Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Říká se, že matka vychová třeba 10 dětí sama, ale 10 dětí se nepostará o svou matku.
Zde je to krásně vidět. Babička vychovala 2 dcery a ani jedna není schopna zajistit jí péči. Odkopli ji a odložili k vnučce.

mam-ča: Manželovi bych to nevyčítala. Bude na tom psychicky podobně jako Ema, snaží se najít řešení a odchod je až jako krajní možnost, když selžou všechny jeho pokusy jak situaci přijatelně změnit.

Kdyby to byl chlap, se kterým se nedá počítat, tak už je dávno pryč.

Ještě mě napadá, jak to bude s placením stacionáře, důchod bude těžko stačit. Vy žijete z jednoho platu,takže by mělo být automatické, že se složí celá rodina. Stejně tak doufám, že celá rodina přispívána babiččin pobyt u tebe, tedy pokud si to ona nefinancuje z prodeje třeba domku.

Ale mám obavy, že ti spíš řekli, že nájem platíte tak jako tak, babička už moc nesní, tak její dchod stačí. A stacionář? Oni s tím nesouhlasí, tak je ani nenapadne ti něco na to dávat.

mam-ča: jenže Emina máma se nechce denně starat. Ona se stará jen každý druhý víkend. Nikdo z příbuzných se nechce starat, mají milion výmluv proč to nejde. Proto to dospělo takovému řešení.
Její manželovi se nedivím. pokud Ema jen útrpně přejímá rozhodnutí rodiny a neumí bojovat za svou - nedivím se jeho tlaku.
Ema chce elegantní řešení. zatím se to zřejmě snažila řešit dohodou a výsledek je pouze ten, že nikdo babičku nechce, nikdo nemá čas, vlastní dcera babičky jena svou matku zlá a obtěžuje je denní společná péče. A obviňují vnučku, že nechce převzít jejich odpovědnost. Samozřejmě - pro ně to je elegantní řešení a Ema, která si to nechá líbit je snadným manipulátorským terčem a kritikou, která rozhodně není na místě ji masírují, jaká je to hyena a docilují toho, že se tak naprosto bezdůvodně cítí.
Emina rodina jsou sobci a z její matky a tety je mi na

Babičky je mi líto, ale určitě by taky nechtěla, aby své vnučce zničila život. Za správné považuji, aby dožila u svých dcer, kterým přes den budou pomáhat profesionální pečovatelky a aby tuto péči platily tyto dcery. Střídání nejčastěji jednou za měsíc nebo dva měsíce. A vnučka může jednou za měsíc nechat své dítě v péči jeho otce - třeba mohou jet navštívit jeho rodiče - a pomoci své matce s víkendovou péčí.

Taky jsem se společně s mamkou starala o babičku a vím jak to bylo náročné, krmení, přebalování, vyvařování kašiček,když už neměla zuby, hygiena, hlídání 24 hodin denně. To nemůže zvládnout 1 člověk a denně, je to zaprvné fyzicky náročné a za druhé psychicky šíleně vyčerpávající. Dlouhodobě se to vážně nedá zvládnout, tvoje rodina jsou opravdu sobci, kteří myslí jen na sebe. Ten nápad složit se na pečovatelku, která by ráno přišla a večer odešla je super. Nebo bys mohla říct, že nejsi v pořádku, byla jsi u doktora a ten ti doporučil klid. Anebo plánujete druhé dítě a k tomu taky potřebuješ psychický klid. Nejhorší to bude vysvětlit babičce, zkusila bych třeba říct že je to na zkoušku, že za pár dní půjde domů a snad by si tam zvykla. Nebo jeďte na 14 na dovolenou a buď si ji budou muset vzít příbuzní, ať poznají co to obnáší, nebo ji dáte do stacionáře a zkusíte to tam protahovat - jako že teď třeba uklízíte po dovolené, pak malujete celý byt atd....

