Chci dát babičku do stacionáře. Rodina mě odsoudila.
.jpg)
Je mi třicet let, jsem na mateřské s dvouletým chlapečkem. Když byl malému rok, postavila mne rodina před hotovou věc. Jelikož jsem jako jediná doma a nechodím do práce, musím se postarat o naši skoro devadesátiletou babičku, která zůstala po operaci odkázaná na celodenní péči.
Chápala jsem to, babičku mám moc ráda, jako dítě jsem u ní trávila vždycky celé prázdniny. Manžel taky souhlasil a vzali jsme ji k nám. Připravili jsme jí pokojíček a byli odhodláni se o ni co nejlépe postarat. Každý druhý víkend si ji brala moje máma k sobě.
I přes všechnu dobrou vůli jsem však nepočítala s tím, jak moc je péče o starého, špatně pohyblivého a téměř neslyšícího člověka náročná. Celý den jsem lítala mezi ní a malým synem, který byl zrovna ve věku, kdy nemohl zůstat ani chvilku o samotě. Večer se manžel vracel z práce, postaral se o syna, já o babiččinu večerní hygienu a jídlo. Když jsme je oba uložili, přišel na řadu alespoň nejnutnější úklid, prádlo atd.
Vydrželi jsme půl roku a pak se manžel vzbouřil. Řekl, že takhle to dál nejde, protože se brzy zlikvidujeme. Neměli jsme čas sami na sebe, pořádně ani na syna, náš rodinný život strašně utrpěl. Začali jsme být podráždění, často se hádali. Manžel přišel s návrhem umístit babičku do nějakého týdenního stacionáře a brát si ji s mámou na střídačku pouze na víkendy. Nebylo mi lehko u srdce, ale souhlasila jsem. Mlela jsem z posledního.
Oznámili jsme náš plán mámě a její sestře (ta si babičku nikdy k sobě nevzala) a setkali se s otevřeným odporem. Obě dvě kategoricky nesouhlasily s tím, co chceme udělat, označily nás za pohodlné sobce, kterým jde jen o vlastní pohodlí. Zkusili jsme tedy navrhnout jinou variantu.
Nejsem babiččino jediné vnouče, je nás celkem šest. K tomu máma a teta. Budeme se tedy o péči o babičku střídat po týdnech. I to byl samozřejmě problém, ale nakonec se podařilo vytvořit jakýs takýs plán a asi měsíc to tak fungovalo, i když se ze šesti vnoučat zapojila pouze tři. I tak to pro mne byla značná úleva..jpg)
Jenže asi po měsíci přišel zvrat. Na zadní se tentokrát postavila sama babička. Že prý nebude jezdit ke své druhé dceři (teta) ani k jejím dětem, protože jsou na ni zlí. Nechce, abychom si ji přehazovali jako horký brambor, prý není žádný balík, aby se stěhovala z místa na místo. Až jsem se divila, kde se v ní vzalo tolik rozhodnosti.
Teta a její děti se toho samozřejmě chytly a okamžitě se péče o babičku zřekly, prý ji nutit nebudou, když sama nechce. Takže se vše vrátilo do starých kolejí. Po dalších třech měsících, kdy byli spokojeni úplně všichni včetně babičky (kromě mne a mého manžela), se muž rozhodl učinit radikální krok. Rozhodil sítě přes známé a podařilo se najít zařízení, kde se o babičku přes týden postarají a my si ji budeme brát na víkendy. A jak řekl, tak pěkně na střídačku všichni přímí příbuzní. Jeden víkend za dva měsíce prý nikoho nezabije.
A máme v rodině peklo. Babička jančí, že do žádného ústavu nepůjde a už vůbec nebude jezdit na víkendy k některým svým vnoučatům. Teta a máma jsou zhrozené, jak jsem mohla něco takového dopustit, když jde o mou vlastní babičku. Bratranci a sestřenice mají milióny výmluv, proč se do víkendové péče nemohou zapojit.
