mi asi zůstal, naštěstí je náš, neplatíme ani hypotéku. Kdyby chtěl manžel ale vyplatit jeho podíl, tak bych byla taky v háji.
Vůbec nevím, jak z toho ven, připadám si zbabělá a lituju, že jsem se o té nevěře vůbec dozvěděla. Mohla jsem si dál pokojně žít ve sladké nevědomosti. Jenže teď už to vím a nějak řešit to musím.
Moc vám děkuji za vaše zkušenosti.16.1.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se odhodlat k rozvodu? Potřebuju nakopnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Není důvod, aby Alena řešila manželovy průšvihy. Manžel není malé dítě, aby nevěděl, že to co dělá, není OK.
Jelikož rychlý rozvod by neprospěl ani Aleně ani dětem, nechala bych manžela, ať si v tom vymáchá čumák sám. Chlapi jsou v 99% "neřešiči", takže pokud ho milenka nedokope k tomu, aby se rozvedl, sám si rozvodové papíry nesežene a nevyplní.
Nechala bych tomu volný průběh a jak radí děvčata pode mnou, zaměřila se víc na sebe, svoje pohodlí, volný čas a vizáž.
Máma od třech dětí většinou sama sobě nevěnuje dost času, tak je nejvyšší čas s tím začít. Né kvůli chlapovi, ale kvůli sobě.
Hlavně do případných sporů nezapojujte děti !
jak píšou holky, neusnadnila bych mu to. Doposud měl pro možnost se chodit bavit doma vždy plný servis. Nyní bych ubrala, postarala bych se o děti a hlavně o sebe.
jak píše PEGG
Nebuď protivná, naopak. Jak přijde domů usměj se, to je fajn že už jdeš, malá je najedená, tak ji jen dej spát, já se vrátím asi v deset.
i kdyby jsi měla v kině sedět sama. On si mezi tím než se vrátíš může umít nádobí a přežehlit košili. Když mu bude malá viset na krku, mohl by vidět co ztrácí. Nebo vypadne co nejdřív. Pro papíry bych nechodila.
Pentlička: Souhlasím, to je rozumné řešení.
HelenaPa:
a co rozvodem získá? zustane sama se starostma - deti, finance a kdo ví, co ještě a páníček bude "frý" - už jen proto bych se nerozváděla - proč mu to usnadňovat?
nevěra asi správná není, ale normální je 
orinka: To je generalizování - já jsem žena a k sexu žádnou lásku a romantiku nepotřebuju - naopak, co můžu říct, nejlepší sex jsem měla s v podstatě cizím chlapem, na kterým mi vůbec nezáleželo a jemu na mě taky ne. 
orinka: Souhlasím s vámi.
Já bych se hned nerozváděla. Promluvila bych si s manželem, že tento stav je pro mě neúnosný - žít zároveň s milenkou i manželkou, a zašla bych s ním (nebo i bez něho, kdyby nechtěl) do manželské poradny. Taky bych mu možná dala lhůtu, do kdy se musí rozhodnout, zda rozvod, nebo se na milenku vykašle. To ale až po konzultaci v té poradně. Předpokládám, že vaše manželství dosud normálně fungovalo a neměli jste mezi sebou závažnější rozpory.
HelenaPa: Manželství mých rodičů bylo ze strany otce neustále narušováno jeho nevěrami,máma se nechtěla rozvádět,byly jsme 4 děti...Nakonec se po 30 letech hádek stejně rozvedli.Poté,co se tátovo milence narodilo dítě...Já jsem tím pádem neměla iluze o mužských a nechtěla jsem se vůbec vdávat,abych se nemusela jednou rozvádět....Nakonec jsem ale hledala,až jsem našla a jsme s manželem 32 let...Nikdy jsem nepátrala po ničem,i když mi někteří "dobráci" donášeli všelijaké zvěsti,tak jsem byla v klidu a nedělala jsem nic,právě proto,že jsem nechtěla "poznat černou jistotu",nakonec ulouznout může každý,ale když se vrátí do rodiny a vše je o.k.,tak co..........
monja: tak to já mám opačně, kila odtávala jak sníh ze sněhuláka na jaře.
Navíc - chlapi sex mimo manželství neprožívají fatálně a nedělají z toho vědu. Ženská k tomu potřebuje lásku, romantiku, kdežto pro chlapa je to fyzická potřeba, které nepřikládají osudovou váhu. Určitě nechce rozpad rodiny, to už by byl dávno pryč.
Souhlasím se všemi, které radí vyčkat, soustředit se na sebe a děti a nic moc neřešit. Hlavně nebýt nepříjemná, protivná, uhádaná anebo - to nejhůř - věčně ubrečená.
Taky nevím, co bys v této situaci rozvodem získala kromě spousty starostí, hlavně finančních.
Souhlasím s Almegou - je to jenom chlap, a jestli si někdo dělá o svém chlapovi iluze, že on by nikdy.......no já si žádný takový iluze nedělám, chlapů jsem za život poznala spousty a můžu zodpovědně říct, že těch, kteří by nevyužili nabízenou příležitost je hrozně, hrozně málo.....
Ale pořád si myslím, že se kvůli tomu svět nezboří, myslím, že se sexem se obecně strašně moc nadělá, přitom je to taková pitomost v podstatě.....
Taky bych to neuspěchala a rozhodně bych nebyla ta, kdo podá žádost o rozvod. Jak říká Květa Fialová, dokud fungují hormony, je všechno moc složité. Až přestanou fungovat, je pohoda.
.jpg)
orinka: no já jsem starostma teda vždycky nabírala ... 
PEGG: Linda: naprosto s vámi souhlasím, omezit servis na minimum a ušetřený čas věnovat sobě 
ale rozvod bych v tomhle případě neřešila ... zbytečně drahá životní komplikace
podívej, stalo se. vím že je to těžká, dobře to vím...(já byla tenkrát ještě k tomu těhotná) no nic, musíš si sama v sobě ujasnit jak a co chceš. Nikdo tady ani žádná jiná z tvých kamarádek tě nemůže postrčit k rozvodu. To jenom ty a nikdo jiný to musí chtít, musíš být celou bytostí přesvědčená že to chceš a pak to uděláš... Já se v životě řídím heslem, a mockrát se mi to vyplatilo "NETLAČ ŘEKU, TEČE SAMA..."
nicméně pro zatím, trošku se připravuj na eventualitu rozvodu = začni schraňovat papíry, udělej si kopie a nech si je ležet v práci (účty, daň. přiznání, doklady, pokud můžeš i výplatnice svého muže) Založ si svůj vlastní účet bez přístupu a vědomí manžela a "ulívej" si tam volné a ušetřené peníze... Prostě se připravuj na to, že by to mohlo být zlé... a jestli bude nebo nebude, to je jedno...
Jestli chceš aby se manžel vzpamatoval, zůstal doma tak nevyčítej, nebreč (a když už tak aby to neviděl) snaž se být sebevědomá, jestli ti pomůže kadeřník a fitko, tak tam zajdi, jestli ti pomůže pes tak si ho kup... Podnikej nějaké akce sama - např. wellness víkend - a nech taťkovi starost o děti a lednici (ne že navaříš dopředu...), koncert, kavárna, divadlo...cokoli...
Nenuť ho do rozebírání situace, prsotě počkej a ono to nějak dopadne...
(moje zkušenost - ještě 6 let jsem to vydržela a stejně jsem odešla...)