Babičky je mi líto. Sama jsem se při třech malých dětech starala o svou babičku, ale odpoledne péči o ní přebírala maminka. I tak to bylo na palici. Doma dvouletého špunta a dva nedonošence.
Ostatní příbuzní shodně tvrdili, že "když jsi stejně doma...".
Ale radami, jak se mám o babičku starat, to nešetřili. O nějakých penězích ani nemluvě. "Vždyť má babička důchod, ne ?" To, že z důchodu je třeba platit nájem z babiččina bytu, a že babička obdarovává ty, co se na ní k nám přijedou podívat na hodinku jednou za dva měsíce, to jim taky unikalo, a vůbec se nestyděli, si ty "ušetřené" peníze vzít.
Před třemi lety jsem dochovala svého nemocného otce, ale to už za pomoci Domu s pečovatelskou službou. Prakticky bydlel ve svém bytě, se svým nábytkem, a já jsem mu jen prala, vařila, uklízela a pomáhala s hygienou. Přes den, když jsem byla v práci, docházely za ním pečovatelky.
Nikdy bych ho byla nedala do Domova důchodců ! Ať vám to připadá jako sebelepší řešení, starý strom se nemá přesazovat, a nemocní a nemohoucí (i hluší) staroušci o ty kulturní aktivity v kolektivu jim neznámých vrstevníků, nestojí.
O kulturní vyžití stojí lidé, (i staří) kteří jsou zdravotně fit. A ti zase zpravidla nepotřebují být v ústavu.
Příbuzní jsou zpravidla nepoužitelní, ať je jich pět a nebo dvacet. Tím spíš tu povinnost hází jeden na druhého.

Emo, trochu bych se i zamyslela nad tím, že Tvůj manžel vyhrožuje odchodem od rodiny, když se vyskytla "komplikace" v podobě babičky, o kterou je třeba pečovat.
Jestli to myslí jako ultimátum, aby se zastyděli Tví příbuzní a pomohli s péčí, tak dobře. Ale jestli to myslí vážně i vůči Tobě, tak bych s ním do budoucna moc nepočítala.
Vím, že není snadné starat se o starého a nemocného člověka, ale při jednom dítěti by se to dalo při troše dobré vůle a občasnému odpočinku zvládnout.
Kdyby Tvoje máma převzala péči o babičku každé odpoledne a všechny víkendy, tak by babička mohla dožít doma.

Nedej te se, Emo.Teď hrajete o zdravý rozum svůj a celé rodiny.
Příběh mé sestřenice: Od malička byla rozená pečovatelka, starala se o svou starší sestru, ta bez porady s ní neudělá nic, odchovala nemocnou babičku, tatínka, vdala se pozdě, má jednu dceru.Manžel je o dost starší , je to jeho druhé manželství, citově je odpojený, má své koníčky .
Její maminka má rozvinutou formu Alzheimera,už šest let leží v jejich domku , neví o sobě, je na plenách a každé tři minuty vykřikuje nesmyslné skřeky. Je to hrozný život se živým kostlivcem na gauči.Jejich šestnáctiletá dcera se už dvakrát pokusila o sebevraždu...

Renee:
Emo, budeš muset přitvrdit. Říká babička, že je na ní její dcera zlá? Vmést tetě do obličeje, při první známce kafrání.
Řekne ti máma, že se nechceš postarat o svou babičku?
Vmést do obličeje to, že ona se nepostarala o svou matku a odložila ji ke mně.
Přestaň se stavět do role obětavého beránka.
O matku se mají postarat její děti. Ať domácí péče nebo stacionář.
Ty se postarej o své manželství a svůj život. Nechce s Tebou matka mluvit? V pořádku. Nechť se tedy o ni jednou postarají ti, se kterými mluví. A nezapomněla bych jí připomenout, že ode mne dostane pouze takovou péči, jakou dala ona své matce.
Pokud nebudeš tvrdá a nebudeš bojovat a jen obětavě trpět budeš obětí jen Ty.
Bylo to tu řečeno už tisíckrát. VŠICHNI SI K TOBĚ DOVOLÍ JE TO, CO DOVOLÍŠ TY JIM.

Emo, jsi moc měkká! Hodit moje máma na mě péči o svou matku a ještě se pak urazit, když toho mám po čase dost, urazím se já a přestanu se já bavit se svou matkou. Co si to vůbec dovolují? Postarat se mají její děti, ne vnoučata. Už od samého začátku bych na to nepřistoupila
Kromě toho riskovat svoje manželství? Byli jsme v podobné situaci, manželova příbuzná těžce onemocněla, stala se ležákem a vyžadovala péči 24/7. V rodině nebyl nikdo, kdo by si ji k sobě vzal, a tak koukali na manžela, že on by mohl. Nevím, jak na to přišli, samozřejmě nemohl, oba pracujeme. Příbuzná je tedy v zařízení k tomuhle určeném. Přiznám se, že kdyby tenkrát kývl a k nám domů si ji vzal, nejspíš by naše manželství šlo taky do kopru, tohle bych nevydržela a odstěhovala bych se
Za sebe doufám, že umřu včas, předtím než se stanu takovouto koulí na noze ostatním, to jsou ty nejhorší konce.