Doba, kdy by měla babička do stacionáře nastoupit, se blíží. Já osobně na ni čekám jako na smilování, jedu už vážně na doraz. Připadám si jako hyena. Babička mi doma denně usedavě pláče a prosí mne, abychom ji tam nedávali. Máma se mnou nemluví, pouze to nejnutnější. Vůbec nevím, co mám dělat.
Tak jsem se vypsala alespoň sem. Možná bude mít někdo nějaký nápad, jak by se to celé dalo nějak elegantně vyřešit. Já vážně nevím. Ale jak mi řekl manžel, pokud podlehnu a babičku tam nedám, on od nás odejde, protože na tohle už prostě nemá.
31.5.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci dát babičku do stacionáře. Rodina mě odsoudila.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je to kruté, ale život by měl mít přednost. Nemůžete se zničit kvůli péči o odcházejícího člověka. Babičku do stacionáře dejte a nehleďte na řeči rodiny, oni vám v ničem nepomohli a je velice snadné hodit starost na jediného člověka a zvenčí kritizovat. Nechodí k vám do rodiny babiččin lékař? Je autorita a mohl by babiččin názor na péči v ústavu ovlivnit. Takhle to dál nejde, jste už vyčerpaní, hrozí nemoc, úraz, musíte se zachránit a lepší řešení nenajdete. Snad jen....kdybyste měli peníze na profesionální pečovatelku u vás doma.
Je to kruté, ale život by měl mít přednost. Nemůžete se zničit kvůli péči o odcházejícího člověka. Babičku do stacionáře dejte a nehleďte na řeči rodiny, oni vám v ničem nepomohli a je velice snadné hodit starost na jediného člověka a zvenčí kritizovat. Nechodí k vám do rodiny babiččin lékař? Je autorita a mohl by babiččin názor na péči v ústavu ovlivnit. Takhle to dál nejde, jste už vyčerpaní, hrozí nemoc, úraz, musíte se zachránit a lepší řešení nenajdete. Snad jen....kdybyste měli peníze na profesionální pečovatelku u vás doma.
Je to kruté, ale život by měl mít přednost. Nemůžete se zničit kvůli péči o odcházejícího člověka. Babičku do stacionáře dejte a nehleďte na řeči rodiny, oni vám v ničem nepomohli a je velice snadné hodit starost na jediného člověka a zvenčí kritizovat. Nechodí k vám do rodiny babiččin lékař? Je autorita a mohl by babiččin názor na péči v ústavu ovlivnit. Takhle to dál nejde, jste už vyčerpaní, hrozí nemoc, úraz, musíte se zachránit a lepší řešení nenajdete. Snad jen....kdybyste měli peníze na profesionální pečovatelku u vás doma.
Je to děs,to by nemělo být,aby člověk byl na stáří nemohoucí....Vykašlala bych se na kecy příbuzných,kteří sami nedělají nic,a vyřešila bych to tak,aby to co nejvíce vyhovovalo mně,protože-co si budeme namlouvat,ta babička už tady dlouho nebude,tak jestli leží někde,nebo jinde,to už je jí v podstatě jedno....Viděla bych přínos v profi péči a jistotě,že babička nebude trpět,a občas bych tam zašla na návštěvu.Ostatní příbuzní,pokud by měli jiné plány,tak ať se starají...Když už je někdo ležící na posteli a odkázaný na pomoc druhých a je mu už tolik let,tak stejně už toho moc nevnímá,čas mu plyne jinak,než mladým,a myslím,že si je vědom,že už nikdy to,co bylo,nebude .
.jpg)
Jeste by me zajímalo co budete delat za rok, nebo lépe receno co bude delat tvoje rodina???? A nebo vsichni doufají, ze jako máma s malým dítetem nesezenes po materské práci a budes dál doma s babickou? A nebo si na povel rodiny porídíte druhé díte, abys byla dalsí 3 roky doma? Zeptej se rodiny jak si to predstavují do budoucna. Mela bych z toho docela des.
S babickou to muze jít rychle z kopce, ale taky se muze tesit jakz takz zdraví dalsích 10 let. Ze se o ní ted starás ty je resení tady a ted, ale ne resení na prísti mesíc / rok. Tvuj manzel resí ten prístí mesíc nebo rok. Takhle bych to predlozila rodine a hlavne babicce. Navíc vy ji neodkládáte na umrení nekam pryc, vy chcete aby mela jiny program nez spat a jíst. pokud je babicka myslící tak bych ji to takhle vylozila. Ona to sice porád bude brát jako odlození, ale je to stejné jako odlezení syna do skolky kdyz jdes do práce. Asi bych ji to nerekla prímo takhle, ale pointa je stejná. 
Lenka T:to ti nezavidim,mne otec na Alz.zemrel,doslouzily jsme mu s mati doma.
Utrpeni pro vsechny.
Nejdriv ji zacne delat potize chuze(zacne to neschopnosti prejit pres prah).pak bude jen sedet,to uz bude tezka inkontinence navic,pak se neudrzi vsede a mas to jasny.
Jen me sere,ze je Alz.vsude ve sdelovacich prostredcich popisovan jen jako ztrata pameti,pritom to je tezky odumirani mozku s naprostym rozpadem veskerych deju,ktery mozek ridi.
Určitě bych neustupovala, máš malé dítě a kvůli sobeckosti rodiny, které nechtějí s babičkou vypomáhat, bys ho připravila o otce a sbe o manžela. O babičku ses snažila postarat, jak jsi nejlépe mohla, ale tohle podle mě není v lidských silách zvládnout tak, aby to nepoznamenalo partnerský vztah. Rozhodla jsi se správně. Sobecký je zybtek rodiny nikoliv ty. Držím palce, ať to co nejlépe zvládnete.
Riki: ano, jsou do domovy se zvláštní péčí
.gif)
Moje první tchýně dělala scény, že do stacionáře nepůjde. Byla docela problémová, odcházela z bytu a toulala se po městě, zapomínala zavírat vodu, lednici i byt. Byla pak nadšená, že si má s kým popovídat a ani nechtěla na víkend domů.
Zaffira: 
denda04: tohleto všechno my víme, ale co dělat? My nemůžeme nic, jen doufat, že ji časem ukecáme, ale natrvalo, ona klidně jednou po domluvě řekne ano a když se chceme vypravit, že ji to v DD ukážeme, nechce
Emo nedejte se! Hyena nejste. Mam se do posledni chvile takto starala os vou mamu a ta byla chodici a slysici s naslouchatkem a stejne to bylo velmi psychicky a fyzicky narocne pro celou domacnost. Tat byl tehdy vazne na nervy. Druha dcera se nepostarala nikdy, jezdila za ni sporadicky.. ale plnou hubu kecu, jako rodina u vas dokazal mit taky vzdycky. Drzte se...a preju hodne sily a stesti.
tak řeknu jen jedno - mámu a tetu - dcery babičky - bych seřvala, ať přestanou kafrat a začnou se konečně starat - anebo ať drží ústa. Jak se sakra opovažují ti něco vyčítat, když děláš víc než máš.
Jinak rad tady už zaznělo dost, se starýma lidma je to těžký, nemaj rádi změny, ale kdyby babička poznala prostředí a lidi kam jít, mohla by být vstřícnější.
LenkaT: v normálním DD ale snad ani pacienty s Alzheimerem neberou, mám dojem. To snad musí být specializované zařízení...
.jpg)
LenkaT: ,ale co když se něco stane ??? na něco zapomene ,plyn , voda??nebo zapalí svíčku v dobré víře a???nikdy nevíš co ji může napadnout jak je sama doma ???
a bude pozdě