Jarča*: Se složením se na pečovatelku je to dobrý nápad - v ten okamžik si celý příbuzenstvo odhlasuje, že jde babička do stacionáře. vsadím boty - a to mám dneska fakt pěkný.

Teta a máma by se měly smrtelně stydět, že se takhle zbavily svojí matky a zodovědnost hodily na Tebe. Ony jsou dcery, ony se mají starat - buď domácí péče, nebo stacionář. Ale nemáš to shánět Ty a Tvůj muž.Tvoje rodina předvádí hyenismus první třídy, nikoli Ty. Rodinu seřvat, obvinit z hyenismu a sobectví.
Zachránit vlastní manželství.
Tvrdě bych trvala na tom, že babičku budou brát její dcery se mnou na střídačku. nevyzvednou ji - jejich ostuda, ne moje.
Chápu babičku, že pláče, protože nechce takto cestovat a cítí se opravdu jak balík, který nikdo nechce. Když se člověk nepostará sám o sebe - už to samo je zlé. Ale to není Tvoje starost - to je starost dětí babičky.
A vlastní matce bych byla schopna říct ať počítá s tím, že to, jak se odporně zachovala k vlastní matce (odmítá péči o matku a neumí najít ani stacionář) - tak totéž udělám já jí. Ať si mě kdo chce odsoudí, ale já poznala na vlastní kůži péči o nemohoucího ležáka a pokud Emy matka a teta udělaly to, že se takhle zbavily odpovědnosti a ještě ohrnují rypák - tvrdě bych jim to oplatila.
A především bych začala bojovat o záchranu vlastního manželství. babička brzy odejde, matka s tetou ti mažela nenahradí a tobě nezbyde vůbec nic.
Vzpamatuj se a žij.

Emo, nedej se. Přeju ti hodně sil abys vydržela nátlak rodiny, protože kdo si neprožil 24 hodin denně 365 dní v roce, nedokáže při nejlepší vůli pochopit. S babičkou se zkuste domluvit, že je to třeba na měsíc na "zkoušku" a uvidíš, že se jí tam nakonec zalíbí. Bude mezi svýma - v podstatě jako dítě ve školce. Přes týden bude povídat o zážitcích z víkendu a naopak. A rodině dej přečíst příspěvky. Je pro ně pohodlné hodit starosti na tebe a manžela a chodit sem tam na návštěvy. Oni to v podstatě taky ví, ale zkouší. Nedej se. Tvůj syn je věku, kdy nejvíc potřebuje usměvavou mámu, ne štvance. O manželovi ani nemluvím. Hodně štěstí

orinka: ono se ale bohužel nedá říct babičku dejte....Jak píše LenkaT, pokud je svéprávná, musí to být jen s jejím souhlasem. Vím, jaké trápení měla léta moje kolegyně. Starala se o nemocnou maminku, ta jí doslova terorizovala a o domově důchodců nechtěla ani slyšet. Až když se její stav zhoršil a byla v nemocnici, povedlo se jí pak někam přendat. Ale moc tam nepobyla, krátce na to zemřela
Pokud se nepodaří babičku přesvědčit, možná by se mohlo příbuzenstvo složit na nějakou tu pečovatelku, když už se nechtějí nebo nemůžou starat. A taky by mě zajímalo, co je ta Emy máma zač, když nevidí, jak na tom její dcera je, že nemá čas se starat o dítě a ještě se jí skoro rozpadá manželství.

já se velmi omlouvám, ale nějak to odesílání drhne...

Je to kruté, ale život by měl mít přednost. Nemůžete se zničit kvůli péči o odcházejícího člověka. Babičku do stacionáře dejte a nehleďte na řeči rodiny, oni vám v ničem nepomohli a je velice snadné hodit starost na jediného člověka a zvenčí kritizovat. Nechodí k vám do rodiny babiččin lékař? Je autorita a mohl by babiččin názor na péči v ústavu ovlivnit. Takhle to dál nejde, jste už vyčerpaní, hrozí nemoc, úraz, musíte se zachránit a lepší řešení nenajdete. Snad jen....kdybyste měli peníze na profesionální pečovatelku u vás doma.